1. den
sobota 20. června 2009
Po hřebenu
V nejdelší den v roce jsme nastarovali již značně pochroumaného Quvída a pomalým tempem se přesunuli nejprve do Horšévského Týna na náměstí, kde je vcelku dobrá cukrárna a potom na hráz Mezholezského rybníka, kde jsou krmné věže.
Podle mapy jsme vyrazili kolmo na žlutou naučnou stezku Sedmihoří (viz. níže), na které nás ale zaskočil fakt, že zatímco mapa udává trasu údolím, v reálu vedla stezka po hřebeni mezi skalami, takže jsme kola semotamo nosili na ramenou.
V Mezholezích bohužel měli v hospodě jenom pivo, takže jsme se posunuli na dobrou radu do Brodu u Stříbra, kde nám dali najíst a nechali nás za hospodou postavit stan.
***
2. den
neděle 21. června 2009
Okolo Prostiboře
Po ranní vášnivé diskusi jsme vyjeli opět do místních lesů a hájů po příjemné, dobře značené lesní cestě směrem Velké sedlo. Před spojením lesní stezky a silnice Andrea ztrácí svoji bundu. Bunda nalezena za první zatáčkou. Ve Velkém sedle jsme ukecali místního týpka, aby nám otevřel hospodu a poskytl snídani, načež se mu do ní začali trousit i další lidé.
Andrea se vsadila, že zpátky k auto dojede za jednu hodinu, což se jí nakonec povedlo. Já s hrůzou zjistil, že mám prodřený přední plášť, takže jsme se dost coural.
Na západním okraji Mariánskolázeňského zlomu, asi 40 km níž od Plzně, leží na hranicích Tachovského a Domažlického okresu přírodní park Sedmihoří. Ojedinělá ringová struktura variského stáří, která je tvořena věncem devíti vrcholu, se výrazni zvedá nad okolní reliéf o 100 - 150 m. ®ulový masiv vytváří kruhové těleso o průměru cca 4 km. Vnější lem dosahuje výšek okolo 550 - 600 m (nejvyšší bod - Racovský vrch 619 m), střední část je tvořena depresí, ze které vystupují izolované centrální vrcholy. Geologická stavba má rovněž koncentrickou podobu, vnější lem Sedmihoří je tvořen hrubozrnnou biotitickou žulou, střed střední zrnitou dvojslídnou žulou a centrální vrcholy turmalinickou žulou. Sedmihoří je v současnosti označováno jako lokalita s nejlépe vyvinutými formami zvětrávání žuly v Čechách.
Katedra geografie Západočeské univerzity v Plzni, Veleslavínova 42, 306 19 Plzeň,
Stanoviště č.7 -
Stezka pod Racovským vrchem (opis informační tabule)
Nacházíme se v sedle (536 m) pod Racovským vrchem (619 m), nejvyšším vrcholem Sedmihoří.. Na jeho východním svahu jsou tři mohutné mrazové sruby. Francouzská cesta Slepá odbočka naučné stezky, u které stojíte, vede po tzv. "Francouzské cestě".
Tento místní název pochází z období konce 2.světové války V letech 1942 - 1945 byli do oblasti Sedmihoří deportováni francouzští zajatci, aby zde stavěli lesní cesty, které pak tvořily základ dopravní sítě pro těžbu a zpracování dřevní hmoty pro "říši". Cesty jsou ručně skládány a štětovány z místních kamenů. V Sedmihoří pracovali zajatci až do dubna 1945, kdy ze svého příbytku "Srub Mířkov" odchází a na Přimdě se připojují k pochodu smrti. Srub je po opravě v letech 1964 - 65 plně funkční. Můžete ho spatřit v blízkosti zast. č. 1 za budovou hájovny. Mrazové sruby Vydáte-li se po odbočce na Francouzskou cestu, spatříte už asi po 200 m na levé straně tzv. mrazové sruby, které patří k nejcharakterističtějším formám zvětrávání žuly v Sedmihoří. Vznik mrazových srubů je vázán na místa, kde v žulovém masivu převládají svislé, z části otevřené pukliny, jimiž prosakuje voda, která s sebou strhává i drobný zvětralý materiál. Důležité jsou klimatické podmínky, které umožní zmrznutí puklinové vody ve větších hloubkách. Mrznoucí voda zvětší svůj objem a vyvolá tříštění horniny na bloky a Úlomky. Následkem zmrznutí vody v puklinách se bloky žuly nepatrně zdvihnou a posunou. Při rozmrznutí bloky poklesnou na jiné místo. Mnohonásobným opakováním tohoto procesu se bloky velmi pomalu posunují po svahu (posunutí je vždy větší než zdvih). Na jejich původním místě pak vznikne skalní stěna mrazového srubu. V Sedmihoří bývá výška skalní stěny od několika málo metrů (2-5 m) až do 10-15 m. Průběh stěny je zpravidla přímý. Kamenná moře jsou nakupeniny volně uložených balvanů různé velikosti, které zde vznikly rozpadem mrazových srubů.
Stanoviště č. 8 - Vegetace Sedmihoří (opis informační tabule)
Z hlediska vegetačního a floristického převažují v Sedmihoří borové lesy s relativně jednotvárným a druhově chudým zastoupením rostlinných druhů. Převažují druhy nenáročné na živiny a vláhu. Na stinných svazích a v Údolích jsou to porosty smrkové s příměsí jedle, buku, dubu a modřínu a vtroušené břízy.
Z nižších rostlin jsou zde zastoupeny: metlice křivolaká (Deschampsia flexuosa), tvořící nápadné ostrůvky až koberce, hojná je zde borůvka (Vaccinium myrtillus) a vřes obecný (Calluna vulgaris). Vřes je velmi častý i v okrajových částech lesních porostů, na lesních cestách a pasekách, kde obzvláště na podzim tvoří nápadné fialové koberce. Roztroušeně se na trase naučné stezky vyskytují další druhy: jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), jestřábník zední (Hieracium murorum), náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora), smilka tuhá (Nardus stricta) a jiné. Nápadný je výskyt nižších rostlin - mechorostů a lišejníků. Z mechorostů se zde vyskytují Orthotrichum stramineum, na nejkyselejších stanovištích jsou to polštářky až koberce bělomechu sivého (Leucobryum glaucum). Lišejníky zastupují dutohlávky (Cladonia arbuscula a rangiferina), zoubkočepka šedá (Rhacomitrium canescens) a pukléřka islandská (Cetraria islandica). Mimo trasu naučné stezky byla v Sedmihoří zjištěna řada vzácnějších i chráněných rostlinných druhů jako např. zimostrázek nízký (Polygala chamaebuxus), vřesovec ple»ový (Erica carnea), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), prha arnika (Arnica montana) a plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum). Záleží na citlivém a ohleduplném přístupu každého návštěvníka Sedmihoří, zda jeho příroda zůstane do budoucna zachována.
Stanoviště č. 9 - Milíře (opis informační tabule)
V okolí této zastávky můžeme rozeznat zbytky po milířích. Jsou to okrouhlé plošiny, na kterých můžeme dodnes nalézt kousky zuhelnatělého dřeva. Takovýchto pozůstatků po výrobě dřevěného uhlí jsou v Sedmihoří stovky. K otopu v lidských obydlích se dříve užívalo většinou přímo dřevo, ale pro potřeby kovářství (a některých dalších řemesel) bylo zapotřebí také velké množství dřevěného uhlí, které se vyrábělo v milířích.
Jeho výrobou se zabývali specializovaní řemeslníci - uhlíři. Protože výroba uhlí spotřebovala skutečně velké množství dřeva, pálili je uhlíři přímo u zdroje - v lesích. Dřevěné uhlí se v zásadě dalo pálit z jakéhokoliv dřeva, ale důležitá byla jeho výhřevnost - proto bylo výhodnější pálit uhlí ze dřeva listnáčů a ze starších jehličnanů. Uhlí se pálilo dle potřeby, nejčastěji však od května do září, protože země byla suchá a připravená složená polena dobře vyschla. V Německu a u nás se stavěly milíře stojaté s objemem 40 až 100 m3. Před pálením bylo potřeba připravit prostorné rovné a kruhovité místo zbavené trávy, kamení a kořenů, na kterém se dále zakládal milíř. Základ milíře tvořil středový kůl obalený suchým roštím (nebo několik tyček svázaných a vyplněných suchým chrastím s odštěpky) zvaný král. Ten se obkládal poleny, mezery mezi nimi se vyplňovaly menšími kusy a drobným dřívím. Na spodní vrstvu se stejným způsobem kladla další, až milíř dosáhl vrcholu. Směrem k vrcholu jsou kusy stále kratší, aby milíř získal kopulovitý tvar. Pokud se milíř zapaloval odspodu, nechalo se ležet ve spodní vrstvě od krále ven vedoucí břevno, které se po dokončení milíře vytáhlo a vznikl tak zapalovací kanál. Hotový milíř se musel zvenčí utěsnit - pokrýt na tzv. patro a mour. Patro se dělalo z vrstvy drnů, chvoje, jehličí, mechu rákosí či slámy. Na mour se používala kvalitní mastná zem nebo zem smíchaná s uhelným prachem. Obě vrstvy musely být pružné, aby se při klesání milíře netrhaly. Milíř se zapaloval nejčastěji brzy ráno, aby jej mohli uhlíři přes den kontrolovat - podle barvy a množství kouře, jeho vůně apod. Doba pálení závisela na dřevině, na druhu a rozměru dřeva, na počasí a hlavně na velikosti milíře. Např. u milíře z bukového dřeva o obsahu 20 - 40 m3 trvalo pálení 4 - 5 dní, o obsahu 60-80 m3 7 - 9 dní, stejně velké z jehličnatého dřeva se pálily 6-7 resp. 10 - 11 dní. Po dokonalém zuhelnění se milíř ucpal, aby v něm uhasl oheň a po vychladnutí povrchové vrstvy se postupně vyhrabávalo hotové dřevěné uhlí. Důležité bylo s hotovým uhlím zacházet opatrně, protože větší kusy byly kvalitnější a dražší než kusy menší. Kvalita uhlí se vedle velikosti kusů posuzovala i jinak - kvalitní uhlí šlo špatně lámat, málo černilo ruku a po zlomení byl lom silně lesklý. Pálení dřevěného uhlí v lesních milířích není hospodárné a proto se již nepoužívá. Při tomto způsobu navíc v lese unikají vedlejší produkty, jako je dehet, kyselina octová atd.
Stanoviště č. 10 - Vývoj osídlení (opis informační tabule)
Sedmihoří nepředstavuje jen výjimečný geologický a geomorfologický Útvar, ale patří k nejzajímavějším archeologickým mikroregionům jihozápadních Čech. Zdejší pravěká naleziště byla jen minimálně dotčena středověkými a novověkými zásahy (např. staromohylové hradiště na vrchu Chlumu patřilo ve své době k největším výšinným sídlištím v mohylové oblasti střední Evropy).
Ke kolonizaci krajiny dochází v eneolitu, přičemž zdejší dvě výšinná sídliště - Racovský vrch a Chlum - náleží k chamské kultuře. Jsou od sebe vzdálená asi 900m, mají přibližně stejnou rozlohu (kolem 500 m2), podobají se morfologicky a obě jsou chráněná výchozy skal. Liší se intenzitou osídlení a nálezy keramiky což spolu s dalšími znaky svědčí o tom, že osídlení na nich neprobíhalo současně. Dosud však není objasněn způsob obživy obyvatel těchto extrémně položených sídliš». Pozdně halštatské sídliště zastupuje výšinné sídliště na Rozsoše s nalezenými stopami po zpracování kovů a jedno z nejmenších a nejlépe zachovaných západočeských hradiš» na Malém křakovském vrchu. Těmito sídlišti také dějiny trvalého osídlení Sedmihoří pravděpodobně končí. Nálezy keramiky na Rozsoše z pozdně halštatské, mlado- až pozdněhradištní doby a středověku (bohatě je zastoupeno 13.,15., a 17 stol., chybí nálezy z e 14. a 16. stol.), morfologie vrcholu a výborný rozhled dokládají spolehlivě pouze funkci strážiště resp. místo mohlo sloužit jako Útočiště v dobách nebezpečí. Zhruba od mladohradištního období až po dnešek tedy můžeme předpokládat jen tyto formy využití mikroregionu Sedmihoří: - exploatační (těžba dřeva a kamene, pastva, sběr lesních plodin a lov) - vojenská (Útočiště při ohrožení, pozorovací stanoviště)
Stanoviště č.11 - Pseudokary (opis informační tabule)
Pseudokar je skalní stěna, která má obloukovitý průběh. Vzniká stejnými procesy jako mrazový srub, avšak puklinový systém musí být nejméně dvojitý (čtyři stěny). Předpokladem pro vznik pseudokaru je vytvoření zvodnělého horizontu v určité hloubce na tzv. mezní ploše. Voda prosakuje po svislých puklinách k mezní ploše a soustřeďuje se zde
Zmrznutím zadržené vody vznikají velké tlaky, které nadzvedávají materiál nad sebou. Současně se uplatňuje rozpínání ledu ve svislých puklinách, tím dochází k pohybu bloků. Pohyb směrem vzhůru je větší nežli boční. Při mnohonásobně opakovaném zmrznutí a rozmrznutí se postupně bloky horniny posouvají a objevuje se pseudokar. Podél skalní stěny pseudokaru se vytváří téměř vodorovná plošinka oválného tvaru zpravidla pokrytá zvětralinami, někdy je ohraničena nízkým skalním prahem. Z pseudokaru vychází tzv. skalní proud. Jedná se o nakupeninu Úlomků mající protáhlý jazykovitý tvar, který vzniká přemístěním Úlomků ve směru spádu terénní deprese. Pseudokary najdeme např. na svazích Stinného (Dlouhého) vrchu, kde výška stěny Útvaru je 10,5-12 m, průměr 55 m. Jsme u další odbočky naučné stezky. Ta nás dovede k dalším ukázkám zvětrávání žuly, které jsou nejen typické pro toto Území, ale i velmi pěkné na pohled.
Stanoviště č.12 - Rybníky a mokřady (opis informační tabule)
V bezprostřední blízkosti naučné stezky se nachází soustava Mířkovských rybníků, které plní funkci mokřadu. Soustava se skládá ze třech rybníků: Horního, Středního a Dolního Mířkovského rybníka. Celková výměra rybniční soustavy činí téměř 15 ha.
Rybnikářství má v této oblasti dlouholetou tradici navazující na období rozvoje budování rybníků v 16 století. Na uvedených rybnících nyní provozuje intenzivní chov ryb Klatovské rybářství, a.s. V rybnících můžete spatřit kapra, lína, okouna, Úhoře. Slovem mokřady označujeme trvale zamokřené plochy s vysokou hladinou spodní vody, popř. s bohatými vývěry pramenů. V našich podmínkách jsou to většinou rybníky a jejich pobřežní pásma, říční nivy včetně lužních lesů, rašeliniště, podmáčené smrčiny a umělé mokřady (charakteru kořenových čistíren odpadních vod). Vzájemné mnohonásobně provázané vztahy abiotických a biotických charakteristik mokřadů jim umožňují plnit řadu funkcí, důležitých pro existenci člověka v krajině. Za nejvýznamnější se považují: - zadržování vody, - ochrany před Účinky přívalových srážek a zmírnění povodňových vln, - stabilizace břehů a ochrany proti erozi, - doplňování zásob podzemní vody a její opětovné uvolňování, - čištění vody, - zachycování živin, sedimentů a případných znečiš»ujících látek, jejich využití nebo odbourání, - stabilizace mikroklimatu, -hodnoty estetické a historické, protože jsou často vnímány jako součást kulturního dědictví daného Území. Grafická Úprava: - malá mapka celkové trasy naučné stezky s vyznačením místa "zde stojíte" - snímky mokřadních rostlin a živočichů - např. vrba křehká, chrastice rákosovitá, orobinec Úzkolistý, skokan hnědý, ropucha obecná, motýlice obecná nebo lesklá, šídlo modré, lín, okoun - ryby.
***
Trasa prvního dne na Google mapsTrasa druhého dne na Google maps
***
%20no-repeat%20left%22%3E%3Ca%20href=%22http://picasaweb.google.cz/dennysak/Sedmihori?feat=embedwebsite%22%3E%3Cimg%20src=%22http://lh6.ggpht.com/_BRoi-rzUEbI/Sj5tfWTfpqE/AAAAAAAAM-M/oszxs6qDjhg/s160-c/Sedmihori.jpg%22%20width=%22160%22%20height=%22160%22%20style=%22margin:1px%200%200%204px;%22%3E%3C/a%3E%3C/td%3E%3C/tr%3E%3Ctr%3E%3Ctd%20style=%22text-align:center;font-family:arial,sans-serif;font-size:11px%22%3E%3Ca%20href=%22http://picasaweb.google.cz/dennysak/Sedmihori?feat=embedwebsite%22%20style=%22color:#4D4D4D;font-weight:bold;text-decoration:none;">Sedmihoří</a></td></tr></table>){kind=link}