Na cestě na tradiční Šenvertské setkání mozkového trustu Honzových přátel jsme se tentokrát vypravili s dostatečným předstihem a s koly ukrytými v našem věrném stařečkovi Qvídovi. V Toužimi jsme Qvída zaparkovali u nádraží a ležérním přesunem jsme se vydali malebnou krajinou směr Bečov. Cesta byla ukončena příjemnými serpentýnami a faktem, že z Bečova nám jel takřka ihned vlak zpátky do Toužimi, takže jsme do Sokolova dorazili zavčasu. Téma bylo tentokrát nasnadě - děti. Už jsem s Honzou absolvoval na zahradě jejich chaloupky zběsilé shánění pracovního víza do Holandska, kurz japonštiny, německou párty i maskování se za molekuly, předvádějíc štěpnou reakci, ale ještě nikdy jsem ji neházel na dálku oplodněným vajíčkem a nestavěl na čas bábovičky. Druhý den jsme se zastavili na Kladské a prošli rašeliniště a přilehlé občerstvovací podniky, abychom na zpáteční cestě projeli sedmero řek a údolí a otestovali, co všechno Qvído ještě vydrží. Vydržel toho hodně.
 |
| Slavkovský les |
Mapa s vyznačenou trasou našeho putování
Žádné komentáře:
Okomentovat