1. den
Příjezd
12. února 2011
Krátce k dnešnímu dni:
- Je to neuvěřitelné, ale SKORO VŠICHNI jsme se sešli na určeném místě v určený čas!!! To se ještě nikdy před tím nestalo a signalizuje to jediné - brzy přijde nějaká katastrofa, nebo budou padat hydrometeority.
- Zakřikl jsem to. Nejprve se ukázalo, že Zabíci ještě nevyjeli. V Praze jsme přišli o Hrnečky, stavěli se u nějakých známých. U Mladé Boleslavi nás Kachna seřval, že stojíme PŘED Boleslaví a ne ZA Boleslaví, jak jsme se domluvili. První pumpa za Boleslaví přitom byla až v Železném Brodě. Pak nás strašně seřval, že chceme dojet až k penzionu, protože majitel trval na tom, že je tam vražedný sráz a několikrát mu volal, ať to neděláme. Pak nám odmítl říct adresu, abychom tam opravdu nevyjížděli.
- Sráz jsme vyjeli tak, že jsme si ho ani nevšimli. majitel byl překvapený, že se nám to povedlo. Asi je to blázen. Vzadu za chalupou chová kozy.
- Pokoje jsou pěkné, každý má internetové připojení. Založili jsme skupinu Jizerky na Skype, ležíme a píšeme si z postele do postele, ntb tu má každý kromě Kachny.
2. den
Mamutí můstek
13. února 2011
- Opět jsem večer nebyl na chatě, takže k pitce nemohu nic bližšího říct. Pravdou je, že dost často volal pan Vermut.
Stručně k dnešnímu dni:
- jistil jsem, že mě opravdu ani tak nevadí výšky, jako mě vadí hloubky. Při pohledu z mamutího můstku v Harrachově jsem marně přemýšlel, jakou má motivaci někdo, kdo si na něj stoupne s lyžema a rozjede se dolů. Kromě hypermaniakálních sebevrahů, samozřejmě.
- Chodit po zledovatělém sněhu je velmi obtížné, zvlášt do kopce a speciálně zvlášť z Rokytnice. Na jednom z kopců mají postavenou trafostanici, jenom autoři ví, proč právě tam.
- Chtěl bych mít skútr a patřit k horské službě. Mohl bych se beztrestně prohánět lesem v KRNAPu, dělat kravál a ještě za úplatu vozit nahoru do kopců movitější lyžaře.
- Harrachov je jedno z nejhnusnějších míst u nás, těsně za Železnou rudou. Netuším, proč se ti kreténi stahujou právě k hranicím a staví tam příšerné domy a jiní zrůdnosti, když to za stejné peníze jde postavit dobře a hezky.
- Když chce někdo být řidič autobusu, musí pravděpodobně splňovat několik podmínek, mezi nimi i permanentní nasranost, neurvalost, držkování na cestující atp.
- jistil jsem, že mě opravdu ani tak nevadí výšky, jako mě vadí hloubky. Při pohledu z mamutího můstku v Harrachově jsem marně přemýšlel, jakou má motivaci někdo, kdo si na něj stoupne s lyžema a rozjede se dolů. Kromě hypermaniakálních sebevrahů, samozřejmě.
- Chodit po zledovatělém sněhu je velmi obtížné, zvlášt do kopce a speciálně zvlášť z Rokytnice. Na jednom z kopců mají postavenou trafostanici, jenom autoři ví, proč právě tam.
- Chtěl bych mít skútr a patřit k horské službě. Mohl bych se beztrestně prohánět lesem v KRNAPu, dělat kravál a ještě za úplatu vozit nahoru do kopců movitější lyžaře.
- Harrachov je jedno z nejhnusnějších míst u nás, těsně za Železnou rudou. Netuším, proč se ti kreténi stahujou právě k hranicím a staví tam příšerné domy a jiní zrůdnosti, když to za stejné peníze jde postavit dobře a hezky.
- Když chce někdo být řidič autobusu, musí pravděpodobně splňovat několik podmínek, mezi nimi i permanentní nasranost, neurvalost, držkování na cestující atp.
- Opět jsem večer nebyl na chatě, takže k pitce nemohu nic bližšího říct. Pravdou je, že dost často volal pan Vermut.
3. den
Zabiho fantastická trasa, celou dobu z kopce
14. února 2011
Několik postřehů k dnešnímu dni:
- Jediná ozubnicová železniční trať u nás, z Tanvaldu do Harrachova sice má ozubené koleje, ale od 90. let už nemá ozubené lokomotivy. Jezdí na ní starý, omlácený motoráček typu šuplík, který je v dezolátním stavu, okna jsou zamlžená, takže není vidět ven, drncá to, skřípe to a do toho chodí nasraná tlustá průvodčí a na otázky místních lidí, jka to jde, odpovídá stroze "na hovno".
- Polská část trati, z Harrachova do Jelení gory, disponuje moderním, krásným, voňavým, proskleným a vyhřátým, pohodlným vlakem. Jede hladce, tiše a je z něj nádherný výhled. Problémem je fakt, že v něm chodí český průvodčí a ten prodává lístky jen do Jelení Gory a dál už ne. Za lyže chce 10,- Kč a je ochotný se hádat, že je to zavazadlo a ne boty, jak mu tvrdí Zabi. V Jelení goře si český průvodčí jde sednou a místo něj vstává polská průvodčí, která bere jen zloté a prodává lístek do Sklářské poruby. Polka neumí ani slovo česky. Čech neumí ani slovo polsky.
- Sklářská poruba je něco jako náš Harrachov, ale mnohem větší. Je to tam ale jinak stejně hnusné a místní mají takový nepěkný zvyk parkovat na chodníku, takže chodci jsou nuceni kličkovat mezi kamiony, které projíždějí centrem města. Na lanovku je to přes celé město.
- Něco málo ke Kachnovi a jeho proslulé logistice. Pokud se Kachna nějakou náhodou dostane ke směnárně, která má otevřeno a současně ví, že za 20 minut bude potřebovat zloté a dokonce i přibližně ví, kolik zlotých to bude, v žádném případě si je nevymění a prohlásí: Půjdeme se k té lanovce podívat a když tak se sem někdo pak vrátí. Jiná situace - pokud se Kachna dostane pod lanovku, rozhodně s ní nepojede, ale půjde pod ní pěšky.
- Polský systém lanovek je asi takový, že v pokladně neberou nic jiného, než zloté, zcela imunní k faktu, že polovinu turistů tvoří Češi a jiné národnosti. Neberou ani platební karty, jak by se dalo předpokládat. Vdle pokladen stojí bankomat. Nefunkční.
- Lanovka nahoru na Strmnicu je strmá a fouká na ní, Provozovatel ji co minutu zastavuje, asi aby prodloužil dobu, kterou na ní zákazník stráví.
- David byl nahoře pěšky asi o 10 sekund dřív, než my rozumní lanovkou. Gratulujeme.
- Chata má dobře maskovaný vchod, venku okolo chaty je zima, fouká ledový vítr a je tu hromada stop, jak i jiní lidé celou chatu obešli, když ten vchod hledali.
- Po nasazení běžek následuje prudký, asi půlkilometrový sjezd, na který navazuje asi dvoukilometrový stoupák po česko-polské hranici. Mlha, vítr, zima.
- U České budky je na malý okamžik závětří, čekáme na pomalejší členy expedice. Zabi má čokoládu.
- Jediná ozubnicová železniční trať u nás, z Tanvaldu do Harrachova sice má ozubené koleje, ale od 90. let už nemá ozubené lokomotivy. Jezdí na ní starý, omlácený motoráček typu šuplík, který je v dezolátním stavu, okna jsou zamlžená, takže není vidět ven, drncá to, skřípe to a do toho chodí nasraná tlustá průvodčí a na otázky místních lidí, jka to jde, odpovídá stroze "na hovno".
- Polská část trati, z Harrachova do Jelení gory, disponuje moderním, krásným, voňavým, proskleným a vyhřátým, pohodlným vlakem. Jede hladce, tiše a je z něj nádherný výhled. Problémem je fakt, že v něm chodí český průvodčí a ten prodává lístky jen do Jelení Gory a dál už ne. Za lyže chce 10,- Kč a je ochotný se hádat, že je to zavazadlo a ne boty, jak mu tvrdí Zabi. V Jelení goře si český průvodčí jde sednou a místo něj vstává polská průvodčí, která bere jen zloté a prodává lístek do Sklářské poruby. Polka neumí ani slovo česky. Čech neumí ani slovo polsky.
- Sklářská poruba je něco jako náš Harrachov, ale mnohem větší. Je to tam ale jinak stejně hnusné a místní mají takový nepěkný zvyk parkovat na chodníku, takže chodci jsou nuceni kličkovat mezi kamiony, které projíždějí centrem města. Na lanovku je to přes celé město.
- Něco málo ke Kachnovi a jeho proslulé logistice. Pokud se Kachna nějakou náhodou dostane ke směnárně, která má otevřeno a současně ví, že za 20 minut bude potřebovat zloté a dokonce i přibližně ví, kolik zlotých to bude, v žádném případě si je nevymění a prohlásí: Půjdeme se k té lanovce podívat a když tak se sem někdo pak vrátí. Jiná situace - pokud se Kachna dostane pod lanovku, rozhodně s ní nepojede, ale půjde pod ní pěšky.
- Polský systém lanovek je asi takový, že v pokladně neberou nic jiného, než zloté, zcela imunní k faktu, že polovinu turistů tvoří Češi a jiné národnosti. Neberou ani platební karty, jak by se dalo předpokládat. Vdle pokladen stojí bankomat. Nefunkční.
- Lanovka nahoru na Strmnicu je strmá a fouká na ní, Provozovatel ji co minutu zastavuje, asi aby prodloužil dobu, kterou na ní zákazník stráví.
- David byl nahoře pěšky asi o 10 sekund dřív, než my rozumní lanovkou. Gratulujeme.
- Chata má dobře maskovaný vchod, venku okolo chaty je zima, fouká ledový vítr a je tu hromada stop, jak i jiní lidé celou chatu obešli, když ten vchod hledali.
- Po nasazení běžek následuje prudký, asi půlkilometrový sjezd, na který navazuje asi dvoukilometrový stoupák po česko-polské hranici. Mlha, vítr, zima.
- U České budky je na malý okamžik závětří, čekáme na pomalejší členy expedice. Zabi má čokoládu.
- Od Růženčiny zahrádky je tak prudký sjezd, že je prakticky nemožné si nerozbít držku.Sníh je zledovatělý, běžky se nedají skoro vůbec řídit.
- Dále jen výčtem: ledovka, držkopád, držkopád, držopád, držkopád, sjezdovka, 7x držkopád, lesní úzká zledovatělá cestička, extravelkej držkopád, potok, držkopád, stoupání, štěrk, zničená skluznice, atd...
- Zvláštní bod si zaslouží Zabiho zkratka. Zabi, známý svojí schopností se dobře orientovat, vymyslel, že strefíme údolí, kde máme chalupu, abychom nemuseli dol do Jablonce a pak zas nahoru k chatě. Avizovaná zkratka sestávala z totálně zledovatělé cesty lesem, na které nešlo ani stát. Zabi sundal běžky, posadil se na ně a vyrazil s mocným HUR HUR HUR dolů. Následovali jsme ho, protože nic jiného ani nešlo dělat. Při vší úctě ke kráse našeho mateřského jazyka a dokonce i spřihlédnutím k jeho výrazové rozmanitosti, nemůžu použít jiný obrat, než že to byla totální masáž prdele.
- Uprostřed hlubokého lesa, právě, když jsme vymýšleli, jak Zabimu co nejvíc ublížit, zahnul Zabi prudce doleva a na deset metrů přesně strefil chalupu. Zabi je neuvěřitelný nukleární hovado.
- Večer jsem na chatě nebyl, takže jsem se rozhodně neúčastnil pitky, která se tam strhla. Můlže mě to dosvědčit David, protože tam nebyl taky.
4. den
Rekonvalescence
Krátce k dnešnímu dni:
- Když se vydáte na přechod Krkonoš na běžkách, ujistěte se dopředu, že nejste tlustí, staří a nemohoucí, jinak vás to zcela zničí a druhý den budete jen úpět a kulhat.
- Když úpíte a jste nuceni zůstat celý den na chatě abyste se dali alespoň trochu dohromady, ujistěte se,ž e v okolí nejsou malé děti.
- Když už v okolí jsou malé děti, ujistěte se, že ani jedno z nich se nejmenuje Monýs. Monýs totiž postrádá jakoukoliv výchovu a projevuje se výhradně jako rozmazlenej paňár, co bud dokola opakuje protivným hlasem "mami", nebo příšerně ječí. Při vší úctě k jeho rodičům si myslím, že by jim mělou malou odebrat, je zavřít do školy pro rodiče a tam je tlouct do hlavy tak dlouho, až se Monýsovi začnou alespoň trochu věnovat a naučí ho: a) že nemůže mít všechno, co chce b) že když neposlechne, přijde trest. Jinak jsou do docela fajn lidi.
- Sauna je výborná věc, už z toho důvodu, že je zvukotěsná a Monýsodolná. Taky je v ní samozřejmě teplo a to pomáhá na bolavá záda.
5. den
Držkopády z Harrachova do Rokytnice
16. února 2011
- Mužná přátelství jsou tu od toho, aby pozvedla skomírající sebevědomí ve chvílích deprese a naplnila vás nadějí a entuziasmem. V našem tak rozmanitém kolektivu naštěstí není o přátelé nouze.
- Bobování na dráze v Harrachově je překvapivě zábavné, nejsou tam fronty a mají volné parkoviště. Jednu jízdu jela se Zabim i Eliška, která pak docela dlouho nemluvila a jen nepřítomně zírala před sebe.
- Lanovkovým syndromem trpí překvapivě i David. Jak má možnost se na nějaký kopec vyvézt lanovkou, nemůže odolat a vyjde to pod ní pěšky. O to víc mě potěšilo, že mě správce sedačkové lanovky na Čertovu horu nechal svézt zadarmo. Asi díky tomu, že jsem v té carrvingové záplavě byl jediný na běžkách.
- Když jsme si dali sraz nahoře u lanovky, ani jeden z nás netušil, že tam vedou dvě identické lanovky. si dvacet minut jsme tak oba čekali každý u té svojí konečné a přemýšleli, co je s tím druhým. Já jsem nezaváhal a za 45,- Kč si koupil ve stánku u MILÉHO prodavače maxigigantickou výbornou klobásu, ke které byl půl litr kečupu, půl litru hořčice a dva bochníky chleba, laté za 30,- Kč a dvě tatranky po 10,- Kč. Bylo to příjemné obědové osvěžení v ceně jízdenky na tu lanovku. Hur Hur Hur.
- Běžecká stopa vedla zprvu příjemně lehce po vrstevnici, pak se ale zvrhla, doslova, v ostrém úhlu dolů, takže jsem ječel na lidi, co šli po cestě a řítil se nekontrolovatelně dolů. Přežil jsem to, ale jenom náhodou. Budu si muset na běžky přidělat na hrany nějaké břity.
- Sjezd do Rokytnice bych uvedl testovací otázkou: Když se ocitnete na zledovatělém kopci, ze kterého vedou všechny cesty jen dolů po neméně zledovatělé, úzké a prudké cestě bez množnosti zastavit jinak, než nárazem do stromu či chalupy, co uděláte? A) Použiju teleportaci a zmizím, než mě to podjede B) Na takovém místě se nemůžu ocitnout, nejsem blázen C) Nasadím si běžky a pustím se přímo dolů. Chápete? Nikdy se nepoučím...
- Když se domluvíte se Zabim, že vás vaším autem vyzvedne za cca. 2 hodiny, můžete se vsadit, že si vypne mobil, aby se mu nedalo dovolat.
- Večer jsem opět nebyl na opíjení, slyšel jsem o něm jen z vyprávění. A není pravda, že jsem hrál na Zuzky kytaru reprobedýnkou, sušenkou BeBe a nohama.
- Sjezd do Rokytnice bych uvedl testovací otázkou: Když se ocitnete na zledovatělém kopci, ze kterého vedou všechny cesty jen dolů po neméně zledovatělé, úzké a prudké cestě bez množnosti zastavit jinak, než nárazem do stromu či chalupy, co uděláte? A) Použiju teleportaci a zmizím, než mě to podjede B) Na takovém místě se nemůžu ocitnout, nejsem blázen C) Nasadím si běžky a pustím se přímo dolů. Chápete? Nikdy se nepoučím...
- Když se domluvíte se Zabim, že vás vaším autem vyzvedne za cca. 2 hodiny, můžete se vsadit, že si vypne mobil, aby se mu nedalo dovolat.
- Večer jsem opět nebyl na opíjení, slyšel jsem o něm jen z vyprávění. A není pravda, že jsem hrál na Zuzky kytaru reprobedýnkou, sušenkou BeBe a nohama.
6. den
Jizerské hory
17. února 2011
Krátce k dnešnímu dni:
- Když je někde objížďka, neznamená to, že jste v prdeli. Některé objížďky vedou na ještě hezčí místa, například na Jizerku
- Když si má Zabi vybrat, jestli pojede na Labskou boudu do mlhy, zimy a na zledovatělý sníh, nebo na upravené běžecké stopy do Jizerek, hádejte, co si vybere.
- Trasa jménem Promenáda se skutečně táhne rovně asi 7 kilometrů. Boží.
- Červená značka na Pytlácké kameny upravená není, jede se po ní trochu blbě a je to furt do kopce, to bude sjezd, panečku. Myslíme na Zabiho, jak je mu asi nahoře na Labské boudě ouvej.
- Kuba zcela zaskočil dva německé turisty, když se jich nejprve zeptal, jestli umí anglicky a pak na ně vybafnul, kde je džizerka.
- Pytlácké kameny jsou super, jenom se nám nechde věřit, že se dají projet na běžkách. Dají, kupodivu!
- Několikrát jsme předjeli staršího poláka, nesl do kopce běžky, srab. Zkusili jsme ho třikrát poslat na opačnou stranu, ale vždycky se nějak zorientoval.
- Sjíždět na běžkách Jelení stráň je skoro stejná pitomost, jako sjíždět na nich z Labské boudy.
- Sjíždět dolů do džizerky je moc fajn, pěkně to sviští.
- Přes Jizerku je to fakt doclea kus k autu.
7. den
Rekonvalescence
18. února 2011
8. den
Domů
19. února 2011