Temné plátno, hudba z filmu Záhada hlavolamu
Hlas komentátora:
Zběsilí vodopádi – mýtus, legenda? Nebo jen parta výrostků, která si hraje na drsňáky? Nevíme. Kmen je až do dnešních dnů obestřen spoustou tajemství.Ti, kteří se jako hosté některých akcí Zběsilých vodopádů zúčastnili, mlčí. Strach? Opatrnost? Promluvit o kmeni znamená zradu a zradu, tu Vodopádi tvrdě trestají.
Kdo ve skutečnosti jsou příslušníci kmene Zběsilých vodopádů? Kdy kmen vznikl? Jaký je jeho cíl? Máme spoustu otázek a jen minimum odpovědí.
Ale přeci – našli se lidé, ochotni promluvit. Lidé, kteří se nebojí. Patří jim náš obdiv.
OBRAZ 1
Pomalá rozetmívačka, odhaluje se pohled na vycházející slunce. Kamera pomalu projíždí obzor nad siluetou temných lesů a luk, až se zastaví nad siluetou Plzeňské věže.
Komentátor: Nejmenované město, místo temných rejdů Zběsilých vodopádů. Město plné křivolakých uliček, sadů a náměstíček, město čtyř řek. Tady je možné je potkat. Možná se s nimi setkáváte každý den a nevíte o tom. Je to pravděpodobné, Vodopádi jsou organizací tajnější než Svobodní zednáři.
OBRAZ 2
Záběr na kostel Sv.Bartoloměje, na hlavičku ohmataného andělíčka. Lidé přicházejí, dotýkají se hlavičky a tiše šeptají svá přání. Mezi nimi jsou členové kmene, ale tak, aby jim nebylo vidět do obličeje.
Komentátor: Tohle je místo, kde se kmen podle svědků nejčastěji schází. Místo, které v nejmenovaném městě symbolizuje tradici, pokoru a naději. Sem, ke kostelu nejmenovaného svatého přicházejí denně desítky místních obyvatel, aby tu tiše vyjádřili svoje prosby a touhy. Denně je tu k vidění naše mládež, která kráčí ve stopách svých předků. Ale našel se někdo, kdo i toto úctyhodné zneužil. Ano, Zběsilí vodopádi. Neštítili se využít toto místu klidu a pokoje jako výchozí bod svých nekalých rejdů.
V záběru je vidět maminka s kočárkem, která přijede k andělíčkovi. Z kočárku se vysune dospělá, mužská chlupatá ruka a šáhne si na hlavičku andělíčka. Pak začne vřískat (dětský křik – magnetofon v kočárku). Matka se ho snaží utišit chrastítkem, ale ruka chrastítko vezme a zahodí. Matka vytáhne dudlík, ale opakuje se to samé, co s chrastítkem. Pak to zkusí postupně s lízátkem, plyšovým medvídkem a autíčkem. Křik dítěte stále zesiluje. Nakonec matka vytáhne pistoli a střelí do kočárku. Nastane ticho. Matka si sáhne na andělíčka, tiše se pomodlí a odjíždí pryč ze záběru.
OBRAZ 3
Kamera velmi rychle, ale opravdu velmi rychle prochází Plzeňskými ulicemi, takže divák vše vnímá jako velkou šmouhu, kde ale lze rozeznat ulice, projíždějící auta a míhající se lidi.
Komentátor: Všechna tato místa nejmenovaného města slouží kmeni jako pole působnosti. Poklidné uličky a zákoutí, říční břehy i rušné ulice. Tady všude je můžeme potkat. Jsou mezi normálními lidmi, k nepoznání a přeci jiní než my. Tvrdí a odhodlaní necouvnout před ničím, plni intelektu a logiky, ale je třeba se zeptat – je to ta správná kombinace? Kdo zaručí, že se jednou nestanou veřejnou hrozbou? Kdo si může být jistý?
OBRAZ 4
Tlučná, cedule Tlučná u hřbitova, snímáno od hřbitova. Moderátor s mikrofonem. Moderátor má na sobě padnoucí slušivý oblek, kravatu a brýle s černými obroučkami. Svůj monolog odříkává s velmi vážnou a zaujatou tváří, gestikuluje.
Moderátor: Jsme na místě, odkud pochází jeden z mozků Zběsilých vodopádů, náčelník přezdívaný Ultra rychlý Slim, Zlobišák a Dvoubodový šaman, nejčastěji však známý pod přezdívkou Dennyšák. Tady, v této nejmenované vesnici se narodil. Nepodařilo se nám zjistit jeho totožnost, obyvatelé mají strach. Není se co divit. Ale přesvědčili jsme k výpovědi alespoň několik odvážných lidí, kteří se s námi podělili o svoje zážitky s tímto tajemným mužem.
OBRAZ 5
Tlučná, základní škola, je vidět nápis ZŠ Tlučná, slovo Tlučná je zakryté. Moderátor zpovídá ředitele školy (je třeba ukecat Karla).
Moderátor: Jako první se odvážil promluvit ředitel místní základní školy, který si ale přál, ostatně jako všichni svědci zůstat v anonymitě. Pane řediteli, jaký byl Denny žák?
Ředitel: Víte, byl vždycky tak trochu jiný. Stále si něco četl pod lavicí, nebo zapisoval do svého notýsku, který nosil stále u sebe. Na hodiny chodil vždy připravený a učil se výborně. Jen jednou, to se tuším rozešel v osmé třídě se svojí první dívkou, dostal na vysvědčení dvojku z přírodopisu. Moc nás to tenkrát všechny mrzelo, ale nedalo se nic dělat.
Moderátor: Měl už tehdy své přátele?
Ředitel: Pokud myslíte někoho z kmene Vodopádů, pak musím říci, že ne. Ale někdy okolo čtvrté třídy se začal z jedním z nich kamarádit. Když pak založil Vodopády, přizval si ho jako náčelníka pro otázky zásobování.
Moderátor: Aha, to je podstatná informace. Můžete nám prozradit, o koho se jednalo?
Ředitel: Jistě, byl to Koblih.
Moderátor: Musím ocenit vaši odvahu, pane řediteli, takto otevřeně mluvit o tomto citlivém tématu. Jste jeden z mála lidí, ochotných prozradit alespoň něco málo, něco co by nám pomohlo vnést trochu světla do tohoto fenoménu současné doby. Je jistě velmi příkladné pro vaše žáky, mluvit takto bez zábran a beze strachu z reakce vašeho okolí, které naopak zachovává přísnou mlčenlivost. Děkuji vám jménem všech našich diváků i jménem široké světové veřejnosti, která náš dokumentární film uvidí ihned po české premiéře. My se nyní zaměříme na dvě stopy, které jsme právě dostali – Dennyšákova dívka ze čtvrté třídy a Koblih, další tajemná postava našeho příběhu.
Zatímco moderátor mluví do mikrofonu, přiletí odkudsi mimo záběr laso a stáhne smyčku kolem ředitele. Ten je vzápětí stržen na zem (sledováno kamerou, takže moderátor je mimo obraz a je slyšet jen jeho hlas), kde se k němu nahrnou tři postavy a začnou ho brutálně mlátit a kopat do něj. Jeden z útočníků má vidle, gumovky a montérky, druhý je v modrákách od oleje, třetí je žena v kostýmku.
OBRAZ 6
Park, lavička, na ní sedí velmi krásná dívka, musí být na první pohled velmi svůdná, moderátor sedí vedle a klade otázky:
Moderátor: Další z odvážných lidí, kteří se rozhodli promluvit, je slečna X, někdejší dětská láska Náčelníka Dennyšáka. Slečno X, můžete nám popsat důvod vašeho rozchodu v osmé třídě? Máme totiž informaci, že to vedlo k Dennyšákovu nervovému, i když krátkodobému, ale přece jen zhroucení.
Slečna X: Jestli mě Dennyšáku posloucháš, chci říct, že mě to strašně mrzí a že jsem byla strašně hloupá. Kdyby to šlo ještě vrátit, zachovala bych se úplně jinak.
Moderátor: Ano, to bylo velmi krásné. Ale nyní se vraťme k mojí otázce.
Slečna X: Promiňte, ale musela jsem to říct. Dobrá. On byl hlavně úplně jiný, než ostatní vrstevníci. Víte, je až s podivem, co se všechno potkalo v jedné osobě. Zajímal se o všechno a zkoušel tolik věcí… Já si tenkrát myslela, že bych měla spíš myslet na budoucnost, pracovat na svém vzdělání a kariéře … Teď jsem sice bohatá a mám dobrou práci, ale jeho mi to už nevrátí.
Moderátor: Sami vidíte, jaké city probouzí ve slečně X vzpomíka na jednoho z náčelníků Zběsilých vodopádů. Nechme tedy Slečnu X v jejím jemném duševním rozpoložení a vydejme se za další stopou – Koblihem.
(Při posledních slovech se objeví opět laso, stáhne se kolem slečny X a odtáhne jí ze záběru. Ozve se dívčí křik a jekot, do záběru přiletí vidle a rádiovka a kabelka slečny X)
OBRAZ 7
Jiráskova ulice, Tlučná, Koblihův dům. Moderátor stojí pod oknem a je od hlavy až k patě mokrý, politý vodou z kýble.
Moderátor: Bohužel, tato stopa se ukázala jako naprosto neprůchodná, protože Koblihovo maminka nemá pracovníky našeho týmu v lásce.
OBRAZ 8
Letecký záběr Touškova (zařídí Venca Buzko z paraglaidu). Hudba: ještě uvidíme
Komentátor: Další nejmenovaná vesnice. Rodiště dalšího z vysokých kmenových náčelníků, zvaného krycím jménem Kachna. Kdo by čekal, že v této malebné další nejmenované vesnici se skrývá někdo tak tajemný. Neznáme přesnou polohu jeho domu, můžeme se jen dohadovat, která z četných staveb to může být. Za povšimnutí jistě stojí, že dva ze tří hlavních náčelníků jsou z venkova. Náhoda? A dál, počítejte se mnou – další nejmenovaná vesnice leží přesně 12 kilometrů od nejmenovaného města. Když toto číslo vynásobíte průměrným věkem obyvatel další nejmenované vesnice, tedy číslem 35, a výsledek vydělíte počtem hospodářských staveb v nejbližším okolí, přičtete počet autobusových spojů z další nejmenované vesnice do nejmenovaného města, vyjde vám číslo 47. Proč právě 47? Další náhoda, nebo předem důkladně promyšlený záměr? Možná že na tuto i další závažné otázky dostaneme odpověď od místních obyvatel. Pokud se odváží promluvit, protože po našem natáčení v nejmenované vesnici a událostech které bezprostředně následovali, zavládl mezi lidmi ještě větší strach.
OBRAZ 9
Mladík ve věku asi 25 let má nasazenou rádiovku, idiotský výraz a táhne za sebou po zemi kachničku na kolečkách., Skáče přitom jako postřelený. Kamera ho sleduje, až se do obrazu připlete moderátor, na kterém se kamera zastaví. Zatímco moderátor pronáší svůj komentář, idiot za ním se zastaví a chvilku ho přemýšlivě pozoruje. Pak na okamžik zmizí. Když se znovu v pozadí objeví, přiveze si s sebou kolečko (fůrik), pak zase odběhne a když se vrátí, má bejsbolovou pálku. Tou omráčí moderátora, který padne do kolečka. Idiot ho rychle velkými oblouky odváží do dáli ulicí. Za ním se vydají stranou do záběru naši známí – vidle, rádiovka a kostýmek s klacky.
Moderátor: Ano, stojíme v další nejmenované vesnici, místě, kde je alespoň minimální šance Kachnu zahlédnout. Zatím toho moc nevíme, lidé zarytě mlčí. Zjistili jsme jen několik kusých informací. Další nejmenovaná vesnice leží na nejmenované řece, která několik kilometrů před další nejmenovanou vesnicí opouští nejmenovanou přehradu u ještě další nejmenované vesnice. Protéká nejmenovaným údolím, které je zvláštní tím, že jeho stráně jsou osázeny nejmenovaným druhem vzácných stromů. Nejmenovaný zdroj nám prozradil, že se v další nejmenované vesnici narodil dokonce nejmenovaný národní umělec, který se proslavil nejmenovanou operou, uvedenou v nejmenovaném roce v nejmenovaném městě jednoho horkého léta. Léto bylo tehdy v nejmenovaném roce tak horké, že podle našeho nejmenovaného zdroje omdlévali ptáci přímo v letu a lidé jich pak využívali jako hlavní část nejmenovaného národního jídla, když je nadívali tajemnou směsí. Tajemná směs, obsahovala podle nejmenovaného kuchaře většinu nejmenovaných zakázaných přísad, takže blíže neurčené procento populace se ocitlo v přímém ohrožení nejmenované nemoci. Na tomto místě by bylo dobré zmínit i našeho spolupracovníka, který se padajícími ptáky zabýval, ale dotyčný si nepřál být jmenován. Jak sami vidíte, informací nemáme opravdu mnoho, ale spoléháme na …. (je omráčen)
OBRAZ 10
V záběru se střídají po cca. 10 sekundách, nebo podle komentáře černobílé fotografie, ze kterých nejde poznat, kdo na nich je, většinou jsou na nich postavy zakryté nějakou věcí, jako např. listy stromu, autem, atd. takže je vždy vidět jen postava a ne obličej.
Komentátor: To, co právě vidíte, jsou jediné dochované fotografie Zběsilých vodopádů, které se nám podařilo po dlouhém naléhání a při vynaložení nemalých prostředků získat. Lidé mají strach. My také, naše pátrání přináší nejen objevování nových informací, ale také výhružky, zastrašování a násilí. Náš moderátor musel být po posledním vstupu z další nejmenované vesnice hospitalizován v nejmenované nemocnici v nejmenovaném městě. Ale i přes všechny překážky, vypátrali jsme člověka, který věděl alespoň další stopu k vypátrání totožnosti tajemného Kachny. Nebylo lehké tuto informaci získat, ale po našich dřívějších zkušenostech jsme zvolili daleko progresivnější metodu než dříve a po několika hodinách sedostavil úspěch – mlčenlivost byla zlomena.
OBRAZ 11
Temný sklep, kde jen u stropu svítí žárovka. Ta osvětluje podivný výjev. Na židli přímo pod žárovkou sedí zády ke kameře svázaná postava starší babičky v šátku, je vidět krev na zemi i po stěnách. Před babičkou stojí člověk oblečený jako gestapák, má kožené rukavice a křičí a mlátí babičku.
Gestapák: Přiznejte to, paní Lišková! Stejně už to všechno víme! Nemá cenu zapírat! No tak, paní Lišková! … atd. (německy, ale s českými titulky)
Komentátor: Sledujete závěrečné minuty, kdy paní Lišková nakonec souhlasila, že prozradí jméno dalšího Zběsilého vodopáda, náčelníka pro technické otázky.
Gestapák: Dobrá, nemá to cenu, zastřelte ji.
Přichází člověk oblečený do uniformy Wermachtu, odjišťuje pistoli a míří stařence na hlavu. Ta zvedne hlavu a něco zachrčí. Gestapák se nakloní blíž, aby lépe slyšel. Pak se opět narovná a po tváři se mu rozlije šťastný úsměv. Něco říká k vojínovi, ten skloní pistoli a oba se obejmou. Odkudsi přichází mladá žena, opět v uniformě Wermachtu a přináší tác se šampaňským a skleničkami. Po otevření si všichni připíjejí a pláčou štěstím.
Komentátor (dojatým hlasem): Ano, nakonec se dobrá věc podařila a my jsme se mohli vydal novým směrem našeho výzkumu. Hledané jméno je David.
OBRAZ 12
Davidův dům, na dvoře je Kachna s Dennym a cosi dělají na lodi, lepí samolepku nebo laminují. Mají trička s nápisem Zběsilí vodopádi vzadu a svými jmény vpředu.
Moderátor (má zavázanou hlavu, monokl a ruku na pásce): Dobrý den, mohl bych vás prosím na chvilku vyrušit?
Kachna: Nóoo, na chvilku jo.
Moderátor: Můžete nám prosím říct, jestli vám říká něco pojem Zběsilí vodopádi?
Kachna: Ne
Moderátor: A vám?
Denny: Ne
Moderátor: Dobrá. Opravdu jste o nich nikdy neslyšeli?
Kachna: Ne
Denny: Ne
(V průběhu rozhovoru se občas Kachna a Denny otáčí, takže je na jejich zádech zřetelně vidět logo Zběsilých vodopádů)
Moderátor: Dostali jsme tip, že někde v těchto místech bychom mohli nalézt jistého Davida, znáte ho?
Kachna: Ne
Denny: Ne
Moderátor:Aha, no, děkuji vám za ochotu, ale už budu muset jít, tak nashledanou.
Kachna a Denny se vracejí ke své práci, naklánějí loď tak, že je jasně viditelná samolepka Zběsilí vodopádi na její zádi. Kamera se otáčí na moderátora, ale ten už není na stejném místě, je vidět, jak utíká nahoru směrem k Čemínům a za ním poskakuje idiot s Kachničkou.
OBRAZ 13
Černobílý film, značně starý, němý, plný praskání a poruch (dodá Denny, jedná se o záběry jeho a Kamila ve věku asi 3 let, jak si pouští mašinky a bobují na zahradě).
Komentátor: Tyto unikátní záběry jsme nalezli v jednom nejmenovaném fotolabu v nejmenovaném městě. Jsou na nich dva ze zakládajících členů Zběsilých vodopádů –Dennyšák a Náčelník Dva Body ve věku svých 3 let. Je to jasný důkaz, že kmen vznikal již před mnoha lety, kdy se tito dva evidentně přátelili. Film se nám podařilo získat díky pochopení pana Janči, který si upamatoval, že film kdysi v minulosti točil. Vy můžete tyto záběry vidět jenom díky zvyku pana Janči, dělat si ze všech pořízených záběrů kopie pro vlastní archiv. (další komentář podle záběrů, páč si je už nepamatuju:)
OBRAZ 14
Moderátor stojí před ZŠ Touškov a vedle něj je učitelka, má brýle a tváří se divně.
Moderátor: Rozhodli jsme se vrátit k osvědčenému způsobu získávání informací – navštívili jsme základní školu, kterou Kachna i David evidentně museli navštěvovat. Paní profesorka Dolejší se uvolila, zcela bez ostychu něco málo prozradit (učitelka počítá balík peněz) .
Učitelka: Ano, není se čeho bát, že. Tedy oni se kamarádili už od první třídy a vždycky byli taková veselá dvojka. Hlavně Kachna byl takový výrazný typ, bavil svoje okolí, David byl spíše tišší a šikovnější. A pak, Kachna už odmalička hodně běhal a David posiloval, takže to byli vždy hezcí kluci.
Moderátor: Paní profesorka Dolejší nám mimo kameru vyprávěla i zajímavý případ, který se odehrál, když byli oba Vodopádi v osmé třídě, můžete to prosím, paní profesorko zopakovat i pro naše diváky?
Učitelka: Jistě.Tedy, jak už jsem říkala, Kachna byl vždy dobrý běžec, hlavně na dálkové tratě a dosahoval i sportovních úspěchů na závodech, ale tehdy se přihodilo něco opravdu mimořádného. Víte, my tady v další nejmenované vesnici pořádáme každý rok Marathón a Kachna toho roku uběhl celou trať za rekordní dobu a své soupeře nechal za sebou o celou půlhodinu a to i zkušené borce. To ráno byl takový neklidný, roztržitý. Svěřil se mi, že se rozešel se svojí dívkou a já si to, nevím proč spojuji, ta energie prostě musela ven.
Moderátor (Obrací se do kamery): Tady se tedy opět dostáváme na další stopu, která by nám mohla Kachnu zase o něco víc přiblížit. Vydejme se tedy za onou dívkou.
OBRAZ 15
Viz obraz 6, jen místo Dennyšáka s Kachnou, stejná slečna X. V pozadí mlátí trojka Vidle, Rádiovka, Kostýmek učitelku Dolejší.
OBRAZ 16
Záběr na lesní krajinu, nejlépe se skálami a řekou. Moderátor stojí na nějakém exponovaném místě a při výkladu kolem sebe široce máchá rukama, nakonec spadne kamsi dozadu.
Moderátor: Stojím na místě, kde se odehrála jedna z dramatických scén v životě kmene Zběsilých vodopádů. Tady se před dvěma lety sešli, tady strávili noc. Naštěstí se našel svědek, ochotný mluvit, hajný Kouba, který všechno, ač vystrašený, pozoroval ze křoví a měl to štěstí, že nebyl odhalen. Rozhodli jsme se, za vydatné pomoci pana Kouby, provést rekonstrukci onoho večera.
Hajný Kouba, muž v lesnickém úboru, má fousy, a flintu přes rameno.Stojí vedle moderátora, ruce sepnuté v klíně a jen pokyvuje.
OBRAZ 17
Stejné místo jako v obraze 16, hudba – nějaká hodně ponurá, do záběru přichází cca. 5 lidí s batohy a kytarami. Chvilku zkoumají místo a pak normálně staví stan a nosí dřevo na oheň. Ten pak zapálí a hlasitě zpívají a hrají na kytaru (série Naďa).
Komentátor: Ano, takhle nějak se to odehrálo. Zběsilí vodopádi se vyplížili z křovin, aby se nejprve ubezpečili, že jsou na tomto zapomenutém místě sami. Podle dostupných informací se tady tenkrát objevili Náčelník Dva Body (objevuje se šipka na jednu postavu), Kachna (opět šipka, stejně jako při představování ostatních), Dennyšák, Koblih a zatím neznámý člen, námi interně označován jako Dívka. … (komentář pokračuje podle záběrů kamery) … A tady, tady je onen klíčový okamžik: Je to patrně Kachna, kdo právě vyndává z pouzdra záhadnou věc a předává ji Koblihovi. Druhou, stejnou věc mezitím drží v rukou i Dennyšák. Teď oba začínají věci používat a vydávat na ně velmi zvláštní zvuky… Co bylo dál, nevíme, protože hajný Kouba, stižen nepředstavitelným děsem vzal nohy na ramena a z lesa uprchl. I tak jsem se ale díky jeho odvaze dozvěděli další informace, které zapadají do celkové mozaiky.
