1. den
1. dubna 2010
Soutěž o zlomenou vidlici
10:00 - Tradiční začátek, sraz na náměstí Milady Horákové v Plzni, jsem tu sám. Nemá smysl se rozčilovat, jsem evidentně jediný člověk, který chodí všude včas a říká si, že chodit pozdě je pro hovada, co těmi druhými pohrdají. Jsem klidný, vyrovnaný, whooo shuáááá.
10:30 - Volá mě Koblih, kde jako jsem, že už jsou na místě srazu. Když jsme se potkali na správné straně náměstí, ukazuje se, že jediná věc, kterou měl Kachna zařídit, totiž přeprava kol, není zařízená, ale zdrcla se do prostého faktu: za Koblihovým autem je vozejk. Rád bych tady zvýraznil, že aby mohl být za Koblihovým autem vozejk, musel jsem den před tím dojet do Tlučné ke Koblihovi, vzbudit ho už ve dvě odpoledne, počkat s ním, až se vrátí jeho maminka z práce, zodpovědět jí několik připitomělých dotazů, naložit Kobliha do svého auta, jet do Nýřan, nechat Kobliha, aby vybral z bankomatu peníze, potom zajet do supermarketu, koupit JEDNU basu piva, dojet do Tlučné, nechat Kobliha natankovat PĚT litrů benzínu do kanystříku, odvézt Kobliha domů, dojet pro moji maminku, posadit ji za volant mého auta, sám si sednout do Koblihova auta, oběmi auty dojet do Touškova, aby měl Kachna Koblihův vůz připravený a mohl zapřáhnout vozík a NALOŽIT KOLA, vrátit se s Koblihem domů a teprve pak jed sám domů do Bukovce zabalit. Jsem klidný, vyrovnaný...
11:00 - Po mnoha argumentech, obsahujících slova idiot, kretén a podobně, se podařilo několika gumicuky kola přichytit k vozíku. Stejně se tam házejí. Nabírám k sobě do auta Kubu a Helču a konečně vyrážíme směr Nepomuk, kde čeká Pepa.
12:00 - Nabíráme Pepu. Ukazuje se, že má všechny věci s sebou sbalené do kapes na kolo, protože mu Kachna zapomněl říct, že budeme převážet auta a tudíž si v nich ty věci můžeme nechat a vzít si těch věcí kolik chceme, ne jen životní minimum. Stále jsme ještě klidný a vyrovnaný.
12:10 - Rozdvojení ve výpravě: Kachna s Koblihem a Pepou a hlavně s koly směřují přímo do Suchdola nad Lužnicí, já s Kubou a Helčou jedeme vyzvednout Dejva na nádraží do Veselí nad Lužnicí. Cestou hrajeme známou slovně-ekvilibristickou hru Stupído. Ukazuje se, že Kuba vždy hru ořeruší, protože nemá tak rozvinutou slovní zásobu. Nezná: Trochej, Bucifal, Ekumenický atd.
13:15 - Právě teď jsme měli nabírat Dejva na nádraží. Místo toho stojíme ve Veselí u řeky v místě, kde byl ještě nedávno most. Teď je tam jen jeřáb, dělníci a naopak tam není jediná cedule s objížďkou.
13:30 - Díky navigaci od Nokie jsme uprostřed zahrádkářské kolonie, navigace tvrdí, že jsme na nádraží.
13:40 - Nádraží dosaženo! Dejv se s námi šťastně vítá, vyjíždíme směr Suchdol, to už nemůže být složité.
14:15 - Jsme v Českých Budějovicích. Moje psychická rovnováha utržila další zásah.
15:00 - Suchdol nad Lužnicí, jsme tu všichni, zničené je jen Pepovo kolo, kterému moje kolo cosi urvalo při přepravě, tuším, že se jedná o brzdu zadního kola. Vyhlašujeme soutěž O zlomenou vidlici, Pepa obdržel prvních pět bodů.
15:10 - Píchnul jsem zadní kolo, když jsem vyndal své kolo z vozíku a udělal jedno kolečko kolem auta. Taky už mám pět bodů. Lepíme, Kachna jede se zbytkem lidí napřed, mapu nechce.
15:20 - Vyrážíme s Pepou za ostatními. Koblih ulehá do spacáku a zakusuje si svoji první bagetu.
16:30 - Pepa ještě nepromluvil ani slovo. Uááááá!
16:40 - Na mostě přes řeku Lužnici u osady Majdalena vidíme na silnici páva. To je bohužel asi tak všechno, Kachna a spol nikde. Skoro bych se vsadil, že vím, kudy jeli špatně. Vyhodnocuji situaci a rozhoduji jasně - dosáhneme Třeboňského náměstí, protože Kachna je sice orientační diletant, ale snad si pamatuje, že Třeboň je na trase. A šlapeme statečně po žluté značce.
17:00 - Už drahnou chvíli jsme na Třeboňském náměstí, ale Kachna a spol. nikde. Občerstvujeme se, kocháme architekturou a přemýšlíme co dál. Pepa promluvil. Řekl: "Tak jo". Jedeme na nádraží a máme plán zajet tedy pro automobily a přemístit je do kempu Lužnice, kde nám dojatý Kachna padne kolem krku a řekne nám, že jsme Bozi.
18:16 - Konečně jede vlak. Výpravčí na nádraží nám tvrdil, že jede daleko dřív, než ve skutečnosti. Je to Regionova, moderní, čistý vlak s příjemnou průvodčí, jede na čas, bere kola... asi jsme v Německu.
18:40 - Dosažen Suchdol nad Lužnicí, hustě prší a je pekelná zima. Nakládáme kola, Kobliha a přesunujeme se do kempu Lužnice.
19:03 - V osadě Lužnice jsem zahlédl z okénka automobilu známá kola opřená o cosi, co působí jako mix mezi hospodou a potravinami, takže brzdím. Z hospody vybíhá dojatý Kachna, padá mě kolem krku a říká, že jsme Bozi. Je zmoklý a vyčerpaný. Jdeme také do hospody. Není to hospoda, je to krám, kde se velký mrazák uprostřed dá postavit pivo, čehož hojně využívají místní opilci. Ptám se Kachny: "Kachno, je tady ve vsi nějaká normální hospoda, se stolečky a židličkami?". "Není, Dennýčku," odpovídá Kachna, a já mu z nějakého tajemného důvodu věřím.
19:30 - Jsme v kempu, lidé staví stany a zjišťují, co všechno´si zapomněli doma. Pepa karimatku, Dejv oblečení.... je to veselé, já spím v autě, to je vyhřívané, obsahuje deku a polštáře a CD Harryho Pottera, které si budu večer pouštět před usnutím. Ostatní drkotají zimou.
19:40 - Prší opravdu hnusně a hustě, vytvořili jsme přístřešek nad jednou lavicí a jdeme vařit večeři. Hůř už snad nebude.
19:50 - Sněží.
20:00 - Sněhová vánice.
20:10 - Opařil jsem si polívkou celou držku.
20:20 - Jdeme spát, pouštím si Harryho Pottera dálkovým ovládáním, popíjím pivo značky Budvar, okolo mě klimatizováno, teplo. Myslím na ty, kteří na tom nejsou tak dobře jako já a musí být v tomhle nečasu třeba někde venku pod stanem. Kachna například.
***
2. den
2. dubna 2010
Mít kliku
7:30 - Budím se, protože začíná být světlo. Je mě teplo, sucho, příjemně, jen kdyby se mě nechtělo na záchod. Venku pobíhá Kachna s fotoaparátem. Za malou chvíli po mě somruje plynovou kartuši na vaření.
8:00 - Už jsme vzhůru všichni, ne však venku ze spacáků. Koblih tradičně odmítá vylézt a nikde není vidět ani Dejva. Snídáme. Hoši si dělají srandu z mé ovesné kaše, říkají tomu blitíčko s jablky. Opařená huba mě stále bolí jako čert, takže každé sousto je pro mě utrpením, ale abych si postěžoval nahlas, tu radost jim neudělám.
8:30 - Vyjíždíme, je pekelná zima, sníh už roztál. V rádiu hlásili, že na Vsetínsku kvůli sněhu nevyjeli vlaky. Míříme na hráz rybníka Rožmberk.
9:10 - Po necelých devíti kilometrech jsem zaútočil na první místo v soutěži O prasklou vidlici - upadla mě klika i se šlapkou. Šroub se zřejmě někde cestou uvolnil a upadl do bahna, klika ho následovala. Naštěstí jsme se optal babičky, co ve skleníku zalévala rostlinky, jestli tu náhodou nemají opravnu kol a ona mě řekla, že nemají, ale mají tady pana Bendu a ten to spravit jistě bude umět.
10:20 - Pan Benda to pravit nakonec uměl - narval tam nějaký šroub a utáhl to golou číslo 14.
10:30 - Jsme v Bistru a ládujeme se hermelínem, který doopravdy teče.
10:59 - Znovu mě upadla klika - ujel jsem cca. 2 kilometry, vypadá to, že Zlomená vidlice bude moje.
12:30 - Vlkov, nádraží. Dojel jsem sem stylem 200 metrů jízda, minuta utahování šroubu a tak pořád dokola. Na můj návrh, zda by mě nemohl někdo tlačit, když jedeme furt po hnusný rovině a ještě k tomu po hnusným hladkým asfaltu jsem dostal jednoznačnou odpověď, ať jdu do prdele. Systém cyklotras na Třeboňsku je vůbec zajímavý: jedete 5 km po absolutní rovině lesem po asfaltové cestě. Cesta je monotónní, jen občas krmelec. Pak přijde křižovatka, odbočíte a zase jedete 5 km po absolutní rovině... a tak pořád dokola.
Každopádně ve Vlkově jel zrovna vlak. Tak nějak se to povedlo, takže jsem do něj hupsnul i skolem a přesunul se do kempu Lužnice, vytrhnout Kobliha z letargie způsobené bagetami.
13:00 - Koblih v letargii, ale úspěšně vytržn, kolo naloženo na vozejk a směřujeme do Třeboně hledat cykloservis. Vzhledem k nemožnosti kolo do vozejku nějak smysluplně upevnit, když je tam jen samo jediné, jedu průměrnou rychlostí asi 20 km/h, což se moc nelíbí ostatním řidičům a pokouším se řadit, což se nelíbí Koblihovi, protože má automat. Auto se to nelíbí taky, abych se vyjádřil úplně. Koblih mě fackuje.
13:30 - Dosažen servis kol, technik mě vynadal, co to mám za strašný kolo, proč jsem s ním nebyl na garanční prohlídce a jakej mám důvod, kupovat si kolo v Tescu. Je mě oznámeno, že tohle rozhodně spravovat nebude a že jenom mentál si nevšimne, že se mu vaklá klika. Technik poslán dost drsně do prdele s doporučením zopakovat si, kdo je tady zákazník a kdo ten, kdo poskytuje služby. Technik zcela zaskočen.
14:00 - Zpátky v osadě Lužnice. Na kraji jsme objevili krásnou, otevřenou, zásobenou hospodu s krbem, ve které byla usměvavá paní hostinská, která se nás ptala, proč jsme včera nedošli na pivo, že čekala do devíti, jestli se nějací cyklisti ukážou. Protože je Kachna debil, chtěl jsem jí říct, ale ovládl jsem se. Kachna měl určitě nějaký vysoce sofistikovaný důvod, proč jsme mrznuli na louce ve sněhové vánici místo vytopené hospody.
16:00 - Dorazil zbytek výpravy. Doleji do Veselí a vrátili se po státovce zpátky. Nakládáme kola a jedeme do Veselí všichni. Kuba má urvaná řidítka, drží už jen na jednom šroubku a ten se viklá. Chce vyhrát soutěž, hýzl. Kachna nám oznamuje, že ve Veselí domluvil salónek v restauraci a že tam budeme hrát. Kdo tam bude hrát, ptám se. Prý já. Dám si inzerát, že hledám kamarády.
17:00 - Veselí, stany postavené, salónek v restauraci vytopený, vrchní příjemný. Mají tady Wifi, takže Kachna se odmlčel a snaží se chatovat. Naštěstí ONA je někde na Grossglockneru a tam snad WiFi nemají. Přicházejí další lidé s baskytarou, dvanáctistrunkou a trsátky. Možná to nakonec bude hezký veče.
21:30 - Jsem opitý jako prase a už několikátou hodinu řežu do kytary a hulákám sprosté písně. Je to hezký večer. Opilí jsme skoro všiczhni, i naši noví kamarádi muzikanti. Doráží Favid a Bucifal. Bucifal do sebe leje v rekordním tempu asi čtyři piva a začíná blábolit.
24:00 - Jsme vyhozeni z restaurace, za někoho jsem zaplatil chipsy a dvě piva, ale nedokážu zjistit, za koho.
***
3. den
3. dubna 2010
Do Tábora
9:00 - Návštěva cykloservisu na náměstí, šroub mají, nenadávají mi, opravují závadu a chtějí jen 30 korun. Dnes budou určitě padat hydrometeority.
10:00 - Vyjeli jsme, klika drží, ale jsem ostražitý. Bucifal si oblékl pruhovanou mikunu a zvonovité tepláky s turistickými botami. A červenou helmu. Stává se tak neoficiální miss cyklo Lužnice.
10:30 - Značka končí uprostřed rozbagrované louky. Analyzuju mapu a určuju směr - tím největším bahnem.
11:00 - Jsme jako prasata, ale konečně v lese, cesta vypadá už dobře a zdá se, že nic horšího nám už nehrozí. Hlavně majitelé trekových kol (Bucifal a Kachna) terén náležitě ocenili.
11:20 - Přelétlo nad námi letadlo. Bucifal následujících šest hodin každému vykládá, že někde poblíž bude letiště.
11:25 - Značka odbočuje do pole. Snad to nebude tak hrozné.
11:40 - Jsme jako prasata, co jsou jako prasata, bahno všude, i v ponožkách. Bucifal si stěžuje, že chce jet po silnici. Je mu sděleno, že to klidně může. Kachna chce jet domů. Je mu sděleno, že je pitomec.
12:10 - Soběslav. Šťastně jsme doleji do města, David a Bucifal sice trochu zabloudili, ale nakonec jsme se na náměstí všichni šťastně sešli. Skupina A (Bucifal, David, Dejv a já) prosazuje oběd, skupina B (Kachna a zbytek výpravy) prosazuje dojet do Tábora a najíst se až tam. Skupina A jde na oběd, skupina B odjíždí neznámo kam, Kachna opět nechce mapu.
13:00 - Naše skupina je po dobrém obědě, jehněčí guláš s bramboráčky to byl, za 75,- Kč a přemýšlí, kudy dál. Okamžitě je zavržena turistická trasa a zvolena varianta Rychlý přesun, jen ať tam jsme dřív, než ti pitomci a můžeme se jim smát. Bucifal určuje směr. Vydáváme se na druhou stranu, než ukazoval, protože tma leží Tábor.
15:00 - Dosaženo Sezimovo ústí. Cesta byla klidná až romantická, sluníčko svítilo a kilometry ubíhali. Kdepak asi bloudí Kachna, říkal jsem si celou tu dobu, jestlipak on už není někde u Jindřichova Hradce? Nebyl jsem daleko od pravdy.
15:30 - Jedeme klidně podél Lužnice po úzké stezce a je nám dobře. Kdykoliv má Bucifal tendence určovat, kudy pojedeme, vydáváme se na duhou stranu, což nám v zásadě zaručuje, že nezabloudíme.
16:00 - Tábor, náměstí, jsme tu stejně jako Kachna, který ale najel asi o 20 kilometrů víc, než my. Když se člověk dívá na trajektorii přesunu jeho skupiny ze zhora, připomíná hada s epileptickým záchvatem.
16:10 - David a Bucifal jedou na kolech zpět do Veselí po státovce. Já ani omylem, varuju je, že tam bude plno aut, bude to furt do kopce a budou zpruzený. Nedbají mých rad a jedou. Já jedu na nádraží, do Veselí se pěkně svezu vlakem.
16:15 - Tak nesvezu. Vlak odjel před minutou a kola berou jen po rezervaci dvě hodiny před odjezdem vlaku z počáteční stanice (4:30, Frankfurt nad Mohanem). Odkládám tedy kolo do úschovny zavazadel a čekám na další rychlík. Smrdím jako stará děvka, už bych se potřeboval umýt, vyhýbají se mě i bezdomovci.
17:30 - Opět Veselí nad Lužnicí, jsem tu první. U tábořiště nějak zatím vyrostla pouť. David a Bucifal dojíždí chvíli po mě. David vytahuje křesílko a NTB, radím mu, že docela pěkné filmy jsou na FreeVideo.com. David hledá a je spokojený, sledujeme chvíli všichni krátký artový film "Uchylný hrobník", ale nikdo z nás nemá žaludek na to, dokoukat film do konce.
18:30 - Vyzvedáváme v Táboře na nádraží moje kolo a směřujeme do Harrachovky, kamarádi jistě již udělali oheň a opékají nám buřtíky. Bucifal tvrdí, že tam, žádný oheň, natož nějaké dřevo nebude.
19:00 - Harrachovka, dřevo nasbírané, ohniště připravené, lavičky taky... hospoda otevřena, servírka Terezka je milá a nalévá nám alkohol. Koblih připravuje další ze svých baget.
20:00 - Kachna nostalgicky připomenul naše první výpravy, když si šel zajogovat podél řeky. Po návratu se chápe kytary a pěje songy. Koblih a já mu děláme vokály. Najednou je půlnoc, hrozně rychle to uteklo.
***
4. den
4. dubna 2010
A máme vítěze...
10:30 - Je to neuvěřitelné, ale podařilo se nám odjet z kempu. Terezka se byla několikrát rozloučit a vždycky nás tam znovu našla, chudák. Bucifal je opět ve svém oblečku neodolatelný a těší se, jak si dneska jízdu užije. Já taky, konečně bude terén, kořeny, vývraty...
10:40 - Kořeny a vývraty, bahno, voda, lávky, je to žůžo. Bucifal strašně nadává, že není biker. Aleto jsme všichni věděli od začátku. O to víc hecuje nás, majitele horských kol, abychom sjížděli všechno, asi aby se pak mohl tlemit, až si nabijeme hubu, Naštěstí máme způsobm, jak si s Bucifalem poradit - stačí ho chvíli ignorovat a dá pokoj.
11:20 - Zní to neuvěřitelně, ale projeli jsme tunelem pro turisty, asi že za války neměl KČT co dělat, tak kopaly díry do skal.
12:00 - Lávka nad řekou, to je boží, pak Příběnice. Bucifal se pod cedulí "Příběnice" ptá, co je to za zříceninu. Pak se ptá, co je to kolem za fialové kytičky. Fialky, je překvapený.
12:30 - Stádlecký most, je třeba zvolit červenou, nebo modrou značku, něco jak bylo Ohrožení Britanicu. Volíme červenou. Kdybychom byli na Britanicu, jsme mrtví. Vracíme se na modrou.
13:40 - Kuba zaútočil na první místo v soutěži O Zlomenou vidlici - prasknul mu řetěz. Tlačím to, když to jde, až do hospody pod zříceninou.
14:00 - Oběd, spousta jídla, Kuba má nýtovačku a maká na opravě, kupodivu úspěšně, prý se mu to stává pořád.
15:00 - Opouštíme hospodu, do Bechyně je to příjemných 8 kilometrů.
15:02 - Zkurvená cesta! Bahno, močál, kmeny, ostružiní, to značil nějakej ichtil.
16:23 - Zcela nečekaně máme vítěze soutěže. Nejsem to ani já, ani Kuba, ale zcela překvapivě outsider celého závodu, který navíc do soutěže nastupoval s dvoudenním zpožděním - Bucifal. Za kreaci "Lávka a potok" obdržel od všech plný počet bodů. Podle popisů očitých svědků se to odehrálo takto:
Bucifal se rozjel z kopečka na lávku přes potůček, najel si blbě, na lávce mu podjelo zadní kolo. Ve snaze udržet rovnováhu, zachytil se chatrného zábradlí na lávce, které povolilo a Bucifal se i se zábradlím zřítil dolů z lávky. Pod lávkou narazil hlavou (v helmě) na volně loženou kládu přes potok, což ho natočilo tak šikovně, že zajel rypákem pod hladinu a začal se lehce topit (později tuto část popisoval jako čtyřmetrový volný pád). Kolo dopadlo na něj. Když se vyhrabal nad hladinu, podal své kolo zpět na lávku Dejvovi, který mezitím dorazil a čekal, jak to s Bucifalem dopadne. Za chvíli dorazil Kachna s Davidem, Dejv jim ukazoval, co se stalo, takže upustil Bucifalovo kolo a to spadlo na druhou stranu do potoka.
17:02 - Bucifal s námi nemluví a nemá nás rád.
17:20 - Bechyně, na nádraží je připravený vlak do Tábora, kola nám prý vezmou, i když průvodčí fakt držkoval, asi nějaký příbuzný toho technika z Třeboně. Jedeme jen já, Bucifal a Dejv. mě nebaví jezdit po státovce, Bucifal je mokrej jako prase a Dejv potřebuje stihnout vlak v 19:00 z Tábora do Děčína. Cesta je příjemná, dokonce jsme viděli i balón nad Táborem
18:12 - Vezu Dejva na nádraží, cestou potkáváme Kachnu a zbytek výpravy, jak se uštvaně vrací k autům. Společná fotka holt bude bez Dejva.
19:00 - Společná fotka bez Dejva, nakládám Kubu a odjíždíme, už se smráká
Celkově akci hodnotím jako velmi zdařilou až zábavnou.
***
.jpg)
