O kytaře a tak - 2. - Historie

(něco málo o sladkém dřevu a jeho okolí)

Aby jste byli v lepším obraze, kdeže se kytara vlastně vzala, připravil jsem takový malý, nic nezaručující krátký výtah z její historie. Tyto informace vám nepomohou naučit se na ni hrát, ale můžete svými znalostmi oslňovat posluchače, když vám praskne struna, nebo když zapomenete náhodou text. Takže jdeme na to.

První nástroj podobný kytaře byl zaznamenán u starodávných Sumerů pod jménem Kinor. Sumery už asi nudilo běhat po lesích a lovit vystresovanou zvěř, tak si vynalezli něco pro chvíle pohody, káva tenkrát ještě nebyla objevena. Sumerům nápad ukradli Řekové a Řekům, jako ostatně všechno ostatní ukradli ideu brnkadla Římané. Takže když někde uslyšíte známou frázi "Už staří Římané...", tak se jedná právě o tohle loupežné přepadení.

Když už se schylovalo k začátku letopočtu, vzal kytaru nějaký Arab a vydal se na čundr do Španělska. Tam chvilku machroval na místní krasavice, a jelikož Španělé samečci jsou poměrně horkokrevní a moc se jim to hučení do jejich holek nelíbilo, dali Arabovi po tlamě a kytaru mu rozbili o hlavu. Pak ji ale v noci tajně slepili (kytaru, ne hlavu, ta časem srostla sama od sebe), protože věděli, že to na místní ženský zabírá, vyrobili několik kopií a od té doby se traduje všeobecný omyl, že kytara pochází ze Španělska. Takže shrnuto, jsou to kecy, nepochází. No a to je přibližně všechno podstatné, další informace si můžete vymýšlet, až se budou hory a konkurenti kytaristi zelenat závistí.

Na kytaru hrál například Paganini, patrně ve chvílích, kdy měl houslí plné zuby. Plné zuby Paganiniho měli potom naopak všichni ostatní, protože to co on pro kytaru složil uměl zahrát zase jenom on, neb ostatní muzikanti byli ve srovnání s Mistrem docela dřeváci. Výčet slavných kytaristů by ale byl příliš dlouhý, protože kytara je (jak už jsem napsal v minulé kapitole) jako nástroj patrně nejdostupnější a tak se na ní většina lidí alespoň jednou za život zkouší naučit. Kytara se s sebou vozila do lesů, kde na ní vousatí trempové vyluzovali teskné harmonické melodie a drsně do toho skuhrali svými nakřáplými hlasy, jak to maj těžký, že musej jezdit do lesa, protože mastňáci se s nima nechtějí vůbec bavit. Takzvaní mastňáci zatím vydělávali peníze, koupili si za ně kvalitní nástroje a věnovali se studiu hry na vědecké úrovni. Takže potom mohli vystupovat za peníze, což trempíky štvalo ještě víc a zase zalezli někam do mlází a zase tam skuhrali. Komu není rady, ten si za to může sám.

U nás v Čechách má tedy kytara za sebou historii tochu širšího používání sice krátkou, leč o to víc intenzivní. Když jste se dřív objevili s batohem a kytarou na nádraží, přišel statný policista a chtěl váš občanský průkaz. Ten pak zkoumal tak dlouho, až vám ujel vlak. Pak bylo období, kdy měl kytaru každý a na nádražích to vypadalo jako na portě. Dnes už je to myslím klidnější, kytaru vlastní pouze lidé, kteří u ní vydrželi a víc jim šlo o muziku, než o ty ženský.


Deset tipů, co si lze vymyslet o kytaře kvůli lepšímu machrování


* · Kytara byl první hudební nátroj ve vesmíru, Armstrong ji propašoval do Apolla a pak na ni hrál svým kolegům Satisfaction od Stounů.

* · Tuhle kytaru, slečno, vyřezal neznámý umělec podle vašeho krásného těla, vidíte tu shodu křivek? (pozor na to, jaký nástroj máte právě v ruce).

* · Slavná Mata Harry byla vynikající kytaristka, během hry zvládala dokonce levou rukou psát poznámky na hmatník a tyto informace pak provážet lstivě přes hranice.

* · Na tuhle kytaru hrál původně Ringo Star, ale prohrál ji se mnou v kartách a tak začal bubnovat.

* · Víte, že velikost kytary je přímo úměrná velikosti bot?

* · Pojďte se mnou, ukážu vám svoji sbírku trsátek.

* · Jestli chcete, můžete se mi podívat na kobylku.

* · Kodym hraje z playbacku, protože je úplně levej.

* · Banjo, housle, mandolína a loutna nejsou nic jiného, než nepovedené kytary.

* · Ty kolíčky jsou vážně ze zlata!


Něco málo Kotlících
(aneb kytara v šeru tramského dávnověku, středověku a současnosti, jakož i lehké rozdělení všech těch brnkacích individuí, se kterými se můžete ještě dnes setkat)

Kotlíkem rozumíme člověka, který se ze všeho nejraději obléká do věcí ušitých z celty, maskované celty, něčeho zeleného, klobouku, kanad (vojenské boty), dlouhého nože a velkého množství blbinek, které obsahují peří, kožený řemínek, kus větve nebo nápis Woodcraft. Jiné označení je též tramp, vandrák nebo čundrák (zvlášní odrůdou jsou vodáci, ale o těch někdy jinde ve zvláštní kapitole).

Stejně, jako nelze zařadit všechny lidi z jedné skupiny do jednoho šuplíku, i kotlíkáři se dělí na několik svérázných skupin. Mimochodem, ještě jsem se nezmínil, odkud se vzal výraz kotlíkáři. Je to proto, že zmíněný druh se večer rozvalí někde u lesa a začne si připravovat věčeři v kotlíku. Tak. Protože ale náš seriál je primárně zaměřený na kytaru a věci s ní související, omezím se na popis jednotlivých podskupin kotlíkářů právě ve vztahu ke kytaře a hraní na ni všeobecně.

Ortodoxní tramp

Varianta pravděpodobně nejhorší. Kdysi dávno, na začátku dvacátého století, byl tramping protestem jedné generace proti třídnímu uspořádání. Obyčejný člověk (rozuměj dělník) si nemohl dovolit dovolenou u moře, vilu v Praze na Vinohradech ani automobil, tak koumal, jak si taky trochu užít. A vykoumal tramping. Po vzoru knih o Vinnetouovi a Oldovi Šetrném soukal se obyčejný mladý člověk (rozuměj dělník) do klobouku a oblečení nenápadných barev a vyrážel na víkend do přírody. Když byl poprvé v přírodě, seznal, že to trochu přepískl, protože v noci pravděpodobně zmrzne a přes den umře hlady. I vrátil se tedy domů. Příště už si s sebou vzal dvě deky, jednu pod sebe a druhou na sebe a pár konzerv kočičího žrádla. A přežil. A líbilo se mu to. V lese byl klid a podobně postižení jedinci, sem tam se objevil jelen nebo jiná rostlina a obyčejný člověk (rozuměj dělník) si odpočinul od soustruhu, vrtačky, pokladny a všech těch ostatních věcí, které ho prudily přes týden. Pak někoho napadlo, že když už si večer v lese zapálí ohníček, že by nebylo od věci přestat do něj jen tak čumět, potažmo si občas opéct buřta, ale že by bylo naopak fajn, kdyby byla taky nějaká zábava. Tak přišla kytara do lesů a začala se v čechách šířit plošně.

Co se tak přibližně hrálo: většinou hudba s velkým H. Světem a tedy i Čechami vládl swing a jazz a to se projevilo i mezi trampy, folk ještě nebyl a dlouho neměl být. Takže se hrály melogie swingové, melodie libozvučné, ale melodie složité a náročné. Obyčejnými texty mastňáků (rozuměj ne-dělníků) trampové pohrdli a jali se psát vlastní, romantické. Většinou v nich někde pobíhali bezprizorní koně (u těch sečtělejších pod krycím názvem mustangové), zapadalo slunce, krásná Maud mávala šátkem nebo lstivý indián přepadával vlak Severoamerické železniční společnosti. Vůbec nejlepší bylo, když to bylo sedmi a vícehlasé a zpěváci podávali výkon hodný vdovy po zemřelém národním hrdinovi (rozuměj Jan Sladký Kozina). Jak šel čas, svět trampů se uzavřel sám do sebe a to hlavně díky černobílému vidění světa. Buď člověk byl tramp, nebo mastňák. První trempové chtěli mít v lese klid a zasloužený odpočinek, jejich nástupci si tramping zvolili za životní program a vymezení vlastní identity. V hnutí, které původně propagovalo volnost a svobodu se začaly zavádět pravidla a uniformy. Máš maskáče? Ne? Tak padej z lesa, můžeš se jít podívat na Pražský jaro.

Nejmarkantnějším zvykem se stalo zalamování palců. Našli se tací jedinci, kteří došli k přesvědčení, že když vám palec utrhnou, jsou vašimi nejlepšími kamarády. Dnes se pod pojmem Ortodoxní tramp skrývá obyčejný člověk (rozuměj pitomec, který nedokáže žít v normálním běžném světě, tak si hraje na někoho jiného), který nepostřehl, že od začátku trampingu uteklo už přes sto let, že do přírody může jet každý s poměrně slušným vybavením a nemusí kvůli tomu tahat na opasku mačetu, na zádech nesbalitelný batoh typu Usárna a na hlavě mít klobouk s filcu a s orlím pérem. Setkání s takovým člověkem vezme začínajícímu kytaristovi všechny iluze, protože dotyčný trvá na produkci pouze "pravých" trampských písní (Strom, Pampelišky a podobné zvrhlosti) a za ty ostatní vám nezřídka rozbije hubu.

Tramp ožrala

Varianta taktéž špatná. Tito lidé se jezdí na čundry pouze opíjet a páchat drobné, střední a velké zlo. Večery netráví u ohníčků, ale v nejbližší hospodě, kde konzumují nejrůznější alkohol, aby pak nad ránem doklopýtali do lesa, padli do trávy nebo mechu a usnuli. Vlastně to ani nejsou kotlíkáři, označení kotlíkáři totiž není hanlivé, zatímco trampové ožralové jsou nukleární hovada, která nezaslouží slitování a pozornost. Vřele doporučuju nikdy v jejich přítomnosti nehrát ani na foukací hramoniku, obvykle se totiž okamžitě pokusí nejprve zpívat druhý hlas, pak se dožadují zapůjčení nástroje a nakonec se chtějí prát.

Dívka k zbláznění

Určitě ji jednou potkáte (pokud jste dívka, představte si ekvivalentního chlapce). Dívka k zbláznění je oblečena napůl jako tramp a napůl jako to nejhezčí, co jste kdy viděli. Obvykle má dlouhé vlasy, nejčastěji indiánského typu (rovné a černé jako havran), často zapletené alespoň z části do copánků, je drobné postavy, přijela sama, stále se jen kouzelně směje, je na vás milá, ale na ostatní taky, takže si to jen špatně vykládáte a nemá podprsenku, takže se její krásná ňadra eroticky vzrušivě rýsují pod zelenou vojenskou košilí. Také disponuje džínami tak ošoupanými, že kdyby byly ošoupané ještě o trochu víc, staly by se průhlednými. Nikdy si je neumaže, ani když sjíždí po zadku po travnaté stráni. A voní. A je vtipná a zábavná a inteligentní. Jste jako omráčení a vaše životní hodnoty se vám hroutí. Největší pecka ale přijde večer, když se zapálí oheň. Dívka si vezme kytaru, fantasticky na ni zahraje a ještě fantastičtěji zazpívá, z čehož je polovina přítomných úplně vedle a ta druhá se raději tváří, že je to normální.

Oheň se dívce odráží v jejích kaštanových očích tak nějak tajemně a vy už jste na samém pokraji nervového zhroucení. Když jste odvážní, nervózně vyčkáte chvíle, kdy se lidé začnou od ohně rozcházet ke svým spacákům (stanům, chatkám, hotelům, jachtám) a pozvete dívku k romantické procházce kolem řeky (rybníku, jezera, po pláži, do hor, na Tenerife). Dívka souhlasí. Jestliže jste se do té doby cítili jako pitomec, teď je to ještě pětkrát horší, nevíte o čem mluvit. tak zavedete řeč na akordy a techniku pravé ruky. Dívka vám vše ochotně vysvětlí. Vy ji ale neposloucháte. Myslíte na úplně jiné věci. V duchu dokonce připouštíte, že jste ochotni podstoupit kvůli ní souboj s místním rváčem, nechat si udělat plastickou operaci nebo se naučit cizí jazyk. Nad ránem se vrátíte a rozloučíte. Ráno se rozjedete každý jinam. Znovu ji potkáte až za rok. Má s sebou chlapce, který váš štve jednou věcí - je moc fajn. Není to žádný pitomec, je milý, hodný a je s ním sranda. Mohl by to být váš nejlepší kamarád. Večer vám dívka sdělí, že vloni, jak jste se byli projít kolem té řeky, cítila takové zvláštní souznění, ale když vy jste si pořád chtěli povídat o akordech... Opět známý konflikt, muzika nebo holky.

Antitramp alias outdoorista

Antitramp je v podstatě to samé jako tramp obyčejný, jen k tomu nepotřebuje všechny ty blbosti okolo. Antitramp rád jezdí do přírody, spí v lese pod širákem nebo ve stanu, dělá ohníčky, vaří na nich guláš, večer hraje na kytaru a navštěvuje zříceniny, skály a horská jezera. Avšak narozdíl od trempů ortodoxních se zdraví normálně česky (čau vole), nikomu nic neláme, natož palce, do ohně klidně přiloží obal od sušenek a nehází kvůli tomu sám sebe do potoka, neoslovuje se "kamaráde" a "kamarádko", není navlečen do nepraktického, težkého a promokavého oblečení se zeleno-hnědými fleky ale do praktického oblečení z moiry a goretexu, na zádech má zdravotně nezávadnou krosnu s posledními vychytávkámi outdoorového průmyslu a ne pitomou Usárnu, Alici, Tele nebo jiný typ nepraktického zavazadla a během pohybu ve volné přírodě se nebrání rozhovorům o počítačích, automobilech a posledních kinohitech. Na kytaru hraje Antitramp většinou folk, rock a poslední hity z rádia.

Tramp rozumný

Úkaz ojedinělý, ale stále možný. Tramp rozumný sice zachovává tradice trampingu, ale pouze do té míry, pokud mají logiku, nebo nebyly překonané. Nosí maskáče, ale proto, že je to praktické oblečení plné kapes a hned tak se neušpiní. Má celtu, ale proto, aby na něj nepršelo, jestli je maskovaná je mu jedno. Chodí v zeleném, ale to jen proto, aby splýval s přírodou. Palce boužel láme. Pravda je, že celkem něžně a spíš ze zvyku. A abych nezapomněl, narozdíl od ortodoxáků vám hned nezačne tykat. Na kytaru hraje žánrový střed a vždy si rád poslechne něco jiného.

Amík

Dnes už témeř vyhyhulá odrůda, transformovaná do hráčů Paintballu a podobných disciplín. Amík vyrážel v pátek večer do přírody oblečen do vojenské výzbroje americké armády, opásán funkční maketou vojenské pušky M-14 na plastové kuličky a pořádal manévry. Manévry spočívali v tom, že jednoho nebo více nešťastníků ze svého středu amíci vylosovali a udělali z něj vietnamce, kterému dali náskok několika hodin a pak se ho jali pronásledovat a střílet po něm. Dalšími oblíbenými činostmi bylo dobývání pevnosti, dobývání bunkru, dobývání čehokoliv. Amík s kytarou je představa nemyslitelná.

(lehké pokračování příště)