25. srpna - 1. září 2006
Zatímco já, pokud si mám a můžu vybrat, volím krajinu horskou, plnou štítů, skal a úzkých stezek, Andrea dává přednost krajině přímořské až mořské, plné pláží a romantických západů slunce. Jeli jsme do Turecka, způsobem, který je velmi populární, totiž Last Minute, na poslední chvíli. U nás to platilo opravdu doslova, protože jsme jednoduše vzali nějaké naspořené peníze a šli oblejzat cestovky kolem náměstí, nevěda ani, kam pojedeme, stačil nám nějaký teplý jih. Egypt nás minul jen o dva dny, protože měl nešťastný termín, Turecko jsme strefili napoprvé.
Cestovní kancelář I'm Traveling už dnes není, zkrachovala hned ten následující rok, a dobře jí tak, vůbec se nám její služby nelíbili, cítili jsme se jako v masomlejnku, ale vymanili jsme se hned druhý, půjčili si skůtr a drajdili po okolních horách, jednom Etrusském městě a spoustě neznačených křižovatek, protože kartografie je v Turecku sprosté slovo. I deník jsme měl, ale zůstal na zadním sedadle autobusu, co nás vezl zpět na letiště.
C. Photo Denny 2008
Žádné komentáře:
Okomentovat