13. prosince 2009
Předvánoční návštěva Drážďanských vánočních trhů, klobásy v bagetě se šíleně pálivou hořčicí, všude plno krásných staveb, parků a jezírek a Jirkův zlomený klíč od auta, když se s ním pokoušel povolit stativ. BMW jezdí po nové dálnici D8 jako drak a venku už je pekelná zima, když se setmí.
***
Drážďany (Wikipedie)
Drážďany (německy Dresden [dresdn], lužickosrbsky Drježdźany) jsou zemským hlavním městem a současně druhý největším městem Saska s postavením městského okresu (Kreisfreie Stadt). V blízkosti Drážďan se nacházejí některá další významná města, například Chemnitz (80 km západně), Lipsko (100 km severozápadně) a Berlín (170 km severně). 150 km jižně se pak rozkládá Praha, 230 km východně se nalézá Vratislav (Wrocław).
Charakter města
Z původně rybářské vesnice, sídla kupců a markraběcího sídla se Drážďany vyvinuly do lázeňské a královské rezidence a staly se později zemským hlavním městem Saska. Nyní tak jsou politickým centrem spolkového státu se sídlem zemské vlády, sněmu, jakož i dalších zemských úřadů. Město má postavení městského okresu (Kreisfreie Stadt) a je sídlem vládního obvodu Drážďany, technické univerzity, a též i dalších mnoha vyšších odborných i jiných škol. Je důležitou dopravní křižovatkou; má vlastní systém tramvajové a autobusové dopravy, kolem něj a přes jeho území prochází několik dálnic.
Počet obyvatel překročil kolem roku 1852 hranice 100 000, čímž se staly Drážďany podle tehdejších měřítek velkoměstem. Město tvoří jádro stejnojmenné aglomerace ve střední Evropě. Spolu se Cvikovem (německy Zwickau), Chemnitz, Lipskem (něm. Leipzig) a Halle tvoří Drážďany „metropolitní region saského trojúhelníku“. V roce 2006 oslavilo město 800 let.
Přírodní poměry
Drážďany leží u řeky Labe (něm. Elbe) mezi východními výběžky Krušných hor (něm. Erzgebirge), strništi Lužických hor a Labskými pískovci. Díky své přírodní poloze a svému baroknímu a mediterárnímu architektonickému půvabu je město nazýváno Polabskou Florencií. Nejvyšším vrcholem Drážďan je Triebenberg.
Město je svou rozlohou po Berlínu, Hamburku (něm. Hamburg) Mnichově a Kolíně nad Rýnem (něm. Köln) pátým největším velkoměstem Spolkové republiky Německo.
Původ názvu města
Slovo Drážďany (německy Dresden) bylo odvozeno ze starosrbského označení Drežďany pro lidi původem z oblastí bažin a lužních lesů.
Struktura města - Místní části Drážďan:
Již v roce 1958 byly Drážďany rozděleny do pěti okrsků střed, východ, západ, jih a sever. Od roku 1991 je město rozděleno do deseti částí. Po připojení dalších obcí vznikly nové čtvrti. Každá městská část má vlastní úřad, radnici a radu (něm. Ortsbeirat) podle § 71 saského obecního pořádku.
Představitelem městské části je starosta (něm. Oberbürgermeister) nebo jedna jím pověřená osoba. Radní jsou pak voleni městskou radou podle počtu mandátů té které strany, který získává každá z nich při volbách v jednotlivých okrscích. Devět nově vzniklých osad, které se skládaly z několika menších obcí, získaly ke konci 90. let 20. století status osady.
Historie
V roce 1206 je vedená první písemná zmínka o Drážďanech.Ve městě vznikla řada barokních budov svým rozsahem a významem přesahující význam Drážďan jako metropole Saska. Mezi nejvýznamnějšími uveďme galeriiAlbertinum, Zwinger, Taschenbergpalais, kostely Hofkirche a čtvercového půdorysu Frauenkirche nebo operu Semperoper, z okolí zámek Pillnitz, Japanisches Palais a Moritzburg.
Za druhé světové války bylo město od 13. do 15. února 1945 kvůli masivním leteckým náletům RAF a USAAF téměř kompletně zničeno. Zhruba 45 % všech bomb byly zápalné bomby, jež způsobily velký požár celého centra města (tzv. požární bouře). Přesný počet všech obětí je dodnes neznámý, neboť se zde nacházelo mnoho utečenců z východní fronty a město bylo tehdy zcela přeplněno. Podle závěrečné policejní zprávy z března 1945 byly nalezeny ostatky 18 375 mrtvých, přičemž celkový počet obětí odhadoval drážďanský policejní ředitel na 25 tisíc lidí. Kvůli obraně proti vypuknutí epidemie musely být tisíce neidentifikovaných těl obětí spáleny. Nechtěným důsledkem leteckého bombardování Drážďan byl i omyl, kdy byla namísto Drážďan dne 14. února 1945bombardována také Praha.
V roce 2002 byly Drážďany vzhledem ke své poloze na řece Labi stejně jako část Česka postiženy tisíciletou povodní.
***
Frauenkirche (Wikipedie)
Frauenkirche („Kostel naší paní“) tj. Panny Marie je luteránský kostel v Drážďanech, Německu, jeden ze symbolů Drážďan. Frauenkirche byl zničen během druhé světové války při kontroverzním náletu na Drážďany dne 15. února 1945. Později byl rekonstruován jako symbol smíření mezi bývalými válčícími mocnostmi. Rekonstrukce exteriéru byla dokončena v roce 2004, a interiéry byly dokončeny v roce 2005. Po 13 letech nákladné rekonstrukce byl znovu vysvěcen 30. října 2005, v předvečer protestantského svátku Den reformace.
Frauenkirche byl vybudován jako luteránský kostel. Saský vládce, Fridrich August II. (1670-1733), byl sice původně protestant, ale konvertoval ke katolicismu, protože se ucházel o polskou korunu. Původní barokní kostel byl postaven v letech 1726 až 1743 a byl navržen drážďanským městským architektem George Bähr (1666-1738), jedním z největších mistrů německého baroka. Bährova výrazná architektura kostela zachytila nový duch protestantství. V roce 1736 slavný stavitel varhan Gottfried Silbermann (1683-1753) postavil pro Frauenkirche třímanuálový, čtyřicetitřístopý nástroj. Varhany byly nainstalovány 25. listopadu a Johann Sebastian Bach (1685-1750) je představil veřejnosti koncertem 1. prosince. Nejobdivuhodnější na kostelu je bezpochyby jeho neobvyklá, přes dvacet šest metrů vysoká kupole zvaná die Steinerne Glocke neboli kamenný zvon. Je to triumf techniky a inženýrství své doby srovnatelný snad jen s Michelangelovou kupolí pro baziliku svatého Petra v Římě. 12 000 tunová kupole se tyčí ve výšce čtyřiceti metrů bez jakýchkoliv vnitřních podpěr. Přes veškeré negativní předpovědi zůstala kupole po celou dobu stabilní. V roce 1760 byl přitom zvon zasažen více než 100 dělovými koulemi pruské armády během sedmileté války. Dokončený kostel dodal Drážďanům výraznou siluetu, jež byla zachycena ve známých obrazech Bernada Bellotteho zvaného Canaletto. V roce 1849 se kostel stal srdcem revoluce známé jako květnové povstání v Drážďanech a byl obklopen barikádami. Přes 200 let kostel zcela dominoval drážďanskému panoramatu.
Kostel byl kompletně zničen během náletu na Drážďany a zbytky kamenů ponechány v centru města na dalších 45 let. Krátce po skončení druhé světové války se začalo s číslováním a konzervováním zbylých kamenů a trosek. Vzpomínky a pieta místa zabránila komunistickým úřadům v odstranění trosek a vytvoření parkoviště. V roce 1982 se ruiny stávají místem pokojných protestů proti komunistickému režimu. Ve výročí bombardování 400 obyvatel Drážďan uctilo památku tichem a svíčkami.
Už v posledních měsících války se objevovaly snahy o rekonstrukci kostela. Z politických důvodů se ale rekonstrukce neuskutečnila. Trosky byly zakonzervovány a prohlášeny válečným památníkem stejně jako trosky katedrály v Coventry v Anglii, která byla zničená německým bombardováním v roce 1940. Po znovusjednocení Německa se situace obrátila. V roce 1989 založil Ludwig Güttler občanskou iniciativu „Společnost pro rekonstrukci Frauenkirche“ a začal masivní fundrasingovou kampaň, která vedla k získání dostatečného počtu financí. Sen se stal skutečností. Tisíce architektů, historiků a inženýrů seřadily tisíce kamenů, identifikovali je a označili pro znovupoužití ve stavbě. Rekonstrukce Frauenkirchenu stála 180 miliónů € (5,4 miliard Kč). Drážďanská banka zaplatila více než polovinu ceny pomocí příspěvkových certifikátů a sama přispěla částkou 7 miliónů eur. Dalších 2,3 miliónů euro se vydělalo pomocí symbolického prodávání stavebních kamenů. Přispěl i slavný německo-americký vědec Günter Blobel, který věnoval na rekonstrukci peníze, které získal v roce 1999 spolu s Nobelovou cenou za fyziologii a medicínu (asi 820 000 Euro).
Samotná rekonstrukce trvala 12 let. Originální stavební plány z 18. století se nezachovaly, informace o původní stavbě byly čerpány ze starých obrazů a fotografii a z dokumentace opravy kostela vykonané ve 20. letech 20. století. Podle nich byl sestaven přesný počítačový 3D model stavby. Každá původní část byla zaevidována a bylo jí určeno příslušné místo v modelu - do stavby se tak podařilo zakomponovat 43% původních součástí. Architekti upravili proti původním plánům zejména podzemní prostory, kde vznikl koncertní sál. Všechny nosné pilíře byly nově postaveny z pískovce. 12 000 tun vážící kopule byla vytvořena postupným skládaním přesně opracovaných kamenných částí na nosný dřevěný skelet, který byl nakonec odstraněn. Kostel má po rekonstrukci zabudovanou klimatizaci, elektrické osvětlení a kompletní ozvučení.
***
Zwinger (Wikipedie)
Zwinger je známá barokní stavba, ležící ve starém městě saských Drážďanech. Zwinger leží v místech, kde bylo původně městské opevnění, konkrétně to byl prostor mezi vnější a vnitřní městskou zdí. Tomuto úseku se říkalo Zwinger, od toho název této památky. V roce 1945 při bombardování Drážďan byl komplex budov velmi poničen, byl však znovu zrekonstruován a dostavěn.
Příkaz ke stavbě
Příkaz ke stavbě vydal saský kurfiřt August II. Silný, který se později v roce 1697 stal polským králem. Jako mnoho dalších napodoboval životní styl Ludvíka XIV., proto nechal postavit krásné stavby a pořádal řadu slavností a večírků. Budovu nechal stavět jednak za účelem jezdeckých a maškarních slavností, jednak chtěl nechat vystavět oranžerii, kde by se pěstovaly pomerančovníky. Později, po slavnostech u příležitosti svatby kurfiřtova syna, však už Zwinger přestal být tak oblíbený pro pořádání her a slavností a sloužil především jako galerie.
Průběh stavby za Pöppelmanna
Provedením prací byl pověřen architekt Matthias Daniel Pöppelmann, který stavbu pojal jako umělecké veselé dílo. Mnohé plastiky, kterými byl Zwinger vyzdoben, vytvořil sochař Balthasar Permoser. Snad jeho nejzdařilejší dílo na tomto projektu – Koupel nymf je umístěné za Francouzským pavilónem v prostoru s jeskyněmi, sochami a fontánami. Stavba nebyla dokončena za architektova života, dočkal se ale dostavby Korunní brány, ze které po obou stranách vybíhají dvě symetrické galerie, na každé straně v centru s jednou galerií. Na straně jihovýchodní je to pavilon se zvonkohrou, na druhé straně hudební pavilon.
Přestavba v 19. století
Současnou podobu dostal Zwinger až v 19. století, kdy zde architekt Gottfried Semper vybudoval neorenesanční budovu obrazové galerie. Tato galerie dodnes přechovává taková díla jako Sixtinská Madona, díla od Rembrandta a dalších významných umělců.
Pavilón se zvonkohrou
Tento pavilón s půdorysem ve tvaru oválu, dostavěný v roce 1728, byl původně hlavním vchodem do Zwingeru a označoval se jako Městský pavilón. Dnešní název získal proto, že při rekonstrukci v roce 1936 byla do prostředního okna umístěna zvonkohra se 40 zvonky z míšeňského porcelánu. Vzhledem je téměř stejný jako protilehlý hudební pavilón. Je zdoben ornamenty a postavami antických hrdinů. Dnes se v něm nachází výstavní prostory.
Sbírky
Ve Zwingeru můžete i dnes vidět řadu cenných a vzácných sbírek a uměleckých děl. Mězi ně patří i sbírka porcelánu, s cennými porcelánovými plastikami z doby míšeňské manufaktury i s díly Friedricha Böttgera, který vynalezl bílý tvrdý porcelán.
***
 |
***
Žádné komentáře:
Okomentovat