Když mám firmu a ta firma prosperuje, rád poskytnu zaměstnancům nějaké benefity - stravenky (a nijak nerozebírám jejich nesmyslnost), poukázky na sport, nějaké výjezdní zasedání, atd. Když moje firma neprosperuje, nemám na tyhle výhody peníze, takže neposkytnu nic. Když se budou zaměstnanci vzpouzet a pokřikovat, že na ně (na výhody) mají právo, propustím je a firmu zavřu, protože nevydělává. Když nevydělává, nemá smysl ji provozovat.
Železničáři pracují ve firmě, která nejenže tragicky prodělává, ale aby mohla vůbec fungovat, dostává velkou hromadu peněz od státu. Logika by velela tyto peníze využít nějak smysluplně, ale to také ne - ČD vydává časopisy, sponzoruje sportovce, pořádá drahé reprezentační plesy. Zjednodušeně řečeno - krade. ČD krade peníze, které odvádí občané na daních a nejsou to v žádném případě malé peníze.
Služby, které ČD poskytuje jsou také tragické - úroveň vlaků je příšerná, jednání velkého počtu zaměstnanců ještě příšernější, celkově jsou ČD spíš pro ostudu, než pro co jiného. Kolikrát už jsem viděl jet téměř prázdný vlak s šesti, sedmi vagóny? Poslední věc - ceny: ČD neustále zdražuje svoje služby, takže své poslední zákazníky jen odrazuje a dostává se do začarovaného kruhu - ČD zdraží, zákazníci ubydou, tržby klesnou, ČD zdraží.
Teď začali stávkovat zaměstnanci. Chtějí výhody. Pro sebe (to bych ještě pochopil, když budu průvodčí, přijde mě na hlavu, kupovat si na vlak jízdenku, když nejsem zrovna ve službě), pro své rodinné příslušníky.
Mám řešení - nedat ČD už ani korunu, nechat ten podnik výsměchu a diletantství zkrachovat, všechny propustit. Kolejí, budov i vlaků se okamžitě chopí někdo ze soukromého sektoru, rozuměj hospodář, který nechce živit zbytečné zaměstnance, který nechce provozovat nesmyslné spoje a který chápe, že aby vydělal, je třeba tu být pro zákazníka.
Sice nějakou krátkou dobu nebudou jezdit vlaky, ale co se stane? Nic, jako vždycky. Věci se dějí a svět se s nimi vyrovnává.
Ty, kteří stávku organizují bych zavřel, až by zčernali.
sobota 27. února 2010
sobota 20. února 2010
2010 - Boží Dar
7:45 - Sraz u Náčelníka doma. Něco není v pořádku, je tu ppt. Náčelník, ppt. Denny a dokonce i ppt. Zabi. Venku v autě čeká ppt. Bucko ve zkušební době. Všichni máme obavy, že musí přijít něco strašné, když jsme se sešli včas a všichni, například že nás zasáhne hydrometeorit.
7:50 - Ppt. Zabi nás upozorňuje, že musíme stihnout autobus z Jáchymova, který vyjíždí v 9:40. Předtím bude ještě třeba někde zaparkovat. Máme ale spoustu času a tak spokojeně pijeme kávu a laškujeme s Oxanou a Amálkou. Amálka pobíhá po bytě, vrčí a píská na gumovou hračku. Určitě musí přiletět hydrometeorit.
8:05 - Jsme venku před domem ppt. Náčelníka a montujeme zahrádku na jeho vůz Renault Laguna. Ppt. sprostý člen Zabi projevuje obavy, abychom stihli autobus v Jáchymově.
8:20 - Naloženy běžky na zahrádku, batohy do kufru a všichni jsme usazeni na svých místech v autě. Můžeme vyjet. Ppt. Náčelník nám oznamuje, že ještě musíme odvézt Amálku na Sylván k jeho rodičům. Už to začíná.
8:40 - Vyjíždíme z Plzně. Autobus v Jáchymově nám jede přesně za hodinu. Silnice je namrzlá a klouže jako prase.
9:00 - Řítíme se po karlovarské silnici. Ppt. Zabi nás neustále upozorňuje, kde všude má zákazníky. Ppt. ve zkušební době Bucek nám neustále vykládá, že si s sebou měl vzít paraglajt.
9:20 - Zastávka na čůrání. Ppt. Zabi chce mocí mermo pivo, které si s sebou překvapivě tentokrát nevzal. V širokém dalekém okolí nezaznamenána ani jedna benzínová čerpací stanice, ani jeden obchod. Jen louky, lesy a stráně, všechno pod metrem sněhu.
9:25 - Bochov, stavíme na benzínové čerpací stanici, ppt. Zabi si pořizuje plechovky s pivem.
9:35 - Ostrov nad Ohří - smykujeme z rychlostní silnice směrem na Jáchymov, ve kterém na křižovatce předjíždíme náš autobus.
9:40 - Míjíme zastávku, naši zastávku - pozměnili jsme plán - pojedeme až pod lanovku na Klínovec, kde necháme automobil a večer k němu zase sjedeme z Božího daru.
10:00 - Parkujeme pod lanovkou. Lyže kloužou jako prase (Náčelník, Denny) a bezvadně jezdí (Zabi, Bucák). Nějaký mladý němec se ptá na cestu, na mapě si našel nějakou čáru napříč lesem a chce vědět, jestli je to cesta. Spojenými lingvistickými znalostmi se mu snažíme vysvětlit, že to není cesta, ale průsek pod elektrickým vedením a že se musel zbláznit. Zmateně odchází na lanovku.
10:30 - Klínovec. Zima, mlha, větrno. Cestou nahoru ppt. ve zkušební době Bucko nadšeně hýkal střídavě radostí (jsem venku) a děsem (to když věřil, že po té sjezdovce pojedeme na běžkách dolů). Ppt. Zabi vypráví, jak tu již jednou byl, když s Luckou podnikali výpravu na motorkách. Poznává hotel. Tato informace nám je hodně platná. Také tvrdí, že musíme najít žlutou značku, po které pojedeme do Božího daru. Značka je červená.
10:40 - První sjezd, ppt. Náčelník má problémy se svými ultrakluzkými běžkami. Pod kopcem zastavuje smykem plavmo, nalévá čaj do víčka od termosky a zuřivě k němu tiskne promrzlé ruce. Rukavice značky Tchibo, které i po negativních zkušenostech z minulých výprav stále ještě vlastní nemají právě nejlepší termodynamické parametry. Kamarádsky mu nabízím své, že si je vyměníme, přeci mě nerozhází nějaké rukavice.
10:50 - Tvrdě vyžaduji na Náčelníkovi, aby mě vrátil moje rukavice - rukavice zn. Tchibo jsou pravděpodobně zkonstruované jako chladící. Zabi kamarádsky nabízí Náčelníkovi, že mu dá svoje rukavice. Blázen.
11:00 - Zcela zásadní událost dnešního dne - při lesním sjezdu k Božímu daru jel první ppt. ve zkušební době Bucko. Druhý v pořadí jsme jel já, za mnou Náčelník. Když se mě moje (Oxany) ultrakluzké lyže rozjeli nekontrolovatelnou rychlostí, začal jsme řvát na Bucka, aby v žádném případě rozhodně nezastavoval, nebo to do něj naperu. Náčelní, který se řítil na svých ultrakluzkých lyžích za mnou řval na Bucka to samé. Bucák zareagoval jako pravý muž - zastavil se. Když jsme ho šílenou rychlostí dojel, vrhnul jsem se stranou, abych zabránil kolizi. Náčelník udělal o chvíli později to samé tak nešikovně, že zlomil hůlku.Tímto statečným činem vytvořil v jednu chvíli dva rekordy - za prvé se stal majitelem největšího počtu zlámaných hůlek a za druhé, podařilo se mu zničit si vybavení již půl hodiny po startu. Zabi mu kamarádsky poskytl svoje hůlky a vzal si tu jeho jednu, že to ustojí.
11:20 - Míjíme několik větrných elektráren a svištíme přes několik sjezdovek kolmo do Božího daru, hlavně ta poslední je moc príma, nedá se vůbec brzdit ani zatáčet. Asi mě upadnou kotníky. Náčelník trpí a pluží, jako by měl v prdeli zaraženou voj. Zabi a Bucák si sjezd užívají, šmejdi jedni se šupinkama na běžkách.
11:30 - Další, zcela zádsadní zlomový bod naší výpravy - ppt. ve zkušební době Bucák navrhuje dojet do jedné ultrasuper hospody, kde mají halušky. Je to prý jen 3/4 hodiny západním směrem. Je 11:30.
11:40 - Jedeme po upravené stopě, je to krása.
12:00 - Přestávka na focení, čůrání a občerstvení pivem. Náčelník nahlas nadává na svoje rukavice a proklíná se za nápad koupit si vybavení u Tchiba. Nemám to srdce mu říct, že jsem ho varoval. Zabi vyslovuje odvážnou tezi, že teplejší by byli i pracovní rukavice, co má v autě. Kolem jede dvojice důchodců a důchodkyně se s námi na toto téma pouští do řeči. Moc to nechápeme. Pak už ano . její manžel také vlastní rukavice zn. Tchibo, které si ale zapoměl doma a tak si musel vzít pracovní rukavice z auta a důchodkyně si myslela, že mluvíme na ně. Neuvěřitelná náhoda.
12:20 - Dojíždíme důchodce na odpočívce. Důchodce zkroušeně sedí a fouká si do zmrzlých dlaní. Náčelník mu daruje své rukavice Tchibo s poznámkou, že by je doma stejně okamžitě vyhodil. Důchodci jsou dojatí.
12:21 - Z mapy zjišťujeme, že hospoda, o které mluvil Bucík se jmenuje Rýžovna a že je vzdálená dvě hodiny rychlého běhu východním směrem. Budákovi udělana důtka z výstrahou.
12:40 - Míříme na Hájenky či jak se to jmenovalo, stopa je geniálně upravená, skvěle to jede. Ppt. Zabi našel nějakou ultra nenápadnou stezičku, směřující do smrčů a tvrdí, že máme jet tudy. Posíláme ho do háje a jedeme dál po stopě. Ppt. Zabi se vydává stezičkou a haleká na nás, že se sejdeme v hospodě v Rýžovně.
13:00 - Jsem na Hájenkách, či jak se to jmenuje a Zabi nikde. Dojíždí za malý okamžik a prohlašuje, že to byl jeho nejhorší orientační nápad v životě.
13:30 - Rýžovna. Cesta vedla po uježděné a napůl zledovatělé asfaltce, už od začátku výhradně bruslím, protože lyže jiný druh pohybu nedovolují. Ještěže s tím autoři stezky pro běžkaře počítali a mezi dvěma stopami je prostor pro bruslení, o silnici nemluvě.
13:40 - Konečně si nás všiml vrchní. Je nepříjemný, ale to není nic proti jeho kolegyni, která se klátí za pultem a prokazatelně nedělá vůbec nic. Objednáváme si pivo. Na objednávku jídla už nedošlo, vrchní utekl.
13:59 - Máme pivo a objednané jídlo, je to neuvěřitelná flexibilita ze strany personálu. Zabiho irituje ta ženská za pultem. Dali jsme si halušky z bryndzou, někdo se zelím a česnečku.
14:10 - Polévka geniální, jen v ní nebyl ani kousek česneku a bylo to takové polévkové demo. Halušky geniální, jen jich bylo málo. Náčleník a Bucík si dávají ještě jednu porci, nenažranci..
14:30 - Vyjíždíme z hospody. Tedy, všichni kromě mě. Jet nemůžu, klouže to dozadu, jít pěšky taky ne, bořím se po pás do sněhu. Jsme nasraný jako senkruvna. Zachraňuje mě Zabi, který má vosk. Funkční vosk.
15:30 - Má energetická krize, jako třešničku na dortu jsme si otevřel kolu a vypěnila skoro celá na mě. Téma hovoru: vibrační kroužky na penis. Německá výprava, která kolem nás jede je zděšená a zvyšuje rychlost.
16:00 - Krásný sjezd do Božího daru, jedu, co to dá, jsou to jediné chvíle, kdy jsou moje (Oxany) běžky výhodou. Ostatní pantáty nechávám daleko za sebou, takže v Božím daru dost dlouho mrznu, než se tam ti tragédi taky dohrabali.
16:30 - Hledání žluté značky, která nás dovede lesním sjezdem zpátky k autu. Ppt. Zabi navrhuje jít na pivo, jednohlasně poslán do háje. Ppt. Zabi uražený. Směřuji na místo, kde tuším žlutou značku, ppt. Zabi protestuje, netuším proč. Značka nalezena. Ppt. Zabo uražen na druhou. Stále nevím proč.
17:50 - Jsme u auta. Sjezd byl zajímavý - nejprve vedl po upravené trati, pravděpodobně závodním okruhu a lyže šly vcelku ovládat plužením, potom lesem, kde nešly ovládat vůbec a bylo zaznamenáno několik držkopádů. Pak zase po cestě, kde šlo plužit. Po cestě jsme potkali zasněžený Renault 21 s vymláceným okénkem a dvě koťata, co se snažila ulovit konce Náčelníkových lyží.
19:00 - Návštěva Karlovarského McDonaldu.
20:00 - Šťastný návrat domů. poděkování, zhodnocení, udělení důtek a pochval a srdečné rozloučení. AKce hodnocena jako mimořádně zdařilá.
Zobrazit místo 2010 - Boží Dar na větší mapě
čtvrtek 18. února 2010
2010 - Komáří Vížka
18. února 2009
11:32 - Paní v pokladně je nasraná, že jdeme o dvě minuty později a spílá nám nevybíravými slovy. Chci se prát, ale nakonec vítězí potřeba dostat se nahoru, tak ji jenom ignoruji. Platím tisícikorunou, baba se může zbláznit. Její kolegyně nahoře u sedačy je docela příjemná.
11:50 - Kupodivu zase jedeme lanovkou z kopce. Je to prý nejdelší sedačková lanovka ve východní Evropě (Zabi). Všude je šílená mlha, že není vidět ani na další sloup.
12:00 - Jsme na horní stanici lanovky, zde jsou TŘI pracovníci: jeden nám podržel sedačku, druhý nám odklopil zábradlíčko na sedačce a třetí nám ukázal cestu ven. Byli jsme jediný cestující. Plynou z toho dvě věci - za prvé, v Krušných horách panuje velká přezaměstnanost, kdy na dva cestující je potřeba pěti zaměstnanců a za druhé - když jsou intervaly mezi pouštěním lanovky 30 minut a cesta lanovkou trvá 28 minut, proč ji vůbec vypínají?
12:10 - Zabi se rozhodl najíst se v hotelu nad lanovkou. Po zjištění cen si to rozmyslel, dali jsme si jen pivo a Zabi nakonec přeci jen polévku.
12:20 - Jsme v prdeli. Doslova. Hned za hotelem byla Richardova vyhlídka, ze které bylo vidět asi 10 cm před sebe, jinak je všude hustá mlha. Po prvním rozjetí zjišťuju, že lyže nejdou zastavit a proklínám Náčelníka, jeho ženu Oxanu, vynálezce běžek, sníh, mlhu, Zabiho a všechno, na co si dokážu vzpomenout. Činím tak se sevřenou prdelí, protože se řítím v husté mlze šílenou rychlostí a nevím kam.
12:30 - Jsme pod kopcem, ale je to ještě horší - lyže se ne a ne rozjet, podkluzují jako prase. Když si je sundám, propadnu se po pás do sněhu. Zabi nadšeně běhá kolem, šmejd jeden, na svých běžkách se šupinkami a má evidentně radost, že je venku a z domova.
13:00 - Překonali jsme sněhovou pláň, ze které jsme viděli jen tu a tam navigační sloupy. Začíná sjezd. Mám obavy, co mě čeká.
13:10 - Rozbil jsem si hubu. Zabi mě navrhuje, ať plužím. Zkusím to.
13:12 - Rozbil jsem si hubu. Zabi mě navrhuje, ať plužím víc. Zkusím to.
13:13 - Rozbil jsem si hubu. Zabi mě ukazuje, jak správně plužit. Zkusím to.
13:14 - Rozbil jsem si hubu. Zabi mě navrhuje, ať zkusím plužit mimo cestu v hlubokém sněhu. Zkusím to.
13:15 - Rozbil jsem si hubu. Zabi objevil u cesty zříceninu hradu a dožaduje se jeho návštěvy. Prý je tam bosované zdivo. Nesouhlasím.
13:17 - Rozbil jsem si hubu. Zabi tvrdí, že je to proto, že jsem se nešel podívat na bosované zdivo. Rozbiju Zabimu hubu.
13:18 - Rozbil jsem si hubu. Zabi se směje z bezpečné vzdálenosti, aby mě vyprovokoval k pronásledování. Jdu do toho.
13:20 - Rozbil jsem si hubu. Pořádně, už se mě sice podařilo vcelku zastavit vyjetím do protěhjšího svahu v zatáčce, ale pak se to zase rozjelo zpátky. Zabiho to může strhat a dožaduje se fotoaparátu. Nasrat.
13:21 - Rozbil jsem si hubu. Zabi mě navrhuje, že si vyměníme lyže. Souhlasím, ale máme jiná vázání.
13:22 - Rozbil jsem si hubu. Zabi tvdí, že on by to na mých lyžích sjel v pohodě. Snažím se rozjet se co nejvíc a sejmout Zabiho.
13:23 - Rozbil jsem si hubu. Zabi uhnul, sketa.
13:24 - Rozbil jsem si hubu. Spočítal jsem si ale, že ještě tak třikrát až čtyřikrát a jsme dole.
13:25 - Rozbil jsem si hubu. Už jen třikrát, hurá.
13:26 - Rozbil jsem si hubu. Dokonce se mě to povedlo před dvěma důchodci dole v Krupce. Smáli se ještě dlouho po tom, co jsem odjel. Slyšel jsme je, šmejdy.
13:27 - Rozbil jsem si hubu. Došel jsem k poznání, že Náčelník se rozhodl zavraždit Oxanu a na mě si tu "nehodu" chce otestovat.
13:30 - Jsme na parkovišti u auta. Sundavám běžky a cítím velikou úlevu.
14:30 - Jsme nad povrchovým dole Šverma a kocháme se pásovými dopravníky a rypadly. Oba bychom tu chtěli pracovat a prohánět se s bagrem výsypkou, možná by došlo i na souboje. Výprava hodnocena jako skvělá (Zabi) a jako katastrofická (Denny)
středa 3. února 2010
2010 - Krkonoše
První den
Cesta
30.1.2010
7:00 - Vstávám, jsem nevyspalý, už kolikátý den nemůžu spát a jsem utahaný z toho, jak se přežírám, jsa nekontrolován svou moudrou ženou.
7:30 - Přežírám se snídaní, autobus jede až v devět, mám spoustu času.
8:10 - Měl bych se asi obléct.
8:40 - Začínám balit, zalévat kytky, uklízet a hledat comics, co musím vrátit sousedovi.
9:06 - Udýchaný stojím na zastávce autobusu u papírny. Řidič se mě směje. Měl bych omezit to přežírání, pak se mě špatně běhá s batohem.
10:00 - Jsem u Zabiho v kanceláři. Zabi musí makat, já mu vykresluju, jak se budeme mít na horách príma. Zabi je nasraný.
11:00 - Kachna a Říhoušové dorazili v offroad Chevroletu. Prý na lepší nemají peníze, protože nejsou za vodou. Uprostřed rybníka jsou ale určitě a statečně plavou k protějšímu břehu.
12:00 - Zličín, setkání s Ivem a Cecilkou Janou, stíháme metro ve 12:03.
12:27 - Přesně podle plánu na stanici Národní třída přistupuje Andrea s jídlem. Jídlo je důležité.
13:00 - Nastupujeme do autobusu do Trutnova. Cecilka a Ivo se prý poznali na kung-fu, celou cestu až do Trutnova se řežou jako koně. S výjimkou chvil, kdy se vášnivě líbají. Potom se zase řežou. Koně. Černoška za námi se neustále dotazuje, kdy už bude Dvůr králové, že tam vystupuje. Na každé zastávce má tendence vyskakovat z autobusu, v Hořicích jsme ji museli držet násilím.
14:30 - Sraz s Říhoušem na autobusáku v Trutnově, Říhouš nikde, jdeme do hospody u Araba. Vždycky jsem si myslel, že muslimové nesmí alkohol, asi nějaký renegát.
14:50 - Říhouš dorazil, jdeme nakupovat do Billy. Cecilka je tam šíleně dlouho, bojuje asi o chléb, krkonošsko je drsný kraj.
15:30 - Jsme na chatě v Bernarticích, chata je útulná a plná studentů. Všichni kromě mě mají přezůvky. Podlaha je studená.
17:00 - Máme za sebou několik partií osadníků. Je to zajímavá a zábavná hra. Vyhrál jsem.
19:00 - Máme za sebou několik panáků whisky s colou. Je to zajímavý a zábavný nápoj.
21:00 - Máme za sebou film Sherlock Holmes. Je to zábavné a zajímavé dílo.
23:00 - Andrea šla spát. Mám za ssebou někkolikk panáků whisky s cocococlou. Je to zábafná a pěkná nápoj.
První druhý
Černá hora
31.1.2010
10:30 - Vstávám. Podle původního plánu jsem měl touhle dobou dojíždět na běžkách do Vrchlabí.
11:00 - Jedeme s Říhoušema na pěší výlet na Černou horu, běžky jsou už obsazené. Dneska už se neopiju!
11:30 - Lanovka na Černou horu. Půjčují tu i sáňky. Za 300,- Kč na jednu jízdu, šmejdi buržoazní.
12:00 - Černá hora. Všude je moře tun sněhu a je pěkná zima. Říhoušové navrhují "malý okruh" kolem vrcholu. Pak se dost dlouho hádají, kudy okruh vede, až nakonec jdeme úplně špatně a někam jinam.
13:00 - Říhoušové jedou dolů lanovkou, my to bereme pěšky, je tam cesta.
13:30 - Cesta končí uprostřed lesa, musíme dál po sjezdovce. Je to adrenalinový výlet, mezi těmi všemi rozjetými lyžaři.
14:30 - Jsme dole a mastíme si to zpátky. Cestou zastávka v hostinci v Trutnově, mají dobré jídlo, odporný prostředí a milou obsluhu.
16:00 - Máme za sebou několik partií osadníků. Je to dementní hra, prohrál jsem.
19:00 - Film Na titulní straně. Je to prdel.
21:00 - David přinesl víno.
01:30 - Nic nevím, víno zmizelo, hraju písně co neznám lidem, které nerozeznávám od sebe.
Třetí den
Běžky
1.2.2010
V zásadě se dá říct, že jsme jeli na běžky do Žacléře a že mě už nebaví to rozepisovat do deníčku. Všude sněhu jak nasráno, auta jezdili, jakoby jim to tam patřilo a jedna jantarka jela kolem čtyřikrát. V Žacléři byla dobrá hospoda, kde měli dršťkovou polévku a točenou malinovku, David se pokusil v kopci znásilnit Andreu pod záminkou pomoci do kopce, sjezd dolů byl dobrý, protože to včerejší parta projela a večer jsme si dali saunu. Obnažoval jsem se před Bětkou, když jsme visel na trámu a spadl mě ručník. Opíjení se bylo tentokrát červeným vínem. Druhý den už jsme jeli domů. Abych nezapomněl, Kachnovi s Davidem jsme vystěhovali věci a nábytek z pokoje a nechali tma ceduli "Exekučně zabaveno". Jak to dopadlo ještě nevím.
 |
| Fotogalerie Krkonoše na Picase |
čtvrtek 14. ledna 2010
Podprsenky
Ženský jsou šílený. Když si dala Cáca na FB status Černá, byl jsem na tom, že je v depresi, když si dala paní Horáková status Tmavě modrá, byl jsem na tom, že je zhulená, tak jsem si tam dal Žlutá, jako že mám dobrou náladu a voni tam pak píšou Fuj a podobně, protože je to nějaké celosvětové hnutí, kdy udávají barvu podprsenky, co mají na sobě. Prostě jsou šílený, je to tak.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)