Mořičvíl 3 - ukázka

O závratné kariéře sira Jetřicha a nebezpečích, která plynnou z olizování psacích potřeb.

Každý má takovou vládu, jakou si zaslouží.

Za okny se, jako už tolikrát předtím, snášely k zemi miliony sněhových vloček. Lehký, ale mrazivý vítr je vířil a roznášel po parapetech a římsách, nechával je přistávat na uších chrličů a přikrýval s nimi střechy celého města. Mráz, snad aby nezůstal pozadu, kreslil vytrvale a s nebývalou kreativitou po okenních tabulích abstraktní obrazy a tvořil jemné ledové krystalky, které se lesknuli ve studeném světle měsíce. Město bylo přikryté bílou peřinou a spalo(1).

Vždycky se ale najde někdo, kdo nespí.

V královském apartmá v městském paláci bylo oproti venkovní zimní nadílce příjemné teplo, které se linulo z dohasínajícího krbu. Starosta Mořičvílu, sir Jetřich Hoskins zavřel svůj deník, sfoukl lojovou svíčku a odebral se pomalu do koupelny. Už nějaký čas pociťoval příznaky stáří, a proto si dopřával luxusu rozvážných pohybů. Beze spěchu došel k litinové vaně na nožičkách a otočil bohatě zdobeným kohoutkem se stylizovaným červeným čertíkem, kdesi v útrobách paláce se zvedlo malé stavidlo a za malou chvíli začala z trubky proudit vroucí voda. Pracovna starosty města byla vybavena opravdu komfortně a sir Hoskins každý večer děkoval v duchu svým předchůdcům za to, že byli tak prozíraví a mysleli nejen na práci pro město, ale i na své pohodlí.

Z celého dne měl nejraději chvíle, kdy z horké vody stoupala pomalu pára, mlžila velké gotické okno umístěné hned nad vanou, teď navíc ještě pokreslené díky mrazu roztodivnými tvary a on mohl stát před velkým zrcadlem, čistit si zuby a pozorovat svoji unavenou tvář. Cítil příjemný pocit očisty a zakončení dne.

Na pracovním stole v kanceláři byla vidět pootevřenými dveřmi úhledně srovnaná hranička úředních dokumentů, oběžníků a vyhlášek, všechny v přihrádce "Vyřízeno". Kancelář dávala najevo, že patří svědomitému muži s citem pro přesnost a pořádek.

Sir Hoskins by byl ten poslední, kdo by stál o post starosty města, ale osud a jeho bohatá rodina měli jiný názor. Když se před více jak sedmdesáti lety narodil, měl v kolébce stříbrnou lžičku(2) a to dalo celému jeho životu jasný směr.

Od malička byl vedený k tomu, že jednou bude vládnout milionovému městu. V jeho rodině byla dlouholetá tradice, která předepisovala Hoskinsům zastávat nejrůznější důležité funkce. Úřad starosty města byl pro její naplnění dostatečně vhodný. Mořičvíl, městský stát s velkým vlivem měl pro své občany samozřejmě mnohem důležitější místa, ale starosta vždy reprezentoval a mohl – ale nemusel – mít poslední slovo. Všeobecně se od něj očekávalo, že se bude umět chovat, bude diplomatický a udělí občas nějakou tu milost na poslední chvíli. A včas zemře, aby mohl být vystřídán členem jiné důležité rodiny, to kvůli rovnováze sil. Sir Jetřich poslední pravidlo porušil, když ve svém úřadu vydržel být aktivní rekordně dlouhou dobu. Oproti všem předpokladům se totiž ukázalo, že je pro starostování přímo zrozený, i když na začátku si to on sám myslel ze všech nejméně.

Když byl sir Hoskins dostatečně starý na to, aby mohl opustit svůj domov, to znamená v devíti letech, dostal neomezený úvěr u Mořičvílské banky (která tak nějak patřila jeho rodině), doporučení na ty nejlepší školy a zákaz návratu domů dřív než za dvacet let. A tak studoval. V duchu záviděl svým třem mladším bratrům, kteří nemuseli město opustit a užívali si všech radostí, které jim jejich příslušnost k rodině Hoskinsů jen mohla nabídnout. Jeho bratr Robert vystudoval architekturu a postavil jeden z nejkrásnějších mostů přes Nepraktický kanál, bratr William se stal lékařem a stál v čele prestižní kliniky pro horních pár set, nejmladší Kamil byl úspěšným divadelním hercem. Jejich život by se dal shrnout do prostého vystudoval – stal se úspěšným – založil rodinu – zestárnul.

Sir Jetřich studoval celý život. Diplomatickou školu v Benzindorfu, Hlubokou univerzitu ve Vymleté díře, Soukromé Lyceum politických dovedností v Abu-Babě. Pak dlouho pobýval v menších městech po celých vrcholech a v Temném hvozdu, učil se jazyky a místní tradice. Přesně po dvaceti letech se vrátil domů. Jeho největším majetkem byl adresář plný důležitých jmen.

V pětatřiceti letech, když zemřel sir Samuel Fitipaldi, poslední starosta Mořičvílu se objevil na kandidátce strany Bleděmodrého opeření(3), ve které měla rozhodující slovo jeho rodina. A zvítězil. Mohla za to nejvíc podpora jeho milovaných a několik set zlatých z kapsy jeho Abu-Babského strýčka.

Během jeho kariéry ve funkci starosty města se mu podařilo mnoho věcí zorganizovat, urovnal pár hrozících konfliktů, podpořil důležité věci. Město na tom bylo o něco lépe, než když do paláce poprvé vstoupil. Příjemnou třešničkou na dortu bylo Myrtilka(4). Sir Jetřich Hoskins byl jeho velkým fanouškem už jenom proto, že výrazně snížilo provoz v ulicích. Jeho zřízení pomohl všemi prostředky, které měl. Převážně se jednalo právě o onen starý a ohmataný adresář, který měl tu kouzelnou moc, že dokázal měnit svůj obsah během let sám od sebe. Ze spolužáků se jako zázrakem stávali majitelé továren, králové, ministři, vynálezci. Stačil jeden dopis, který začínal vzpomínkou na společně strávené časy a končil malou žádostí a věci se posunuly žádaným směrem o mnoho lehčeji, než by se jim to podařilo normálně.

Sir Jetřich měl své město rád. Nikdy nechtěl být starostou, ale když se jím už jednou stal, dělal svoji práci dobře. Když teď, po čtyřiceti třech letech, jedenácti měsících a osmi dnech od své inaugurace vstupoval do horké vany s vonnou bylinkovou esencí, měl pocit dobře vykonané práce. Ponořil se až po krk, zapálil si připravený doutník Gerhart Medium MK II, slastně zavřel oči a zasnil se.

Truhlář. Vždycky chtěl být truhlář.

---

(1) - Každý režisér by dal za takový záběr pod úvodní titulky život.
(2) - Po třech dnech marného hledání po celém rodinném sídle, šesti výpovědích služebnictvu a intenzivním, ale marném vyšetřování Speciální městskou stráží ji ale objevila jeho chůva a na celou záležitost se v tichosti zapomnělo.
(3) - Nikdy nešlo o to, jak se ta která strana jmenuje, ale o program. Ne, to byl vtip, o ten nešlo taky, rozhodovaly samozřejmě peníze, jak jinak.
(4) - V našich reáliích metro, viz první díl Mořičvílu.

Alois Nebel - Půlnoční

Krušné hory a Ohře

Datum: 24. září
Délka: 70 Km
Převýšení: 610 m
Čas: 5 hodin
Terén: Kopce Krušných hor a rovina údolí řeky Ohře

Železniční trať Karlovy Vary - Johanngeorgenstadt (Wiki)

Trať č. 142 je železniční trať o délce 46,1 km. Leží v okrese Karlovy Vary. Na trati leží celkem 17 železničních stanic a zastávek. Trať byla budována v několika etapách. Maximální klesání (resp. stoupání) trati je 30 promile (v úseku Pernink – Potůčky). Pro povahu trati (stoupání, převýšení) se jí přezdívá „Krušnohorský Semmering“. Nejvyšší bod na trase (915 m n. m.) je mezi zastávkami Pernink a Oldřichov u Nejdku, stanice Pernink je druhá nejvýše položená železniční stanice v Čechách.

Historie stavby

Původně měla být trať zahrnuta jako součást Dráhy císaře Františka Josefa z Vídně do Plzně a odtud pak do Saska. Tento plán z poloviny 60. let 19. století byl zavrhnut pro problémy technického rázu v části Karlovy Vary - Plzeň.
V roce 1881 byl představen projekt místní dráhy z Chodova do Nejdku přes Novou Roli, který zčásti odpovídal dnešnímu vedení trati. Příčinou byly podnikatelské zájmy místních subjektů (továrny na porcelán, pily apod.).
Výstavba dráhy v trase dochované do dnešní doby začala po udělení koncese (v roce 1895) až v roce 1897. Jako první byl budován úsek Karlovy Vary, dolní nádraží – Stará Role – Nová Role, který navazoval na místní dráhu z roku 1881. Na něj navazovalo prodloužení z Nejdku do Horní Blatné (dokončen 28. listopadu 1898) a z Horní Blatné do Johanngeorgenstadtu (dokončen 1. dubna 1899), města ležícího již v Sasku.
Provoz byl na trati oficiálně zahájen 15. května 1899, a to se čtyřmi páry osobních vlaků.

Současný provoz

V současnosti jsou na trati nasazovány motorové vozy Regionova, v případě špatných provozních podmínek (sněžení) se nasazují soupravy ve složení lokomotiva 742 a vozy BDtax (v počtu 2 - 3).
Na vybraných spojích se o víkendech objevuje souprava Siemens Desiro německé železniční společnosti (DB, zde vedena jako Erzgebirgsbahn).

Horní Blatná (Wiki)

Město Horní Blatná (německy Bergstadt Platten) se nachází v okrese Karlovy Vary, kraj Karlovarský ve vrcholových partiích Krušných hor. Ke dni 31. 12. 2007 zde žilo 843 obyvatel. Historické jádro města patří k nejzachovalejším v Krušných horách a je městskou památkovou zónou.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1518.
Roku 1532 zde bylo na příkaz saského vévody Jana Fridricha založeno horní město při ložiscích železné a cínové rudy bylo a osídleno horníky pocházejícími převážně ze Schneebergu. Bylo vyměřeno na pravidelném šachovnicovém půdorysu s kostelem na ploše obdélného náměstí. Roku 1547 se Horní Blatná stala součástí Čech.a o rok později se stala královským horním městem. Koncem 16. století zde žilo kolem 2000 obyvatel. Za třicetileté války bylo město postiženo emigrací protestantských horníků, kteří na saské straně hranic naproti nedalekým Potůčkům založili nové horní město Johanngeorgenstadt. Později počet obyvatel znovu stoupl ke dvěma tisícům. V roce 1898 se město dočkalo železničního spojení z Karlových Varů a Nejdku (nynější trať 142), o rok později byla trať prodloužena na německou stranu do Johanngeorgenstadtu. Nádraží bylo umístěno na jihozápadní okraj intravilánu města. V roce 1930 ve městě žilo celkem 2341 obyvatel (z toho 2228 Němců) ve 279 domech (včetně okolních osad a samot, v samotné Horní Blatné to bylo 2097 obyvatel ve 247 domech).
Po druhé světové válce byla německá většina obyvatel odsunuta, město se podařilo částečně dosídlit (v roce 1950 zde žilo 1098 obyvatel), poté však počet obyvatel klesal, takže v roce 1991 v Horní Blatné žilo 367 obyvatel ve 177 domech. Úbytek domů však byl zřejmě aspoň zčásti pouze "administrativní" - v důsledku "překolaudování" některých budov na "rekreační chalupy". Po roce 1990 počet obyvatel díky uvolnění hraničního režimu (a díky tržištím při německé hranici) opět stoupá.
Od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status města.

Cyklistická trasa Krušné hory  

Cyklotrasa Malochova stezka

Datum: 15. září
Délka: 30 Km
Převýšení: 130 m
Čas: 2,5 hodin
Terén: cestičky nad řekou

Cyklistická trasa 1255877 - powered by Bikemap 

Luzný

Luzný (Wiki)

Vrchol: 1 373 m n. m.
Pohoří: Bavorský les (Šumava)
Stát: Německo 
Poznámka: Hora s výrazným kamenným mořem na vrcholu

Luzný (německy: Lusen) je hora, která se nachází v centrální části německé strany Šumavy (Bavorského lesa) v těsné blízkosti hranic s Českou republikou. Měří 1 373 metrů a mezi šumavskými horami vyniká největším kamenným mořem, které pokrývá její vrchol. Luzný se nachází na území Národního parku Bavorský les.

Na severozápadním svahu pramení Luzný potok, který se po několika kilometrech stéká s Březnickým potokem a vytváří Modravský potok. Ten poblíž Modravy přibírá Roklanský a Filipohuťský potok a vytváří řeku Vydru.

Výstup

Nejkratší výstup je možný z parkoviště pod Luzným a cesta trvá asi 1,5 h.Pro výstup je možné zvolit ze dvou cest, Sommerweg (Letní cesta) nebo Winterweg (Zimní cesta). Turistická trasa z Luzného na Roklan (1453 m) trvá asi 4 h. Ve výjimečných případech (zvláštní akce s povolením NP Šumava) je možné vystoupat na vrchol Luzného z Březníku v údolí Luzného potoka ležícího na území ČR. Od roku 2009 je také možné vrcholu dosáhnout rovněž z Březníku, ale po úbočí Špičníku, nikoliv Luzenským údolím.

"Ďáblovo dílo"

Celá oblast od Roklanu po Třístoličník byla po staletí spojována s lidovými skazky, pověstmi a legendami vyprávějícími o čarodějnicích, medvědech, obrech a ďáblech. Zejmána pak k Luznému a jeho nejbližšímu okolí se jich mnoho váže. V soutěsce Teufelsloch (Jak již název napovídá, Teufelsloch = Čertova soutěska) údajně sídlí poslové pekel a vrhají rozžhavené smrkové šišky po lidech, kteří sem zabloudí.

Samotná hora měla vzniknout takto: Vládce pekel zde převrhl povoz s obrovskými balvany, které táhl, aby přehradil řeku Dunaj v Pasově, způsobil povodeň a zabil všechny jeho obyvatele. Náhle však z dáli uslyšel kostelní zvon, ztratil veškerou svou sílu a musel povoz nechat povozem.

Dnes víme, že tomu tak není a že hora vznikla rozlámáním granitového masivu, na což upozorňují i tabule pod vrcholem. Díky ohnivým západům slunce, které dokáží fantazii návštěvníků rozlítit i dnes však něco z původního smyslu zůstává, mnoho lidí je označuje za "ďáblovo dílo".

Luzný v umění

Luzný se stal předlohou mnoha uměleckých děl, například v knize českého malíře a spisovatele Josefa Váchala Šumava umírající a romantická můžeme najít dřevoryt Bouře nad Luzným.

Zajímavosti

Za dobré viditelnosti je možné z Luzného pozorovat panorama vrcholů severních Alp. Z vrcholu jsou dobře viditelné také okolní šumavské hory na německé i české straně (např. Roklan, Poledník, Černá hora a další) a údolí Luzného potoka s Hraniční slatí v okolí Březníku. Údolím pod Luzným vedla v minulosti Zlatá stezka až na Březník, dnes je však kvůli výskytu tetřeva hlušce veřejnosti nepřístupná.


Stezka v korunách stromů

V Národním parku Bavorský les byla vybudována nejdelší stezka v korunách stromů na světě. Oficiální otevření Stezky v korunách stromů se konalo v úterý 08.09.2009. Od 09.09.2009 je otevřena pro veřejnost. Procházet se 8 až 25 metrů nad zemí, v nedotčené přírodě, a vychutnat si jedinečné výhledy z nové perspektivy – to vám umožní nová Stezka v korunách stromů v Národním parku Bavorský les.

Na parkovišti u obůrek se zvěří se nachází vstup na celosvětově nejdelší stezku tohoto druhu. Nástupní věž je vybavená výtahem, který umožní pohodlný a snadný přístup i důchodcům, vozíčkářům a rodičům s kočárkem. Převážně dřevěná konstrukce stezky je citlivě zasazena do smíšeného lesa a poskytne nefalšovaný zážitek z přírody, který je umocněn didaktickými, zážitkovými a na smysly působícími prvky umístěnými na stezce. Poznáte tak zdejší lesní krajinu a různé fenomény lesa v nové dimenzi. Stezka dlouhá 1300 metrů dále pokračuje výjimečnou Vyhlídkovou věží nad korunami stromů na plošinu ve výšce 44 metrů, ze které se naskytne fantastický a takřka neomezený výhled: směrem na Luzný na neobydlenou oblast lesní divočiny, druhým směrem pak na kulturní krajinu Bavorského lesa, s Alpami na obzoru. Stezka v korunách stromů sestupuje zpět na zem u infocentra Hans Eisenman Haus.

Proč Stezka v korunách stromů? Projekt „Erlebnis Akademie AG“ v korunách stromů rozšiřuje a obohacuje nabídku zážitkových zařízení v národním parku pro stále širší publikum. Možnost zažít „malé i velké“ dobrodružství, několik dní odpočinku a rekreace v přírodním, poutavém a zároveň bezpečném prostředí, táhne lidi stále více ven do přírody. A dát jim příležitost pohybovat se v jiných než všednodenních světech, vnímat nové perspektivy a objevit jednoduše a bez rizika lesní prostředí – právě to bylo motivací pro vybudování stezky v korunách stromů bohaté na didaktické prvky, ale i na zážitky.

Technické údaje

 Stezka v korunách stromů vede po lávce dlouhé 720 metrů ve výšce od 10 do 25 metrů. Mírně terasovitý terén a trasa vedení stezky zajišťují, že maximální 6% stoupání není nikde překročeno a lávka je bezbariérová. Vyhlídková věž je dostupná do výšky 40 metrů. Z její plošiny se nabízí neohraničený výhled na celý národní park. Průběh stezky Stezka začíná u parkoviště P2 u obůrek se zvěří. Cílem je, „sesbírat“ navštěvníky hned u parkoviště a vést je po lávce přes silnici k návštěvnickému centru Hans Eisenmann Haus. Nejprve se vystoupá 10 metrů vysokou věží. Výstup je možno absolvovat po schodech nebo výtahem, který je obzvláště vhodný pro důchodce, vozíčkáře a rodiče s kočárkem. Až k místu u občerstvení je vstup na lávku zdarma a slouží jako vstupní cesta „na zkoušku“, ale i jako propojení mezi parkovištěm, občerstvením a centrem Hans Eisenmann Haus. Od občerstvení vede lávka skrz nedotčený smíšený les směrem k lesnímu jevišti a odtud zprava k Hans Eisenmann Haus, kde u rybníčku klesá zpět na zem. Nedaleko konce stezky stojí vyhlídková věž, architektonický vrcholný kousek. Je vysoká 40 metrů a poskytuje výhled nad korunami stromů směrem k Roklanu, Luznému a na území národního parku, druhým směrem pak na kulturní krajinu území přiléhajícího k národnímu parku. Věž je konstruována tak, že obklopuje skalní útvar se skupinkou stromů a 35 metrů vysokou jedlí, a zpřístupňuje očím návštěvníků nejrůznější fenomény nacházející se v koruně stromu. Stezka v korunách stromů je vybudována převážně ze dřeva, tedy z obnovitelného zdroje. Ocelové elementy jsou nutné z důvodů statiky, pevnosti a životnosti, v rámci celé konstrukce však představují minimální množství materiálu. Detaily k lávce Stezka na lávce je široká 1,5 až 2 metry, u didaktických nebo zážitkových stanovišť je stezka rozšířena na potřebné rozměry. Madlo zábradlí je doplněno jemným drátěným pletivem, které umožňujevolný výhled na les ve všech jeho úrovních.

Data, čísla a fakta:

Celková délka stezky	1.300	metrů
Délka lávky	780	metrů
Šířka lávky	1,5 - 2	metrů
Maximální stoupání	6	procent
Délka rampy ve vyhlídkové věži	520	metrů
Výška nástupní věže s výtahem	12	metrů
Výška stromové vyhlídkové věže	44	metrů
Váha základových bloků vyhlídkové věže (16 kusů), každý	10,5	tun
Váha základových patek lávky (135 kusů), každý	3,5	tuny
Váha dřevěných kmenů podpírajících lávku (na 24 m výšky), každý	5,5	tuny
Váha vzpěr vyhlídkové věže (16 kusů), každá	14	tun
Váha odpočinkové a vyhlídkové plošiny ve vyhlídkové věži	15	tun
Dřevěné obložení a zábradlí	500	m3
Upevnění šrouby	90.000	kusů
Propočet statického zatížení	500	kg/m3

Pěší trasa 1269799 - powered by Wandermap