Člověk míní a tisíce řidičů mění. Původní záměr dorazit stopem na Moravu k strýčkovi Milanovi, zkonzumovat tam ještě večer opečené makrely, vypít sud piva a povykládat, druhý den se proskotačit na hřebenech Jeseníků a pak v neděli zase dojet stopem domů ztroskotal na takové maličkosti, že nás nikdo nevzal. DOstali jsme se s párem sympatických mladých němců až k dálniční odbiočce na Benešov v Mitrovicích, kde ale byla uzávěra jednoho pruhu a jaksi chyběl nájezd na dálnici. Takto uvězněni, nepropadli jsme však panice a statečně si vyšlápli ve směru objíždky na koenc vsi. Tam jsme měli štěstí, zastavil kamion značky Man, mladý a spostě nadávající řidič nás odvezl doprostřed lesa, že dál už nejdede a bylo. Bylo to, že nás pak vzal nějaký hodný pán s cizím přízvukem a odvezl nás do obce Senohraby, kde byl ale zavřený most přes Sázavu, takže jsme museli pěšky přes kopec do katastru obce Hvězdonice a opět stopovat na dálnici. Po pěti hodinách jsme to vzdali, vyhledali hostinec, nádraží a z nezbytí i nocleh. Takové romantické místo to bylo - dole pod námi Sázava, okolo holé vrchy kopců, les, I. Vodní ochranné pásmo... a dálníce. Hučela romanticky celou noc, takže Andrea vůbec neusnula. Domů jsme ráno jeli potupně vlakem s poučným poznáním: Stop se jeví jako romantická záležitost, pokud člověk nemá jinou možnost dopravy, provozovat ho cíleně je pitomost.
