úterý 22. listopadu 2011
neděle 6. listopadu 2011
Havran
Photo C. Zuzka Uhlíková 2011
Datum: neděle 6. listopadu 2011
Oblast: Český les
Vzdálenost: 16, 9 Km
Převýšení: cca. 300 m
Lehká nedělní procházka mlžným Českým lesem...
Rozhledna Havran
(Rozhlednovým rájem)
Bývalá vojenská ocelová věž z 80. let 20. století vybudovaná za účelem radiového odposlechu, podobně, jako čtyři další stavby na Dyleni, Velkém Zvonu, Čerchově a Poledníku.Nádherný kruhový výhled z otevřené ploché střechy objektu. (Slavkovský les, Český les – Dyleň, Velký Zvon, Přimda, Čerchov, Šumava – Ostrý, Javor, Německo).
Cesta na Havran, který leží v těsné blízkosti státní hranice se SRN, je poměrně zdlouhavá a náročná na fyzické síly, ale také na orientaci. Vede však nádhernou, téměř neobydlenou a neporušenou krajinou Českého lesa. K rozcestí pod Mlýnským vrchem, odkud začíná vrcholová 3700 metrů dlouhá cesta se lze dostat třemi způsoby. Buď od severu z Pavlova Studence u Tachova přes hájovnu Němeček po červené značce nebo z Lesné přes Starou Knížecí Huť, kam ústí i třetí cesta z Rozvadova. Všechny tyto silnice jsou hrubé asfaltky, místy již značně rozbité. Od křižovatky pod Mlýnským vrchem se jede nejprve 300 metrů k rozcestí turistických cest Zlatý potok jen mírně do kopce. Odtud se ale cesta začíná prudce zvedat a po 1600 metrech hrubou asfaltku vystřídají betonové panely. Panelka měří 1800 metrů a končí až v bývalém vojenském areálu na temeni Havranu. Pod vrcholem odbočuje doprava zelená značka na hraniční přechod Křížový kámen. Od tohoto rozcestí zbývá ke věži ještě 300 metrů strmého stoupání po panelech nevalné kvality s velkými mezerami mezi sebou.
Na silničnim kole sjízdné s maximálním nasazením a opatrností. Náročné i ve sjezdu. Na horských kolech dobře sjízdné.
Suvenýry v infocentru v Tachově.
sobota 22. října 2011
Čundr s pindíkama - Rabštejnsko
Photo C. Denny 2011
Datum: pátek 21. října - sobota 22. října 2011
Oblast: Žluticko; Rabštejnsko
Vzdálenost: 9,2 Km
Převýšení: cca. 280 m
První den
Ostuda v Orient Expresu
Pátek, 21. října 2010
15:30 - Sraz na Hlaváku u Hutníka, nikde nikdo. Jsem rád, že to začíná takhle tradičně.15:31 - Ze všech lidí na celém světě dorazil právě Bucifal. Snažím se ho ignorovat, aby nám přátelská atmosféra vydržela co nejdéle. Bucifal má na zádech ultra mega vobrovskej batoh, ve kterým normálně nosí padák.
15:40 - Přichází Zabi. Dojatě se objímáme a já šeptám: "Tak ještě letos, viď?"
15:50 - Poslední z výpravy, Kachna, se objevuje v nádražní hale. Cosi říká Zabimu, ten ho s rozběhem nakopává, Kachna padá na Bucifala, ten padá na svůj megabatoh a všichni pak padají na zem. Myslím si, že ta věta, co řekl Kachna Zabimu byla "Nemám s sebou žádný prachy."
16:08 - Jsme ve vlaku, každý krom Kachny máme pivo a vedeme oplzlé řeči. Slečna, co sedí vedle Zabiho se nejprve tváří, že nic a pak se směje do kapesníku. Kachna se dožaduje minerálky. Ob dvě kupé vedle sedí skupina mladých dívek s batohy, hecujeme Kachnu, ať se jich jde zeptat, zdali by s námi nechtěly prožít dobrodružství v nočním lese. Nakonec vysíláme na výzvědnou misi průvodčí. Prý nechtěli, jedou do Teplic. Během další cesty pak přichází MMS od Zabiho bratra Jirky, že na nás čeká nahoře na Vladaři, má rozdělaný oheň a před chvílí ho pochcal omylem myslivec. Jako důkaz posílá fotografii lahve alkoholu na vrcholku vladaře a dodává "Mám sekerku". Chvíli přemýšlím, jak to dopadne s myslivcem.
18:05 - Chyše. Zabi propadá panice, poskakuje po vagóně, křičí a cpe se ve. Narazil však na průvodčího, který mu řekl, ať se uklidní, že bude nejprve přehazovat výhybku, takže je čas.
18:10 - Vystoupili jsme z vlaku, Zabi propadá panice, že jsme měli ještě popojet do Záhořic a utíká zpátky k vlaku. Vlak mu naštěstí ujíždí.
18:15 - Ptáme se ve vsi nějakých babiček, kudy k pivovaru. Ochotně nám ukazují zkratku. Pro jistotou se jich ptám, jestli náhodou nejsou zlomyslné a pomstychtivé babičky. Prý ně.Ale moc jim nevěřím, taky bych to na jejich místě řekl.
18:25 - Chyšský pivovar. Krásné prostředí, klenba, zpruzené servírky. O té klenbě se začíná první velká hádnka tohoto čundru. Bucek tvrdí něco, aby ukázal těm vzdělaným intelektuálům, jací jsou to nýmandi, Kachna se nenechá.
19:00 - Ve dveřích se zjevuje velkej Zabi a zdraví nás přátelský "Baník, pyčo!". Prakticky se od něj nedá zjistit, kde se tady vzal, jen stále opakuje, že to byla kurva dálka a že cestou zabloudil v nějaké rokli.
20:15 - Opouštíme hospodu, rozjařeni několika místními pivy a gulášem. Velkej Zabi chvíli tvrdí, že má na návsi auto a na Vladař nás odveze, ale kecá, nemá tam ani tříkolku. Jdeme pěšky mrazivou nocí, mužné mlčení občas přerušuje opilecké blábolení obou Zábranů na téma "Zhasni tu čelovku" a "Rozsviť tu čelovku".
21:00 - Ztratili jsem Zábrany, zůlstali někde vzadu během obětavé likvidace mobilních piv. Já, Kachna a Bucík jsme navíc ztratili taky ještě turistickou značku a zabloudili jsme v nějaké rokli, je to kurva dálka.
21:25 - A je to taky kurva vejška, nejprve jsme šlapali zabahněným polem, ale když začalo mrznout, tak už se to dalo, pak jsme bloudili lesem do prudkého kopce v trní a hloží. Nápad jít na Vladař přímou trajektorií nebyl z nejlepších.
21:45 - Jsme na Vladaři, nikde nikdo. Vyndávám spacák, kachna taky, Bucifal staví stan, má nový, maskovaný. Chvilku se koukám na film v telefonu a pak usínám. Ještě před tím tedy volám Zabimu, kde vězí, ale Zabi do telefonu jen blábolí a jediná srozumitelná slova jsou "jsme v lese".
22:45 - Podle nadávek a hýkání soudím, že mě probudili blížící se Zábrani. vypadá to, jako když se blíží nocí strašlivý Žlutický děs.
22:50 - Dostali jsem strašně vynadáno, proč nejsme u ohně. Cestou se museli zdrogovat. Mě jenom kopali do spacáku, ale Kachnu chtěli počůrat a Bucifalovi zbourali stan i s Bucifalem.
23:00 - Oheň skutečně na Vladaři byl, velkej Zabi tam odpoledne zapálil hřbitovní svíčku, fajrák jako blázen.
23:10 - Zahájeny Keltské orgie. Kachna se neúčastní, simuluje bolest hlavy vedle Bucifalova zbouraného stanu. Bucifal odpadá asi po půl hodině, já asi po hodině, nějak se mě neudělalo dobře. Zábrani oproti tomu hýří energií a nápady.
03:10 - Stále ještě nespím, ale není to zimou, ve spacáku je příjemné teplo, i když venku mrzne. Můžou za to Zábrani, kteří v nepravidelných intervalech přicházejí se stále novými nápady, jak táborák ozvláštnít, poslední, co si pamatuju je pokácení stromu tkaničkou od bot, což se jim kupodivu podařilo. Myslím, že mě po spacáku přeběhla k smrti vyděšená veverka.
druhý den
Laser, mošt a lana
Sobota, 22. října 2010
07:30 - Zabi je vzhůru! nechápu to. Sice se jen opilecky potáci, ale stojí na nohou! To je zcela mimořádné profesionální nasazení. Jinak je všude jen težká jinovatka a zima. Mlha je hustá tak, že z ní občas vykoukne zelenej pišišvor a má blbý kecy.
09:00 - Děláme si kávu u ohně. Bucifal tradičně připravil hermelíny ve slanině s cibulí a zajistil si tak nenahraditelné místo v našem kolektivu. Velkej Zabi několikrát zdůrazňuje, že musí být za hodinu u tchýně a slavit její narozeniny. Vždy to vyvolá hromadný smích hysterického charakteru.
Zabiho krušné ráno
Duch Jirky Zábrana bloudí ránem
Drsný Náčelník a lana
Drsný Náčelník, o něco méně drsný Zabi a Bucifal na laser tagu
Toto je Zabiho představa plánu čundru
sobota 15. října 2011
Rabštejnsko
Datum: 15. října 2011
Délka: 26 Km
Převýšení: 380 m
Čas: 4 hodiny
Terén: Podzimní rabštejnské lesy
Popis cyklotrasy
Vydat se na cyklotrek podzimním Rabštejnskem znamená dopřát si téměř pohádkový závěr sezóny. Lesy, v této oblasti převážně smíšené, jsou vybarvené do odstínů červené a žluté, smrky a borovice snaživě dodávají zelenou, mech a jehličí jsou nachystané na zimu a mlha se nenápadně plíží liduprázdnými lesy.
Cestu začneme v nenápadné obci Žďárek, kde zaparkujeme automobil, vyložíme biky, nasadíme helmy a vydáme se lehkým stoupáním souběžně se žlutou turistickou značkou po okresní silničce na křižovatku Pod Horkou, která je současně turistickým bodem, kterým prochází cyklotrasa č. 3070. Tu budeme po silničce sledovat přes osadu Kračín až do obce Tis u Blatna. Tady vyhledáme červenou turistickou značku, což může být trochu problematické, protože se snaží být nenápadná, a vnoříme se do vlhkem nasáklých hlubokých lesů. Za příznivého, nedeštivého počasí nás přivítá mystická krajina tichem a úžasnými pohledy na všechny strany. Než dojedeme k lanovému centru Sklárna, mineme mnoho balvanů, kamenů a skal a užijeme si technické sjezdy mezi kořeny širokými i úzkými cestičkami. Pro milovníky pokročilejších technik se tu přímo nabízí přejíždění ohlazených balvanů a pro ty odvážné i jejich přeskakování v plné rychlosti.
Rabštejn nad Střelou (Wikipedie)
Rabštejn nad Střelou (v lat. textech Rabenstein, něm. Rabenstein an der Schnella) je historické město na severním Plzeňsku, dnes část 9 kilometrů vzdáleného města Manětína. Rabštejn leží na řece Střele asi 30 kilometrů severně od Plzně, 40 kilometrů východně odKarlových Varů, 60 kilometrů jižně od Mostu a 80 kilometrů západně od Prahy.
Většina městské zástavby leží nad pravým břehem řeky, na ostrohu ohraničeném strmými svahy na jihu a severu. Město se nachází uprostřed přírodního parku Horní Střela.
Území města sousedí na severovýchodě s Novým Dvorem, na jihu s Kotančí, na jihozápadě se Stvolny, na severozápadě s Močidlcem a na severu s Jablonnou.
Název
Název města souvisí pravděpodobně s jeho polohou a podle pověsti o havranovi a nalezeném prstenu je odvozen od bájného vzniku města na skále (Rabenstein = Havraní kámen).
Znak a vlajka
Podoba znaku složená z horní poloviny českého dvouocasého lva a dolní poloviny orlice se nalézá již na nejstarší městské pečeti, která pravděpodobně pochází z první poloviny 15. století. Na této pečeti je lev obrácen vlevo, ale na všech pozdějších pečetích a praporu je lev již obrácen vpravo. Znak podle J. Čarka připomíná znaky přidělených městům (Žebrák, Slavkov u Brna) králem Václavem IV., spojitost však není prokázána, byť je známo, že Rabštejn Václavu IV. náležel. Štít je červený, dvouocasý lev stříbrný se zlatou zbrojí, červeným jazykem a korunou na hlavě. Ve spodní polovině je černá orlice se zlatými pařáty.
Vlajka nebyla v historii města používána, v současnosti osadní výbor uvažuje o ztvárnění vlajky na základě historického městského znaku.
Historie
První písemná zmínka o hradu Rabštejnu pochází z roku 1269, kdy byl ve vlastnictví rodu Milhosticů. Po roce 1321 koupil rabštejnský statek Oldřich Pluh, předek významného rodu Pluhů z Rabštejna. Oldřich byl královským podkomořím a stal se oblíbencem krále Jana Lucemburského. Přestavěl zpustlý hrádek na významné šlechtické sídlo a založil na předhradí opevněné město, kterému vymohl 21. září 1337 pražské městské právo.
V držení rodu Pluhů Rabštejn dlouho nezůstal, neboť Oldřichovi synové byli nuceni roku 1357 město a hrad prodat za 3000 kop grošů míšeňských císaři Karlu IV. Karel IV. si byl totiž vědom strategické polohy hradu a města na obchodní cestě z Prahy do Chebu a dále do Bavorska a chtěl je mít ve svém majetku. Tak se stal Rabštejn královským zbožím, které spravoval purkrabí. Císař zde často pobýval a výnosy z něho daroval roku 1370 své manželce Elišce Pomořanské. Zároveň Karel IV. udělil v roce 1375 městu právo vybírat clo na zmíněné obchodní cestě. Roku1397 postoupil Karlův syn Václav IV. hrad Benešovi Čertovi z Hořovic jako zástavu za 1600 kop grošů českých.
V roce 1419 se Rabštejna zmocnil Jindřich Plavenský, pán na Kynžvartě, Bečově a Bochově. Kdy Rabštejn ztratil, není známo. Hrad získali synové Beneše Čerta, ale již v roce 1428 se jako jeho držitelé uvádějí bratři Bušek a Jan Calta z Kamenné Hory. Na jejich žádost obnovil městu král Jiří z Poděbrad roku 1461 právo na clo a nařídil kupcům procházet Rabštejnem pod trestem zabavení zboží. Když Bušek Calta roku 1433 zemřel, stal se poručníkem jeho nezletilého syna Jana Burian z Gutštejna. Buškův syn Jan zemřel v roce 1464 a majetku se protiprávně zmocnil poručník jeho nezletilých dcer Burian mladší z Gutštejna. Spor o správu Rabštejna byl také jednou z příčin, proč se Burian stal nepřítelem krále Jiřího z Poděbrad a členem jednoty zelenohorské. Vlastnil jedenáct panství a pro svůj majetek byl přezdíván Burian Bohatý. V těsné blízkosti hradu dal roku 1483 vystavět klášter bosých karmelitánů, který byl však při bouři nekatolických rabštejnských měšťanů v roce 1532 vybit a spálen.
Po Burianově smrti roku 1494 Rabštejn ještě vlastnili jeho potomci. Syn Kryštof byl ovšem pro své spory se Šliky a jiné výtržnosti předvolán k zemskému soudu. Tam se nedostavil, a proto byl odsouzen ke ztrátě hrdla, cti a majetku. V roce 1509 byla proti němu podniknuta pod vedením krále Vladislava II. vojenská výprava. Kryštof se zalekl a žádal krále o milost. Za trest musel králi vydat statky Točník, Žebrák, Příbram a Rabštejn. Z tohoto období je v historii rovněž známý jeden z prvních českých humanistů - Jan z Rabštejna.
Král Vladislav II. držel Rabštejn 9 let a udělil městu další privilegia - právo týdenního a výročního trhu a červenou pečeť. Prvně jsou také zmiňovány zdejší břidlicové lomy, když měšťané dostali od krále horu na lámání břidlice, která byla použita mimo jiné při stavbě a opravách pražského chrámu sv. Víta, Prašné brány a Karlštejna a vyvážela se i do ciziny.
Vladislavův syn Ludvík Rabštejn roku 1518 zastavil Šlikům. Sídlil zde Lorenc Šlik, který sešlý hrad opravil a po požáru v roce 1532 tu postavil nové hradní stavení. Později však musel pro dluhy postoupit hrad svému bratrovi Jeronýmovi, který se zúčastnil povstání proti Ferdinandovi I. v roce 1547. Byl proto odsouzen ke ztrátě Lokte a odstěhoval se na Rabštejn. Ke svému statku přikoupil ještě nedaleký Manětín. Po Jeronýmově smrti roku 1566 zdědil Rabštejn syn Jáchym. Rabštejnské zboží však bylo stále majetkem krále a Šlikové ho měli pouze v zástavě. Jáchym sice usiloval o jeho dědičné získání, ale nepodařilo se mu to.
Od roku 1564 drželi Rabštejn Švamberkové, ale v roce 1574 jej postoupili Šebestiánu Šlikovi. Výměnou s císařem Rudolfem II. získal Šebestián roku 1577 místo Rabštejna Bečov. Již po roce 1578 však Rudolf II. se svolením stavů prodal zdejší zboží Jaroslavu Libštejnskému z Kolovrat a Jiříku Kokořovcovi na Šťáhlavech a na Žluticích. Tak se Rabštejn stal opět svobodným zbožím.
Od roku 1584 byl Rabštejn zcela v držení Libštejnských. Po Jaroslavovi tu od roku 1595 vládl syn Jáchym. Když se ujímal svého dědictví, byl v zápisu uveden i popis hradu; měl sklepy, pokoje podzemní i nadzemní, obydlí hejtmana a kuchyně; mlékárna, konírna a zahrádka byly před hradem. Jáchym z Libštejna byl smutnou postavou pobělohorských dějin. Odmítl se vzdát protestantské víry, pro účast na stavovském povstání přišel o třetinu majetku včetně Rabštejna a neměl klid ani po své smrti v roce 1635. Farář z Valče nepovolil pohřbít kacíře do kostela sv. Matouše u rabštejnského zámku, a tak "mrtvola hnila v kostele několik měsíců." Až odvážnější farář z nedalekého Manětína poskytl nebožtíkovi poslední službu. Valečský farář jej za to žaloval a spor se dostal až před pražského arcibiskupa. Ten nakonec pohřeb schválil jako akt křesťanské povinnosti.
Mezitím se krátce stal majitelem i Albrecht z Valdštejna, ale po jeho smrti připadl opět královské komoře. Od roku 1638 vlastnil Rabštejn Leonard Helfried z Meggau. V té době ve městě získal převahu německý živel a také se zde usadily první tři židovské rodiny. K panství tehdy patřilo město a 12 vesnic - Stvolny, Močidlec, Novosedly, Vysočany, Kotaneč, Hluboká, Chrašťovice, Odlezly, Potvorov, Luby, Tis a Hrádek. Velmi těžce Rabštejn zasáhla třicetiletá válka - v roce 1653 se zde připomíná pouze 12 domů obydlených a 14 spálených.
Vnučky Leonarda Helfrieda Rabštejn v roce 1665 prodaly hraběti Janu Šebestiánovi z Pöttingu. Pöttingové se zasloužili o opětovný vzestup městečka. Pravděpodobně na místě původního zpustlého konventu karmelitánů založili klášter servitů, u městských hradeb vyrostla loretánská kaple a dřevěný městský špitál a na části hradní ostrožny dal roku 1705 Janův syn František Karel postavit barokní zámek, neboť starý hrad byl již sešlý.
František Karel z Pöttingu prodal v roce 1714 Rabštejn za 216 000 zlatých Františku Josefu Černínovi. Po jeho smrti koupila panství roku 1733 Anna Barbora Krakovská z Kolovrat, rozená Michnová z Vacínova. Od ní jej v roce 1748 získal Maxmilián Václav Lažanský, jenž držel i nedaleký Manětín.
Lažanští přeměnili své hlavní sídlo Manětín množstvím monumentálních sochařských děl v perlu českého baroka a ve stejném stylu zkrášlili i tvář Rabštejna. Na jižní straně zámeckého areálu byl také v letech 1766 - 1767 asi podle návrhu architekta Anselma Luraga postaven kostel Panny Marie Sedmibolestné. Nový kostel se stal po zrušení kláštera servitů v roce 1767 farním a původní farní kostel sv. Matouše, který stával mezi dnešním kostelem a zámkem, byl roku 1787 zbořen.
Význam Rabštejna však postupně klesal. Vzdálenost od centra panství i stísněný sídelní prostor bránily rozvoji průmyslu i další zástavby. Obyvatelstvo se živilo nevýnosným zemědělstvím a řemesly, mezi nimiž vyniklo zvláště tkalcovství - roku 1836 zde bylo na 20 stavů. Kromě běžných řemesel zde byly i dvě dílny na malování hracích karet. Poslední šlechtickou majitelkou až do roku 1945 byla Terezie Seilern-Aspang, rozená Lažanská.
Vzhledem k převaze německého obyvatelstva se Rabštejn stal v roce 1938 součástí Sudet a musela odejít část místní české menšiny. Spolu s ní městečko opustily i poslední dvě židovské rodiny a zakončily tak téměř 300 let dlouhou historii rabštejnské židovské komunity. Válečné operace se vzhledu městečka příliš nedotkly, ale výrazně ovlivnily život jeho obyvatel. Ještě před koncem druhé světové války v roce 1945 bylo navíc v blízkém okolí Rabštejna německými vojáky zastřeleno několik válečných zajatců.
Konec války přinesl odsun německých obyvatel a Rabštejn již nebyl plně dosídlen. Malebnost města předurčila jeho postupnou přeměnu v rekreační sídlo, část neobydlených domů byla zbořena. Rabštejn se nadále vylidňoval a ztratil tak i svou samostatnost, když se 1. července 1980 stal součástí města Manětína. Postupně zde také zanikly téměř všechny služby - například pošta je uzavřena od roku 1998, obchod byl zrušen v roce 2003, zanikly také penziony v zámku i klášteře.
V posledních letech ovšem dochází k pozvolnému oživování města, které dnes obývá pouhých 23 stálých obyvatel. Vznikly tři nové restaurace a ubytovací zařízení s provozem alespoň v letní turistické sezóně, přijíždí také stále více návštěvníků. Od srpna 2010 v Rabštejně pracuje tříčlenný osadní výbor, v září se konala po mnoha desetiletích obnovená mariánská pouť a byl zpřístupněn alespoň kostel (včetně věže) a loretánská kaple. Rabštejn nad Střelou je dnes považován za nejmenší české historické město. Dle Guinessovy knihy rekordů je nejmenším městem na světě Hum v severním Chorvatsku. Ani jedno z obou historických měst není samostatné (Hum je částí města Buzet), ale Hum má o 4 obyvatele méně než Rabštejn.
pátek 14. října 2011
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)