Všechno nejlepší

Můj nejlepší přítel slaví dnes narozeniny. Tedy, on je pravděpodobně neslaví, protože oslavy nemá moc rád, ale kalendářně to vychází na dnešek. Napadlo mě, zamyslet se nadtím, proč je právě on mým nejlepším přítelem, a co to vlastně přátelství je. Podle jedné pranostiky/rčení je přítel ten, kdo vás má rád, i když o vás ví úplně všechno. Souhlasím. Můj nejlepší přítel o mě ví hrozné věci. Všechna porušení desatera, která jsem kdy spáchal zná, od dalších mě odradil dokonce on sám. Je chápavý. Když si nevím rady, což je docela často, rozpráví se mnou. Nepřesvědčuje mě. Nemá směrem ke mě žádná očekávání. Chválí mě a nadává mi. Známe se už spoustu let, kolem patnácti, nebo tak nějak. Přítelem je pro mě i proto, že jsem ho viděl ve chvílích, kdy on spáchal svá porušení a své hříchy. Zavolal, potřeboval mě. Je to pro mě ještě cennější, než jeho pomoc mě. Svěřit se někomu do rukou - takový jsem, tohle jsem udělal, a teď to víš i ty - to vyžaduje velikou odvahu. Takhle tedy s přítem koexistujeme. někdy si píšeme, někdy chatujeme, někdy zajdeme na pivo. Taky si půjčujeme peníze (já víc), obdarováváme se, podnikáme nepřístojnosti a navštěvujeme se. Díky a všechno nejlepší, Cácorko.