11:00 - Zabi telefonuje, že by rád vyrazil na Silvestrovskou procházku. Ptám se ho, proč nejde, jako každý rok, podpálit se svým otcem a bratrem nějký les. Prý jsou oba nemocní. Přislibuji tedy účast.
11:30 - Telefonuju Zabimu, že mám skvělý plán na vycházku: vezmeme to podél Berounky k Čertovu mlýnu, odtud přes les zkratkou na Malochovu skalku, odtud zkratkou podél řeky přes skály na Dolanský most a odtud již klasickou kozí stezkou zpátky do Bukovce. Zabi nadšeně souhlasí a vyzvídá, kde je po cestě hospoda.
12:10 - Zabi mě vyzvedl u nás doma svým služebním vozem Fabia béžové barvy a jedeme k viaduktu. Přesvědčil mě, že trasu projdeme druhým směrem, abychom se mohli v závěru opít v pubu U vodnáře. Na internetu našel, že mají otevřeno.
12:17 - Parkujeme u viaduktu, Zabi vyndavá batoh plný lahváč§ a rumových perníčků. Nádherně to cinká. Přiznává, že doma měl jen čtyři Bernardy a proto se ještě necítí ve své kůži. Auto si hodlá vyzvednou zítra.
12:30 - Klušeme nad Bukovcem směrem na Kozí vrch. Spokojeně si do běhu mumláme základní fakta: Jsme pryč od svých žen, což nám dává jakýsi pseudopocit svobody (Zabi), konáme pohyb, což by teoreticky mělo snížit naši tělesnou hmotnost (já), do tmy to nemlžeme v žádném případě stihnout, protože na to máme jen 3 hodiny a je to cca. 15 kilometrů (oba).
12:35 - Dole pod jezem spatřeny dvě pramice s lidmi. Pramice neplují, ale setrvávají na místě. Zvyšujeme svoji aktivitu a běžíme po skále dolů, abychom požádali o převezení na druhou stranu řeky, ušetřilo by nám to přibližně 8 kilometrů chůze. V obou lodích jsou bohužel opilci, kteří dokázali dát dohromady jedinou smysluplnou informaci: Nemáme vesla.
12:47 - Proběhli jsme žlutou značku a u altánu na místě bývalého zájezdního hostince si dáváme první pivo a rumové perníčky.
tradiční fotografie Méďů Pusíků12:55 - Běžíme pokjozí stezce k Dolanskému mostu. Potkali jsme jednu paní, byla z nás vyděšená, vedeme odvážné řeči. Na skalní vyhlídce si dáváme druhé pivo a rumové perníčky. Začíná se mě lehce motat hlava. měl jsem se nasnídat. Zabimu spokojeně svítí oči.
Zabi vesele kráčí po stezkách života
Vechtr mezi Bukovcem a Chrástem13:40 - Jsme na Dolanském mostu. Zabi se chce fotit, má dobrou náladu.
Zabi naše cestování žere13:51 - Obešli jsme Dolanský mlýn, snažili jsme se být nenápadní, ale trochu nám to kazila dvojice bernských salašnických psů, která štěkala, jakobychom mlýn vykrádali. Obejít mlýn bylo lehce náročné, protože za jeho zadní trakt někdo chytrý umístil mříž zasazenou do skály. Přelezli jsme po skále.
13:55 - Zabi zelená. Není to závistí, ale mechem, který má na prdeli, jak se klouzal po skále. Projít se to s jistými obtížemi dá, na kolo to není.
14:00 - Dáváme si třetí pivo, podle Zabiho už jsme ve skluzu, měli jsme si ho dát už na mostě. Hlava se mě motá už hodně, ale nechci vypadat jako měkota, tak si notně přihýbám. Ještě, že máme ty rumové perníčky.
Pod Věžkou se to dá projít14:10 - Pod hradem Věžka skáčeme přes potok a dáváme si čtvrté pivo. Hlava se mě motá už strašně a začínám se potácet. Zaříkávám se, že další pivo už si nedám, i kdyby Zabi prosil. A on bude. Dávám si rumové perníčky.
Pod Věžkou se dá i chlastat14:20 - Prošli sjme loukou a vyškrabali se lesní roklí nahoru pod Druzstovou k zahrádkářské kolonii. Motám se a jsem veselý. Zabi navrhuje zahrádkáře bombardovat za prznení krajiny. Pak zkroušeně přiznává, že tady s Luckou málem chatičku taky koupili.
14:35 - Nalezen lesní azimut s cílem vyhnout se Bukoveckému jezu a namísto toho si to namířit přímou cestou k Malochově skalce.
14:42 - Zabi si dává páté pivo. Přesvědčuje mě, ať si dám s ním. Jsem ale vytrvalý. Je mě blbě.
Ozzák v akci14:51 - Minuli jsme Malochovu skalku asi o kilometr, což nám ale nijak nevadí, protože jsme trefili přímou osu na Čertův mlýn. Je pouze třeba překonat údolí se zamrzlým rybníkem a bruslícími dětmi. Zabi se vrhá dolů z lesního srázu a dělá: "šikatakašikataka". Zajímavá halucinace. Jíá jsme během sestupu několikrát upadl a musel si přepočítat nohy.
15:18 - Jsme nad Čertovým mlýnem. Vloupám se dovnitř - přelézám plot - a fotím interiéry prameniště. Je to všechno vyrabované a strašidelné, jako z filmu Kruh. S panickou hrůzou se snažím přelézt plot zpátky z Zabimu. Přeci jenom se bude za chvilku stmívat. Zabi si mezitím dal šesté pivo. Motá se a blábolí. Legrační, teď nás čeká úzká ztezka nad řekou.
15:48 - Došli jsme k nám před dům. Po cestě jsme se oba motali jako lesní včely, tématem Zabiho monologu byly následující body: a) Pojď se mnou do hospody, dáme si tam pivo b) Náčelník je podpantoflák, protože radši dneska odjel na Javornou c) Pojď se mnou do hospody, dáme si tam pivo.
Dole u ohrady mobilizuju všechny duševní síli a varuju Zabiho, aby na ohradu nesahal, že je pod proudem. Pod velkým množstvím proudu. Pak se na nej chvíli nedívám a počítám do tří. Na "tři" se ozvala rána a Zabiho strašlivý výkřik. Samozřejmě, že si sáhnul.
Zabi před zásahem proudemV kombinaci šesti piv a sedmi tisíc voltů zaměřil Zabi svoji pozornost na klidně se pasoucího koně a začal řešit, "proč je ten zatracenej kůň nakřivo"
Na žebříku kupodivu balancoval jako atlet, na mostě už se zas motal. Celou dobu mě přesvědčoval, ať jdeme na pivo k Vodnáři.
Před domem mu nabízím, že ho odvezu alespoň na autobus. Odmítá a vydává se zpátky přes lávku, prý k Vodnáři na pivo.
16:30 - Jsme doma u své nemocné Andrey a vyrábím bramborový salát. Zabi mě telefonuje z hospody U Vodnáře a dožaduje se mého příchodu, abychom si spolu dali pivo.
