Stejně, jako je celý svět propojený jedním vzduchem, jedním
svitem slunce a jednou noční oblohou, je propojený i knihami. Knihy mezi sebou
po nocích šeptem promlouvají a sdělují si tajemství. Všechny jsou totiž sestry,
sestřenice, matky i dcery, přítelkyně a souputnice. Jedna bez druhé by
neexistovaly, jejich sesterstvo je mocné, ale pokorné, rozeseté po celém světě.
V tom šepotu jsou příběhy dávných dob, i ty které se ještě nestaly.
Dokonce i ty, které se nikdy v tomto světě nestanou, ale v jiném… kdo
ví? Po nocích šustí nad mou postelí svými stránkami, černá písmenka mlčí do
tmy, slova se tiše nesou odstíny ticha. Stačí přistoupit ke knihovně, přiložit
čelo na ohmatané hřbety…
Byl to jeden z letních večerů, kdy jasně svítí měsíc,
teplý vzduch se vznáší mezi ještě prohřátými kmeny stromů a jiskry z ohně
se ve vzdušném víru točí spirálou vysoko ke hvězdám. Kdy se melodie proplétají
s tmou a tančí houpavým krokem v roztodivných tvarech kolem kruhů
zpěváků. Jak se jmenovala, nevím, i když se snažím vzpomenout. Vím, jen, že
zpívala. Mezi desítkami hlasů se ten její vznášel a přeskakoval po slovech jako
hravé dítě, které se nemůže nabažit večera. A písně plynuly, večer ubýval,
polena hasla. Nastal čas návratu. Rozvezl jsem celou posádku do jejích domovů po
okolních vsích, jen ona zbyla na zadním sedadle. Neměla kde spát, vzal jsem ji
k sobě, ustal bráchovu postel. Když viděla knihovnu, v očích ji
zasvítilo a začala hladit obálky svazků, vytahovat je a listovat jimi. Musím
spát, řekl jsem jí, promiň. To nevadí, zazpívám Ti do usínání. Posadila se k mé
posteli a začala nápěv beze slov, indiánský jako její hříva, širý jako lesy
noční krajiny, tichý jako křídla vážky.
Ráno jsem ji našel, jak spí na zemi obložená mými knihami,
jednu ještě v ruce, prst na řádku, kde přestala číst. Nakládal jsem ji
ještě spící, cestou se pomalu probouzela, dal jsem jí termosku s kávou a
krajíc s máslem. Kam chceš odvézt, zeptal jsem se, tam, řekla. U brány
dětského domova zamávala a smála se s plnou pusou.
Knihy znají různé příběhy, ty co se staly, i ty, co teprve
čekají na své čtenáře. Jsou jako chmýří, jako nápěv tiché indiánské písně
dlouhovlasé dívky beze jména.
