11. Textová dílna, Kdanice

Foto: Dušan Vainer

2.-.4. října 2009

Kdanice, babí léto přelité do podzimu, Mrcův penzion a tuna muziky, výlet do Prachovských skal, hermelíni, utopenci, romadůři, Horákové, Frauenbergové, Žambochové a další -ové pěkně pohromadě. Co dodat?

***

Sobotka (Wikipedie)

Sobotka, město v Královéhradeckém kraji, okres Jičín, je rekreačním a turistickým letoviskem na jižním okraji Českého ráje, přibližně 2500 obyvatel. Leží asi na polovině vzdálenosti mezi Mladou Boleslaví a Jičínem, 80 km severovýchodně od Prahy. Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou.

Historie

Sobotka vznikla na místě staršího osídlení; její založení lze klást snad až do 12. století. Roku 1287 slibuje šlechtic Beneš věrnost králi Václavu II. v listině, jejíž originál neznáme, proto zmínku o místě „Sobunka civitas“ nelze brát za spolehlivou. Zlomek zemské desky z r. 1318 se zmiňuje o místním zemanovi Kabalcovi, který se účastnil útoku na zboží Voka II. z Rotštejna. První skutečně ověřená zmínka o Sobotce se datuje až k r. 1323, r. 1346 vlastní zdejší zboží Beneš z Vartemberka, řečený ze Sobotky, kde asi kdysi stávala tvrz. Byl již pánem na Kosti. Tomuto hradu město patřilo po několik staletí a stalo se jeho hospodářským zázemím.

Zisk městských privilegií

Privilegia udělil Sobotce král Vladislav II. Jagellonský, který r. 1498 na přímluvu Jana ze Šelmberka, nejvyššího kancléře království a kosteckého pána povýšil Sobotku na město. Městu byl udělen erb, povolena výstavba hradeb a právo uspořádat dva týdenní jarmarky ročně. Jan ze Šelmberka patřil mezi nejbohatší české šlechtice a Sobotku chtěl udělat svým reprezentačním městem. Snad on založil čtvercové náměstí a město obehnal hradbami, vystavěl i kostel, jemuž věnoval nádhernou monstranci, patřící i dnes k pokladům města.

Císař Rudolf II. rozmnožil privilegie města o možnost pořádat třetí výroční trh a o právo pečetit černým voskem, nechal upravit i znak města. Ke konci 16. st. byl pánem na Kosti Oldřich Felix z Lobkovic, který se snažil o nenásilnou rekatolizaci svého panství. K tomu účelu nechal postavit chrám sv. Maří Magdalény. Jeho nástupce Václav z Lobkovic nechal pro chrám r. 1613 zakoupit bohatě iluminovanou knihu chval božských (Graduál), pocházející z 1. čtvrtiny 16. st. Z jeho iluminací je zajímavá hlavně podobizna mistra Jana Husa na hranici.

Sobotka za Černínů

O Třicetileté válce na Sobotecku píše Josef Pekař ve své Knize o Kosti. Zdejším majitelem byl Heřman Černín z Chudenic, po něm podědil panství jeho synovec Humprecht Jan Černín z Chudenic. Město v této době bylo připraveno o právo várečné. Velkou ranou bylo r. 1639 obsazení města Švédy, kteří zabavili město co se dalo včetně zmiňované monstrance, kterou měšťané posléze těžce vykoupili zpět. Humprecht Jan Černín vystavěl nad Sobotkou své letní sídlo Humprechtsberg, dnešní Humprecht. Humprecht přivedl do Sobotky řadu řemeslníků a postavil pro ně Nové Město. Heřman Jakub Černín dal opravit panský dům na náměstí a věnoval jej městu jako radnici. Plány přestavby vypracoval Jan Maderna.

Doba baroka

V letech 1689 - 1708 je soboteckým děkanem místní rodák Jan Ignác Summa z Vlastislavě, který byl autorem latinských florilegií, v nichž srovnával ctnosti světců ke květinám. Byl nobilitován a získal čestný titul Poeta laureatus. Roku 1712 zasáhl Sobotku nejhorší požár v historii, k dalšímu velkému požáru, při němž padlo za oběť ohni 17 domů včetně radnice, došlo r. 1746.

Od r. 1738 je Sobotecko v majetku Netolických z Eisenberka. Václav Kazimír Netolický, oblíbenec Marie Terezie, zastával nejvyšší zemské úřady a podílel se na důležitých správních i ústavních reformách. V Sobotce byl tehdy postaven mariánský sloup se sochami čtyř českých světců, dílo Martina Jelínka (socha) a jeho syna Martina Ignáce (reliéfy). Byl vysvěcen r. 1746. Radnice byla po požáru obnovena podle plánů neznámého architekta, zednické práce prováděl F. Pokorný a r. 1746 vsadil hodinář Jan Brojr do věže nové hodiny. Václav Kazimír nechal ještě sobotecký chrám vybavit novým mobiliářem z dílny kosmonoských Jelínků.

Činnost obrozenecká

V období národního obrození nastává rozvoj občanské společnosti, zakládají se spolky. I v Sobotce se r. 1848 vytváří revoluční stráž města Sobotky (garda), pro niž vytvořil svůj první prapor Josef Mánes. V Sobotce bylo shromaždiště revolučních gard z celých severovýchodních Čech, aby táhly na pomoc bojující Praze, ale na rozmluvu krajského komisaře se zde rozešly a dál nepokračovaly. Došlo přitom k potyčce s Němci z Trutnova, vedenými výřečným básníkem Uffo Hornem.

Pro Sobotku má v této době velký význam působení děkana Františka Vetešníka, překladatele a spisovatele, žáka Josefa Jungmanna a člena vlastenecké družiny kolem pátera Antonína Marka. Další postavou byl kaplan Damián Šimůnek, který vychoval řadu osobností další generace.

Průmyslová revoluce

Od 30. let 19. století se rozvíjí v Sobotce průmysl, Václav Novák zakládá dílnu na pivovarská zařízení, do Čech zavedl anglické hvozdy na sušení skladu. Dědic a syn Václav si nechal patentovat kamna, jimiž vybavil mnoho škol a veřejných budov. Druhý syn Josef Vincenc odešel do Prahy, kde firma Novák - Jahn navázala na výrobu zařízení pro pivovary. Jeho syn Ladislav byl literátem a vytvořil několik libret pro Oskara Nedbala.

Prusko-rakouská válka 1866 do historie města zasáhla pouze průtahy vojsk, které mu nijak neublížily. V pokojném období míru nastává další rozvoj města a vzniká řada staveb, např. nová budova školy 1892 - 1893podle návrhu Josefa Lhoty, její bohatá fasáda ovlivnila i fasády domů v okolí. Roku 1904 se v sobotecké cihelně usadila rodina Špálova a Sobotka se stala pro malíře Václava Špálu dlouholetou inspirací. R. 1905 je postavena železnice, ale k dalšímu rozvoji to město nepřivedlo, během 20. století počet obyvatel soustavně klesal (1900 - 3381, 1950 - 2554, 1991 - 2290).

Dvacáté století

Po 1. světové válce se život ve městě oživil, jsou budovány peněžní ústavy, je restaurován chrám i zámek Humprecht, který připadl pozemkovou reformou městu. Rozkvět města vzal za své po německé okupaci a v následném komunistickém vývoji. V něm zaznamenáváme založení tradice národního festivalu českého jazyka a literatury Šrámkova Sobotka (od 1957).

Roku 1935 zde byl postaven Městský úřad navržený architektem J. Freiwaldem. Za budovou městského úřadu stojí skulptura od italského sochaře Cl. Parmiggianiho z r. 1991 nazývaná „Dům pod půlměsícem“. A nakonec Novější zástavba – areál z přelomu 19. a 20. století: spořitelna z návrhu F. Jandy s plastikami od R. Březy z roku 1928 (původně okresní záložna hospodářská); zdravotnické středisko od F. Kavalíra z r. 1910 (původně sídlo okresního zastupitelstva) a sokolovna od O. Liskara z r. 1929.

Šrámkova Sobotka

Roku 1957 byla založena tradice Šrámkovy Sobotky jako národního festivalu českého jazyka a literatury. Vyvinul se z původního festivalu zaměřeného na Šrámkovu tvorbu, roku 1961 se přeměnil v týdenní seminář o mateřštině, který vždy má nějaké ústřední téma. Od počátku je propojen s učitelskou veřejností. Od roku 1963 se na tzv. poetickém odpoledni představují recitátoři a recitační kolektivy, od roku 1968 působí recitační dílny pro studenty pedagogických a filozofických fakult.

Pamětihodnosti

Chrám sv. Maří Magdalény

Postavený v letech 1590 - 1596 v pozdně gotickém stylu Petrem Vlachem na místě staršího dřevěného kostela, věž je renesanční, její zastřešení empírové. Barokní vnitřní zařízení je z dílny kosmonoských kamenosochařů Jelínků (kolem 1740). V kněžišti nejdeme tři zajímavé renesanční náhrobky lobkovických dětí, které se staly inspirací pro pomník Babičky s dětmi O. Gutfreundovi. Roku 1828 byla snížena věž a když se r. 1885 zřítila klenba lodi, postavil se strop dřevěný, až v letech 1936 - 1940 byla obnovena klenba ze železobetonu. Děkanství je původně renesanční z konce 16. století, 1710 přestavěné barokně (štíty). U kostela socha sv. Jana Nepomuckého od A. Wildta z roku 1856 podle návrhu Josefa Mánesa. Za kostelem je budova staré školy, nedaleký renesanční špitál je z konce 16. století.

Náměstí a okolí

Stará radnice s přízemím asi z roku 1570, původně Chybovský dům, barokní patro přistavěl po r. 1680 J. Maderna, 1748 F. A. Pokorný věžičku. Další úpravy byly empírové (1808 - 1847), roku 1865 hodinář J. Prokeš opatřil věž hodinami s průsvitným ciferníkem, prvním ve střední Evropě. Poblíž radnice stojí divadlo z roku 1850, původně ze solnice z 18. století. Strop divadla byl malován dle návrhu Josefa Mánesa, ale byl po roce1920 zničen. Mariánský sloup je z roku 1747.

Ve středu města najdeme řadu zajímavých domků. Je to Gansův dům čp. 129 z 18. století, špitál čp. 10, dům Turnovského čp. 39, řada domků na náměstíčku sv. Anny a Sobotecké Benátky podél zbytku městského příkopu. Rodný dům spisovatele Fráni Šrámka čp. 4 (spisovatel tu žil do svých pěti let) s přízemím ze 16. st., patro kolem r. 1840. Je na něm umístěna busta sochařky Karly Vobišové-Žákové, ve vedlejší budově má Šrámek své muzeum. V jeřábkově ulici stojí rodný dům dramatika Františka Věnceslava Jeřábka.

Sobotecký hřbitov

Hřbitov opěvoval ve své poémě již Fráňa Šrámek. Později ji zhudebnil Emil Axman. Pomník rodáků pohřbených jinde je od P. Janáka a Karla Pokorného z roku 1927. Na hřitově najdeme hrob básníka Fráni Šrámka a jeho rodiny, básníka Václava Šolce s reliéfní maskou K. Vobišové-Žákové, průmyslníka a politika J. G. Maštalky s bustou od Josefa Drahoňovského a verši F. Šrámka, spisovatele Oldřicha Daňka a estetika M. Nováka. Před hřbitovem je pomník obětí 1. světové války a pomník rudoarmejců (1947).

Zámek Humprecht

Zámek na návrší nad Sobotkou byl letním sídlem Humprechta Jana Černína z Chudenic, císařského velvyslance v Benátkách. Stavěl ho Carlo Lurago v letech 1666 - 1668 jako parafrázi Galatské věže v Cařihradu, po požáru r. 1678 byl dostavěn F. Ceresolou. Při opravě byl současně zvýšen, čímž byly přetíženy základy a musely být zbourány přízemní hospodářské budovy, základy zpevněny kvádry z pískovce. Zlatý půlměsíc na vrcholu byl umístěn místo původního kříže r. 1829 na základě pověstí o tom, že Heřman Černín z Chudenic byl vězněn v Turecku.

Po Černínech zámek vystřídal ještě několik majitelů a postupně chátral. Za 2. světové války o něm Němci uvažovali jako o možné letecké pozorovatelně. Až v 70. letech 20. st. byl zámek řádně restaurován.

Zámek má pozoruhodnou osovou hodovní síň, vysokou 16 metrů, která má výbornou akustiku, a proto se zde často konají koncerty. Kromě historických interiérů s nástěnnými malbami je zde expozice barokního loveckého zámečku a část sbírek soboteckého muzea, např. obraz Zvěstování (italská renesance) a Mánesův prapor národní gardy z r. 1848. Lze vystoupit na ochoz věže, odkud je krásná vyhlídka do kraje.

Další zajímavosti

Rodný dům básníka Václava Šolce, zachovalé selské stavení, je dnes soukromou galerií. V sousedním zděném stavení trávil prázdniny spisovatel Karel Václav Rais, který zde napsal Zapadlé vlastence a Pantátu Bezouška. Ze zděné architektury je zajímavý Brixův statek na Předměstí z roku 1825 se soškou sv. Jana Křtitele v průčelí.

Město má pomník Václava Šolce z roku 1880, budovu spořitelny (pův. okresní záložna hospodářská) z roku 1928 navrženou F. Jandou, zdravotnické středisko od F. Kavalíra z r. 1910, mateřskou školu, pův. Masarykovu školu práce, podle plánů J. Lhoty z roku 1893. V parčíku je busta Fráni Šrámka, další dílo K. Vobišové-Žákové z roku 1970.

Od roku 1988 se ve druhé polovině srpna koná Sobotecký jarmark, od roku 1999 společně s ním i Festivalem lidových řemesel. Tradice údajně praví, že konat by se měl první sobotu po svátku svatého Bartoloměje.

Osobnosti

Fráňa Šrámek (1877-1952), spisovatel, dramatik

Jindřich Gustav Maštalka (1866-1926)

Václav Šolc (1838-1871), básník

***

Fotogalerie Picasa

Kdanice na Google maps

***

My, věční diváci života...

Struny na ulici, Bokomara

2009 - Horní Úterský potok

1. den

Na sever

12. září 2009

Hledali jsme cache u Bezdružic,

nenašli jsem nic, obloha byla bez družic.

8:30 - Zabi a Denny se scházejí na Hlavním nádraží v Plzni a vítají se vřelým objetím a chlapským poplácáním po zádech. Bezdomovec, který celou scénu sleduje z povzdálí je dojatý až k slzám a zpytuje svůj předešlý život. Oba pantátové se zásobí v prodejně Malinová pečivem a obloženými bagetami. Pantáta Zabi se svěřuje, že hrozí pivní krize, protože má s sebou jen 6 piv. Pantáta Denny ho uklidňuje sdělením, že s sebou má celou jednu domácí slivovici od strýčka z Moravy.

8:40 - Křimice, kontrola jízdenek. Paní průvodčí se podezřívavě ptá Zabiho, kde máme třetího, kopili jsme totiž lístek i pro Kachnu. České dráhy mají vrcholně rafinovaný systém slev na jízdné, který dovoluje pořídit jízdenku pro tři osoby levněji, než pro dvě osoby. Když ale nemáte fyzicky třetího, dostanete pokutu. Zabi drsně odvětil, že třetí pobíhá někde po vlaku. Kachna ve skutečnosti čeká lstivě až v Kozolupech.

8:46 - Kozolupy, přistupuje Kachna. Nálada v našem chlapském kolektivu je stále dobrá, Kachna výjimečně netrpí depresí ani bolestí hlavy, ve vagónu s námi sedí několik nadšenců převlečených za vojáky z první světové války. Rozvíjíme diskuzi o tom, proč koleje překvapivě nedrncají. Oba stavební inženýři si navzájem vysvětlují princip svařování kolejnic. Zabi uzavírá krásnou větou: "Tak dlouho jim to nevycházelo, až začali výsledek ignorovat".

8:58 - Pňovany. Romantické kouzlo starého nádraží, zaplevelených kolejí a rezavějících odstavených vagónů je nenávratně pryč. Celý areál je zmodernizovaný, obetonovaný, s bezbariérovými přístupy a řádnými tabulemi. V nádražním rozhlase se ozývá: "Žádáme cestující, aby k ODCHODU a PŘÍCHODU používali PODCHOD". Negativní věcí se jeví oranžový vůz lokálky s volebními sliby ČSSD. Pantátové a Kachna nahlas vyslovují názor, že v takovém vagónu tedy určitě nepojedou a nastupují do toho druhého, červeného.

9:55 - Bezdružice. Všichni tři účastníci se fotí na opuštěném vagónu a přemítají, proč trať končí v Bezdružicích, když by vybudováním pouhých cca. 7 kilometrů do Teplé došlo k vlakovému propojení mezi Plzní a Karlovými Vary.

10:15 - První hádka o to, kudy dál. Na Bezdružickém náměstí je pusto až prázdno, domy jsou stále neopravené a depresivní. Počasí naštěstí přeje a sluníčko se snaží svítit. Pantáta Zabi se nám svěřuje, že se mu stýská po Lucince a po Elišce. Ubezpečujeme ho, že i nám se stýská po Lucince. Pantáta zabi nás označuje tradičně za kretény a volí cestu mezi vraky zemědělských strojů.

10:20 - Pomalu scházíme k Dolskému potoku. Náš hlavní encyklopedista Zabi nám vysvětluje princip zařazení vodního toku do některého z řádů. Vodní tok, který se vlévá do moře je v prvním řádu, ten co se vlévá do toku prvního řádu je druhého řádu, atd. Když jsme sjížděli Hadovku za povodní v roce 2002, vytvořili jsme prý se Zabim nevědomky rekord tím, že Hadovka je vodní tok šestého řádu a ty nejezdí skoro nikdo, protože jsou vzácné a nesjízdné. (6. Hadovka - 5. Úterský potok - 4. Mže - 3. Berounka - 2. Vltava - 1. Labe - U přístavu Cuxhaven ústí Labe do Severního moře.). Okamžitě s Kachnou vymýšlíme potok sedmého řádu, který by se dal sjet, vypadá to na Břetislavský potok, který se vlévá do Hadovky, stačí počkat zase na nějaké povodně.

11:00 - Soutok Dolského potoka a Úterského potoka. Kachna se svěřuje, že ze šesti spolužáků, kteří s ním dokončili ČVUT je jediný, kdo nemá doktorát. Zabi ho uklidňuje, že doktorát nic neznamená a je to titul výhradně pro pitomce, kteří nejsou schopni se prakticky v oboru uplatnit. To samé si já myslím o titulu Ing., ale nechci je provokovat.

11:32 - Brodíme Úterský potok a Zabi nám vysvětluje, co přesně znamená výraz Onanie. Prý to našel pomocí Bible a Wikipedie. Onanie je prý činnost, která nevede ke kýženému výsledku. Uvědomujeme si, že většinu našich životů jsme proonanovali. Kachna přemýšlí, jak tento nově nabytý poznatek v pondělí sdělí studentům tak, aby nemusel čelit žalobám jejich rodičů.

12:00 - Dosaženo městečko Úterý. Na náměstí je otevřená jediná prodejna potravin, na jejímž zápraží sedí asi šest místních notoriků, pije pivo a pojídá utopence. Když jsme vešel dovnitř, oznámil mi romský majitel, že je zavřeno. Připadám si diskriminovaný. Kouzlo doby, ve které se odehrává seriál Zdivočelá země a který se tady v Úterý natáčel je zpátky. Na náměstí je také kontrolní stanoviště nějakého závodu v Eko Rally, jinak nic. Odpočíváme, Zabi jde najít jinou hospodu.

12:20 - Zabi se rozčíleně vrací a oznamuje nám, že odcházíme. Jinou hospodu našel, ale dostal vynadáno, že chce pivo.

12:40 - Pokračujeme proti proudu Úterského potoka. Zabi opět načíná téma Stýská se mě po Lucince. Slibujeme mu, že dostne do držky, jestli bude provokovat.

13:10 - První cach "U zardoušeného mlynáře". Po dlouhém hledání a manipulaci s GPS Zabi nalézá černý igelitový pytel zakopaný u kořenů jednoho ze stromů. Máme radost a nadšeně se přehrabujeme drobnostmi, které plastová krabice obsahuje a zapisujeme se do logblogu.

13:56 - Druhá cach "Velký Zuckruv mlýn". Prolézáme ruiny mlýna, ale GPS stávkuje a tak nic nenacházíme. Ruiny jsou opravdu rozsáhlé, výpočet souřadnic je zpestřený zapeklitými otázkami typu "kolik má čelo ruiny otvorů pro okna" atp. Necháváme v ruině ukrytí batohy a jdeme na krátkou zacházku obdivovat klášter Trapistů.

14:23 - Klášter Trapistů. Kachna a Denny respektují soukromé vlastnictví pozemků a proto zdrženlivě zůstávají na kraji lesa u elektrického ohradníku, Zabi jim nadává a s fotoaparátem vyráží do kláštera pořídit fotodokumentaci. To mu trvá asi 20 minut. Pak se řítí loukou zpátky k nám, mává rukama a něco křičí. Za chvilku chápeme, co se stalo, Zabiho pronásleduje traktor řízený rozlíceným trapistickým mnichem. Volíme strategický ústup.

15:10 - Zpátky u batohů, stoupáme zalesněnou strání a loukami k Sepusce - vrchu u obce Žernovník. Les je kýčovitě krásný a bylo by v něm i docela příjemné ticho, kdyby šílení trapisté stále nepracovali s motorovou pilou, jejíž zvuk se rozléhá celým údolím.

15:30 - Sepuska. Romantické místo s výhledem do krajiny, odpočíváme a voláme Koblihovi, abychom ho ubezpečili, že nám schází a že ho máme rádi. taky proto, aby nám přivezl pivo a bundu pro Kachnu.

16:10 - Šlapeme do Bezvěrova na jídlo, Zabi slibuje hospodu, prý to má na mapě.Cestou těsně míjíme pramen Úterského potoka.

16:40 - Bezvěrovská hospoda je upravená hasičská zbrojnice s neuvěřitelně zasraným hajzlíkem a spoustou místní přiopilých dementů co na sebe halekají cosi o fotbale. Pivo došlo, ale Zabi si nějak tři vynutil. K jídlu mají jen tlačenku.  Zabi si googlí autobus do Toužimi, zjišťuje, že jede za chvíli a navrhuje přesun do nějaké Toužimské restaurace. Souhlasíme.

17:50 - Toužim, náměstí. Restaurací je tu hodně, nejvíc čínských. Na dotaz směrem k místním bezdomovcům, kde se dá najíst ukazují oba bez rozmyšlení naprosto opačné směry. Nakonec ale restaurace "Pod Valečem" nalezena. Obsluha pomalá až drzá, jídlo dobré a rychlé.

19:00 - Jsme po jídle a čekáme na Kobliha, má dorazit v devět. Zabi nás nahnal na Toužimský hrad. Je tam opuštěná pouť, leháme si, už za tmy pod lípy a pouštíme si na telefonu muziku. Není nad technologie. Zabi nám dává zeměpisné testy.

21:00 - Koblih telefonuje, že je v Toužimi. Je přesný, jdeme ho hledat. Koblih nalezen na druhé straně náměstí. Tlemí se a říká, že nám jenom dá tu bundu a jede domů. Trochu nám to hatí plány na romantický večer s Koblihem u táboráku.

22:10 - Koblih nás vysazuje pod Branišovským vrchem. Chtěli jsme původně spát u rybníka v ruinách kostela, ale byla tam technopárty.

23:00 - Zdrcující noční výstup na Branišovský vrch lesem plným ostružiní, kopřiv a nízkých větví tradiční metodou "Jdeme kurva po přímce, sme drsný". Zabi a Denny mají krátké kalhoty a trpí. Vyplašeno několik srnek a jeden německý ovčák.

23:50 - Dosažen vrcholek a nalezena plánovaná holina pro přespání. Je tam příjemné odpočívadlo se stříškou. Denny staví pro všechny případy stan a pak se ukládáme na noc pod širák. Zabi jde do lesa pro dřevo a dělá táborák. Kachna vstává a oba si pečou buřty. Denny už má vyndané čočky, tak jim do toho kibicuje ze spacáku.

01:15 - Jdeme spát, je krásná vlahá letní noc, přízemní mrazíky a vítr.

2. den

Domů

13. září 2009

8:12 - Krásné, slunečné ráno, Zabi vaří kávu, na světě je hezky. Zabi málem podpálil pařez, na kterém vařil kávu.

8:30 - Googlíme odjezd autobusu z Třebouně. Ten v 10:30 nestihneme. Kachna byl přesvědčený, že někde poblíž jsou koleje a ty vedou do Touškova. Další bus jede ve 14:10. ten stihneme. Denny navrhuje vrátit se dvacetikolometrovou procházkou do Bezdružic na vlak, cestou navštívit romantická údolí a něžné planiny. Kachna a Zabi ho posílají do prdele.

9:00 - Hledáme poslední cach a hlavně cíl naší expedice - průsečík padesáté rovnoběžky a třináctého poledníku. GPS nefunguje skoro vůbec, bloumáme lesem a kopeme do šutrů. Zabi nakonec cash nachází poblíž lebky muflona. Jásáme, objímáme se a fotíme se do kroniky (sem).

10:00 - Flákáme se u nocležiště a spřádáme plány na navštívení zbývajících devíti průsečíků na území ČR. Zabí zná všechny polohy z hlavy, je to blázen. Též plánujeme založení nové cache na Boleveckém rybníku - potopíme ji v betonové cihle na dno a hledejte si. Kachna tvrdí, že jedna cach je umístěná pod sedačkou konkrétního vozu plzeňské tramvaje. V týdnu se na ní musíme podívat.

12:10 - Po hřebeni jsme došli ležérní chůzí do Třebouně na autobusovou zastávku. Hřeben byl krásný, skoro podzimní a disponoval jedním skalním masívem, kde se nechal Zabi vyfotit a jedním vrcholem Třebouň (829 m n. m) - nejvyšším místem Tepelské vrchoviny. A taky jedním vysílačem. U autobusové zastávky mám dvě hodiny času a tak se snažíme spát, ale je vítr a zima. Denny a zabi si jodu čutat a házet míčem, který sjme nalezli poblíž. Kachna několikrát trefen do hlavy.

14:18 - Autobus skutečně přijel. Cestou zhodnocení akce, doporučení pro příště a tak podobně. Kachna vystoupil daleko od zamýšlené zastávky. Akce zhodncoena jako enormě povedená, dokonce ani nikdo nepronesl tradiční "Ste všichni kreténi a nikam s váma už v životě nepojedu."

Žernovník (oficiální stránky obce Bezvěrov)

Bývalá obec Žernovník leží 4 km severně od Úterý pod vrchem Sepuska. Poprvé je zmiňována r. 1227 a před r. 1253 ji získali křížovníci s červenou hvězdou. Na konci 14. stol. se setkáváme s přídomky ze Žernovníka k r. 1486 je zde uváděn dvůr, který však zřejmě náležel jinému majiteli než ves. Ta příslušela ke švamberskému panství, s nímž přešla v r. 1712 do rukou Löwensteinů na Bezdružicích. v 19. stol. a 1. pol. 20. stol. byl Žernovník poměrně významnou osadou, ke které administrativně náleželo několik okolních mlýnů a samot a také sousední Nová Víska. Byla zde rovněž škola o jedné třídě. R. 1945 však znamenal v dějinách Žernovníku zvrat vedoucí k zániku obce, která po odsunu německého obyvatelstva zůstala neosídlená a dnes její zbytky slouží rekreačním účelům. Někdejší Žernovník byl rozložen kolem návsi, v jejíž jv. části stál dvůr. Dnes je pouze v její západní části dochováno 5 původních statků a na několika pozemcích stojí novodobé rekreační objekty. Rozsah další bývalé zástavby již vymezuje jen náletový porost se zbytky zdí a relikty staveb. V okolí je jako technická památka dochováno několik v řadách stojících kamenných pilířků s otvory jako pozůstatek plotů a ohrad.

Blažejský rybník (www.priroda-kv.cz)

Několika hektarový rybník a jeho okolí v podobě střídajících se vlhkých luk se suchými bylo důvodem začlenění této lokality do soustavy Natura 2000. Soustředěnost těchto biotopů je totiž v této části krajiny, tedy na Toužimsku, vcelku vzácností. Tyto stanoviště se tak stávají ideálním místem pro existenci mnoha vzácných druhů a rostlin v širokém okolí. Lokalita se nachází v pramenné oblasti Úterského potoka pod výrazným Třebouňským vrchem, krajinou dominantou jižního Toužimska. Především mokřadní biotopy jsou místem výskytu mnoha vzácných druhů rostli. Vyskytuje se zde i hnědásek chrastavcový.

Lokalita se nachází 7 kilometrů jižně Toužimi, jižně masivu Třebouňského vrchu a Branišovského vrchu, vystupujících spolu výrazně nad okolní mírně zvlněnou krajinu. Kolem rybníka se po dobu jeho existence vytvořila mozaika mokřadních biotopů. Při březích rybníka jsou časté ostřicové porosty ostřice zobánkaté (Carex rostrata), ostřice měchýřkaté (Carex vesicaria) i ostřice české (Carex bohemica) spolu s orobincem širokolistým a kosatcem žlutým (Iris pseudacorus). Tyto porosty přecházejí dále od vodní hladiny k vlhkým pcháčovým loukám a tužebníkovým ladům s typickými druhy jako tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) nebo kakost bahenní (Geranium palustre). Součástí je i zrašelinělé místi s rašeliníky (Sphagnum sp.) a mochnou bahenní (Potentilla palustris). V bezkolencových lokách s typickými zástupci a zde dominantní metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa) roste také čertkus luční (Succisa pratensis). Tato rostlina je velmi důležitá pro život hnědáska chrastavcového (Euphydryas aurinia), motýla, který je na našem území na ústupu a téměř vyhynulý. Jeho životní stádium housenek potřebuje právě rostliny čertkusu, kterými se housenky živí. Protože v minulosti nebyly vlhké louky zrovna vyhledávanými biotopy, nebyly sečeny a zarůstaly náletovými dřevinami nebo byly dokonce odvodňovány a přeměňovány na zemědělské půdy, čertkus téměř vymizel a s ním i hnědásek chrastavcový. A právě ochrana lokalit s čertkusem může přispět k zastavení mizení tohoto vzácného motýla.

Vrátíme-li se na vodní hladinu Blažejského rybníku, uvidíme na hladině četný rdest vzplývavý (Potamogeton natans) a ve vodě bublinatku jižní (Utricularia australis). Voda je ale především místem a důvodem výskytu mnoha vodních druhů ptáků, jako například potápky roháče (Podiceps cristatus) nebo poláka chocholačky (Aythya fuligula) a poláka velkého (Aythya ferina). Jsou zde i obojživelníci, a to hlavně skokani zelení (Rana kl. esculenta), skokani hnědí (Rana temporaria) či ropuchy obecné (Bufo bufo).
Na východním břehu rybníka je starý kostel a vedle něj chráněná lípa, zvaná Blažejská.

Horní Úterák

Biker is back!

7. září 2009

Pantáta Denny po měsíci nečinnosti zvednul zadek a došel si do Ebola Bike pro nové pláště a duše a včera byl opět na kole. Dal jsem si napoprvé krátkou vyjížďku podzimní Berounkou s návratem po Malochově stezce, sjízdnost je dobrá, žádný gang důchodců letos neřádí, takže jsem nepotkal ani jednu kládu přes cestu ukrytou za nepřehlednou zatáčkou nad skálou, jak to kdysi dědoušové dělávali. Btw.: Zkratka okolo ohrady s koňmi už je průjezdná kolem vily Drchovských (asi už se přestěhovali do srubu).

Po stopách Františka Malocha (Wikipedie)

Po stopách Františka Malocha je naučná stezka vedoucí po levém břehu řeky Berounky ze severovýchodního okraje Plzně ke zřícenině hradu Věžka u Druztové. Stezka prochází jihozápadní částí přírodního parku Horní Berounka, jejím těžištěm jsou chráněná uzemí Malochova skalka a Háj.

Vznik

Nápad vytvořit naučnou stezku věnovanou památce botanika Františka Malocha napadl v roce 2001 Petra Charváta, absolventa PeF ZČU v Plzni. Na podzim téhož roku začal s přípravou rigorózní práce Návrh naučné školní stezky s využitím flóry a vegetace spilitových skal v polesí Háj u Druztové v okrese Plzeň-sever. O rok později práci obhájil a nabídl k využití starostovi obce Druztová. Později bylo rozhodnuto o prodloužení trasy až na Bílou Horu v Plzni. V roce 2003 se podařilo zajistit dostatečné finanční prostředky a přistoupilo se k samotné realizaci, na které se kromě orgánů samosprávy podílely i komerční firmy. Autorem textů a většiny fotografií na informačních panelech je PhDr. Petr Charvát. Stezka byla slavnostně otevřena 10. října 2003 v Druztové.

Trasa

Stezka je dlouhá přibližně 9 km a její prohlídka obvykle trvá 4–5 hodin. Cesta patří mezi dobře schůdné s nenáročným terénním profilem, vhodná i pro rodiny s dětmi a seniory. Trasa nabízí několik vyhlídek do kaňonu řeky Berounky. Doporučovaná je návšteva na jaře s pestrou květenou či počátek podzimu, kdy se dominující habry zabarví dozlatova.
Trasa začíná na autobusové zastávce č. 20 na Bílé Hoře v Plzni. Odtud vede po žluté turistické značce lesem mírným kopcem až k louce s rozcestníkem turistických tras nedaleko Černého mlýna. Cesta pokračuje polní cestou až k rozcestí „U dubu“, kde odbočuje vpravo a přibližně 100 m vede po silnici na Druztovou. Před mostíkem trasa uhýbá opět na polní cestu, která prochází chatovou oblastí až k přírodní památce Malochova skalka, kde je umístěna i pamětní deska botanika.
Klikatící se chodníček vystoupá zpět na žlutou turistickou značku, která se pozvolna stáčí k severu, kde prochází po okraji přírodní rezervace Háj chránící přirozený smíšený porost dubohabrového lesa. Zpevněná cesta vede na okraj Druztové a a pokračuje asfaltovou silničkou dolů ke hřbitovu s kostelem sv. Máří Magdaleny. Od hřbitova vede pěšina po hrázi rybníka a strmě stoupá na vrchol spilitové skalky, kde stával mohutný gotický hrad Věžka. Vrchol se zbytky polozbořených zdí nabízí vyhlídku na Berounku.

Zajímavost

Stezka vede v některých úsecích po žluté turistické trase, která je nejstarší cestou v okolí Plzně – pro turistické účely byla upravena roku 1893 ve spoluprací Obce Plzeňské a Klubu českých turistů.

Informační panely

Na trase stezky je 11 informačních tabulí, z nichž 5 představuje krásu a rozmanitost místní přírody s využitím flóry a vegetace spilitových skal, dalších 5 je věnováno historii území a jedna samotnému Františku Malochovi.

Bílá Hora – historie městské části, pivovar Prior, těžba černého uhlí, Masarykův most, Pecihrádek
Tvrz Roudná – historie středověké tvrze, vznik přírodního parku Horní Berounka, řeka
Čertův mlýn – pověsti a tajemství mlýna, prameniště Dobrá voda, ves Senec
Botanik František Maloch – významný plzeňský botanik
Geologická minulost – geologická mapa Malochovy skalky
Biotop řeky Berounky – život v řece a jejím okolí
Květena habrového háje
Zvěř v polesí Háj
Polesí Háj – život v oblasti, skladba vegetačních pater
Obec Druztová – historie, kostel sv. Maří Magdaleny, škola, kaple sv. Jana Nepomuckého
Hradní zřícenina Věžka – historie hradu, pověst o kachně na zlatých vejcích

Inglourious Basterds

Začátek: Francouzský venkov, malebná, ale chudá chaloupka na kopci, drsný, zarostlý muž štípe před domem dřevo, jedna z jeho dcer věší prádlo, jako podkres jde píseň Pro Elišku v podivuhodně neharmonické úpravě. Po cestě přijíždějí němci, dvě motorky a auto.

Kdyby to byl western, změnila by se jen trochu krajina a místo motorek by to byli koně. Herci by zůstali stejní. Sergio Leone by zaplesal.

Druhá polovina: Brad Pitt a jeho Italský přízvuk, celý Don Corelone Marlona Branda.

Camea: Mike Meyers jako generál Ed Fenech, při prvním pohledu k nepoznání, jakmile se usměje, už ano, Samuel L. Jackson jako vypravěč, Enzo G. Castellari hraje sám sebe (muž s doutníkem, ketrý řekne: Instruujte ho), Harwey Keitel jako hlas ve vysílačce, Julii Dreyfus píchá zezadu Goebls ...

Zcela neuvěřitelné závěry: skalpování nácků, obličej Mélanie Laurent promítaný na kouřovou clonu v hořícím kině, fanatická vražda Hitlera odkazující na zavraždění jednoho amerického presidenta, nezastřelení Šosany na útěku, pití mléka

A samozřejmě zcela fenomenální Christoph Waltz jako lovec židů, plukovník Hans Landa a jeho vteřinové stvrdnutí rysů a sklony ke škrcení, tohle bude oskar. Jo a aha, hrál tam Brad Pitt, hrál dobe, ale nebyl to jeho film, ten bude patřit navždy Waltzovi.

Jděte na to!

Citace z WWW.csfd.cz - don Corleone:

Zajímavosti: Tarantino je známý mimo jiné díky výborným a originálním soundtrackům u svých filmů. Velmi netypicky použil pro tento snímek písničky, které se už předtím proslavily v jiných filmových hitech a poskládal je dohromady. [--] Brad Pitt se do filmu dostal poměrně zajímavým způsobem. Tarantino si na něj začal myslet zhruba v polovině scénáře a během psaní druhé poloviny sám sebe utvrzoval v tom, že Pitt by měl hrát hlavní roli. Po dokončení si uvědomil, že si film bez Brad Pitta neumí představit, ale není s ním na ničem domluvený. Tak se sebral a zaletěl za ním do Francie, kde spolu vypili 8 lahví vína, během kterých ho přesvědčil, že bude perfektní pro tento film a Pitt na roli kývnul. [--] Menší role Francesci Mondin byla napsaná přímo pro Julii Dreyfus, která hrála podobnou postavu už ve filmu Kill Bill 1. [--] Pro roli Bridget Von Hammersmark chtěl Tarantino herečku Nastassju Kinski tak moc, že za ní letěl do Německa, aby ji roli představil. Bohužel neuspěl. [--] Postavu Eliho Rotha, Sgt. Donnie Donowitz, pojmenoval Tarantino po postavě producenta Lee Donowitzovi z filmu Pravdivá romance (1993). Ve tomto filmu produkoval Lee Donowitz válečný film "Comin´Home in a Body Bag." [--] Ve filmu se původně měla objevit i původní majitelka kina Madame Mimieux, do které chtěl obsadit režisér Isabelle Huppert. Kvůli jinému natáčení odmítnula a tak ji hrála Maggie Cheung. Nakonec se postava z filmu vystřihla úplně. [--] Postava Mike Myerse Ed Fenech je poctou herečce stejného jména. Naposledy se objevila ve filmu Hostel II, který režíroval Eli Roth, který hraje i v tomto filmu. Sgt. Hugo Stiglitz je zase odkaz na mexického herce Huga Stiglitze. [--] Propagační materiály v Německu prošly úpravou, kdy byla svastika z plakátů buď úplně odstraněna nebo překryta něčím jiným. Distributor se tak chtěl vyhnout možné žalobě za propagaci nacismu, v Německu se totiž nesmí nacistické symboly vystavovat, pokud to není pro historické účely. Je zajímavé, že u nás taková změna proběhnout nemusela. [--] Krátký film "Nation´s Pride", který se ve filmu objeví režíroval Eli Roth, kterého o to požádal Tarantino. Roth si vzal na pomoc svého bratra Gabriela, aby operoval druhou kameru a za 2 dny bratři natočili 130 záběrů. Quentin Tarantino byl tak nadšený, že jim dal další den natáčení, který původně plánoval pro scény s hercem Danielem Brühlem. Roth duo natočilo dalších 50 záběrů a film tak dostal celkovou stopáž 5:30 min. [--] Ennio Morricone měl původně složit hudbu k celému filmu, ale musel odmítnout kvůli jinému projektu (Baaria), i tak se ve filmu některé jeho známé skladby objeví. [--] Eli Roth nabral pro roli Donnie Donowitze 15 kg svalové hmoty, stejně tak se naučil si stříhat svoje vlasy. [--] V Americe byl film do kin nasazen zároveň s premiérou filmu Shorts (2009) Roberta Rodrigueze. Ten je velký kamarád s Tarantinem a pracoval s ním na několika projektech. [--] Harvey Weinstein chtěl po Tarantinovi, aby film zkrátil kvůli promítání v Cannes, navrhoval 40 minut. Tarantino ho zkrátil o celou minutu. Producent Weinstein tuto informaci popřel ihned, jakmile ji Tarantino propálil v rozhovoru. [--] Jméno postavy Wilhelm Wicki je poctou režisérům Georg Wilhelm Pabstovi a Bernhardovi Wicki. [--] První skalpovaný voják je prý ve skutečnosti figurína Quentina Tarantina v nazi uniformě. [--] Ve filmu se objeví i Tarantinův hlas a sice ve filmu "Nation´s Pride", kde vykřikne jako americký voják "I implore you, we must destroy that tower!" [--] Plakáty na propagandistický film "Stolz der Nation" vychází z dostupných údajů o filmových plakátech Třetí říše a jsou velmi věrohodně vyrobené. Nechybí razítko německých cenzorů a vzhledově a barevně jsou velmi blízko stylu, v jakém se plakáty v té době tisknuly. [--] Michael Fassbender, který hraje Lt. Archie Hilcoxe, se narodil v Německu a vyrůstal v Irsku. Nyní bydlí v Londýně, nicméně Němčina je jeho první a Angličtina druhý jazyk. Pro film však musel dopiloval anglický přízvuk, aby hrál Angličana, který neumí plynule Německy. Ironie. [--] Christoph Waltz, který hraje úžasným způsobem Hans Landu, hrál zatím pouze v německých filmech. Jde o jeho debut v americkém filmu. [--] Film měl po sestříhání 3:10 hod. Tarantino a Sally Menke ho sestříhali do finální stopáže pouhé 2 dny před prvním veřejným promítáním. [--] Shosanna Dreyfus je pojmenovaná po herečce Julie Dreyfus, která se ve filmu objeví jako Goebbelsova překladatelka. [--] Poznali jste hlas vypravěče? Je to Samuel L. Jackson. [--] Když Shosanna zmíní v přítomnosti Goebbelse herečku Lilian Harvey, ten se ušklíbne a přikáže, aby to jméno před ním už nikdy nevyslovila. Důvodem je její pomoc židovskému kameramanovi Jens Keithovi s útěkem do Švýcarska. Sama pak musela z nacistického Německa uprchnout. [--] Pro finální scénu v divadle se Shosanna Dreyfus oblékla jako postava z filmu Touha Veroniky Vossové (1982). [--] Hlas ve vysílačce, který vyjednává s Landou na konci patří herci Harvey Keitelovi. [--] Sylvester Groth si už postavu Josepha Goebbelse jednou zahrál v roce 2007. Goebbelse hrál také už Martin Wuttke, který se zde objeví jako Hitler. [--] Dýmka, kterou kouří Landa na farmě LaPadita je známá jako dýmka Sherlocka Holmese. [--] Ve filmu se objeví bubeník německé punkové kapely Die Ärzte jako vyhazovač nebo spíš uvaděč v kině. [--] Příjmení postavy Omar Ulmer je odkazem na německého filmaře Edgara G. Ulmera. [--] Samm Levine, který hraje postavu Hirschberga se ve filmu objeví také jako malíř, který maluje portrét Hitlera na zeď. Přiznal to na Twitteru, kam poslal svou fotku v kostýmu malíře. [--] SPOILER! Eli Roth a Omar Doom byli málem spáleni na prach ve scéně hořícího divadla. Během testu dosáhla teplota maximálně 400 stupňů Celsia, ale při natáčení se oheň vymknul kontrole a teplota se dostala až na 1200 °C. Tarantino seděl za kamerou v nehořlavém obleku a točil až do posledního možného záběru. Požárníci po dokončení scény prohlásili, že ještě pár vteřin filmování a zřítila by se na všechny střecha objektu. [--] V průběhu natáčení si Tarantino svolal herce do hospody a suše jim oznámil, že další den absolvují trénink zacházení se zbraní a jak správně skalpovat člověka. Ten, kdo bude nejlepší ve skalpování, bude mít ve filmu detailní záběr. BJ Novak chtěl ten záběr tak moc, že rovnou z hospody sednul za počítač a několik hodin strávil hledáním informací, jak správně skalpovat člověka, aby získal náskok. Následující den vyhrál soutěž a také svůj detail ve firmu. [--] Během natáčení v Berlíně se dostaly Tarantinovi do ruky sirky z logem baru "Tarantino´s", což je bar, který je poctou jeho filmům a vlastní ho velký fanoušek režiséra. Ten se rozhodl, že se do baru s několika členy štábu vypraví na skleničku a to také splnil. Majiteli se zřejmě splnil životní sen, i když se snažil zachovat chladnou hlavu a přivítal Tarantina slovy "Vítej ve svém baru". Tarantina pobavilo, že na obrazovkách promítají dokola pouze filmy Kill Bill 2 a Death Proof, protože majitel jiné DVD neměl. Během natáčení se baru vypravil několikrát.