První den
9. července 2009
Do hor!
Přijíždíme nočním rychlíkem z Prahy, Liptovský Mikuláš se topí v čerstvém slunečním světle. Protože s Ráďou už známe místní prostředí z naší minulé výpravy, a protože máme do odjezdu autobusu ještě čas, odchází naše výprava na dvě části do samoobsluhy nakoupit nějaké jídlo a do města sehnat sluneční brýle a krém na opalování.
Na autobusovém nástupišti následně potkáváme Michala Kosmonauta, jak si bezstarostně jde kolem, jako by se nechumelilo a chystá se odjet domů. Lada ho prý vyhnala, ať si jede užít hor, že chce mít doma klid.
Autobusem jsme se přepravili na úpatí do vesnice Jalovec a dál se vydali už pěšky. Slunce žhnulo jako šílený, stoupali jsme mocně do kopců až k chatě Pod Náružím, kde proběhla svačina a asi dvouhodinová debata na téma "Budeme tu spát - nebudeme tu spát a půjdeme dál". Nakonec jsme se zvedli a šli dál, a dobře jsme udělali. Vystoupali jsme postupně až na Sivý vrch (1805) a pak za ním opět rozpoutali debatu, kde spát. Vyrála to dolinka pod sedlem Pálenica, potok z každé strany, viditelnost tábořiště skoro nulová.
***
Druhý den
Tri kopy a jiné pohromy
10. července 2009
V noci nepřišel ani jeden medvěd, i když Andrea strašila, že mě sežere (spal jsme mimo stan u potoka, protože ten jediný dokázal přehlušit chrápání zbylých členů výpravy). Šlapali jsme dál a výš, do sedla Pálenica, na vrchy Pálenice (1753 m n.m.) , Zuberec (1806 m n.m.) a Brestová (1903 m n.m.), pak na Salatín, naši první dvoutisícovku na téhle výpravě (2045 m n.m.), přes Skriniarky po skalách a řetízkách na Spálenou (2083 m n.m.), rafinovaně jsme podešli Pacholu (2167 m n.m.) a dali si v Baníkovském sedlu oběd. Po pauze jsme vyšplhali na Baníkov (2178 m n.m.), kde se naše cesty na zbytek dne rozešli. Petr a Lucie se vydali na Žiarskou chatu po zelené značce přes Prislop (2142 m n.m.), my statečnější přes Tri kopy (2166 m n.m.), na kterých nás překvapila sněhová vánice, mlha a déšť, čímž výprava dostala konečně ten správný dobrodružný nádech. Ve smutném sedle jsme odbočili ke Žiarské chatě, kde jsme se všichni zase šťastně shledali. Spali jsme ve stodole a projedli většinu financí na výpravu, převážně v klobásách.
***
Třetí den
Flákárna
11. července 2009
Protože některé z nás bolely nohy a některým se prostě nikam nechtělo, strávili jsme celý den na Žiarské chatě. Naši dva movitější spolucestující si pronajali pokoj v chatě, my spali zase ve stodole, já u ohniště. Ohniště bylo famózní, protože nás chatár nechal udělat si večer táborák a chatárka nám donesla klobásy, chleba a cibuli, abchom tam neseděli jen tak. Za celý den se tak uskutečnila jen výprava k asi 300 metrů vzdálenému Žiarskému vodopádu a symbolickému cintorínu. Takové dny mám v horách rád.
***
Čtvrtý den
Ostrý roháč a spol.
12. července 2009
Ráno jsme překvapivě zabalili a odešli, i když padali návrhy na zopakování předešlého dne. Ráďa navíc začal vyjrožovat, že musí nutně letě na Filipíny a že asi večer pojede domů. Nastoupali jsme na Žiarské sedlo, čehož naši fotografové využili k očumování Žiarských ples a jejich focení na všechny způsoby a ze sedal pak skoro na Plačtivé. Já chtěl až na něj, ale přinutili mě ho podejít, šmejdi líný. Začali jsme tedy nejprve klesat a pak zase šplhat na Ostrý Roháč (2088 m n.m.). Začali řetízky a zábava. Po sestupu z Roháče jsme v Jamnickém sedle pod Volovce odbočili na Jamnické plesá, kde jsme se osvěžili, vyfotili a zase začali stoupat na rozcestí Pod Hrubým vrchom a potom i na Hrubý vrch (2137 m n.m.). Výstup byl příjemně náročný a o dost lepší, než v zimě na sněhu, když jsme tu byli jen s Ráďou. Ráďa se na Hrubém vrchu odpojil a mastil na vlak, pak na letiště a pak na Filipíny, takže to bral přes Jakubinu dál, zatímco my se vydali po hřebenu na Končistou (1994 m n.m.), ze které jsme naklesali kolem Račkovských ples na rozcestí pod Klinom. I tu, zničeho nic, jako když utne, zjevila se malá, otevřená útulna, kde jsme přespali, já venku a zase žádnej medvěd.
***
Pátý den
13. července 2009
Dolů a domů
Ráno jsme zabalili a seběhli Račkovskou dolinou přes moře polomů zpátky do civilizace, nacpali se v Liptovském Mikuláši v místní knajpě a frčeli domů. Počasí nám na celé výpravě přálo víc než dost, ušlé kilometry v horách byli taky uspokojivé. Celkově výpravu hodnotím velmi pozitivně.
***
Západní Tatry (Wikipedie)
Západné Tatry sú geomorfologický podcelok Tatier v západnej časti geomorfologického celku. Na východe nadväzujú na podcelok Východné Tatry, na juhu hraničia sPodtatranskou kotlinou, na západe s Chočskými vrchmi a na severozápade s Podtatranskou brázdou.
Geologické pomery
Západné Tatry sú súčasťou systému jadrových pohorí. Centrálna časť geomorfologického podcelku patrí ku kryštaliniku Vnútorných Západných Karpát a je tvorená hercýnskymi granitmi, granodioritmi a tonalitmi z obdobia vrchného devónu až spodného permu. Južná časť územia (Liptovské Tatry) je budovaná pararulami, svormi amigmatizovanými rulami s polohami amfibolitov z obdobia proterozoika až staršieho paleozoika a tiež ortorulami a migmatitmi rovnakého geologického veku. Územia v najzápadnejšej (Sivý vrch) a najsevernejšej časti (Osobitá a Červené vrchy), na styku s flyšovým pásmom je geologicky veľmi pestré, objavuje sa tu mezozoikum Vnútorných Západných Karpát s polohami vápencov, slienitých vápencov, slieňovcov, ílovcov a pieskovcov spodnej až strednej kriedy, potom vápencov, dolomitov, lokálne aj bridlíc a pieskovcovstredného až vrchného triasu. Kryštalinikum a mezozoikum najsevernejšej časti oddeľuje úzke pásmo budované vápnitými bridlicami, ílovcami, pieskovcami a kremencamispodného triasu.
Krasový reliéf
Aj na území Západných Tatier sa vyskytujú prejavy krasovej činnosti. Jedná sa predovšetkým o oblasť Červených vrchov, kde stmé svahy urýchľujú odtok povrchových aj podzemných vôd. Vzniklo tu niekoľko prevažne krátkych jaskýň s rútenými a oddrobovanými vnútornými priestormi. Často prerážajú úzke hrebene a vytvárajú prírodné tunely. Nakoľko holý povrch hornín zachytáva málo vody, do jaskýň presakuje jej malé množstvo a podzemné priestory majú nedostatok sekundárnych krasových foriem. Prevládajú evorzné krasové formy nad eróznymi, najčastejšie však vznikajú formy mrazové a rútením. Povrchové krasové formyzávrty, bogazy, škrapy) sa nachádzajú len na mierne uklonených svahoch a chrbtoch. Najvýznamnejšia jaskyňa pohoria sa nachádza na opačnom konci, v časti Roháče. Je ňou Brestovská jaskyňa, ktorá je národnou prírodnou pamiatkou, je typom puklinovoriečnej jaskyne s aktívnym podzemným tokom. Meria 1 450 m a je chudobná na sekundárnu (kvapľovú) výzdobu. Ďalšie zoskupenie jaskýň sa nachádza v masíve Opálenice v časti Sivý vrch. Patrí sem Biela jaskyňa - 65 m dlhá inaktívna fluviokrasová jaskyňa s pozoruhodnou kvapľovou výzdobou; Medvedia jaskyňa - 160 m dlhá taktiež inaktívna fluviokrasová jaskyňa s paleontologickými nálezmi a jaskyňa Dúpnica - 150 m dlhá jaskyňa rovnakej genézy ako predošle jaskyne s významom z hľadiska hydrologického, paleontologického, archeologického aj historického.
Pôdy
Z hľadiska pôdnych typov pokrývajú najvyššie polohy nevyvinuté alpínske surové pôdy (typické kyslé rankre, nad 1 900 m n. m.), ktoré sú zo všetkých strán obklopené pásmom typických podzoloov (do 1 800 m n. m.), hnedých podzolov (1 300 až 1 500 m n. m.) a kambizemí podzolovaných (1 000 až 1 300 m n. m.). Najnižšie polohy na západe a juhu pokrývajú kambizeme nasýtené.
Rastlinstvo
Západné Tatry prináležia do oblasti západokarpatskej flóry (Carpaticum occidentale), obvodu flóry vysokých (centrálnych) Karpát (Eucarpaticum) a okresu Tatry. Z fytogeograficko-vegetačného hľadiska sú súčasťou zóny ihličnatých lesov.
Z endemitov tu rastie napr. jastrabník roháčsky a poniklec slovenský, z glaciálnych reliktov napr. iskerník ľadovcový a poniklec slovenský.
Geomorfologická časť Sivý vrch je prechodnou zónou medzi rastlinstvom fatranskej a tatranskej oblasti, fatranský ráz však prevažuje. Rastú tu druhy, ktoré nemožno nájsť nikde inde v Tatrách: horčičník Wittmanov,rozchodník biely, klinček lesklý.
Živočíšstvo
Podcelok je súčasťou provincie Karpaty, subprovincie Západné Karpaty, vnútorného obvodu a jeho západného okrsku. Zo zoogeografického hľadiska patrí do provincie stredoeurópskych pohorí, subprovincie karpatských pohorí a západokarpatského úseku.
Podobne ako vo zvyšku Tatier sa tu hojne vyskytujú viaceré druhy cicavcov: medveď hnedý, rys ostrovid, mačka divá, vlk dravý, jeleň lesný, srnec lesný, diviak lesný, vo vyšších polohách zriedkavejší svišť vrchovský akamzík vrchovský, v tunajších potokoch aj vydra riečna. Z vtákov tu možno nájsť najmä orla skalného, tetrova hlucháňa, sojku škriekavú a mnohé iné.
***
 |
| Fotogalerie Picasa |
