Viděl jsem nedávno zajímavý film, ve kterém jeden z hrdinů pronesl zajímavou myšlenku: "Můžeš s tím nesouhlasit, můžeš se vztekat, ale až přijde čas, musíš prostě odejít". Já vím, jaký to byl film a vím, v jáké souvislosti to hrdina pronesl, ale to není důležité, tuhle větu můžete vztáhnout téměř na všechno. Problém bývá si uvědomit, kdy přišel "ten čas".
Napadlo mě, kolik problémů by se tím dalo ušetřit, vědět, kdy je správný čas. Třeba v zaměstnání, kdybychom uměli poznat, když už nám nepřináší žádné uspokojení a jen si bere, oplátkou za malé nebo peníze a v klidu a míru odejít. Nebo vztahy, co říkáte? Kolik manželství trvá mnoho let a přitom už jde jen o stejnou poštovní adresu a bezpodílové vlastnictví? Nebo něco menšího - návštěvy. Nikdy jste nechtěli utéct od nudných známých? Nikdy jste nechtěli šílené známé vyhodit z bytu?
Včera jsem se díval pod dlouhé době na televizní noviny a uvědomil jsem si, co se stane, když ten čas nepoznáte. Nebo když ho poznáte moc dobře, ale odmítáte si to přiznat. Byl tam tlustý pán s mateřským znaménkem na obličeji, takový zamračený, neustále byl proti něčemu a hřímal, až pěstičky zatínal.
A pak tam byl další, v brýlých a s blazeovaným přízvukem a škvírkami místo očí. A pak další a další a další. I seznal jsem, že nastal můj čas. Vypnul jsme televizi a odešel. Nebylo to vůbec těžké.
Žádné komentáře:
Okomentovat