Mořičvíl 3 - ukázka

O závratné kariéře sira Jetřicha a nebezpečích, která plynnou z olizování psacích potřeb.

Každý má takovou vládu, jakou si zaslouží.

Za okny se, jako už tolikrát předtím, snášely k zemi miliony sněhových vloček. Lehký, ale mrazivý vítr je vířil a roznášel po parapetech a římsách, nechával je přistávat na uších chrličů a přikrýval s nimi střechy celého města. Mráz, snad aby nezůstal pozadu, kreslil vytrvale a s nebývalou kreativitou po okenních tabulích abstraktní obrazy a tvořil jemné ledové krystalky, které se lesknuli ve studeném světle měsíce. Město bylo přikryté bílou peřinou a spalo(1).

Vždycky se ale najde někdo, kdo nespí.

V královském apartmá v městském paláci bylo oproti venkovní zimní nadílce příjemné teplo, které se linulo z dohasínajícího krbu. Starosta Mořičvílu, sir Jetřich Hoskins zavřel svůj deník, sfoukl lojovou svíčku a odebral se pomalu do koupelny. Už nějaký čas pociťoval příznaky stáří, a proto si dopřával luxusu rozvážných pohybů. Beze spěchu došel k litinové vaně na nožičkách a otočil bohatě zdobeným kohoutkem se stylizovaným červeným čertíkem, kdesi v útrobách paláce se zvedlo malé stavidlo a za malou chvíli začala z trubky proudit vroucí voda. Pracovna starosty města byla vybavena opravdu komfortně a sir Hoskins každý večer děkoval v duchu svým předchůdcům za to, že byli tak prozíraví a mysleli nejen na práci pro město, ale i na své pohodlí.

Z celého dne měl nejraději chvíle, kdy z horké vody stoupala pomalu pára, mlžila velké gotické okno umístěné hned nad vanou, teď navíc ještě pokreslené díky mrazu roztodivnými tvary a on mohl stát před velkým zrcadlem, čistit si zuby a pozorovat svoji unavenou tvář. Cítil příjemný pocit očisty a zakončení dne.

Na pracovním stole v kanceláři byla vidět pootevřenými dveřmi úhledně srovnaná hranička úředních dokumentů, oběžníků a vyhlášek, všechny v přihrádce "Vyřízeno". Kancelář dávala najevo, že patří svědomitému muži s citem pro přesnost a pořádek.

Sir Hoskins by byl ten poslední, kdo by stál o post starosty města, ale osud a jeho bohatá rodina měli jiný názor. Když se před více jak sedmdesáti lety narodil, měl v kolébce stříbrnou lžičku(2) a to dalo celému jeho životu jasný směr.

Od malička byl vedený k tomu, že jednou bude vládnout milionovému městu. V jeho rodině byla dlouholetá tradice, která předepisovala Hoskinsům zastávat nejrůznější důležité funkce. Úřad starosty města byl pro její naplnění dostatečně vhodný. Mořičvíl, městský stát s velkým vlivem měl pro své občany samozřejmě mnohem důležitější místa, ale starosta vždy reprezentoval a mohl – ale nemusel – mít poslední slovo. Všeobecně se od něj očekávalo, že se bude umět chovat, bude diplomatický a udělí občas nějakou tu milost na poslední chvíli. A včas zemře, aby mohl být vystřídán členem jiné důležité rodiny, to kvůli rovnováze sil. Sir Jetřich poslední pravidlo porušil, když ve svém úřadu vydržel být aktivní rekordně dlouhou dobu. Oproti všem předpokladům se totiž ukázalo, že je pro starostování přímo zrozený, i když na začátku si to on sám myslel ze všech nejméně.

Když byl sir Hoskins dostatečně starý na to, aby mohl opustit svůj domov, to znamená v devíti letech, dostal neomezený úvěr u Mořičvílské banky (která tak nějak patřila jeho rodině), doporučení na ty nejlepší školy a zákaz návratu domů dřív než za dvacet let. A tak studoval. V duchu záviděl svým třem mladším bratrům, kteří nemuseli město opustit a užívali si všech radostí, které jim jejich příslušnost k rodině Hoskinsů jen mohla nabídnout. Jeho bratr Robert vystudoval architekturu a postavil jeden z nejkrásnějších mostů přes Nepraktický kanál, bratr William se stal lékařem a stál v čele prestižní kliniky pro horních pár set, nejmladší Kamil byl úspěšným divadelním hercem. Jejich život by se dal shrnout do prostého vystudoval – stal se úspěšným – založil rodinu – zestárnul.

Sir Jetřich studoval celý život. Diplomatickou školu v Benzindorfu, Hlubokou univerzitu ve Vymleté díře, Soukromé Lyceum politických dovedností v Abu-Babě. Pak dlouho pobýval v menších městech po celých vrcholech a v Temném hvozdu, učil se jazyky a místní tradice. Přesně po dvaceti letech se vrátil domů. Jeho největším majetkem byl adresář plný důležitých jmen.

V pětatřiceti letech, když zemřel sir Samuel Fitipaldi, poslední starosta Mořičvílu se objevil na kandidátce strany Bleděmodrého opeření(3), ve které měla rozhodující slovo jeho rodina. A zvítězil. Mohla za to nejvíc podpora jeho milovaných a několik set zlatých z kapsy jeho Abu-Babského strýčka.

Během jeho kariéry ve funkci starosty města se mu podařilo mnoho věcí zorganizovat, urovnal pár hrozících konfliktů, podpořil důležité věci. Město na tom bylo o něco lépe, než když do paláce poprvé vstoupil. Příjemnou třešničkou na dortu bylo Myrtilka(4). Sir Jetřich Hoskins byl jeho velkým fanouškem už jenom proto, že výrazně snížilo provoz v ulicích. Jeho zřízení pomohl všemi prostředky, které měl. Převážně se jednalo právě o onen starý a ohmataný adresář, který měl tu kouzelnou moc, že dokázal měnit svůj obsah během let sám od sebe. Ze spolužáků se jako zázrakem stávali majitelé továren, králové, ministři, vynálezci. Stačil jeden dopis, který začínal vzpomínkou na společně strávené časy a končil malou žádostí a věci se posunuly žádaným směrem o mnoho lehčeji, než by se jim to podařilo normálně.

Sir Jetřich měl své město rád. Nikdy nechtěl být starostou, ale když se jím už jednou stal, dělal svoji práci dobře. Když teď, po čtyřiceti třech letech, jedenácti měsících a osmi dnech od své inaugurace vstupoval do horké vany s vonnou bylinkovou esencí, měl pocit dobře vykonané práce. Ponořil se až po krk, zapálil si připravený doutník Gerhart Medium MK II, slastně zavřel oči a zasnil se.

Truhlář. Vždycky chtěl být truhlář.

---

(1) - Každý režisér by dal za takový záběr pod úvodní titulky život.
(2) - Po třech dnech marného hledání po celém rodinném sídle, šesti výpovědích služebnictvu a intenzivním, ale marném vyšetřování Speciální městskou stráží ji ale objevila jeho chůva a na celou záležitost se v tichosti zapomnělo.
(3) - Nikdy nešlo o to, jak se ta která strana jmenuje, ale o program. Ne, to byl vtip, o ten nešlo taky, rozhodovaly samozřejmě peníze, jak jinak.
(4) - V našich reáliích metro, viz první díl Mořičvílu.