4. ledna 2010
Zdál se mi strašlivý sci-fi sen: tisíce malinkatých nanobotů pronikli do mého těla a začali pracovat na jeho zničení. Každý z nich měl malý kyblíček s hnusem a kartáč s ostrými, co je to vlastně v kartáči, dráty? Když jsem se probudil, zjistil jsem dvě věci - pozitivní byla ta, že se mě to jen zdálo a negativní, že se mě to nezdálo až tak úplně, nanoboti napadli můj krk. Přestál jsem Vánoce, kdy jsem se staral o svojí milovanou bacilonosičku, dělal jí společnost a non-stop inhaloval její bacily, přestál jsem několika hodinovou procházku na Střítěžskou hájenku v mrazu, dokonce jsem přestál i čtyři hodiny spánku denně, ale včerejší seřezávání kopyt koním naproti přes řeku si vybralo svoji daň.
V Praze jsem se tvářil, že mě nic není, požádal o celkem tři velké ovocné čaje, takže bylo jasné, že mě něco je projel jednosměrku, za poslední stokorunu jsem natankoval, abych dojel domů a pak už se jen s horečkou svalil do postele. Na Facebooku se stává mediální hvězdou moje změna společenského statusu nebo statu, kdo se v tom má vyznat, když si ani média nejsou jistá?
2. ledna 2010
Ocitnul jsem se na Moravě. Oproti dřívějšku, kdy jsem se tam ocital především stopem, s krásnou dívkou a batohem se mě to tentokrát povedlo s automobilem na plynový pohon a cestovní taškou. Oproti všem předpokladům jsme stihl shlédnou německou parodii na Vinnetoua, ochutnat dvacet sedm druhů vánočního cukroví, opít se dvakrát slivovicí, z toho jednou do bezvědomí, zahrát si sedmnáctkrát Osadníky z Katanu, navštívit věznici Mírov a vyfotit Pendolíno uprostřed polí. Na zpáteční cestě pak ještě pohovořit s nadšeným brněnským modelářem o vytváření umělých skal pro modelovou železnici a zabloudit v oblasti Želivy. Rád se ocitám na Moravě.
Vyvrhelové se mezitím ocitli na Etně, ale zahnal je popílek a výšková únava, tak se otočili a třicet hodin jeli dnem i nocí domů, aby mohli vyprávět, jak jsou strašně unavení. Byli na tom o dost lépe než já, protože původní plán strávit z nedostatku jiných možností oslavu konce roku s rodiči se zkomplikoval, když byl večer násilně rozdělený na dvě - vyrovnané - části. V té první mí příbuzní sledovali hodinu a půl video z tanečních mé sestřenice, která z toho byla zpruzená nejvíc a v té druhé DVD s filme Mama Mia.
Postavil jsem doma dvě bašty, opěrnou zeď, domy č.p. 36 a 37 a mlýn s kolničkou. Pak jsem zlomil poslední dílek kobercového nože a zaschlo mě lepidlo. Nože už se nedělají tak kvalitní, jako dřív. A, málem bych zapomněl, napsal jsem dadaistický absolutní rým:
Je tu spousta krav a tu
co si váže kravatu
fotím jsem zklamán že ty
nemáš ani manžety
Žádné komentáře:
Okomentovat