Cyklotrasa Žďár, Trhoň, Radeč

Datum: 25. června 2011
Délka: 37 Km
Čas: 4:00
Terén: tři kopce na východ od Rokycan, místy nesjízdný terén


Pro příznivce odlehlých bikerských tras kopcovitým a zalesněným, ne příliš turisticky známým terénem jsou přírodní park Trhoň a Přírodní park Radeč místem, kde se lze dosytosti vyžít po všech stránkách - jde tu projet široké lesní cesty uježděné těžkou technikou, stejně jako úzké pěšinky vyšlapané turisty a zvěří, následovat turistické značky nebo jen naslepo objevovat nové trasy, namáhavě stoupat do prudkých i táhlých kopců, i drtit terén v dlouhých a technických sjezdech. Oba parky jsou kopcovité, téměř celé zalesněné a snadno dostupné automobilem i vlakem.


Popisovaná trasa začíná i končí v okresním městě Rokycany a vede oběma přírodními parky přes vrchy Žďár, Trhoň a Radeč. I když délkově není náročná, stoupáním už trochu ano - biker absolvuje převýšení přes 800 metrů a na některých místech bude muset kolo tlačit, či snášet. Z toho důvodu je lepší trasu absolvovat na horském kole s dobře seřízenými tlumiči a dobrými brzdami.


Rokycany jsou dostupné po dálnici D5 (Praha - Rozvadov), nebo po železniční trati Praha - Plzeň. Najít červenou turistickou značku není těžké, stačí se od nádraží ČD vydat po "staré silnici" směrem na Prahu a na druhém kruhovém objezdu na ní doslava narazíte. Zajímá nás východní směr.



Popis trasy: 

• Z Rokycan po zmíněné červené turistické značce (kterou budeme ještě dlouho sledovat) po nově opraveném můstku přes železniční trať Plzeň - Praha směrem ven z města. Nejprve asfaltovou ulicí, potom po polní cestě mírním stoupáním k hranici přírodního parku Trhoň. Cesta se s drobnými odchylkami k lesu přibližuje téměř po přímce, stoupá mírně a za suchého počasí je příjemným rozjezdem před drtivým stoupáním, které má přijít na jejím konci.
• Na začátku lesa a (hranice přírodního praku Trhoň) červená značka zahne doprava a asi 200 - 300 metrů vede po jeho okraji, stále po uježděné cestě a mírně do kopce. Na první odbočce vlevo je třeba objet u rozcestníku závoru, cesta dál pokračuje stále mírným stoupáním do hloubi přírodního parku. V první velké zatáčce doprava, kdy cesta začne stoupat o něco prudčeji, pokračuje červená značka rovně mezi stromy po úvozové, věčně zabahněné lesácké cestě plné klacků. Ani s celoodpruženým kolem to není příjemná jízda, ale jde stoupat souběžně po levé straně mezi stromy. A stoupání nabírá na obrátkách - za zarostlou lesní mýtinou se cesta rozhodně změnit směr a tvar - najednou jste na úzké cestičce, která vede prudce vzhůru, je plná malých zatáček mezi stromky a šutrů a kořenů pod koly. Dřív či později se začnete překlápět na záda, ani převod na kašpárka nepomůže. Tyto podmínky ale nevydrží dlouho a po přibližně 300 metrech se sklon zmírní, pěšina rozšíří a stromky se změní na stromy a dá se jet zase dál. Stoupání sice pokračuje, ale není nepřekonatelné. Po levé straně je po chvíli k dispozici lesní odpočívadlo - lavice a stůl.  ´Pěšina (a červená značka) pokračuje příjemnými esíčky mezi listnatými stromy na okraj skal a nabízí výhledy na severní stranu. V hloubce po skalami jsou rozsáhle lesy, za mimi jde v dálce spíše podle hluku tušit dálnice D5 a za ní na obzoru se tyčí vysílač Brno, nejvyšší bod tohoto treku. Pěšinka od skalních výhledů pokračuje stále nahoru k rozcestí se žlutou turistickou značkou "U Oltářů" (596 m. n m.). Od rozcestí je to k vrcholu Žďár ještě dobrý půlkilometr a to stále do kopce, místy opravdu prudkého, posledních pár desítek metrů je sjízdných jen pro zkušené a technicky zdatné jezdce.
• Článek vrchu Žďár na serveru www.brdy.org 
• Ze Žďáru lze sjet, nebo kolo snést, podle zdatnosti jezdce - pěšina vede místy prudce dolů, je plná záhybů, kamenů a vyčnívajících kousků skály, první část sjezdu je zakončená turistickým bodem "Žďár, hradiště". Červená značka dál sleduje klesající pěšinu, která je opět sjízdná jen podle konkrétních schopností a zdatnosti jezdce - některá místa jsou silně exponovaná, jiné úseky jsou bez problémů. Když techničtější část plná kamenů skončí, čeká na jezdce příjwmný úsek lehce se svažující lesní pěšinou až k rozcestí "Žďár, býv. Stará chata". Tady se značka napojuje na lesní širokou cestu a pokračuje v klesání k obci Hůrky. Sjezd lze absolvovat buď po této cestě, nebo po červené značce, která je zkratkou přes serpentinu a na cestu se dole zase vrátí. Na konci lesa je tradičně nastražená, ale naštěstí z dálky dobře viditelná závora.
• Značka vede asi 200 sjezdem po poli na obec Hůrka, jakmile se ale potká s okresní silní, uhne na ní směrem doleva a po krátkém sklesání rychlým sjezdem a ještě kratším výjezdu setrvačností odbočí opět do lesa, kde nastane drsný kopeček po udusané hlíně po úbočí vrchu Ohrada. Stoupání pak pokračuje ještě asi 400 metrů přes celý les, dokud se neotevře výhled na horní část obce Hůrky. I potom cesta stále stoupá, až pod vrch Trhoň. Nejprve příjemnou lesní cestičkou mezi stromy v přítmí listnáčů, pak po uježděné štěrkové cestě dlouhým a táhlým výjezdem k turistickému bodu "Trhoň vrchol" (nejedná se ale o skutečný vrchol).
• Následuje dlouhý sjezd lesem, místy po pěšině, místy po cestě, červená značka se v polovině ztrácí, ale pokud udržíte směr stále dolů, musíte se strefit do obce Holoubkov.
• Od silnice stále po červené značce stoupání (podle mapy přes vrch ohrada, v reálu pod ním a okolo) a dále na vrch Trhoň (624 m. n m.). V reálu se opět nejedná o vrchol, ale o průjezd mezi dvěma vrcholy.
• Následuje sjezd do obce Holoubkov, cesta je zhruba uprostřed sjezdu nepřesně značená, vzali jsme to po cestě, místo po značce, příjemný padák, dalo seto slušně rozjet.
• Z Holoubkova stále po červené po silnici do obce Těškov, odtud stálým stoupáním k rozcestí Radeč, východ a dále k televizní vysílací věži Brno (718 m. n m.).
• Sjezd po zelené turistické značce k výhledu Bílá skála a dál k silnici, po ní doleva, první odbočkou pak vpravo na lesní cestu, po cca. 1 km napojení na žlutou turistickou značku a dlouhý sjezd k osadě Habr. 
• SJezd po silnici do obce Volduchy a odtud opět po červené značce (po silnici) zpět do Rokycan.

Cyklistická trasa 1035857 - powered by Bikemap 

Cyklotrasa Blatenský příkop

Datum: 4. června 2011
Délka: 48 Km
Čas: 3:50
Terén: kopcovité Krušné hory, brutal technický sjezd na konci

Popis trasy: 

• viz mapa

Cyklistická trasa 1021224 - powered by Bikemap 

Blatenský příkop 

Rozvoj těžby a zpracování rud nebyl myslitelný bez energie pro pohon vodotěsných strojů a především úpraven. Jedinou ekonomickou použitelnou formou energie zde byla voda. Její zdroje nebyly nikdy příliš veliké a v suchých létech i v krutých a dlouhých zimách jí bylo málo. S vodou se úzkostlivě hospodařilo, byla určena především pro doly a úpravny a teprve přebytečnou vodu mohli těžaři využít pro rýžoviště.

V první třetině 16. Století byl blatenský důlní revír zásobován vodou v podstatě ze dvou zdrojů: z říčky Černé a z Blatenského potoka. Další prudký rozvoj kutacích prací v lesních cínových dolech v odlehlejších terénech záhy způsobil citelný nedostatek vody, který již nebylo možné ze stávajících zdrojů odstranit. V letech 1540 - 1554 bylo proto blatenskými těžařskými společnostmi vystavěn umělý vodní příkop o délce 12 kilometrů a šířce téměř 2 metrů, jenž odváděl vodu z Černé asi 2 kilometry západně od Božího Daru v nadmořské výši 975 metrů. Jeho trasa vedla kolem božídarských rašelinišť mírným spádem po vrstevnicích přes Myslivny, Rýžovnu, Bludnou a severní úbočí Blatenského vrchu (1043 m.n.m.) do Horní Blatné (890 m.n.m.), kde vyúsťoval do Blatenského potoka. Stavitelem díla byl Štěpán Lenk. Pro kontrolní pochůzky a údržbu toku byly po jeho obou stranách navršeny 1,5 - 2 metry široké náspy. Proti zavátí sněhem byly obě strany příkopu hustě osázeny smrky. Kromě toho se v zimě mnohé úseky zakrývaly tyčovinou a smrkovými větvemi proti zamrznutí a zapadání sněhem. Na četných místech byl přítok vody regulován hrázemi, stavidly, přepady a odváděcími kanály. V případě vysoké vody se její část podle potřeby odpouštěla postranními koryty zpět do Černé. Protože vodní příkop svým tokem přetínal řadu místních komunikací a potoků, bylo na něm zbudováno několik lávek, můstků a dřevěných přetokových žlabů, z nichž se dodnes jeden zachoval poblíž Mysliven. Některé části kanálu byly vyzděné či vydřevované a celoročně kryté dřevem. Je pochopitelné, že toto důležité vodní dílo vyžadovalo soustavnou údržbu. Blatenská městská rada proto zaměstnávala několik stálých dozorců, kteří měli za úkol konat pravidelné pochůzky podél příkopu a odstraňovat vyskytující se závady.Blatenský příkop měl ve své době značný hospodářský význam. Zásoboval vodou velkou část blatenských důlních zařízení, rýžoviště, rudné mlýny a zajišťoval dostatek vody při hašení požárů. Jeho vybudování vyvolalo další výrazné oživení důlní činnosti, zvláště v terénech Blatenského vrchu, Sněžné hůrky a Jeleního vrchu, zde vznikaly desítky nových dolů. Již v roce 1541 bylo na příkopu vystavěno 12 nových stoup a řada hnutí.O vodu a práva využívání příkopu vedli blatenští v minulosti četné spory s těžaři a rýžovníky z Božího Daru a Rýžovny (největší v letech 1564 a 1615). Blatenská městská rada si na rušivé zásahy sousedů několikrát stěžovala až v Praze a ve Vídni. V roce 1570 získala od Maxmiliána II. zvláštní výnos, kterým panovník prohlásil ochranu vodního příkopu a udělil Horní Blatné dědičné právo vybírat po všechny časy vodní poplatky a sladovné. Toto privilegium bylo roku 1613 potvrzeno králem Matyášem. Ještě z konce předminulého století však máme zprávy o opakovaných třenicích Horní Blatné s obyvateli Rýžovny a Mysliven, kteří si z příkopu tajně zavodňovali louky. Svědectvím úzkostlivé snahy blatenských o přesné vymezení pozemků příslušejících k příkopu a zabezpečení jejich nedotknutelnosti jsou desítky kamenných mezníků, jimiž jsou osazeny obě strany vodního díla. Je do nich vytesáno písmeno „E", iniciála německého slova Erbwassergraben, což značí dědičný vodní příkop. Několik mezníků pochází ještě z doby kolem roku 1800. V polovině minulého století přestal příkop zcela sloužit důlním účelům, byl však vydatně využíván místními průmyslovými provozy a zachoval si význam pro požární ochranu. Jeho majitelem se stala obchodní společnost vodního příkopu, založená v Horní Blatné roku 1872. Jejím předsedou byl vždy starosta města. Svůj majetek si zajišťovala zápisy do pozemkových knih. Jednotlivý členové společnosti platili příspěvky podle rozsahu svých užitků z vodního příkopu. Tento způsob vlastnictví a správy příkopu se v podstatě udržel až do roku 1945. Společnost vodního příkopu zajišťovala všechny nutné údržbové práce a opravy. Rozsáhlejší novodobé opravy příkopu byly realizovány v letech 1890 a 1920. Po poslední regulaci r. 1920 bylo na trase příkopu registrováno 25 můstků a přejezdů, 12 přepadů pro velkou vodu, 1 vodní převod a 40 lapačů štěrku a písku.Dnes je Blatenský příkop téměř zapomenutou technickou památkou. Již dlouhá desetiletí neslouží svým někdejším účelům. Kdysi důležité vodní dílo je stále více zanášeno, zarůstá lesem, trávou a je lokálně pohlcováno i rašeliništěm. V roce 1980 byl Blatenský příkop zařazen do státního seznamu nemovitých kulturních památek.

Zdroj: informační tabule u Božího Daru

Přírodní památka Vlčí jámy

Nejvýznamnější skupina středověkých dobývek cínových rud v Krušných horách. Nejvýznamnější pozůstatek těchto dobývek se nachází severně od Horní Blatné na úpatí Blatenského kopce.

Součástí vyhlášené přírodní památky jsou Vlčí jámy a Ledová jáma. Ledová jáma je hluboká a velmi úzká propadlina vzniklá hornickou činností při těžbě cínových rud hluboká až 15 m. Jde o pozůstatek dolu Jiří. Podle historických pramenů dosahoval důl hloubky až 50m. V profilu této průrvy se zde vytváří teplotní režim s velmi nepatrným oběhem vzduchu, takže i v letním období se zde vytváří tzv. jeskynní led. Druhou, rovněž chráněnou přírodní památkou, je lokalita zvaná Vlčí jáma podle původního jména dolu Wolfgang. Tato propadlina ukazuje zbytky starých zřícených chodeb a komor. Je přes 120 m dlouhá, široká asi 14 m a hluboká až 25 m. Důl Wolfgang byl jedním z největších dolů hornoblatenského revíru. Dosahoval hloubky až 85 m.

Důlní práce na Blatenském vrchu byly vázány na greisenové žíly, především na pásmo Wolfgang, těžené hlavně v 16. století. V greisenech blatenského masívku je vyvinuta Sn-W-Li-Mo-Bi mineralizace. V druhově chudé vegetaci kulturních smrčin, pasek a silikátových skal mají pestřejší spektrum pouze kapraďorosty jako žebrovice různolistá (Blechnum spicant), bukovinec osladičovitý (Phegopteris connectilis), sleziník severní (Asplenium septentrionale), sleziník červený (Asplenium trichomanes), puchýřník křehký (Cystopteris fragilis). V důlních propadlinách rostou vzácnější chladnomilné druhy horské flóry, např. pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius) a podbělice alpská (Homogyne alpina). Na jediném místě v ČR tu roste mech Mielichhoferia mielichhoferiana vázaný na odkryté žíly rud mědi.

Přírodní památka je přístupná po značených turistických stezkách.

Zdroj dat: Chráněná území ČR, Plzeňsko a Karlovarsko, AOPK ČR Informační cedule

GPS (Vlčí jámy) : N50 23.895 E12 46.695 GPS (Ledová jáma) : N50 23.978 E12 46.748

Božídarské rašeliniště

Rašelina, organická hmota vznikající z rostlinných společenstev nenáročných na minerální živiny za nadbytku vody a za ztíženého přístupu vzduchu, pokrývá rozsáhlá území Krušných hor. Můžete zde vidět rašelinu ve všech fázích - nenarušenou, současně těženou a vytěženou, postupně zarůstající. Zdejší bohaté zásoby byly objeveny v 18. století a původně se rašeliny používalo pro topení. Nejprve bylo nutné rašeliniště odvodnit, odlesnit a zajistit přístupové cesty pro odvoz a manipulaci. To vše trvalo 1-2 roky, poté se teprve mohlo začít těžit. V 19. století, kdy byla v okolí Božího Daru ukončena těžba cínu a stříbra, se těžba rašeliny stala jedním z hlavních zdrojů obživy místních obyvatel.

Božídarské rašeliniště se rozkládá na ploše 930 ha. V roce 1965 bylo vyhlášeno státní přírodní rezervací a je dosud nejrozsáhlejší rezervací Karlovarského kraje. Nepřehlédnutelnou dominantou rašeliniště je hora Špičák (1 115m), čedičová kupa pocházející z druhohor a mladších třetihor. V roce 1972 zde byla vystavěna naučná stezka. Začíná a končí v obci Boží Dar, centru zimních i letních sportů, a provede vás nejhodnotnější částí rašeliniště. Respektujte prosím chodníčky, po kterých je stezka vedená - výška rašeliny je v rozmezí 0,5 až 3,8m a chodníčky tak chrání nejen tyto vzácné rostliny, ale zároveň i vaše zdraví. Délka trasy je 3,2 km a najdete na ní 12 naučných zastávek, kde se můžete seznámit se zajímavostmi tohoto rostlinného společenstva. První cedule je umístěna před radnicí na náměstí, poslední označuje křižovatku, odkud se můžete napojit na další naučnou stezku Blatenský příkop.

Jednou ze zajímavostí rašeliniště je např. výskyt střevlíků, kteří z Krušných hor vymizeli v souvislosti s těžbou rašeliny, zejména díky odvodňování rozsáhlých území. Božídarské rašeliniště bylo jediné, které se nepodařilo vysušit.

Přírodní park Jelení vrch

Přírodní park Jelení vrch se rozkládá na ploše 36 km2 a připomíná šumavské pláně. Jedná se o cennou přírodní lokalitu, kde naleznete i Velký močál s rozsáhlými porosty borovice blatky, brusnicí vlochyní a masožravou rosnatkou okrouhlolistou. Součástí parku jsou i zbytky dolu na cín a zajateckého tábora s rozpadajícími se administrativními budovami, garážemi a ubytovnami pro totálně nasazené, zachované ve stejném stavu, jako když byly opuštěny po skončení války. Dnes slouží už jen hráčům paintballu, kteří zde nalezli ideální místo pro hru, plné skrýší a zákoutí uprostřed krásné přírody. Území je protkáno podzemními chodbami a šachtami a není proto vhodné chodit mimo vyšlapané cesty.

Park Jelení vrch navazuje na přírodní park Přebuz a zasahuje až k obci Nové Hamry, kam se dostanete údolím podél Rolavy. Po pravé straně se rozkládá masiv Jelení vrch s nejvyšším vrcholem U štoly (941 m n.m.), po levé jsou to Bučiny, strmě stoupající horský hřeben, často měnící směr silnice svými sedly a sedélky. Nabízí mnoho pěkných cest, které vás zavedou až do obcí Potůčky a Horní Blatná a dále směrem na Boží Dar a Klínovec.

cyklotrasa Snellenberg

Datum: 29. května 2011
Délka: 42 Km
Čas: cca 4 hodiny
Terén: kopcovitý Český les, trochu v Německu

Popis trasy: 

• Z Ostrůvku příjemným sjezdem na rozcestí Bývalý Zlatý potok, potom vedlejší červenou značkou stoupáním na Hraniční kámen.
• Německou stranou na zříceninu Snellenberg, stojí za to vylézt až nahoru na vyhlídkovou věž a kochat se okolím
• Lesním technickým sjezdem na cyklotrasu R10. BACHA - v mapě ShockArt je vedená úplně jinudy, než je v reálu
• Sjezd po R10 až k silnici, po ní doleva na českou hranici, viz mapka
• Po cyklostezce nejprve stoupání, pak dlouhý, několikakilometrový ostrý sjezd po lesní silničce
• Stoupákem k penzionu Hubert (zavřeno, nikde nikdo)
• Lesem do Lesné
• Po silnici návrat do Ostrůvku

Cyklistická trasa 1006563 - powered by Bikemap 

Cyklotrasa Kudrum

Datum: 25. května 2011
Délka: 34 Km
Čas: cca 4 hodin
Terén: kopcovitý Slavkovský les, ostré sjezdy náročným terénem, jeden tunel

Popis trasy: 

• Z parkoviště pod Krásenskou rozhlednou podél Dlouhé stoky proti proudu k silnici na Novou Ves
• Krátkou serpentinou stoupačka a opět na lesní cestu podél Dlouhé stoky, tentokrát chvíli po proudu, za mostem se cesta od stoky odděluje, na kraji lesa začínají panely, delší úsek až k silnici č. 210
• Chvíli po silnici, souběh se zelenou turistickou značkou, ta asi po 1 km uhýbá doleva do lesa
• Mega dlouhej sjezd nejdřív lesem, pak po louce, dá se to valit dost rychle, pozor na vyjeté žlábky
• Dole u potoka zelená uhne ostře doprava, přejede údolíčko a nastává nepříjemné stoupání úvozem, tráva, padlé stromy, kopec, ale vyjet se to bez obtíží dá
• Krátký úsek po silnici 210 doprava na Lauterbach, tam odsud doleva do kopce po panelce podél kravína, stále po zelené
• Mega sjezd na Komáří rybníky, lesní terén, prudké úseky, kameny, kořeny, super
• Od rybníků neznačenou cestou zkratkou lesem na zelenou značku, po cestě jeden malej brod
• Po zelené doleva na Milíře, pak dál, od zelené výstup na rozhlednu Kudrum, delší stoupání po příjemné lesní cestě
• Kochačka na rozhledně, doutník, rozhledy
• Sjezd lesní pěšinkou, ostřejší v poslední části, technicky náročné, prudký kopec dolů vymletým korytem co asi dřív bylo cesta
• Po zelené do Třídomí, odtud kolem restaurace Puleček do Horního Slavkova.
• Ve Slavkově kolem Tesca sjezdem na kamený můstek přes železniční trať č. 144 (zrušená), přejezd viaduktu, průjezd tunelem
• Hned za tunelem doprava do srázu vyvláčet kolo, náročné, dál po cestě směr Krásno. 
• Kolem muničního skladu, letiště a hřbitova zpátky na parkoviště pod Krásenskou rozhlednou

Cyklistická trasa 993072 - powered by Bikemap 

Čundr s pindíkama - Slavkovský les

aneb logistická olympiáda

pátek, 20. května 2011

Zapomenutá trať

15:58 - Spím. Jsem vyčerpaný, celý týden jsme se Zabim plánovali čundr. Marketingově se nám to zcela vymklo jakékoliv kontrole. Vzniklo několik dokumentů ve Wordu, v Excelu a PDF, jedna obsáhlá PowerPointová prezentace, dva komiksy a jedna báseň. V úvahu jsme vzali sedmnáct variant trasy, třicet sedm variant dopravy a v jednu chvíli jsem já osobně zvažoval i sebevraždu. Takže spím. Tu zvoní telefon. Zabi volá z automobilu svého bratra (pro lepší pochopení dalších souvislostí a přesunů označme tento automobil písmenkem "Z" jako Zabi), ve kterém jede se svým bratrem Jirkou. Blíží se k Bečovu. V Bečově je oficiálně stanovený sraz všech tří vozidel a to na čas 17:00. Kromě vozidla Z se má dostavit ještě vozidlo "N" (Náčelník) a vozidlo "B" (Venca Bucko - proto B a já, Denny a Kachna). Plán, který za chvíli napíšu vznikal v nekonečných diskuzích pět dnů a je výslekem obrovského kompromisu šesti těžkých individualit.

Plán je:

Sraz vozidel Z a N v Bečově na nádraží v 16:30. Obě vozidla se poté společně odeberou do obce Horní Slavkov, kde bude zanecháno vozidlo N se všemi batohy před místní supermarketem TESCO. Oba řidiči, Náčelník a Jirka se vrátí následně vozidlem Z zpět do Bečova na nádraží, kam v již zmíněných 17:00 dorazí i vozidlo B. Vozidla Z a B budou zanechána u nádraží, zatímco všech šest účastníků expedice se lokálkou přepraví do stanice Krásný Jez, odkud po zrušené trati romanticky vystoupají do obce Horní Slavkov k sumermarketu Tesco, a vozem N se i s bagáží přemístí pod rozhlednu Krudum. Tímto logisticky geniálním tahem si zajistí, že do kopce nebudou muset táhnout bágly a po náročném výstupu nebudou muset absolvovat dlouhý přesun k rozhledně pěšky.

Máte to? Tak jdeme na to:

Spím si, je 15:58 a volá Zabi, že jsou u Bečova a kde jsem já. Popravdě nevím, protože jsem se právě násilně probudil a ještě jsem nenabootoval. Sděluju Zabimu, že na oběd dnes nejdu. Zabi zmaten.

15:59 - Zabi mě nevybíravě nadává a proklíná mě, že jsem narušil celý vycizelovaný plán a přirovnává mě k malé trhlince ve velké hrázi, která za několik okamžiků způsobí zánik celé přehrady. Vzhledem k tomu, že ještě ani teď nevím kdo jsem, kde jsem a trochu ani kdy jsem, mě tímto jinotaj moc nepomáhá zorientovat se v realitě. Pokládám telefon.

16:00 - Zvoní Venca, že jedeme. Už jsem se probral. ANO! Jedu přeci s Václavem ve čtyři hodiny od domova, a ne s Náčelníkem v 15:30 z Lochotína! Zapomněl jsem to Zabimu říct. Nakládám k Vencovi do auta batoh, objímáme se a vyrážíme.

16:15 - V Touškově nabíráme Kachnu. On je balený a čeká na nás! Má jen malý batoh, podezřelé.

16:30 - Václav se řítí jako šílenec po karlovarské státovce, protože má obavy, že nestihneme ten vlak a ostatní, tedy Zabíci a Náčelník na nás budou muset čekat.

16:45 - Volá Náčelník, že právě vyráží z Plzně od Glóbusu. Ptám se, jestli už to řekl Zabimu. Prý ano. Ptám se ho, jestli Zabi ještě žije, nebo ho sklátila srdeční zástava. Prý žije. Prý mluvil divně a v pozadí se někdo smál jako mladý Amadeus Mozart.

17:00 - Václav smykem zastavuje před hospodou u nádraží v Bečově. Zabíci jsou na zahrádce restaurace a vesele hýkají a zdraví nás. Mají již několikáté pivo. Náčelník skutečně nikde. Vlak jede za 15 minut.

17:02 - Je rozhodnuto, že změníme plán. Zabíci a Václav odjedou vlakem do Krásného Jezu, já počkám na Náčelníka, zbiju ho a odvezeme vozidlo N se všemi batohy do Horního Slavkova. Potom se vozidlem B přesuneme do Krásného jezu za kamarády, vozidlo B tam někde zaparkujeme, zamkneme a vyrazíme na romantický trek slunečným podvečerem po zarostlé trati do hlubokých hvozdů Slavkovského lesa.

17:04 - Překládáme všechny batohy k Václavovi do automobilu B. Václavův batoh je extrémně těžký, copak v něm asi má? Kuchyňského robota? Padák? Hever?

17:07 - Všichni na odchodu, Jirka se vrací do hospody pro pet lahev s pivem.

17:08 - Všichni na odchodu, Václav se vrací pro peněženku.

17:15 - Skutečně stihli vlak a odjeli.

17:16 - Dorazil Náčelník, vezeme auta nahoru do Slavkova. Cestou závodíme, Václavův vůz je silný a má pěkné zrychlení.

17:40 - Horní Slavkov, Tesco nalezeno, auto zaparkováno. Nebe se zatáhlo do úplně černé barvy, bude pršet. U Tesca je parta zhulené mládeže a hystericky se nám pochechtávají.

17:50 - Jedeme do Krásného jezu zkratkou. Volá Zabi, jestli u nás prší. Prší. U nich prý ještě ne. Byl to takový krásný, informačně hodnotný a povznášející rozhovor. Náčelník je přesvědčeným, že dole se strašně chlastá, protože Zabi zní nepříčetně.

18:00 - Jsme v Krásném jezu. Po malé chvíli nalezen starý a rezivý železniční most, na něm bratři Zábránové, Václav a Kachna. Kachna se tváří tradičně zpruzeně a předstírá, že k ostatním nepatří. Václav má ve tváři šílený výraz a mává mačetou. Oba Zábrani mají v očích ještě šílenější výraz, v rukou lahve s alkoholem, tváří se, jako by máchali mega mačetami a pokouší se vytáhnout své penisy a počůrat nám auto.

18:01 - Zlý úmysl se Zábranům podařil, pouštím stěrače. Automobil je naštěstí Václavův,takže nám to s Náčelníkem i zvnitřku vozu přijde vcelku vtipné.

18:05 - Auto zaparkováno, Václav honí Zábrany po mostě s mačetou. Ukazuje se, že to bylo pivo, ta tekutina, co dopadla z mostu na čelní sklo. Zábrani zachráněni. V krátké době naší nepřítomnosti, tedy během přibližně necelé hodiny evidentně stihli společnými silami zkonzumovat několik piv a neznámé množství tvrdého alkoholu.

18:06 - Vyrážíme na trať. Doslova. Železniční těleso má místy jen spodek, většinou i obě kolejnice, je to celé zarostlé stromky, keři, kopřivami a v jednom místě je přes koleje elektrický ohradník.

18:30 - Lehce prší. Václav se pokouší prosekávat cestu. Zabi vytahuje deštník a každou větev prostě odstrčí,

18:40 - Hodně prší. Jdu jen s Náčelníkem a Václavem, Zabíci a Kachna zůstali vzadu.

18:50 - Kurevsky hodně prší. Schováváme se pod velký strom. Trať nastoupala už poměrně vysoko. Říkám svým mokrým spolucestovatelům, že za chvíli bude most, a že se pod něj můžeme schovat.

19:00 - Leje jako z konve, někdo gigantických rozměrů nahoře leje vodu z obřího kýble. Do toho blesky a hromy, jeden blesk těsně vedle nás.

19:10 - Už i pod naším stromem prší. Mám mokré úplně všechno. Václav a Náčelník jsou opláštěnkovaní, směju se jim, že jsou jako reklamy na šprcky.

19:20 - Odhodlali jsme se vyrazit poklusem dál, abychom našli ten most. Objevil se přesně po třech metrech, mokli jsme půl hodiny těsně vedle něj.

19:30 - Doráží Zabíci a Kachna. Zabíci ožralí, Kachna zpruzen. Propuká sušení na takových vyčnívajících kamenech a hutný spor o to, zda je to konzole nebo krakorec. Mě je to vcelku u prdele, ať se šílení stavaři třeba pobijou.

19:40 - Přestalo pršet, už jen tak mrholí, válečná porada, sedm piv, několik cigaret, Václav desinfikuje Zabimu odřenou nohu minerálkou. Rozhodnuto zkrátit si cestu přímo na sever, protože jak tvrdí Náčelník, ve fantastické restauraci "U Pulečka" zavírají v půl deváté a my jsme tam objednaní.

19:50 - Jsme v obci Ležničky. Výstup byl technicky zajímavý, hlavně proto, že vedl rozvodněným korytem potoka. Mokré už mám úplně všechno. Zábrani se potácí a zpívají cosi o Arabele. Václav se ptá na cestu do Horního Slavkova jediného člověka, který se v tom lijáku evidentně prochází. Ano, byl to místní idiot a neporadil nám, jen říkal "Ano" a "Slavkov".

19:55 - Na cestě nalezena žába ropucha. Zabi ji bere do dlaně a líbá, jestli z ní náhodou nebude princezna. Nebyla. Žába v těžkém šoku. I na slova "Kšá potvoro" odmítá opustit Zabiho dlaň.

20:00 - Návrat na koleje. V obci Ležnice dochází opět k rozštěpu naší šestičlenné skupiny na mě, Václava a Náčelníka - vracíme se na koleje odhodlaní po nich už dojít do Slavkova, druhá skupina, Zabíci a Kachna jdou dál změkčile po silnici. Stále hodně prší.

20:05 - To s těmi kolejemi nebyl dobrý nápad, koeficient zarostlosti trati se přiblížil hodnotě 100 procent. V dešti se brodíme na šikmém náspu mokrým, asi půl metru vysokými kopřivami a do obličeje nás šlehají březové větve.

20:10 - Objeven kamenný klenutý most přes koleje, chvíli ho obdivujeme a pak se opět vracíme přímo na trať mezi kolejnice. Je to trochu vyšlapané. Náčelník a Václav hledají tunel. Volají na něj, pískají a dělají čičičiči, ale tunel nikde.

20:15 - Vysoký kamenný most přes údolí, trať vede po něm, pod námi nějaký lom, kocháme se. V dešti je to romantické.

20:20 - Tunel! Z dálky vypadá jako malý tunýlek, ale když jsme se přiblížili, je vidět, že je to docela mega stavba. Taky přestalo pršet. V tunelu je, překvapivě tma jako v ranci. Máme naštěstí čelovky. Za tunelem opět prší. Navazuje obloukový dlouhý viadukt a jsme ve Slavkově. Tipujeme si, kde jsou asi naši kamarádi.

20:30 - Tesco, auto nalezeno, kamarádi nalezeni, nakupují v Tescu. Zabi se domáhá nových ponožek, ale nemají, tak si kupuje silonky. Scéna na celé Tesco. Václav jde do obchodu se svou mačetou u pasu, Ochranku to nechává netečnou, asi mají menší mačety. Místní zhulená mládež je stále na tom samém místě a stále se hystericky pochechtává. Ptáme se jich, kudy k restauraci Puleček. Prý tam jedou, ať se jich držíme. Zabi a Václav stále v Tescu, necháváme je jejich osudu a sledujeme malý automobil, ze kterého se line marihuanový dým.

20:40 - Jsme u Pulečka, prostředí čisté, upravené, po stěnách bábovky, cepy, košťata, v rohu starý šicí stroj. Ale hlavně - barmanka Veronika. Jsme z ní paf, je malá, milá, hezká a velmi usměvavá. Náčelník jede pro Václava a Zabiho a mrmlá.

21.00 - 23:30 - Opulentní večeře v Pulečka, jarní a cibulová polévka, specialita Puleček a smažené sýry, tuna hranolek, litry tatarky, hektolitry piva. Blbý kecy na barmanku Veroniku. Veronika ukecávána , aby šla do lesa s námi. Prý nemůže. musí ráno do práce. silně zklamán>.

23:40 - Platíme a přesunujeme se automobilem v šesti lidech ke kostelu sv. Mikuláše. Kostel je někde v lesích směrem na Sokolov . Jet v šesti lidech znamená, že ti na zadních sedadlech mají nechutné sexistické homopoznámky, je to docela prdel, nahoře je Kachna. Škrtli jsme dva brody, projeli pár křoví a jeden zákaz vjezdu.

00:10 - Ruiny kostela objeveny. Přestali pršet, mraky se trhají, vychází měsíc, krajina je osvětlená jasným světlem, ruiny vypadají mysticky. Stavba stanů, sběr dřeva, oheň. Kachna jde spát. Na zem. Chrápe.

00:30 - 00:04 - I když členové postupně odpadávají, stále se chlastá. Václav všechny překvapil, když mě a Zabimu popřál k k narozeninám a vytáhl dvě lahve whiskey, dvě balení doutníků a jeden pětilitrový soudek s Budvarem. Jsme se Zabim dojatí. Pro Václava bohužel nemáme nic. Na kamenný oltář v ruinách sneseny zásoby alkoholu a pochutin, druhá opulentní večeře a chlastačka.

Pěší trasa 989683 - powered by Wandermap 

sobota, 21. května 2011

Rozhledna kam se podíváš

07:00 - Zabi se postavil doprostřed tábora a zařval Budíček. Z Náčelníkova stanu se ozývá festival vynalézavých nadávek a invektiv.

07:30 - Snídaně. V praxi to vypadá tak, že jsou z oltáře smeten zbytky včerejší opulentní večeře a chlastačky (prázdné plechovky od piva, prázdné lahve atp.) a vyskládána snídaně - kolektivní zásoby. Vyniká především Náčelník se svoji polní kuchyní, vařičem, kávou a několika druhy sušenek a Václav, který pro všechny připravuje svoji vyhlášenou specialitu - hermelín se slaninou a cibulí restovaný v alobalu nad ohněm. Náčelník bavíc vyndavá ještě kvalitní Schwarzbalskou slaninu. Snídaně je opět opulentní, to slovo se mě začíná líbit. Zabi vynalézá nový způsob pití kávy pro ty, kdož si doma zapomněli hrneček - z plechovky od piva. Funguje to.

08:30 - Vstává Jirka. Spal pod vlastnoručně zbudovaným, architektonicky čistým přístřeškem (zatížil plachtu kamenama a podšprajcoval to klackem). Jeho první slovo je "pivo". Spíš chroptí, než mluví. Sušíme boty, stany, oblečení, obvodové zdivo vypadá jako vietnamská tržnice. Mě jedna bota trochu chytla plamenem, ale uhasil jsem to. Náčelníkovi se spekla guma na špičce. Václav má super nukleární turistickou obuv značky Prémium, koupil ji v prodejně pracovních oděvů.

09:10 - Focení, poslední balení a odchod/odjezd. Jedu s Náčelníkem odvézt auto do vesnice pod kostelem, zbytek výpravy stoupá na rozhlednu Krudum. My tam s Náčelníkem dorazíme z druhé strany od auta a pak budeme po hřebenu pokračovat dál už společně. V plánu je dorazit do Bečova, vzít automobil Z a dojet s ním pro automobil B, oběma pak pro automobil N a přesunout se ke Krásenské rozhledně, kde budeme dnes spát.

09:30 - Vysedáme s Náčelníkem z auta a jdeme na Krudum. Náčelník pouští navigaci, že to s ní bude hračka. Navigace bez signálu. Navrhuji tedy Náčelníkovi, aby zvedl hlavu od navigace, podíval se před sebe a spatřil špičku rozhledny, Tím směrem pak půjdeme. Náčelník souhlasí, ale dobře vím, žýe se pak celou cestu pokouší navigaci nastartovat.

10:20 - Dosažena rozhledna Krudum. Stoupání bylo náročné, jelikož furt do kopce. Náčelník na pokraji srdečního kolapsu, moje z kola vytrénované nohy se tomu smějí. Chlapci jsou již nahoře na rozhledně a nadšeně hýkají do kraje. Stoupám k nim a slavnostně jim předávám vychlazenou plechovku s pivem, kterou měl Náčelník v autě v lednici. Nadšení nezná mezí. Krásna chvilka mužného souznění na romantickém místě.

10:30 - Svačino-oběd dole pod rozhlednou. Václav píchá do Zabiho deštníkem. Už to na něj zase leze. Nějaká slečna na kole se baví tím, že sjede od rozhledny kus dolů po cestě, vyjede nahoru a toto stále opakuje. Jdu se jí zeptat, co blbne, prý trénuje na závody. Chlapci se mě ptají, jestli mě dala telefonní číslo. Odpovídám, že nedala, že jsem nechtěl, protože je sice vysportovaná, ale ošklivá. Chlapci se jsou přesvědčit a dávají mě za pravdu.

10:50 - Vyrážíme pod Zabiho vedením směr Tři kříže. Trek je to náročný, dlouhý, Zabi nás vede směrem, kterým bychom sami nikdy nešli. Les, les, ostružiní, borůvčí, les. Jirka se rozhoduje, že už nebude pít, protože odpoledne jede domů a řídí. Taky se ptá, kdy už tam budeme.

11:02 - Zabi přiznává, že neví, kde jsme. Všichni mu odpovídám s velkou přesností. Prdel se ale prý nepočítá jako zeměpisný údaj.

11:10 - Nalezena žlutá značka, zrientována Zabiho černobílá, na A4 vytištěná a ohmataná mapka z www.mapy.cz. Zabi určuje další směr. Jirka v depresi z nedostatku alkoholu v krvi, život pro něj již prý nemá více smysl.

11:30 - Komáří rybníky. Je tu krásně, a překvapivě tu nejsou komáři. Nechápu to. Minule tu bylo hnusně a komáři tu byli. A taky pijavice a bahno. Obloha se začíná zatahovat, v dálce hřmí.

11:50 - Konec pauzy na retko a okurku. Konec debaty o tom, jak funguje propusť z rybníka. Odchod po zelené značce směr Lauterbach, bývalé město zničené po válce. Jdu napřed, chabrouzci se courají. Obloha je zatažená stále víc a hřmí výrazně blíž.

12:20 - Jsme u statku kousek před Lauterbachem. Zabi chce mocímermo dovnitř, protože obloha je černá a hřmí nám nad hlavou. Já tam nechci, protože to někomu patří a na rozdíl od Zabiho vidím maringotku s hlídačem a se psem. Zabi nasrán. Začíná pršet, Zatím jen trochu. Ptáme se hlídače, kde se tu dá schovat a významně se díváme na jeho stodolu. Prý tady kousek je takový bunkr. Bunkr je hnojiště se stříškou, jdeme dál, prší už hodně.

12:36 - Jsme na Lauterbachu, leje jako z konve, blesky, bouřka. Schováváme se pod mohutnými stromu, dá se to vydržet. Náčelník vytahuje sekanou, má ji pro všechny, hořčici, chléb. Zabi pomocí pepa a několika větviček rozdělává pod deštníkem oheň a ohřívá si konzervu. Neuvěřitelné.

13:05 - Přestává pršet, už jen tak mrholí, balíme a jdeme dál. Operativně změněna trasa, přesouváme se po silnici. Nudný úsek.

14:20 - Křížení silnice s Dlouhou stokou. Dlouhá stoka funkční! Zabi nabízí Jirkovi Snikers. Jirka stále v depresi. Jirka nechce Snikers, Kachna ano. Zabi schová Snikers.

15:00 - Nová ves. Divné místo, cikáni, bída, bordel. Jirka ve velké depresi. zůstává se Zabim pozadu. Václav, Náčelník, Kachna a já šlapeme dál.

15:40 - Nalezena zelená turistická značka, která má vést přímo do Bečova k autu Z. Zábrani nikde.

16:30 - Po treku lesem nalezena silnice. Serpentýnovitě klesá do Bečova. Zábrani stále nikde. Náčelník vymýšlí hotfixy pro vrtulníky.

17:00 - Jsme nad Bečovem, pod námi jsou vidět dvoje koleje. Václav přichází s myšlenkou nečekat na Zábrany a pro auto Z si do Krásného jezu dojet vlakem. Myšlenka schválena, jen nevíme, jestli pojede nějaký vlak.

17:05 - Jede vlak. Václav se rozbíhá.

17:06 - Václav zastaven, jedná se o lokálku z Toužimi, která v Bečově končí.

17:08 - Jede vlak. Václav se rozbíhá.

17:09 - Václav povzbuzován, je to ten správný vlak. Václav vlak stíhá a odjíždí, my jdeme na pivo. Zábrani nikde. Podniknut pokus o telefonické spojení, ale se Zabiho věty "Blue ble ble ble" nelze lokalizovat pozici. Dán sraz na Krásenské rozhledně.

18:25 - Václav dorazil i s automobilem B. Dopíjíme pivo, odjíždíme pro automobil N. Řídí kachna, Václav mu radí.

18:50 - Dosažen automobil N, stanoven další postup - káva s Veronikou u Pulečka.

19:20 - Polévka u Pulečka byla výborná, Veronika přesvědčována, aby se večer přišla podívat na oheň. Jen se směje. Volá Zabi, že jsou pod rozhlednou. Vyrážíme k rozhledně.

19:50 - Jsme pod rozhlednou. Nalezli jsme s Náčelníkem díky navigaci cestu až k ní, Zabi nikde. asi čeká dole na parkovišti z druhé strany. Turisté, co jsou u rozhledny pohoršení faktem, že jsme si autem zajeli až k ní.

20:10 - Ze zhora z rozhledny vidíme, jak přichází zničený Zabi, V jedné ruce deštník, v druhé igelitku. Jirka nikde. Kachna dostává hysterický záchvat, protože chtěl s Jirkou odjet domů. Nejsme překvapení, dělá to vždycky.

20:15 - Výměna názorů mezi Kachnou a Zabim, Kachna uražen, balí a odchází na stopa. Zabi mě žádá, abych mu, kdyby někdy zase plánoval čundr, připomněl, že nemá brát kachnu.

20:30 - Kachna se vrací, zpytoval svědomí. Chvilku se se Zabim kopou do koulí a pak jdou na dřevo. my ostatní jdeme taky na dřevo, i bez toho kopání. Muži mají své zvláštní, pro ženy nepochopitelné rituály.

20:50 - A vzplál oheň. Tradiční diskuse na zakázaná témata, křik, nadávky, objímání, chlast. Otevřen soudek s pivem a lahve s whisky.

01:00 - 00:02 Omerta

Pěší trasa 989790 - powered by Wandermap 

neděle, 22. května 2011

Dlouhá stoka

07:00 - Je to neuvěřitelné, ale jsem vzhůru. U ohniště se potácí Zabi. Zve mě nahoru na rozhlednu na snídani, prý má Shock a croassanty.

07:10 - Snídaně na rozhledně. Je krásné, tichí, romantické ráno, zbytky mlhy se válí na zalesněnými údolími, v dálce se rýsují Krušné hory, vidíme Klínovec. Je nám krásně. Zabi navrhuje jít dnes pěšky podél Dlouhé stoky na to včerejší křížení se silnicí, zatímco Náčelník a Václav tam dojedou auty.

07:20 - Zrovna, když se se Zabim rozhodujeme mrštit dolu plechovku a tím vzbudit ostatní, zjevuje se nám za Zády Václav a bafá na nás. Měl jsem málem zástavu srdce.

07:30 - Jsme opět dole a balíme. Náčelník a Kachna jsou už taky vzhůru, plán odsouhlasen. Náčelník a Václav se ptají, za jak dlouho to tak ujdeme, říkáme jim že za hodinu. Slibují, že za hodinu na nás počkají u silnice pod Novou vsí. Náčelník jde sušit stan.

08:00 - Jdeme, je krásný den, Dlouhá stoka nalezena asi o 500 metrů níž za rozhlednou. Voda v ní vesele proudí, cesta se podél ní krásně vine. Sem se vrátím na kole.

09:30 - Jsme na křížení se silnicí, kde nás měl Náčelník před půl hodinou vybrat. Náčelník nikde. Signál nikde, zavolat se mu nedá. Kachna v nestřežený okamžik bere Zabimu telefon a odchází hledat signál.

09:50 - Kachna je zpět, Náčelník prý doslova řekl: "Tak já teda zabalim stan a pomalu vyjedeme". Náčelník by potřeboval občas psychologa, ale to není nic proti Kachnovi, který se odmítá hnout z místa, že na ně, myšleno ty dva opožděný trotly, počká. Marně mu se Zabim vysvětlujeme, že než sem dorazí, dojdeme pohodlně na Tři kříže. Nehne s ním nic. Jdeme tedy se Zabim sami.

10:00 - Kopec.

10:05 - Kopřivy.

10:15 - Dlouhá a široká stoka. ještě chybí bystrozraká a je to komplet.

10:20 - Bažina.

10:30 - Jsme na silnici ke Třem křížům, Zabi objevuje signál a volá Náčelníkovi. Prý jsou v Pramenech, poslal je tam prý Kachna. Tohle už není normální.

10:37 - Kousek od Tří křížů proti nám jede Náčelník. Navrhuje, že vyzvedne Kachnu (který mimochodem, kdyby šel s námi, tak by nezpůsobil tento logistický cirkus) a sejdeme se na Třech křížích.

10:54 - Tři kříže na dohled. Zabi volí zkratku přes louku. Je celá podmáčená a rostou na ní divný kytky, boříme se a zašlapáváme kytky, hmyz a jinou havěť do země. Nadáváme.

11:00 - Tři Kříže dosaženy. Smějeme se, objímáme, pijeme Becherovku. Doráží Kachna a Náčelník, huláká na nás, že se nahoru nesmí, že je to nějaký děsně chráněný území. To vysvětluje ty bažiny a ty pišišvory s divnejma kytkama.

11:30 - Dokocháno, jedeme na Kladskou na oběd. Cestou jsme jen ztratili Václava, ale nakonec dojel. Hoši jdou okolo rybníka, já ne, já jsme to viděl už mnohokrát, jdu raději na pivo a na oběd k Tetřevovi.

12:40 - Bouřka, všichni mokří, loučíme se a jedeme s Václavem a Kachnou domů, Zabi a Náčelník jdou ještě na oběd. Václavovi málem došlo palivo, ale statečně to zvládl až domů.

Konec akce.

Pěší trasa 989814 - powered by Wandermap 

---
následuje dokumentace příprav na čundr:








Plán čundru:

Pátek 20. Května 2011
distance: cca 8km

16.00     Sraz na nádraží v Bečově nad Teplou, pivo. Možná několik.

16.30     Nikde nikdo.

17.00     Sraz na nádraží v Bečově nad Teplou 2. pokus,  3. pivo.

  Doufám, že Vás přijde co nejmíň, páč podle posledních nahlášených už nás bude dav a na to nejsou          u ČD zvyklí

17.25     Odjezd vlakem do Krásného jezu, je to tam cca 4 km, takže předpokládám, že cestovní rychlostí  ČD by to mohlo trvat do hodiny.

18.25     Pokus o únos vlaku a přemlouvání strojvedoucího, aby to otočil směrem na Horní Slavkov pod  pohrůžkou, že jim počůráme koleje, až jim zrezivěj. Strojvedoucí si ťuká na čelo. Naše akce je zhruba na úrovni únosu lodi Vltavské paroplavby a požadavku, aby to kapitán otočil na Dněpr.

18.27     Výhružky nepomohly, šlapeme po svejch, Vašek prosekává cestu mačetou, čůráme na koleje.

18.50     Setkání s Náčelníkem, který nám jde naproti z Horního Slavkova od viaduktu zhruba uprostřed lesa (to setkání).

18.55.    Vašek vyndává Fernet. Je záhadou, jakou má k tomuto neuváženému činu motivaci.

19.00     Náčelník tu není, jdeme dál bez něj.

19.10     Náčelník volá, že právě dorazil do Bruntálu, ale nikde nás nevidí.

19.50     Podrápaný z trní jsme dorazili do Horního Slavkova, nadáváme si, kterej debil vymyslel takovou cestu. Vyhledání hospody, večeře, doplnění zásob v místním Tescu.

21.00     Padá tma, vyrážíme směrem na Krudum.

21.30     Bloudíme lesem, hádáme se u každýho pařezu, hledáme místo na spaní. Táborák.

Sobota 21. Května 2011
distance: cca 17 km

6.00       Budíček. V praxi se to projevuje něčím zachroptěním, svistotem letící sekyrky a pak delším tichem

6.10       Zabi se vyčůral a jde si dělat kafíčko. Chybí mu jen ešus, voda, káva, zápalky a recept.

8.00       Zabi konečně uvařil kafíčko, ostatní vstávají, probuzeni jeho opařeným jekotem.

8.30       Zjištění je, že rozhledna je stejně zavřená a trmáceli jsme se sem zbytečně, výlet ke kostelu Sv. Mikuláše. Ne toho na Slovanech, jinýho.

9.00       Vyrážíme na vostrej čundrtrek lesem, nikdo neví kudy. Jde se směrem na jih po trase cca: Komáří rybníky (kromě Dennyho, který má na toto místo bolestivé vzpomínky z mládí a raději se mu velkým obloukem vyhne), bývalé město Litrbach, šachta Jeroným, Upolínová louka u Tří křížů. Zde bude vrchol dne.

16.00     Následuje tradiční hádka: kdo musí nutně domů, půjde lesem dolů do Bečova k autům a hurá domů. Kdo chce zůstat do neděle, pokračuje kolem Dlouhé stoky na Krásenský vrch. Dlouhá stoka je místy patrná jako lehce vyvýšená zemina téměř kontinuálního tvaru.

18.00     Kochání z Krásenské rozhledny, táborák, chlastání, kecy v kleci.

Neděle 22. Května 2011
distance: cca 5 km

10.00     Všechny už to tady sere, odchod údolím Dolského potoka do Bečova a odjezd domů. Náčelník se vrací do Horního Slavkova

Hurá, máme to za sebou. 

Pořad České televize o trati Krásný jez - Loket:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10267560605-mizejici-mista-domova/211562214000011-koleje-zapomneni-ve-slavkovskem-lese/