Den první
Odjíždíme
pátek 2. července 2010
10:00 - Mám dovolenou, nebudu se stresovat, nic mě nerozhází, budu klidný a vyrovnaný. Vím, že nic nebude tak, jak jsme si to naplánovali, ale to mě nemůže rozházet. Whůůůsáááá.
10:30 - Volal jsem Kachnovi, kdy pojedeme, přeci jen už mám tu dovolenou druhý den a je mě hloupé být stále doma. Prý ve tři. To je dobrá zpráva, to ještě vydržím a potom - voda, louky, lesy, mužná přátelství a krásné děvy. Už se těším.
14:00 - Mám sbaleno, ale nějak se to komplikuje, David pojede až večer, Helču a Spurňu nemá kdo odvézt z Křimic, Bucifal dorazí až ve čtyři, nevejdou se nám na auta lodě. Ha, nevadí, jsem připravený na všechno - mám svoje auto, mám svoji nafukovací loď a mám svoje pádlo. A ještě jedno rezervní.
15:00 - Bucifal se zastavil, aby mě sdělil, že odjede až tak v pět, že se ještě musí najíst, svařit něco na autě a další běžné věci, které člověk obvykle dělá těsně před odjezdem na plánovanou dovolenou.
16:00 - Už nemůžu dál čekat, jak se těším a tak jedu do Křimic, naložím ty dva a hurá do Slavkovských lesů a údolí.
16:13 - Možná, že ty dva nenaložím hned, musí se ještě sbalit, naobědvat a udělat spoustu další běžných věcí, které lidé dělají ve chvíli, kdy je někdo vyzvedne před plánovanou dovolenou.
17:00 - Kachnova garáž. Už máme jen několik málo posledních problémů: David nikde, holky nikde, nemáme zahrádku na Kachnovo Sierru, která má propadlou technickou...
17:30 - Velkej Kachna, tedy Kachna otec si dělá z malýho Kachny, tedy Kachny syna nezřízenou prdel, což nám všem silně vylepšuje náladu.
18:00 - Už skoro pojedeme, ještě naložit u Davida jeho loď a vyprostit z dodávky Kachnův batoh. Kachna se bude teprve balit. U Davida jsme museli vystěhovat celou garáž, loď byla samozřejmě až úplně dole.
19:20 - Neuvěřitelné se stalo skutkem, je pátek pozdě večer a my vyjíždíme na vodu! Potřeboval jsem na to jen dva dny dovolené, to je super!
21:40 - Kynšperk nad Ohří. Celou cestu jsem se bavil tím, že jsme přejel Kachnu, který se se dvěma loďmi na střeše pohyboval konstantní rychlostí 57 km/h, počkal na něj někde za zatáčkou a dělali jsme na něj se Spurňou ksichty. Tábořiště v Kynšperku je docela plné, ale to mě nevadí, čekají na mě kamarádi z mládí, už jsem je neviděl mnoho let. Nechávám tlupu svému osudu a jdu pátrat, kde má Dáda zahradu, Jardův popis po Facebooku nebyl zcela dostatečný, ale já si poradím. První domorodec, kterého jsem potkal mě varuje, ať k nádraží nechodím, že tam straší cikáni. Ha ha ham toho se tak leknu.
21:42 - K smrti mě vyděsili cikáni, dívali se nehnutě z okna v přízemí, všimnul jsem si jich, až když jsem procházel těsně kolem nich.
22:00 - Po ulici mě v ústrety běží Jarda, mám radost z setkání po letech. Objímáme se a odcházíme spolu na zahradu k Dádě, kde je velká grilovačka. Obdržel jsem pivo a několik steaků, Pepíno mě pochválil deníky ze Zealandu, kluci Ivanovští zase Mořičvíl. Letošní voda začala opravdu dobře.
23:40 - V lehce podroušeném stavu a naplněn láskou k veškerenstvu se vracím do kempu. Cestou jsme vystrašil cikány, připlížil jsem se k jejich oknu tiše a lstivě jako indián a pak se před nimi znenadání vztyčil a zíral jim do obýváku.
00:10 - Jsem v kempu a hraju optimistické písně s poselstvím, ale mám obavy, že kdybych hrál Vzpomínku na Zbiroh, vyšlo by to nastejno.
01:07 - Jdu spát do svého plechového stanu, je mě krásně, život je krásný, lidé jsou hodní, jsme na světě rád.
Den druhý
Čekání na Gordona
sobota 3. července 2010
06:30 - Nějakej čurák nastartoval vedle mýho plechovýho stanu auto, všechny nenávidím, nic nemá smysl, lidi jsou krysy!
07:00 - Vstal jsem a šel jsem se podívat do kempu, jak je na tom zbytek party. Zbytek party polehává kolem doutnajícího ohniště a tváří se zcela mrtvě.Byl to tak krásný a líbezný pohled, vidět spícího Kachnu... začal jsme do něj kopat, dokud se nevzbudil.
08:00 - Všichni už jsou vzhůru, Bucifal se stále ptá, kdy už vyjedeme, naivka.
08:30 - Brutální koupačka na jezu
09:00 - 13:30 Flákání se po kempu, kopání do míče, házení frisbee, drnkání na kytaru, ignorování nervózního Bucifala, ketrý se stále dožaduje toho, abychom už proboha vyjeli na řeku. Je krásný den, slunečno, není kam spěchat.
14:00 - Vyjíždíme na řeku. Mám radost. Už menší mám z toho, že jsem v lodi sám a musím dvojnásobně zabírat, aby mě neujeli.
14:10 - Samozřejmě, že mě okamžitě ujeli. Ale mě to nevadí, rád pádluju dlouhé hodiny sám a hledím zasněně na travnaté břehy.
14:59 - Hospoda v Šabině. Vrchní je dement. Je drzý, nic si nepíše a furt nám nutí nějaké jídlo, co jim zbylo.
16:37 - Odcházíme z hospody v Šabině. Bylo to hnusný, trvalo to dlouho a někteří, Tereza, nedostali vůbec najíst.
