Zobrazují se příspěvky se štítkemplánovaná akce. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemplánovaná akce. Zobrazit všechny příspěvky

středa 1. ledna 1975

2010 - ALbánie



Je moc brzy, ještě jsem tam nebyl :)


14. - 22. srpna 2010





Albánie (Wikipedie)

albánsky: Shqipëri/Shqipëria, také Arbëria), oficiálně Albánská republika (albánsky: Republika e Shqipërisë), je středomořský stát v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově. Na severu sousedí s Černou Horou, na severovýchodě s Kosovem, na východě s Makedonií a na jihovýchodě s Řeckem. Západní část Albánie leží na pobřeží Jaderského moře, zatímco její jihozápadní část leží na pobřeží Jónského moře. Od Itálie, kterou od Albánie oddělujeOtrantský průliv, je vzdálena 72 kilometrů. Hlavní město Tirana, kde žije přibližně 895 tisíc obyvatel, je finančním centrem země. K roku 2009 žilo v zemi 3 639 453 obyvatel.[1] Etnicky se jedná o poměrně homogenní zemi, kterou z 95 % tvoří Albánci, z náboženství dominuje islám (odhadem 70 %). Demografickyse jedná o velmi mladou zemi, neboť střední věk obyvatelstva je 29,9 let (v porovnání 40,1 let u ČR).

Albánie je členem Organizace spojených národů (OSN), Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Rady Evropy, Světové obchodní organizace (WTO), Organizace islámské konference (OIC) a jedním ze zakládajících členů Unie pro Středomoří. Od ledna 2003 je potenciálním kandidátem na vstup do Evropské unie a 28. dubna 2009 o členství v Evropské unii formálně požádala.

Albánie je parlamentní republikou a tržní ekonomikou. Reformy a transformace trhu otevřely zemi zahraničním investicím, zejména co se týká rozvojeenergetického průmyslu a dopravní infrastruktury.

Počátky
Ilyrové, jež jsou považováni za zakladatele dnešní Albánie[zdroj?], ji obsadili někdy kolem roku 2000 př. n. l., jednalo se o první zdokumentované osídlení. Tehdejší kmen nesl názevAlbanoi, a dal tak zemi její název.


Antika
Ilyry později začali vytlačovat Řekové, jejich první osídlení se začala objevovat někdy v 7. až 8. století př. n. l.

Z této doby například pochází též i Butrint, město na jihu země, jež je dnes památkou UNESCO. Ilyrská království existovala ještě v 3. století př. n. l.; a stále soupeřila s Řeky. Sjednotitelem mnohých Ilyrskýchvládců se stal král Agron, který ovládal před koncem 3. století př. n. l. oblasti severu dnešní Albánie, Černou Horu a Hercegovinu. Po jeho smrti však jeho nástupce porazili Římané.

Římané, kteří zemi obsazovali po částech; od 2. století př. n. l. až do období přelomu letopočtu. Římská říše umožnila na území dnešní Albánie rozvoj, a potlačila meziklanové spory. Vznikly přístavy, mnohé pevnosti,akvadukty a silnice Via Egnatia. Těžila se měď, stříbro a asfalt. Na Skadarském a Ohridském jezeru byl provozován rybolov a pěstovalo se také víno.

Na konci 4. století se do země rozšířilo křesťanství. Po rozdělení říše Albánie spadala pod Východořímskou, neboli Byzantskou říši.


Středověk
Socha Skanderbega a jeho bojovníků proti Osmanům

Gjirokastër je jedno z mála měst, která se dochovala ve své původní osmanské podobě

Byzantinský vliv však začalo ohrožovat Bulharsko, a později další státy, hlavně ze severu Raška, Zeta a Benátská republika. Několikrát na území současné Albánie vtrhli téžbarbaři.

Na přelomu 12. a 13. století vznikl první albánský[zdroj?] státní útvar, bylo jím Arbešské knížectví. Neustálé válčení způsobilo rozsáhlé migrace obyvatelstva, které utíkalo buď na jih země, nebo na Apeninský poloostrov. Ve 20. až 30. letech století patnáctého začali postupně zemi ovládat Osmané, proti nim se však postavil Gjergj Kastrioti Skanderbeg z Krujë, který dokázal úspěšně na 20 let jejich vliv dočasně odstranit.

Osmané v Albánii nakonec vládli další stovky let; vytlačili křesťanství do hor a zavedli islám, i vlastní kulturu. Zatímco v 19. století docházelo v okolní Evropě k rozvoji, Albánie zůstávala zaostalou zemí s vysokým podílem negramotnosti (téměř všechny ženy byly nevzdělané) a skoro žádným průmyslem.

Proti Osmanské nadvládě propukala různá povstání; mezi lety 1756 a 1831 získal na severu země moc rod Bušatliů, mezi lety 1787 a 1822 pak na jihu země vládl jako téměř nezávislý správce Ali paša Tepelenský. Od 2. poloviny 19. století existovalo již albánské národní hnutí jehož nejsilnějším představitelem byla tzv. Prizrenská liga, jedna z národních organizací, která požadovala na sultánovi autonomii těch oblastí, které byly osídlené Albánci.


Nezávislost a Albánské knížectví
Albánie vyhlásila 28. listopadu 1912 nezávislost a stala se republikou. Požadavek na vytvoření autonomního státu, který předložili představitelé země osmanské vládě, její ministři přijali. 17. prosince 1912 pak evropské mocnosti přiznaly zemi autonomní status pod svrchovaností sultána. V Londýně byla 29. července 1913 podepsána mírová smlouva, která Albánii již stanovila definitivně jako autonomní, suverénní a dědičné knížectví, jehož existence a neutralita byla garantována šesti velmocemi(Rakousko-Uhersko, Německo, Francie, Itálie, Velká Británie a Rusko) a do zvolení knížete měla nejvysší moc vykonávat Mezinárodní kontrolní komise(MKK). Jako zájemci na albánský knížecí trůn se našli italský např. italský markýz Giovanni Kastriota Skanderberg d´Auletta nebo španělský šlechtic Don Juan de Alandro Kastrioti y Perez de Velasco, kteří odvozovali svůj původ od hrdinného Skadenberga, ovšem neměli podporu velmocí a tak nepřicházeli v úvahu. Stejně dopadli i kandidáti z Albánie nebo černohorský král Nikola I. neuspěli však také kandidáti velmocí většinou katolíci. Úspěšně dopadl až Wilhelm Weid z Neuwiedu z Porýní, jehož matkou byla nizozemská princezna a jeho vzdálený příbuzný byl císař Vilém II., rozhodujícím faktorem pro něj bylo to, že byl protestant a tedy přijatelný pro všechny. Wilhelm Weid dorazil do Albánie 7. března 1914 a za své sídelní město si vybral přístav Durres(Drač), tak začala dvousedenní vláda Viléma Weida v Albánii.


První světová válka
Nedlouho po vyhlášení nezávislosti Albánie však vypukla První světová válka a členové MKK jeden po druhém začali i s vojenskými jednotkami opouštet Albánii. Knížeti posléze došly finance a při muslimské vzpuře která dorazila do Durresu hledal úkryt na palubě italské lodi Misurata což v očích Albánců velmi znížilo jeho prestiž. Po definitivním odchodu členú MKK a jejich jednotek nenacházeje východisko předtím než se opět nalodil na lod Misurata vydal prohlášení, v němž Albáncům zdělil, že neabdikuje ale opouští zemi proto že mu poměry v ní neumožnují řádnou zprávu země. Kníže vyjádřil přesvědčení, že během jeho dočasné nepřítomnosti "si bude moci lid v klidu rozmyslet a najít pro sebe správnou cestu". Nejprve odcestoval do Rumunska a posléze do byl jako major německé armády poslán na frontu do Flander, což zdiskreditovalo Weida jako neutrální osobu schopnou vykonávat funkci vladaře Albánie především v očích Dohody. Od roku1916 se z Albánie stalo jedno z bojišť první světové války. Během války byla obsazena jak Rakousko-Uherskou, tak francouzskou a italskou armádou. Po ukončení války zůstával osud nezávislé Albánie nejistý. PodleLondýnského paktu by velkou část Albánie dostala Itálie a zbytek Řecko, popř. Srbsko, ale díky přičinění amerického prezidenta Wilsona zůstala Albánie nezávislým státem a monarchií. Krátce po jejím ukončení roku 1920 došlo k jedné významné změně; hlavní město republiky bylo přesunuto z Drače do Tirany, tehdy malého dvacetitisícového města.


Meziválečné období
Fašistickou Itálií ovládanéAlbánské království, existující v letech 1941 - 1943

V roce 1924 vypukla ve městě revoluce, která však vyústila ve zrušení monarchie a vytvoření republiky. Mezi lety 1922 až 1939 byl vůdčí albánskou postavou Ahmet Zogu, který byl nejdříve premierem 1922 - 1924, později prvním prezidentem Albánie 1925 - 1928 a konečne v letech 1928 až 1939 vládl jako král Albánců Zog I. K jeho dosazení napomohlyjugoslávské síly. Zog se však krátce po začátku své vlády obrátil k Bělehradu zády, a začal spolupracovat s Mussolinim. Toto spojenectví (do něj patřilo též i Maďarsko, Rumunskoa Bulharsko), které bylo zaměřené právě proti Jugoslávii, mu nakonec překazil vliv evropských mocností. Od roku 1928 Zog I. prohlásil zemi královstvím, jehož se stal s obejítím ústavy králem(uzurpátor). Tímto potvrdil svůj diktárský post a trvalou vládu v zemi. Zogu vládl až do roku 1939 kdy Albánii obsadila Itálie a Zogu opustil zemi a žil v Londýně jako exilový král a po válce na dvoře egyptského krále Farúka.


Druhá světová válka
Ve dnech 7.dubna 1939 - 12. dubna 1939, pouhých 5 měsíců před vypuknutím Druhou světovou válkou 7.dubna 1939 Albánii obsadila fašistická Itálie a titul Albánského krále obdržel od italské vlády král Viktor Emanuel III.. Roku 1943 po spojeneckém vylodění v Itálii se italský král Viktor Emanuel III. vzdal titulu Albánského krále(a etiopského císaře) a vAlbánii nahradili Italy Němci, kteří zde vytrvali až do roku 1944. Za spoluúčasti albánské komunistické strany se zformovalo protifašistické partyzánské hnutí, které roku 1944 zemi osvobodilo. V jeho čele stál Enver Hodža, ten mezi lidmi získal ohromnou oblibu a stal se velkou autoritou. Okamžitě po skončení bojů získala PPSH moc a začala provádětkomunistické reformy.


Permetská konference
Permetská konference se uskutečnila v květnu 1944 v Permetu. Byli na ní zastoupeni velitelé albánských partyzánských skupin pod velením komunistů. Na této konferenci se komunistická Antifašistická národní fronta (ANFO) konstituovala na zákonodárný sbor Albánie. ANFO byla řízena Osvobozeneckým výborem, který byl její součástí. Nyní se však tento výbor stal za novou albánskou vládu. V říjnu se do jejího čela postavil Enver Hoxha a 10. listopadu 1945 byla vláda uznána západními mocnostmi.


Lidová republika
Již od konce roku 1944 mohli komunisté regulovat mezinárodní obchod, a výrobu v zemi – tyto změny zařídila přechodná vláda, která v zemi vládla až do voleb v prosinci následujícího roku. V těch byla však připuštěna jen kandidátka Demokratické fronty (tu tvořili v podstatě členové komunistického odboje), ostatní strany kandidovat nemohly. Volební výsledky nakonec skončily 92% vítězstvím komunistů.

Ti okamžitě zrušili monarchii a vyhlásili lidovou republiku. Na jaře téhož roku vznikla nová vláda, jejímž předsedou se stal Enver Hodža, který zastával též i funkce některých ministrů (zahraničí, obrany).

Mezi lety 1946 a 1947 došlo dále k znárodnění, odstraněny byly tak italské a německé banky, továrny i závody. Veškerý mezinárodní obchod začal kontrolovat stát. Přijat byl též i nový zákon o pozemkové reformě – vyvlastněna byla většina půdy, která patřila soukromým osobám (jednalo se o třetinu rozlohy veškeré země), rolníkům byla přidělena půda pouze do určitého limitu.

1. listopadu 1946 byla schválena ústava, vzniklá podle sovětského a jugoslávského vzoru, v níž země vyhlásila budování socialismu. Nové úpravy tak zajistily moc vládnoucí straně a odstranily i tak kromě cizích kapitalistů též i malou střední třídu, která vlastnila mnoho různých podniků.

Albánie nejprve spolupracovala se Stalinovým Sovětským svazem a Jugoslávií. Uzavřeno bylo několik smluv mezi Tiranou a Bělehradem, díky nimž získali Albánci jugoslávskétechnologie za své suroviny. Jeden čas se též i uvažovalo o začlenění země přímo do Jugoslávie, či do jakési balkánské federace, jehož součástí by bylo i Bulharsko. Avšak nakonec vedení v Tiraně uznalo jugoslávské platby za vývoz jako velmi nízké, a se svým severním sousedem spolupráci ukončilo. Po smrti Stalina a odsouzení jeho kultu osobnostiochladly vztahy také se Sovětským svazem; představitelé PPSH označili novou Chruščovovu politiku za obalamucování mas a revanšismus. Stejně obdobně v SSSR byla zahájena protihodžovská kampaň. Albánská lidová republika tak upadla do izolace.


Spolupráce s Čínou a ekonomický úpadek
Země, i její hospodářství se postupně přeorientovalo na nové partnerství s Čínskou lidovou republikou. Na protest proti okupaci Československa v srpnu 1968 pak Albánie vystoupila z Varšavské smlouvy. V rámci Kulturní revoluce, která proběhla právě v ČLR, se Albánie vyhlásila jako první ateistický stát na světě a zakázala náboženství; věřící byli tvrdě sankcionováni mnohaletými tresty, mešity a kostely byly zbořeny. Kolektivizace v zemědělství se dotkla i těch nejvzdálenějších vesnic.

Spolupráce s Čínou byla nakonec přerušena v polovině 70. let, a zemi to uvrhlo do naprosté izolace. Hospodářská situace se prudce zhoršila, ekonomika stála na vývozu surovin, kterých měla země dostatek, a dovozu veškeré složitější techniky. Zatímco veškeré základní zboží bylo velmi levné a dostupné, právě technika se stala komoditou velmi drahou, pro většinu obyvatelstva prakticky nedostupnou. Osobní automobilová doprava musela být vzhledem k nedostatku paliv zakázána, což snížilo nároky na budování silničníinfrastruktury.

V roce 1976 byla vyhlášena nová ústava, v níž se země definovala jako lidově socialistická republika. V obavě před vojenskou intervencí jak ze západu, tak z východu, vybudoval režim statisíce malých betonových bunkrů, které stojí v zemi dodnes.


Transformace a cesta ke kapitalismu
Po smrti Envera Hodži v roce 1985 narůstalo se stále se zhoršující situací v zemi napětí; opozice, která kromě požadavku demokracie západního typu chtěla i svobodu náboženského vyznání, začala být stále silnější. Obyvatelé vyjadřovali nespokojenost i s mezinárodní izolací země.

V roce 1990 došlo k mnoha protivládním vystoupením, během nichž žádali lidé provedení výše zmíněných změn. Vláda nakonec byla dotlačena k provedení mnohých ústupků; v červenci roku 1990 byly změněnyzákony a umožnila se tak i kandidatura nezávislých (státem však předem schválených) kandidátů či byly povoleny malé soukromé podniky.

S tím se však opozice nespokojila a požadovala svobodné volby. Během velké demonstrace 9. prosince 1990 ÚV PPSH nakonec souhlasilo s legalizací opozičních politických struktur. Okamžitě poté ustanovili protestující Demokratickou stranu, o nedlouho později vznikly i další strany demokratického typu.


Demokratická Albánie
Na nátlak opozice musela být v lednu 1991 propuštěna většina politických vězňů. Mezitím však došlo k prudkému zhoršení hospodářské situace země, a tak byl tedy zaveden přídělový systém. Mnoho lidí v této době emigrovalo do Itálie, a též i do dalších zemí. V únoru 1991 již byla jmenována nová vláda a prezidentská rada v čele s Ramizem Aliou. 15. března navázala země diplomatické vztahy s USA a 17. března byli propuštěni i zbývající političtí vězni.

Ke konání prvních svobodných voleb pak došlo na přelomu března a dubna 1991, zvítězila však PPSH s 62 % hlasů; opozice výsledek voleb neuznala, přestože zahraniční pozorovatelé souhlasili s tím, že volbydemokratické byly. Po vyhlášení volebních výsledků došlo k mnoha nepokojům, hlavně ve Skadaru.

15. dubna 1991 parlament přijal novou ústavu, v niž byl změněn název na Albánská republika. Vznikla nová vláda, jejímž předsedou byl Fatos Nano; proti němu však stála opět opozice, která vyhlásila generální stávku. Na začátku června 1991 proto musela vzniknout vláda zcela nová, koaliční.

Přesto země stabilní nebyla. Projevila se korupce, nezaměstnanost a zločinnost. Mnoho lidí uprchlo před bídou do zahraničí; do Řecka, Itálie a USA. V roce 1995 požádali představitelé země o členství v NATO.

Na přelomu let 1996 a 1997 zkrachovaly mnohé fondy, do kterých obyvatelé země, hlavně staří lidé, vložili své celoživotní úspory. V zemi zavládly velké nepokoje, jež musela potlačovat armáda. Naprosto se situace uklidnila až po mnohých politických skandálech, které trvaly až do přelomu století.


Současnost
V současné době se v zemi rozvíjí hlavně infrastruktura a turistika; po dlouhých desetiletích, kdy nebyla povolena automobilová doprava, se po jejím zavedení v roce 1999 ukázal stávající systém silnic naprosto poddimenzovaný. Budovány jsou proto asfaltové silnice i dálnice.

S mezinárodní účastí vzniká mnoho firem, dochází k rekonstrukci starých center měst. Rozvíjí se též i turistika; budováno je mnoho hotelů, hlavně na jihu země v oblasti zvané Albánská riviéra. Země usiluje o vstup do EU v horizontu roku 2014.

Albánie je první zemí na světě, která zneškodnila celý svůj arzenál chemických zbraní důvěryhodným způsobem. 13. července 2007 to oznámila Organizace pro zákaz chemických zbraní, která sídlí v nizozemském Haagu. Albánie zničila 16,7 tuny chemikálií. Úmluva o zákazu vývoje, výroby, skladování a použití chemických zbraní a o jejich zničení vstoupila v platnost v roce 1997.

2010 - O poklad Templářů



Je moc brzy, ještě jsem tam nebyl :)


25. - 27. červena 2010






2010 - Ohře



Je moc brzy, ještě jsem tam nebyl :)


1. - 6. července 2010






Slovensko 2010


Odjezd: v pátek 15. října 2010 v 17:00 z Tlučné
Příjezd: v pátek 15. října 2010 v cca. 20:00 na Studenou Loučku
Program: Grilovačka, slivovice

Odjezd: v sobotu 16. října 2010 nejdéle v 9:00 ze Studené Loučky
Příjezd: v sobotu 16. října 2010 v cca. 13:00 do Strečna (SK)
Program: možná prohlídka hradu, oběd
Odjezd: v sobotu 16. října 2010 v cca. 14:30 ze Strečna
Příjezd: v sobotu 16. října 2010 v cca. 16:30 do Štoly (cíl)
Program: ubytování, večeře, flákání po chatě a film




Neděle, 17. října 2010
Pěší túra 
Prielom (2290 m) Bielovodskou dolinou

Dlouhá a fyzicky náročná vysokohorská túra do sedla mezi Divou vežou a Východnou Vysokou. Technicky obtížnější je pouze výstup do Prielomu, který je ale technicky zabezpečený - řetězem a kramlemi.

Popis

Na tuto krásnou túru ze severní strany Tater se vydáme z Lysé Poľany (SAD) po široké zpevněné cestě (trasa je uzpůsobena pro pokročilé cykloturisty i pro vozíčkáře). První úsek je totožný s popisem cesty na vrchol Východná Vysoká, a proto jen stručně zmíníme nejzajímavější místa po cestě: Horáreň Biela voda, nejprve široká, později zužující se dolina mezi masivem Mlynára a Javorinské Široké, Poľana pod Vysokou s horolezeckým tábořištěm.

Odtud začínáme konečně prudčeji stoupat, v serpentinách vystupujeme nad hranici lesa a po pravé straně se mezi stromy otvírá pohled na Hviezdoslavov vodopád, spadající z Kačací doliny. Kačacie plesa však mineme a dostáváme se do Litvorové doliny k Litvorovému plesu (1860 m) a dále vystoupíme do Zamrznutého kotle se Zamrznutým plesem (2047 m). Pleso obcházíme zprava (pozor - často sněhová pole) a za chvíli stojíme na rozcestí se zelenou značkou pod Poľským hrebeňom, přes nějž vede výstup na Východní Vysokou (2429 m) a přechod do Velické doliny. My však pokračujeme po modré značce úbočím kotle a pak suťovým (později i skalnatým) žlabem, vedoucím k Prielomu, který je sevřený masivem zmíněné Východní Vysoké a Divej veže.

Po řetězech nebo po kramlích vystoupíme do úzkého sedla poměrně rychle a čeká nás sestup. Je na místě opatrnost, neboť sestup není zajištěný, ačkoli řetězy by zde také leckomu hodily (zvláště za vlhka). Divou kotlinou sestupujeme pod úbočím Východní Vysoké a Bradavice (2476 m), obcházíme výběžky Svišťového štítu (2383 m) ke Zbojnickým plesům a Zbojnické chatě. Od chaty je sestup stejný, jako při sestupu z túry na Priečne sedlo (2352 m), dovede nás na Starolesnianskou poľanu s Rainerovou chatou. O několik minut níže se nacházejí krásné vodopády Studeného potoka, od nichž už vystoupíme lesem za necelou čtvrthodinu na Hrebienok ke stanici pozemní lanovky do Starého Smokovce.

Trasa

Lysá Poľana (970 m) - po turistická značka Horáreň Biela voda (0:45) - Podúplazská poľana (0:40) - Poľana pod Vysokou (1310 m) (0:35) - rozc. pod Poľským hrebeňom (2:40) - sedlo Prielom (2290 m) (0:45) - Zbojnícka chata (1960 m) (1:00) - Starolesnianska poľana (1:55) - Studenovodské vodopády (0:10) - po turistická značka Hrebienok (0:15).
Celkem 8:50 hod.

Pozor! Zejména začátkem letní sezóny bývají na svazích pod sedlem Prielom často sněhová pole, v sněhově bohatších sezónách dokonce mohou být pod sněhem i řetězy. Schůdnost chodníku je proto nezbytné předem ověřovat, případně si přibalit zimní výzbroj (cepín, případně i mačky).

V nejtěžším úseku v sedle Prielom jsou k dispozici oddělené trasy pro výstup i sestup. Sestup do Velké Studené doliny těsně pod Prielomem vede po několika plotnách, kde se ale bohužel musíme spolehnout jen na vlastní obratnost. Od Zbojnické chaty níže vede pak již pohodlný a dost frekventovaný chodník, jištění řetězem najdeme v krátkém úseku tzv. Bránky.
Přístup / Doprava

Do Lysé Polany se dostaneme autobusem SADnebo zde můžeme zaparkovat. Ve Starém Smokovci je nádraží TEŽ a stanoviště autobusůSAD.

Varianty

  • Stejná trasa v opačném směru (s nástupem po Magistrále) trvá podle turistického značení celkem 8:10 hod. Je však třeba říci, že kouzlo Bielovodské doliny si vychutnáme spíše při výstupu a navíc Lysá Poľana je přece jen hůře dopravně obsloužitelná než Starý Smokovec, což může komplikovat návrat, např. jsme-li ubytovaní na jižním úpatí Tater.
  • Pokud pospícháme na odjezd lanovky, vynecháme na konci malebný úsek kolem vodopádů. Pro urychlení raději zvolíme kratší, cca o 5-10 minut rychlejší a pohodlnější Magistrálu. Po turistická značkakde neztratíme tolik výšku a hlavně se tolik nezdržíme obdivováním krásy vodopádů, to na Hrebienok trvá max. 20 minut, celkem 8:45
  • Naopak prodloužit si túru můžeme tak, že Hrebienku sejdem po turistická značka pěšky podél lanovky až do Starého Smokovce (0:30), celkový čas je potom 9:15 hod.
  • Od Starolesnianské poľany po turistická značka ke Studenovodským vodopádům (0:10) a odtud po turistická značka lze dojít do Tatranské Lesné (915 m) (1:10), celkový čas nám naroste na 9:40 hod.
  • Pokračováním od Studenovodských vodopádů po turistická značka pak můžeme dojít až do Tatranské Lomnice (1:30), celkem 10:00 hod.
Zajímavosti
  • Bielovodská dolina je nejdelší a zároveň jednou z nejkrásnějších tatranských dolin, což umocňuje např. Hviezdoslavov vodopád či pohled do Ťažké doliny. Dolina byla vytvarována nejdelším ledovcem v Tatrách, který byl dlouhý 14 km, široký 1,5 km a mocný až 200-300 m.
  • Cesta přes sedlo Prielom do Zamrznutého kotle je v současnosti zabezpečená odděleně pro výstup i sestup, což umožňuje bezproblémové míjení s turisty jdoucími v opačném směru.
  • V okolí Prielomu se tradičně vyskytují větší stáda kamzíků, kteří se při troše štěstí nechají pozorovat přímo z turistického chodníku.
Informace
  • Převýšení: 1320 m
  • Doba: 08:50 h
  • Zabezpečení: řetězy a kramle v sedle Prielom a řetěz v tzv. Bránce ve Veľké Studené dolině
  • Náročnost: Těžká
Mapy:

Mapa ShockArt: č.1097 Vysoké Tatry (1:50.000)

Alternativní popis trasy + fotografie




Pondělí, 18. října 2010
Odpočinkový den
Koupání v prierodnom kúpalisku




Úterý, 19. října 2010
Cyklotrek 
Levočské vrchy

Cyklotúra Vojenským obvodom Javorina

Martin Drahomirecký 01.07.10

Zriadenie Vojenského obvodu Javorina urobilo z Levočských vrchov na vyše 40 rokov územie nedostupné pre kohokoľvek okrem hŕstky príslušníkov či už československej, sovietskej alebo neskôr aj slovenskej armády. A keďže sa v posledných rokoch ľady konečne pohli, tak naša prvá cyklotúra roku 2010 smeruje práve sem.
Trasa

Levoča (Košická brána) – Kováčova vila – hranica VO Javorina – Voliarňa – sedlo pod Krížovým vrchom – bývalá protilietadlová strelnica Dvorce – ruiny chaty Sklenár – Chata Gehuľa – Probstnerka – Peklianska dolina – Pomník – Brinky – Chata Hrby – hranica VO Javorina – Levočská Dolina (Levočské Kúpele) – Kováčova vila – Levoča

Studený štart

Je už síce skoro desať hodín, no teplota vystupuje len na slabých 7 °C. Na populárnom mieste pri Košickej bráne, odkiaľ už mnohokrát vyrážali turisti a cykloturisti na známe prechody Levočskými vrchmi, zapínam GPS a vo dvojici sa vzhľadom na nízku teplotu pomaly spúšťame dolu, smerom na Levočskú dolinu. Asfaltku na chvíľu vymieňame za nový cyklochodník, ktorý vedie z Levoče k vodnej nádrži na Kováčovej vile. Ďalej pokračujeme po ceste až ku križovatke, kde odbočujeme doľava a popri dávno opustenom strážnom domčeku vstupujeme do Vojenského obvodu Javorina (foto č. 01).

Po prázdnych cestách

V tomto momente nechávame rušné cesty za sebou a šliapeme v absolútnom tichu hore do sedla pod Krížovým vrchom. Cesta sa kľukatí peknou prírodou a ubieha rýchlo, takže onedlho sa ocitáme v samotnom sedle (foto č. 02). Táto dôležitá križovatka sa nachádza na významnom hrebeni – hlavnom európskom rozvodí. Severozápadné svahy patria k úmoriu Baltického mora, tie juhovýchodné zasa k úmoriu Čierneho mora. My sa vydávame doprava a najbližšie kilometre sa budeme pohybovať pozdĺž tejto hydrologickej zaujímavosti. Cesta vedie prudšie do kopca na bývalú protilietadlovú strelnicu Dvorce. Nábojnice porozhadzované v okolitom lese svedčia o tom, že kedysi sa tu húfne strieľalo. Búdka, ktorú pracovne nazývame autobusová zastávka, tu pôsobí ozaj čudne. Najmä po tom, čo ju niekto nafarbil načerveno a pridal biele bodky (foto č. 03). Po krátkom zjazde pokračujeme v šliapaní po lúkach neďaleko drasticky vysídlenej obce Dvorce. Cesta pomaly prechádza do prudšieho stúpania a my sa začíname riadne potiť. Zastávka pri vzorne upravenej studničke na rúbanisku tesne pri ceste je vítanou chvíľkou odpočinku (foto č. 04, foto č. 05). Dopĺňame vodu a pokračujeme ďalej, tentokrát už podstatne miernejším terénom po hrebeni Levočských vrchov.

Sklenár a Gehuľa

Po niekoľkých minútach míňame ruiny chaty Sklenár (foto č. 06). Toto miesto má pre mňa osobité čaro, pretože nejedna výprava za nočnými fotkami smerovala práve sem. Pokoj, ticho, čistý vzduch a nádherné výhľady na okolie i nočnú oblohu – to všetko vyvoláva priam magickú príťažlivosť. Je to miesto, kam sa budem vždy rád vracať. Teraz ale nie je čas na dlhé prestávky, preto pokračujeme ďalej. Cesta vedie priamo po hrebeni, chvíľu stúpa, chvíľu klesá, a my sa kocháme výhľadmi, ktoré odkryla intenzívna ťažba dreva. Zanedlho prichádzame do hustého lesíka, na konci ktorého už vidíme siluetu chaty Gehuľa (foto č. 07). Táto chata sa nachádza na dôležitej križovatke ciest na hrebeni v nadmorskej výške cca. 1033 m a verejnosti nie je prístupná. Cesta, ktorá tu odbočuje doľava, by nás priviedla do Ľubickej doliny a ďalej až do Záľubice. My však pokračujeme rovno, opúšťame hlavný hrebeň a postupne strácajúc výšku klesáme o 100 metrov k peknému prístrešku na križovatke s cestou, vedúcou z doliny Peklianskeho potoka, medzi miestnymi známou ako „Probstnerka“ (foto č. 08).

Po Probstnerke až na pomník

Chvíľu zvažujeme, či pokračovať ďalej hore, alebo sa pekne spustiť dolu do doliny. Predsa len – je to prvá cyklotúra po dlhej zimnej abstinencii a hlavne zadok si odvykol od trvalejšieho sedenia na úzkom sedadle. Odhodlanie však jednoznačne víťazí a tak sa pomalým tempom vydávame po Probstnerke. Táto cesta spája Levoču s Novou Ľubovňou. Bola vybudovaná v 19. storočí a jej hlavným účelom bolo zásobovanie vysokých pecí v doline potoka Jakubianka v severnej časti Levočských vrchov železnou rudou z Rudňan a Sloviniek. Vlastníkom vysokých pecí bola rodina Probstnerovcov a táto cesta spájala všetky stavby, ktoré Probstnerovci vtedy vlastnili. Vo všeobecnosti sú Probstnerovci považovaní za jednu z najvýznamnejších levočských rodín a táto cesta je jednou zo zásluh, za ktoré bol Andrejovi Probstnerovi st. v roku 1833 udelený šľachtický titul (zdroj: Ing. Ernest Rusnák; Levočský informačný mesačník 01/2009 a 02/2009).

Tiahle, ale relatívne mierne stúpanie ešte nedávno viedlo lesom, avšak kvôli už spomínanej intenzívnej ťažbe dreva dnes vedie rozsiahlym rúbaniskom. Kvalita cesty sa zhoršuje a šliapanie je čoraz ťažšie, takže sa na chvíľu zastavujeme pod poľovníckym posedom. Posledné metre ale ubiehajú pomerne rýchlo a konečne sa ocitáme na najvyššom bode dnešnej cyklotúry – na mieste, ktoré miestni nenazvú inak než Pomník.
16 kilometrov zjazdu

Pamätník (foto č. 09) leží v miestach, kde bolo počas SNP na trase Tri Duby (Sliač) – Ľvov (Ukrajina) zostrelené sovietske dopravné lietadlo Li-2 so 7-člennou posádkou, ôsmymi ranenými československými a francúzskymi vojakmi a ošetrovateľkou. Tragédiu prežili 4 členovia posádky a jeden československý vojak. Pamätník ležiaci v nadmorskej výške 1134 m n. m. je venovaný obetiam tejto tragédie a bol postavený v roku 1965. V bezprostrednej blízkosti pomníka je novopostavený prístrešok s parádnym výhľadom na južnú časť Levočských vrchov, Hornádsku kotlinu, Nízke Tatry a Vysoké Tatry (foto č. 10).

Po dlhšej prestávke nás čaká poctivých 16 km zjazdu vlastne až do Levoče. Kratučký výšľap nad pomník a už sa vezieme. Asfaltová cesta je z roka na rok horšia, ale stále bez väčších problémov zjazdná. Prudké klesanie po chvíli strieda krátke stúpanie, no po pár sto metroch pokračujeme v zaslúženom zjazde. Prechádzame horskými lúkami Brinky a po niekoľkých minútach sa už ocitáme na križovatke pri Chate Hrby (foto č. 11). Stretávajú sa tu tri cesty – tá naša, vedúca na pomník, druhá do Levoče a tretia do Torysiek. Odbočujeme doprava a ďalej si vychutnávame príjemný zjazd. Po necelých štyroch kilometroch opúšťame územie Vojenského obvodu Javorina a napájame sa na cestu vedúcu z Levoče do Závady. Sklon tejto cesty je už len veľmi mierny, a tak si z času na čas pomáhame ľahkým našliapnutím do pedálov. Okolo druhej poobede prichádzame späť do Levoče.

Zhrnutie

Trasa dnešného výletu merala 37,6 km a spolu s prestávkami nám zabrala cca 4 hodiny (foto č. 12). Je vhodná najmä pre horské bicykle, pretože s výnimkou vyasfaltovaných úsekov vedie po lesných štrkových cestách s občasnými prudšími stúpaniami. Navyše ani niektoré úseky asfaltových ciest nie sú v dobrom stave a o hlboké výtlky nie je núdza. Na trase nie je s výnimkou Kováčovej vily žiadne iné reštauračné ani stravovacie zariadenie.

Dôležité upozornenie – napriek tomu, že výcviky vo VO Javorina boli oficiálne zrušené k 31. 12. 2005 a samotný VO Javorina mal zaniknúť k 31. 12. 2006, jeho definitívne zrušenie narazilo na legislatívne prekážky. Nález Ústavného súdu zo septembra 2009 však tieto prekážky odstránil a proces zrušenia VO Javorina pokračuje. Každopádne na území VO Javorina stále platí špeciálny režim a na pohyb po tomto území potrebujete špeciálne povolenie, ktoré vydáva Obvodný úrad Vojenského obvodu Javorina v Kežmarku.



2010 - Singltrek pod Smrkem



Je moc brzy, ještě jsem tam nebyl :)


21. - 23. května 2010







2010 - Vilcan a Parang (Rumunsko)



Je moc brzy, ještě jsem tam nebyl, ale už se to sakra blíží :)


9. - 17. července 2010


F

Slovensko 2010

1. den
pátek, 15. října 2010
Přesun na Moravu

Odjezd: Jak dovolí čas, čím dříve, tím lépe. Naberu barču v Nýřanech, pak Zuzku na Lochotíně a tradá.
Příjezd: za cca. 4,5 hodiny i s nakládáním, ideálně do 21:00
Ujeté Km: 346 Km
Celkem Km: 346 Km
Trasa cesty: Plzeň -> Praha -> Humpolec -> Svitavy -> Studená Loučka

Velký Rozsutec, pohled z Chlebu

2. den
sobota, 16. října 2010
Velký Rozsutec (Malá Fatra)


Odjezd: V 6:00 ideálně, takže vstávání hodně brzo :).
Příjezd: za cca. 3,3 hodiny, takže buď tu lanovku stihneme v 9 nebo v 10 hodin
Ujeté Km: 223 Km
Celkem Km: 569 Km
Náklady na vstupy atd.: 190,- Kč
Náklady na vstupy atd. celkem: 190,- Kč
Trasa cesty: Studená Loučka -> Mohelnice -> Olomouc -> Rožnov pod Radhoštěm -> Žilina -> Vrátna


Večer odjezd: ideálně do 16:00 hodin
Příjezd: odhadem do 19:00 hodin

Ujeté Km: 120 Km
Celkem Km: 689 Km
Trasa cesty: Terchová -> Ružomberok -> Liptovský Mikuláš -> Štola


Středně obtížná horská túra na nejkrásnější horu Slovenska, nahoru lanovkou, potom po hřebeni přes Velký a Malý Rozsutec a kaňonem zase zpět.

Lanovka Vrátna (jede od 9:00, cena 7,5 EURO = cca. 190,- Kč)




Pěší trasa 690826 - powered by Wandermap 



Koprovský štít

3. den
neděle, 17. října 2010
Koprovský štít (Vysoké Tatry)


Odjezd: V 8:00 ideálně
Příjezd: V cca. 8:15 a hurá na kopec
Ujeté Km: 10 Km
Celkem Km: 699 Km
Trasa cesty: Štola -> Štrbské Pleso
Náklady na vstupy atd.: 150,- Kč celodenní parkování ve Štrbském plese
Náklady na vstupy atd. celkem: 340,- Kč



Vysokohorská túra s převýšením přes 900 m ve Vysokých Tatrách. Nástup ve Štrbském plese ráno nejpozději v 9 hodin. Délka cca. 18 Km (návrat stejnou cestou). Alternativa - projít Koprovskou dolinou zpátky dolů, kde by nás Danka nabrala autem, třeba zjistit.


Odjezd: Těžko říct, za světla :)
Příjezd: o deset minut později
Ujeté Km: 10 Km
Celkem Km: 709 Km
Trasa cesty: Štrbské Pleso -> Štola




Pěší trasa 690791 - powered by Wandermap 



4. den
pondělí, 18. října 2010
prírodné kúpalisko Vrbov a Poprad (odpočinkový, flákací den)



Odjezd: až se vyspíme a v klidu a ležérně nasnídáme
Příjezd: tak nějak zvolna
Ujeté Km: 35 Km (se zastávkou na nákup v Popradu)
Celkem Km: 744 Km
Trasa cesty: Štola -> Poprad -> Vrbov
Náklady na vstupy atd.: 140,- Kč celodenní parkování ve Štrbském plese
Náklady na vstupy atd. celkem: 480,- Kč



Koupačka ve venkovních termálních bazénech, otevřeno mají od 10:00 do 21:00 hodin, cena 140,- Kč na 2,5 hodiny (víc asi ne, co?)


Odjezd: až se vykoupeme do zemdlení
Příjezd: tak nějak zvolna
Ujeté Km: 35 Km
Celkem Km: 779 Km
Trasa cesty: Vrbov -> Poprad -> Štola

Večer kytara, filmík, něco dobrýho, víno, pivo, lihoviny... hur hur hur, ale ne dlouho, páč hned další den:


Roháčské plesá

5. den
úterý, 19. října 2010
Roháčské plesá (Roháče)


Odjezd: když v 8:00, takto bude dobře
Příjezd: asi tak za hodinu, takže v 9:00
Ujeté Km: 87 Km
Celkem Km: 866 Km
Trasa cesty: Štola -> Liptovský Mikuláš -> Zverovka



Vysokohorská túra s převýšením na krásná plesa pod baníkovem a Ostrým Roháčem.


Odjezd: do 16:00
Příjezd: asi tak za hodinu, takže v 17:00
Ujeté Km: 87 Km
Celkem Km: 953 Km
Trasa cesty: Zverovka -> Liptovský Mikuláš -> Štola









Pěší trasa 691220 - powered by Wandermap 




Levočské vrchy

6. den
středa, 20. října 2010
Levočské vrchy (Cyklo trek)

Odjezd: v klidu ráno, do 9:00 hodin
Příjezd: zhruba v 10:00 i s vybalením kol
Ujeté Km: 42 Km
Celkem Km: 995 Km
Trasa cesty:  Štola - Levoča






Cyklistická trasa 441855 - powered by Bikemap 

Odjezd: odpoledne, až dojedem z kopců, odhadem do 16:00 hodin 
Příjezd: do 19:00 (zastávka v Levoče, je to pěkný město a mají tam pizzerii)
Ujeté Km: 42 Km
Celkem Km: 1037 Km
Trasa cesty:  Levoča -Štola

Belianské Tatry

7. den
čtvrtek, 21. října 2010
Trek pod Havranem (Belianské Tatry)

Odjezd: čím dříve, tím lépe, takže tak v 8 ráno 
Příjezd: odhadem v 9 hodin ráno
Ujeté Km: 36 Km
Celkem Km: 1074 Km
Trasa cesty:  Štola - Ždiar


Autobus z Tatranské kotliny jede v 16:00 od Bielanské jaskyně do Ždiaru


Odjezd: asi v 17:00
Příjezd: odhadem v 18:00
Ujeté Km: 36 Km
Celkem Km: 1110 Km
Trasa cesty:  Ždiar - Štola



Pěší trasa 691345 - powered by Wandermap 




Belianské Tatry

8. den
pátek, 22. října 2010
Návrat domů s cyklotrekem (Nízké Tatry)

Odjezd: čím dříve, tím lépe, takže tak v 8 ráno 
Příjezd: těžko říct
Ujeté Km: 653 Km
Celkem Km: 1727 Km
Trasa cesty:  Štola - Tlučná




Plánované finance

Ujeto Km: cca. 2000 (rezerva pro nákupy atd.)
Cena za 1 Km včetně paliva 3,50 Kč
Cena za jízdu: 7000,- Kč
Ubytování za osobu: 70 EUR = 1750,- Kč, za tři osoby = 5250,- Kč
Dálniční známky: česká 250,- Kč (desetidenní), slovenská (týden) 130,- Kč
Vstupy, parkování: cca. cca- 600,- Kč
Jídlo: dohromady navrhuju cca. 1000,- Kč/osoba, dohromady 3000,- Kč

Celkem tedy suma sumárum: 16230,- Kč

Na osobu tedy: 5410,- Kč

Což je za týden na Slovensku včetně dopravy, jídla, ubytování a možnosti jezdit na kole pěkná cena.

Navrhuju tyhle peníze vybrat a svěřit někomu zodpovědnému (tedy ne mě!). Vezmu si jen 7000,- Kč na dopravu.

Jídelníček:

Holky, vypracujte, jo? :)