Šípková Růženka Barča

Foto C. 2012 Zuzka Uhlíková; cyklus Z pohádky do pohádky

Klidná hladina

Tichý večer na jezerním břehu,
nad siluetou lesa krouží černí ptáci,
cítím tě a s tebou něhu,
co se mě už léta ztrácí.
Mám na dosah vaši loď
i místo, kam jsme chodívali,
postel kde jsi řekla pojď
a potom jsme se milovali.
Je to už dávno,
k patnácti rokům odloučení,
k sto tisíci krokům,
noc napůl je a napůl není,
a ty tak křehká na břehu jezera
mě zpíváš písně z naší doby,
i když jsem tu sám a ticho večera
se v malé kousky drobí

(2009)

Praha - Plzeň

Smoke

Jak nedojet do Řecka

Čekal jsem to už dlouho, protože mnoho předešlých let se mě na cestách dařilo - jednoho dne musela přijít chvíle, kdy cesta prostě nevyjde. Původní cíl, tedy výstup na řeckou horu Olymp se rozplynul a já se svými třemi přáteli - Kachnou, Zuzkou a Ivčou absolvoval nejdražší cestu mého života. Poměrem cena/den dokonce předčila i letošní, docela nákladný Nový Zealand.

Vynechám obvyklý úvod a jen zmíním - vyjeli jsme mým vozem Citroen C5 Combi z Plzně  v sobotu v 11 hodin dopoledne, a cesta nám příjemně utíkala až do okamžiku, než jsme projeli Srbské hranice (kilometr cca. 910 od domova).

Na Srbských hranicích jsme vjeli do nějakého zakletého prostoru a každý další krok naši situaci vždy jen zhoršil. Pokusím se to napsat jen bodově:

- řídí Kachna, asi 5 km za hranicemi (kde jsme strávili 2 hodiny ve frontě na razítko) identifikujeme ve vozidle nezvyklý, intenzivní zápach, asi jako když hoří cirkus. Je rozhodnuto zastavit na nejbližším možném místě a vůz zkontrolovat.

- o kilometr dál stavíme na benzínové čerpací stanici EURO OIL, zápach je opravdu intenzivní. K našemu zděšení je brzdový kotouč levého předního kola do ruda rozžhavený a jasně svítí do noci (je cca, 21:50).

- po krátké poradě konstatujeme, že ani jeden nevíme, jak a čím to opravit. Shodujeme se na tom, že se zasekla prasátka v pakně a brzdové destičky jsou přilepené na brzdový kotouč. Motor měl bohužel dostatečnou sílu kolo přesvědčit, aby se točilo, čímž došlo k prudkému tření o azbestovou destičku a velkému zvýšení teploty.

- volám na ÚAMK, kde jsem si v týdnu za cca. 900,- Kč zakoupil pojištění automobilu. Cena za minutu hovoru je 38,- Kč. V tuto chvíli mám EU rád a fandím jí, aby operátorům zatnula roamingové eldorádo.

- operátor mě ujišťuje, že v sobotu večer je myšlenka na odtah, notabene v Srbsku zcela zcestná a doporučuje nechat kolo vychladnout a nesahat na něj. Zrovna jsme se dohadovali, kdo na ten rudý, sálající kov položí jako první dlaň a on nám to takhle zkazil.

- operátor mě předal technikovi, ten vcelku rozumně doporučuje vyčkat rána, pak automobil vyheverovat a zkusit kolem otočit. Pokud by to šlo, je problém v úniku brzdové kapaliny, pokud ne, jsme v prdeli a budeme měnit celou paknu.

- jdeme spát na louku před benzinkou, podobně jako několik muslimsky vyhlížejících rodin, které tu už kempují. Nevypadají nebezpečně, ale auto zamykáme. Ještě před spaním se snažím uklidnit Kachnu, který propadá do depresí a vypočítává, proč nestihneme dojet na Olymp.

- podniknut pokus o sledování filmu na Kachnově NTB. NTB se zhroutil. Nefunguje, kaput. další dobrá zpráva.

- v noci nás budí jen zkouška lamp nad loukou, kde spíme, někdo považuje za skvělý nápad je ve tři ráno všechny naráz rozsvítit.

- ve čtyři se budím s neodbytnou myšlenkou, že jsem tu kartu s pojištěním u ÚAMK nezaplatil a tuto skutečnost sděluji ostatním. Někteří pláčou.

- v pět se budím s úlevou, karta je zaplacená dobírkou.

- ráno vstávám brzy, budím ostatní a s Kachnou heverujeme auto. Chybí nám jediná věc - ne, hever máme, chybí ta klička, kterou se zvedá. Kachna propadá do hlubší deprese. Zvedám automobil pomocí hydrauliky, podsouváme hever, klesám s automobilem a kolo je ve vzduchu. Moc otáčet nejde.

- volám na ÚAMK, že potřebuji odtah do nejbližšího servisu, který máme podle podmínek smlouvy do 250 EUR zdarma. Operátor Preclík tvrdí, že moje karta není aktivovaná. Tvrdím Preclíkovi, že ho zabiju, protože podle podmínek smlouvy, do kterých právě koukám, je karta aktivovaná druhý dne po zaplacení karty. Karta vyla zaplacená v pátek dopoledne poštovní doručovatelce. Preclík zjišťuje, že ano, ale že ji nějak jejich systém neaktivoval, že to musíme udělat teď spolu po telefonu. Říkám mu, ať neprudí a najde si moji objednávku, že tam všechna data jsou, a že mě minuta hovoru s ním stojí skoro 40,- Kč. Trvá na tom, že jinak, než po telefonu to nejde. Dělám si v duchu poznámku "Po návratu dát Preclíkovi po držce".

- Za krásných 6 minut je karta aktivovaná, prý mám veliké štěstí, že je takhle vstřícný. Debil.

- Objednávka prý bude předána srbskému operátorovi.

- Hodinu se nic neděje. Snídáme. Kachna vyndává vařič a konstatuje, že mu chybí nějaká součástka a obviňuje Ivču z toho, že ji ztratila. Ihned poté pumpuje tlakovou nádobu a otevírá ventil v hořáku. Součástka skutečně chybí, takže Ivča je zasažena benzínovou sprchou od hlavy až k patě. Kachna shání sirky.

- Volá srbský operátor a ptá se, kde jsme. Lámanou angličtinou mu říkám, že kdyby ještě mluvil s Preclíkem, ať si dá bacha, že je to debil, protože jsme mu naši polohu docela přesně vysvětlil. Operátor slibuje dát si pozor a odtah za hodinu.

- Za hodinu skutečně přijíždí odtahová služba. Je to neskutečný vrak, řízený tlustým strejdou. Obešel auto a řekl, že tomu vůbec nerozumí, anglicky neumí a že nás odtáhne do servisu. Na naši námitku, že k němu do kabiny se včetně řidiče vejdou jen tři lidi a nás je i s ním pět odpovídá "nema problema" a ukazuje do Citroena.

- Dalších 58 kilometrů se se Zuzkou vezeme v Citroenu, chabě přivázaném na platu odtahového automobilu.

- Staví nás policisté. Říkám si, jakou pokutu asi řidič dostane za to, že nás veze v odtahovaném autě. Policisté chtěli vědět, kolik je hodin!

- Jsme u servisu. Je to na odpočívadle u dálnice, je tam benzínka a mega velký, opuštěný hotel. Couvám s autem dolů a zajíždím do garáže, vypadá alespoň trochu moderně, má vytahovací vrata.

- Přichází mechanik Goran a ještě jeden Goran, co umí trochu anglicky. Chtějí papíry od vozu. Dávám jim je.

- Hodinu se nic neděje.

- Kolem auta se shluklo asi sedm lidí a dvacet minut se o něčem baví a pokyvují znalecky hlavami.

- Goran se přišel zeptat, jestli nemáme nějaký nápad, co by s tím autem mohlo být špatně.

- Vysvětluju anglicky mluvícímu goranovi, že to pravděpodobně chce uvolnit prasátka v paknách a doplnit "Break Engine Liquid". Kývá hlavou, a všichni odchází.

- Dvě hodiny v servisu nikdo není, nic se neděje.

- Přichází jiný mechanik a sundává levé přední kolo.

- Dvě hodiny se nic neděje.

- Přijíždějí další vozidla na opravu, vždy se odněkud vynoří další mechanik, chvilku túrujou motor vozidla, pak do něj mlátí kladivem a pak si vezme 50 EURO a zákazníka odkáže na jiný servis.

- Objevil se Goran, vyměnil brzdové destičky na obou kolech. Několikrát se ptám, jestli je to spravené a můžeme s tím jet dalších 3000 Km. Rozčiluje se, nadává a tvrdí, že je všechno ok a že mám blbý dotazy.

- Řekli si o 150 EUR. Kachna má hysterický záchvat. Já taky.

- Vyjeli jsme na dálnici.

- Po jednom kilometru nám opět začala hořet brzda. Než jsme zastavili, tak i druhá.

- Kachna v megadepresi.

- Volám na ÚAMK a chci rovnou Preclíka. Preclík rozmrzelý, ale slibuje zavolat znovu odtah, i když jak říká "bude to nová objednávka". Mega debil.

- Za 10 minut se skřípěním brzd přijíždí v rozmlácením Fordu Tranzit z roku 1976 Goran, nadává jako špaček a nakládá nás na plaťák za Forda. Pak ještě přijíždí šéf a nechápe, proč zase otravujeme.

- Podnikáme neuvěřitelnou akci na vyhnutí se mýtnici. Manévr obsahuje dvě jízdy v protisměru po dálničním nájezdu/sjezdu a dva přejezdy po oranici mezi nimi díky vyrvanému zábradlí. Byly to horké chvilky a fakt, že bylo 45 stupňů Celsia za to nemohl.

- V servisu nás ujišťují, že opravovat to budou až zítra. Přes kvílivý odpor automobilu s ním sjíždím z vleku a parkuju ho venku u servisu. Věci vyndaváme za auto do miniparčíku, kde je alespoň trochu stín a propadáme trudomyslnosti. Půjčuju si od podobně uvízlých němců míč a pokouším se s ostatními pinkat ,ale trudomyslnost je zcela pohltila a nechce se jim.

- Jdeme spát asi v deset večer, NTB se podařilo rozchodit, takže jsme viděli několik dílů seriálu TBBT, pili horké pivo a hráli na kytaru.

- V noci stále číhám, kdy zavřou servis a já se budu moci osprchovat z té hadice, co jim kouká ze vrat, ale svítili až do rána, jantaři.

- Ráno v sedm mě někdo budí klepáním na auto, ve kterém jsem spal. Nějaký zbrusu nový mechanik, asi taky Goran přišel odmontovat přední kolo. Následujících neuvěřitelných osm hodin se nic nedělo a v servisu nikdo nebyl. Občas přijel nějaký cizí vůz, ale křikem a dupáním jsme ho zahnali. Nechtěli jsme riskovat, že by se náhodou nějaký mechanik objevil a začal ho spravovat místo toho našeho.

- Rezignoval jsem, protože teplota stoupla na skoro padesát stupňů a vysprchoval jsem se u servisu tou hadicí. Holky taky, Kachna ne, je to prase. Pak přijeli nějací mladí Češi z Klatov, ale varovali jsme je a tak zase odjeli.

- Přesunuli jsme se do garáže, kde byl alespoň trochu stín a střídavě spali, koukali na seriál nebo se polévali vlažnou vodou, Studená nikde nebyla.

- Večer přijel Goran, a začal rozebírat moje auto a vyhazovat z něj díly na jednu hromadu, aby do něj mohl narvat ty samé, ale na první pohled starší díly. Pak sednul do auta a na dvě hodiny zmizel, zase jsme osaměli.

- Kachna vymýšlí katastrofické scénáře a já už jim začínám věřit. V autě byly peníze, pasy, všechno.

- Goran se vrátil a tvrdil, že je to OK. Pak mě nechal nastoupit a jel se mnou po dálnici k tomu šílenýmu místu, kde zase udělal manévr vyhnutí se mýtnici. Auto fugfovalo!

- U servisu ho pak postříkal hadicí a dal nám účet na 480 EURO. Drsným vyjednáváním, gestikulací a ukazováním prázdných kapes jsme to srazili na 320, z toho 120 bylo v Kč. Dost dlouho se s náma hádal, volal šéfa, chtěl si ty díly zase vymontovat, ale nakonec souhlasil.

- Odjeli jsme.

Na závěr ještě dovětek - během celé akce jsme se pokoušeli vymyslet náhradní, a tedy levnější řešení, tady jsou:

- útěk jen s batohy. Nemožné, horko, dálka, protesty majitele vozu.
- bombardování Srbska. Již realizováno NATO. Bez výsledku.
- odtah do ČR, nemožné, když byl plaťák, nebylo auto, když bylo auto, nebyl plaťák, když bylo obojí nebyl řidič. Mluvím jen o známých, co by to udělali jen za náklady.
- odtah přes ÚAMK do Zagrebu a následně autovlak do Prahy. Nemožné, v ÚAMK nás ujistili, že nám na to nedají z pojistky ani korunu, že jsou ochotni nám slevit 200 EUTO z odtahu do ČR, za který chtěli 35 000,- Kč
- teleport, nemožní, ještě nebyl vynalezen.
- přivolat Davida s Ondrou, toho času s jeepem v Rumunsku, tedy cca. 400 Km od nás, zkazit jim dovolenou a nechat je to opravit na místě, protože to oba umí. Nemožné, nebrali telefony, pak už bylo pozdě.

A úplně na závěr poděkování:

- Andrejce, za rozjetí záchranné informační akce na FB a po mailu a psychickou podporu.
- Karlosovi, protože i když sehnal drahý odtah, dělal co mohl, dokonce nám i volal.
- Jirkovi Vlčkovi, který sehnal se svojí Petrou LEVNÝ odtah a celé to zvládl z dovolené na Krétě. Neuvěřitelné nasazení a obětavost. Leč, bylo už pozdě.
- Panu Uhlíkovi, který také sháněl odtah.
- Davidovi, který telefon nakonec zvedl a souhlasil, že přijede, ale už bylo taky pozdě.

A v neposlední řadě slovenské policii, která cestou domů pokutovala Kachnu, Zuzku a Ivči částkou 30,- EURO na osobu za spaní v CHKO.