čtvrtek 6. října 2011
neděle 2. října 2011
Krkonoše - Dvorský les
Datum: 30. října 2011
Délka: 24 Km
Převýšení: 360 m
Čas: 3 hodin
Terén: Krkonoše a fakt zakázanej sjezd
Dvorský les (Wiki)
Dvorský les je nejvýchodnější tisícovkou Krkonoš. Nachází se asi 3,5 km jihozápadně od města Žacléře, asi 10 km severně od Trutnova a asi 6 km východně od Janských Lázní. Vzhledem k tomu, že se hora nachází na samém jihovýchodním konci Krkonoš, téměř na všech stranách jsou jeho svahy prudké a se značným převýšením. Pouze na severozápadě je převýšení jen asi třicetimetrové a přechází v 1,5 km dlouhý hřeben vedoucí k Rýchorské boudě a k vrcholu Kutné. Hora se nachází na území Krkonošského národního parku.
Dvorský les je odvodňován potoky, které se buď vlévají zleva přímo do řeky Úpy, nebo je do ní odvádí její přítok Ličná.
Dvorský les je téměř souvisle porostlý lesem. Ve vrcholových partiích jsou velmi cennými zbytky bukového pralesa. Na svazích mají převahu smrčiny. Na hřebenu směrem k Rýchorské boudě se vyskytuje Borovice kleč. V okolí Sněžných bud je horská louka.
Přes vrcholové partie Dvorského lesa nevede žádná kapacitnější komunikace. Cesta dobře sjízdná pro automobil se nachází až na hřebenu u Rýchorské boudy. Ve směru od ní vede přes vrchol k dělostřelecké tvrzi Stachelberg a dále na Trutnov červeně značená Cesta bratří Čapků. Po severovýchodním svahu vede kolem Sněžných bud nedlouhá žlutě značená spojka.
Na severovýchodním svahu se v nevelké vzdálenosti od vrcholu nacházejí Sněžné boudy. Jedná se pouze o dvě horské chalupy. Rovněž nedaleko vrcholu na jihozápadním svahu se nachází hájovna Sokolka, kde probíhá umělý odchov tetřevů. Přímo přes vrchol Dvorského lesa prochází linie objektů lehkého opevnění budovaného zde před druhou světovou válkou proti Německu. Linie přechází vrchol ve směru z jihovýchodu na severozápad. V jihovýchodním svahu v nadmořské výšce přibližně 800 metrů se nachází pěchotní srub T-S 82, který je nejzápadnějším dokončeným objektem těžkého opevnění v rámci bývalého Československa. Na jižním svahu se v údolí Zlatého potoka nacházela dnes již zaniklá obec Sklenářovice. Ves postupně zanikla díky vysídlení Němců z Československa.
středa 28. září 2011
Mořičvíl 3 - ukázka
O závratné kariéře sira Jetřicha a nebezpečích, která plynnou z olizování psacích potřeb.
Každý má takovou vládu, jakou si zaslouží.
Za okny se, jako už tolikrát předtím, snášely k zemi miliony sněhových vloček. Lehký, ale mrazivý vítr je vířil a roznášel po parapetech a římsách, nechával je přistávat na uších chrličů a přikrýval s nimi střechy celého města. Mráz, snad aby nezůstal pozadu, kreslil vytrvale a s nebývalou kreativitou po okenních tabulích abstraktní obrazy a tvořil jemné ledové krystalky, které se lesknuli ve studeném světle měsíce. Město bylo přikryté bílou peřinou a spalo(1).
Vždycky se ale najde někdo, kdo nespí.
V královském apartmá v městském paláci bylo oproti venkovní zimní nadílce příjemné teplo, které se linulo z dohasínajícího krbu. Starosta Mořičvílu, sir Jetřich Hoskins zavřel svůj deník, sfoukl lojovou svíčku a odebral se pomalu do koupelny. Už nějaký čas pociťoval příznaky stáří, a proto si dopřával luxusu rozvážných pohybů. Beze spěchu došel k litinové vaně na nožičkách a otočil bohatě zdobeným kohoutkem se stylizovaným červeným čertíkem, kdesi v útrobách paláce se zvedlo malé stavidlo a za malou chvíli začala z trubky proudit vroucí voda. Pracovna starosty města byla vybavena opravdu komfortně a sir Hoskins každý večer děkoval v duchu svým předchůdcům za to, že byli tak prozíraví a mysleli nejen na práci pro město, ale i na své pohodlí.
Z celého dne měl nejraději chvíle, kdy z horké vody stoupala pomalu pára, mlžila velké gotické okno umístěné hned nad vanou, teď navíc ještě pokreslené díky mrazu roztodivnými tvary a on mohl stát před velkým zrcadlem, čistit si zuby a pozorovat svoji unavenou tvář. Cítil příjemný pocit očisty a zakončení dne.
Na pracovním stole v kanceláři byla vidět pootevřenými dveřmi úhledně srovnaná hranička úředních dokumentů, oběžníků a vyhlášek, všechny v přihrádce "Vyřízeno". Kancelář dávala najevo, že patří svědomitému muži s citem pro přesnost a pořádek.
Sir Hoskins by byl ten poslední, kdo by stál o post starosty města, ale osud a jeho bohatá rodina měli jiný názor. Když se před více jak sedmdesáti lety narodil, měl v kolébce stříbrnou lžičku(2) a to dalo celému jeho životu jasný směr.
Od malička byl vedený k tomu, že jednou bude vládnout milionovému městu. V jeho rodině byla dlouholetá tradice, která předepisovala Hoskinsům zastávat nejrůznější důležité funkce. Úřad starosty města byl pro její naplnění dostatečně vhodný. Mořičvíl, městský stát s velkým vlivem měl pro své občany samozřejmě mnohem důležitější místa, ale starosta vždy reprezentoval a mohl – ale nemusel – mít poslední slovo. Všeobecně se od něj očekávalo, že se bude umět chovat, bude diplomatický a udělí občas nějakou tu milost na poslední chvíli. A včas zemře, aby mohl být vystřídán členem jiné důležité rodiny, to kvůli rovnováze sil. Sir Jetřich poslední pravidlo porušil, když ve svém úřadu vydržel být aktivní rekordně dlouhou dobu. Oproti všem předpokladům se totiž ukázalo, že je pro starostování přímo zrozený, i když na začátku si to on sám myslel ze všech nejméně.
Když byl sir Hoskins dostatečně starý na to, aby mohl opustit svůj domov, to znamená v devíti letech, dostal neomezený úvěr u Mořičvílské banky (která tak nějak patřila jeho rodině), doporučení na ty nejlepší školy a zákaz návratu domů dřív než za dvacet let. A tak studoval. V duchu záviděl svým třem mladším bratrům, kteří nemuseli město opustit a užívali si všech radostí, které jim jejich příslušnost k rodině Hoskinsů jen mohla nabídnout. Jeho bratr Robert vystudoval architekturu a postavil jeden z nejkrásnějších mostů přes Nepraktický kanál, bratr William se stal lékařem a stál v čele prestižní kliniky pro horních pár set, nejmladší Kamil byl úspěšným divadelním hercem. Jejich život by se dal shrnout do prostého vystudoval – stal se úspěšným – založil rodinu – zestárnul.
Sir Jetřich studoval celý život. Diplomatickou školu v Benzindorfu, Hlubokou univerzitu ve Vymleté díře, Soukromé Lyceum politických dovedností v Abu-Babě. Pak dlouho pobýval v menších městech po celých vrcholech a v Temném hvozdu, učil se jazyky a místní tradice. Přesně po dvaceti letech se vrátil domů. Jeho největším majetkem byl adresář plný důležitých jmen.
V pětatřiceti letech, když zemřel sir Samuel Fitipaldi, poslední starosta Mořičvílu se objevil na kandidátce strany Bleděmodrého opeření(3), ve které měla rozhodující slovo jeho rodina. A zvítězil. Mohla za to nejvíc podpora jeho milovaných a několik set zlatých z kapsy jeho Abu-Babského strýčka.
Během jeho kariéry ve funkci starosty města se mu podařilo mnoho věcí zorganizovat, urovnal pár hrozících konfliktů, podpořil důležité věci. Město na tom bylo o něco lépe, než když do paláce poprvé vstoupil. Příjemnou třešničkou na dortu bylo Myrtilka(4). Sir Jetřich Hoskins byl jeho velkým fanouškem už jenom proto, že výrazně snížilo provoz v ulicích. Jeho zřízení pomohl všemi prostředky, které měl. Převážně se jednalo právě o onen starý a ohmataný adresář, který měl tu kouzelnou moc, že dokázal měnit svůj obsah během let sám od sebe. Ze spolužáků se jako zázrakem stávali majitelé továren, králové, ministři, vynálezci. Stačil jeden dopis, který začínal vzpomínkou na společně strávené časy a končil malou žádostí a věci se posunuly žádaným směrem o mnoho lehčeji, než by se jim to podařilo normálně.
Sir Jetřich měl své město rád. Nikdy nechtěl být starostou, ale když se jím už jednou stal, dělal svoji práci dobře. Když teď, po čtyřiceti třech letech, jedenácti měsících a osmi dnech od své inaugurace vstupoval do horké vany s vonnou bylinkovou esencí, měl pocit dobře vykonané práce. Ponořil se až po krk, zapálil si připravený doutník Gerhart Medium MK II, slastně zavřel oči a zasnil se.
Truhlář. Vždycky chtěl být truhlář.
---
(1) - Každý režisér by dal za takový záběr pod úvodní titulky život.
(2) - Po třech dnech marného hledání po celém rodinném sídle, šesti výpovědích služebnictvu a intenzivním, ale marném vyšetřování Speciální městskou stráží ji ale objevila jeho chůva a na celou záležitost se v tichosti zapomnělo.
(3) - Nikdy nešlo o to, jak se ta která strana jmenuje, ale o program. Ne, to byl vtip, o ten nešlo taky, rozhodovaly samozřejmě peníze, jak jinak.
(4) - V našich reáliích metro, viz první díl Mořičvílu.
Každý má takovou vládu, jakou si zaslouží.
Za okny se, jako už tolikrát předtím, snášely k zemi miliony sněhových vloček. Lehký, ale mrazivý vítr je vířil a roznášel po parapetech a římsách, nechával je přistávat na uších chrličů a přikrýval s nimi střechy celého města. Mráz, snad aby nezůstal pozadu, kreslil vytrvale a s nebývalou kreativitou po okenních tabulích abstraktní obrazy a tvořil jemné ledové krystalky, které se lesknuli ve studeném světle měsíce. Město bylo přikryté bílou peřinou a spalo(1).
Vždycky se ale najde někdo, kdo nespí.
V královském apartmá v městském paláci bylo oproti venkovní zimní nadílce příjemné teplo, které se linulo z dohasínajícího krbu. Starosta Mořičvílu, sir Jetřich Hoskins zavřel svůj deník, sfoukl lojovou svíčku a odebral se pomalu do koupelny. Už nějaký čas pociťoval příznaky stáří, a proto si dopřával luxusu rozvážných pohybů. Beze spěchu došel k litinové vaně na nožičkách a otočil bohatě zdobeným kohoutkem se stylizovaným červeným čertíkem, kdesi v útrobách paláce se zvedlo malé stavidlo a za malou chvíli začala z trubky proudit vroucí voda. Pracovna starosty města byla vybavena opravdu komfortně a sir Hoskins každý večer děkoval v duchu svým předchůdcům za to, že byli tak prozíraví a mysleli nejen na práci pro město, ale i na své pohodlí.
Z celého dne měl nejraději chvíle, kdy z horké vody stoupala pomalu pára, mlžila velké gotické okno umístěné hned nad vanou, teď navíc ještě pokreslené díky mrazu roztodivnými tvary a on mohl stát před velkým zrcadlem, čistit si zuby a pozorovat svoji unavenou tvář. Cítil příjemný pocit očisty a zakončení dne.
Na pracovním stole v kanceláři byla vidět pootevřenými dveřmi úhledně srovnaná hranička úředních dokumentů, oběžníků a vyhlášek, všechny v přihrádce "Vyřízeno". Kancelář dávala najevo, že patří svědomitému muži s citem pro přesnost a pořádek.
Sir Hoskins by byl ten poslední, kdo by stál o post starosty města, ale osud a jeho bohatá rodina měli jiný názor. Když se před více jak sedmdesáti lety narodil, měl v kolébce stříbrnou lžičku(2) a to dalo celému jeho životu jasný směr.
Od malička byl vedený k tomu, že jednou bude vládnout milionovému městu. V jeho rodině byla dlouholetá tradice, která předepisovala Hoskinsům zastávat nejrůznější důležité funkce. Úřad starosty města byl pro její naplnění dostatečně vhodný. Mořičvíl, městský stát s velkým vlivem měl pro své občany samozřejmě mnohem důležitější místa, ale starosta vždy reprezentoval a mohl – ale nemusel – mít poslední slovo. Všeobecně se od něj očekávalo, že se bude umět chovat, bude diplomatický a udělí občas nějakou tu milost na poslední chvíli. A včas zemře, aby mohl být vystřídán členem jiné důležité rodiny, to kvůli rovnováze sil. Sir Jetřich poslední pravidlo porušil, když ve svém úřadu vydržel být aktivní rekordně dlouhou dobu. Oproti všem předpokladům se totiž ukázalo, že je pro starostování přímo zrozený, i když na začátku si to on sám myslel ze všech nejméně.
Když byl sir Hoskins dostatečně starý na to, aby mohl opustit svůj domov, to znamená v devíti letech, dostal neomezený úvěr u Mořičvílské banky (která tak nějak patřila jeho rodině), doporučení na ty nejlepší školy a zákaz návratu domů dřív než za dvacet let. A tak studoval. V duchu záviděl svým třem mladším bratrům, kteří nemuseli město opustit a užívali si všech radostí, které jim jejich příslušnost k rodině Hoskinsů jen mohla nabídnout. Jeho bratr Robert vystudoval architekturu a postavil jeden z nejkrásnějších mostů přes Nepraktický kanál, bratr William se stal lékařem a stál v čele prestižní kliniky pro horních pár set, nejmladší Kamil byl úspěšným divadelním hercem. Jejich život by se dal shrnout do prostého vystudoval – stal se úspěšným – založil rodinu – zestárnul.
Sir Jetřich studoval celý život. Diplomatickou školu v Benzindorfu, Hlubokou univerzitu ve Vymleté díře, Soukromé Lyceum politických dovedností v Abu-Babě. Pak dlouho pobýval v menších městech po celých vrcholech a v Temném hvozdu, učil se jazyky a místní tradice. Přesně po dvaceti letech se vrátil domů. Jeho největším majetkem byl adresář plný důležitých jmen.
V pětatřiceti letech, když zemřel sir Samuel Fitipaldi, poslední starosta Mořičvílu se objevil na kandidátce strany Bleděmodrého opeření(3), ve které měla rozhodující slovo jeho rodina. A zvítězil. Mohla za to nejvíc podpora jeho milovaných a několik set zlatých z kapsy jeho Abu-Babského strýčka.
Během jeho kariéry ve funkci starosty města se mu podařilo mnoho věcí zorganizovat, urovnal pár hrozících konfliktů, podpořil důležité věci. Město na tom bylo o něco lépe, než když do paláce poprvé vstoupil. Příjemnou třešničkou na dortu bylo Myrtilka(4). Sir Jetřich Hoskins byl jeho velkým fanouškem už jenom proto, že výrazně snížilo provoz v ulicích. Jeho zřízení pomohl všemi prostředky, které měl. Převážně se jednalo právě o onen starý a ohmataný adresář, který měl tu kouzelnou moc, že dokázal měnit svůj obsah během let sám od sebe. Ze spolužáků se jako zázrakem stávali majitelé továren, králové, ministři, vynálezci. Stačil jeden dopis, který začínal vzpomínkou na společně strávené časy a končil malou žádostí a věci se posunuly žádaným směrem o mnoho lehčeji, než by se jim to podařilo normálně.
Sir Jetřich měl své město rád. Nikdy nechtěl být starostou, ale když se jím už jednou stal, dělal svoji práci dobře. Když teď, po čtyřiceti třech letech, jedenácti měsících a osmi dnech od své inaugurace vstupoval do horké vany s vonnou bylinkovou esencí, měl pocit dobře vykonané práce. Ponořil se až po krk, zapálil si připravený doutník Gerhart Medium MK II, slastně zavřel oči a zasnil se.
Truhlář. Vždycky chtěl být truhlář.
---
(1) - Každý režisér by dal za takový záběr pod úvodní titulky život.
(2) - Po třech dnech marného hledání po celém rodinném sídle, šesti výpovědích služebnictvu a intenzivním, ale marném vyšetřování Speciální městskou stráží ji ale objevila jeho chůva a na celou záležitost se v tichosti zapomnělo.
(3) - Nikdy nešlo o to, jak se ta která strana jmenuje, ale o program. Ne, to byl vtip, o ten nešlo taky, rozhodovaly samozřejmě peníze, jak jinak.
(4) - V našich reáliích metro, viz první díl Mořičvílu.
úterý 27. září 2011
sobota 24. září 2011
Krušné hory a Ohře
Délka: 70 Km
Převýšení: 610 m
Čas: 5 hodin
Terén: Kopce Krušných hor a rovina údolí řeky Ohře
Železniční trať Karlovy Vary - Johanngeorgenstadt (Wiki)
Trať č. 142 je železniční trať o délce 46,1 km. Leží v okrese Karlovy Vary. Na trati leží celkem 17 železničních stanic a zastávek. Trať byla budována v několika etapách. Maximální klesání (resp. stoupání) trati je 30 promile (v úseku Pernink – Potůčky). Pro povahu trati (stoupání, převýšení) se jí přezdívá „Krušnohorský Semmering“. Nejvyšší bod na trase (915 m n. m.) je mezi zastávkami Pernink a Oldřichov u Nejdku, stanice Pernink je druhá nejvýše položená železniční stanice v Čechách.
Historie stavby
Původně měla být trať zahrnuta jako součást Dráhy císaře Františka Josefa z Vídně do Plzně a odtud pak do Saska. Tento plán z poloviny 60. let 19. století byl zavrhnut pro problémy technického rázu v části Karlovy Vary - Plzeň.
V roce 1881 byl představen projekt místní dráhy z Chodova do Nejdku přes Novou Roli, který zčásti odpovídal dnešnímu vedení trati. Příčinou byly podnikatelské zájmy místních subjektů (továrny na porcelán, pily apod.).
Výstavba dráhy v trase dochované do dnešní doby začala po udělení koncese (v roce 1895) až v roce 1897. Jako první byl budován úsek Karlovy Vary, dolní nádraží – Stará Role – Nová Role, který navazoval na místní dráhu z roku 1881. Na něj navazovalo prodloužení z Nejdku do Horní Blatné (dokončen 28. listopadu 1898) a z Horní Blatné do Johanngeorgenstadtu (dokončen 1. dubna 1899), města ležícího již v Sasku.
Provoz byl na trati oficiálně zahájen 15. května 1899, a to se čtyřmi páry osobních vlaků.
Současný provoz
V současnosti jsou na trati nasazovány motorové vozy Regionova, v případě špatných provozních podmínek (sněžení) se nasazují soupravy ve složení lokomotiva 742 a vozy BDtax (v počtu 2 - 3).
Na vybraných spojích se o víkendech objevuje souprava Siemens Desiro německé železniční společnosti (DB, zde vedena jako Erzgebirgsbahn).
Horní Blatná (Wiki)
Město Horní Blatná (německy Bergstadt Platten) se nachází v okrese Karlovy Vary, kraj Karlovarský ve vrcholových partiích Krušných hor. Ke dni 31. 12. 2007 zde žilo 843 obyvatel. Historické jádro města patří k nejzachovalejším v Krušných horách a je městskou památkovou zónou.
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1518.
Roku 1532 zde bylo na příkaz saského vévody Jana Fridricha založeno horní město při ložiscích železné a cínové rudy bylo a osídleno horníky pocházejícími převážně ze Schneebergu. Bylo vyměřeno na pravidelném šachovnicovém půdorysu s kostelem na ploše obdélného náměstí. Roku 1547 se Horní Blatná stala součástí Čech.a o rok později se stala královským horním městem. Koncem 16. století zde žilo kolem 2000 obyvatel. Za třicetileté války bylo město postiženo emigrací protestantských horníků, kteří na saské straně hranic naproti nedalekým Potůčkům založili nové horní město Johanngeorgenstadt. Později počet obyvatel znovu stoupl ke dvěma tisícům. V roce 1898 se město dočkalo železničního spojení z Karlových Varů a Nejdku (nynější trať 142), o rok později byla trať prodloužena na německou stranu do Johanngeorgenstadtu. Nádraží bylo umístěno na jihozápadní okraj intravilánu města. V roce 1930 ve městě žilo celkem 2341 obyvatel (z toho 2228 Němců) ve 279 domech (včetně okolních osad a samot, v samotné Horní Blatné to bylo 2097 obyvatel ve 247 domech).
Po druhé světové válce byla německá většina obyvatel odsunuta, město se podařilo částečně dosídlit (v roce 1950 zde žilo 1098 obyvatel), poté však počet obyvatel klesal, takže v roce 1991 v Horní Blatné žilo 367 obyvatel ve 177 domech. Úbytek domů však byl zřejmě aspoň zčásti pouze "administrativní" - v důsledku "překolaudování" některých budov na "rekreační chalupy". Po roce 1990 počet obyvatel díky uvolnění hraničního režimu (a díky tržištím při německé hranici) opět stoupá.
Od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status města.
Cyklistická trasa Krušné hory
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)