17. - 21. července 2008
V rámci pravidelné údržby rodičů, rozhodli jsme se to letos risknout a strávit s nimi povícero dní a to dokonce v daleké cizině, našem milovaném Toskánsku. Jelikož však již po třech dnech začali mrmlat, že už toho bylo dost, strávili jsme na jihu méně času, než jsme zamýšleli. I tak jsme ale stihli projet Brennerský průsmyk po vedlejší silnici a vidět couvat kolonu kamionů, náhodou narazit na pass ve výšce 2100 m.n.m. a projet ho v tak husté mlze, že by se dala krájet (málem jsme přejeli takového malého zeleného pišišvora u jednoho rybníčku, měl jen tři vlasy a skřehotavý hlas), přespat v Apeninských alpách po balancování s autem nad okrajem srázu, prohlédnout si Náměstí zázraků, kde si mutra koupila slamák za 10 EUR, protože euro bylo jen za 23,- Kč, vykoupat se v moři a být znechuceni medůzami (byla tam jedna a ještě k tomu mrtvá), projít si večerní Volteru a najít potmě prašnou zkratku do San Gimigiana, opět přespat v křoví, posnídat na toskánském Manhattanu, vypustit rodiče fotit zcela samostatně, najít zavřený kemp u Sieny, nakoupit v Intersparu jako pokaždé salami, večer se opalovat v Sieně, přespat v lesíku a zabloudit cestou domů u Benátek, takže jsme přijeli až ve dvě v noci. Uf. A to je asi tak všechno, dobrou noc, milé děti.
Jak se chtěla Andrea utopit
Žádné komentáře:
Okomentovat