C. Zuzka Uhlíková 2012
Daniela mě upozornila, že to vypadá jako němý seznamovací inzerát...
středa 26. března 1975
pátek 17. ledna 1975
Aotearoa
Přátelé, kamarádi, vzdálení přátelé a vzdálení kamarádi,
protože někdy v životě lidském přijdou z nenadání velké změny, aniž by se vás nejdřív zeptaly, co vy na to, rozhodli jsme se s Cácorkou těch aktuálních oba využít a odletět na necelý měsíc na Nový Zealand. Jsme ještě relativně mladí, máme na to peníze, aniž bychom si je museli půjčovat, v mapě číst umíme.
Tady na blogu se budete moci dovídat čerstvé informace z našeho putování (ne, na té fotce nahoře se mnou není Cácorka, to je Gavin, za námi je Mount Cook a je rok 2002), prohlížet si fotografie a přidávat vzkazy, které si my, tou dobou protinožci rádi přečteme (např.: "Dojali jste mě, fandím vám, posílám vám na konto 100 dolarů", atp.). Pokud tedy WiFi dovolí, protože většinu času hodláme lézt po horách, jezdit na kole po horách nebo sjíždět na kajaku řeky. Taky na horách.
Chcete-li, abychom vám něco přivezli (minule se dost osvědčili jako dárek Kozy z posuma (tak se to opravdu jmenuje a skutečně jsou to kozy z voposuma), neváhejte sem do komentářů své přání zapsat, reálné prosby budou vyslyšeny.
Kdo máte rád/a moji deníkovou tvorbu, přijdete si myslím na své, próza už mě k seberealizaci nestačí, rád bych napsal i svůj první, vážně míněný cestopis, jehož základ budu dávat právě sem ve formě jednotlivých příspěvků.
Sponzorské dary vítány, dárky na cestu rovněž (vítězem minulého kola se stal bezkonkurenčně Zabi a jeho KPZ), rozlučkový mejdan bude někdy před odletem.
A ještě takové ty nepodstatné informace: Letíme 24. února 2012 v odpoledních hodinách z Ruzyně, kamž bychom se rádi 18. března 2012 ve zdraví vrátili.
To je zatím všechno, sledujte aktuální zprávy.
středa 1. ledna 1975
Deník země
12. října 1307
Dnes je můj černý den. Velmistr řádu svolal nás, čtyři nejvěrnější strážce elementů a sdělil nám smutnou zprávu - na náš řád chystá se zlovolný a nečestný útok. Ne takový, jakým jsme byli vystaveni ve Svaté zemi, kdy proti nám stál nepřítel jiného vyznání, ale přesto viditelný. ne, tomu je již konec. Náš řád zbohatl a to jest trnem v oku králi a jeho zlotřilým rádcům.
Naše časy pozvolna končí a nastává doba temna. Včera zahlédl jsem jakési malé lidi s chlupatýma nohama jak opouštějí město, v patách černé jezdce. Doba je zlá a nestoudná a ti nejlepší z nás musejí opustit svoji zemi a ukrýt skutečný poklad našeho řádu.
Mí bratři vrazili na všechny čtyři světové strany, po vodě, vzduchem, po zemi. Já mám za úkol ukrýt znamení svého elementu a znemožnit tak našim nepřátelům v prolomení kletby, která na něm spočívá. Nezklamu.
3
Dnes je můj černý den. Velmistr řádu svolal nás, čtyři nejvěrnější strážce elementů a sdělil nám smutnou zprávu - na náš řád chystá se zlovolný a nečestný útok. Ne takový, jakým jsme byli vystaveni ve Svaté zemi, kdy proti nám stál nepřítel jiného vyznání, ale přesto viditelný. ne, tomu je již konec. Náš řád zbohatl a to jest trnem v oku králi a jeho zlotřilým rádcům.
Naše časy pozvolna končí a nastává doba temna. Včera zahlédl jsem jakési malé lidi s chlupatýma nohama jak opouštějí město, v patách černé jezdce. Doba je zlá a nestoudná a ti nejlepší z nás musejí opustit svoji zemi a ukrýt skutečný poklad našeho řádu.
Mí bratři vrazili na všechny čtyři světové strany, po vodě, vzduchem, po zemi. Já mám za úkol ukrýt znamení svého elementu a znemožnit tak našim nepřátelům v prolomení kletby, která na něm spočívá. Nezklamu.
3
Expedice Etna
Drazí dobrodruzi!
následuje informace o dobrodružné, branně-orientační expedici na samý jih Itálie, na ostrov, kde je v noci kosa ve dne nostra, na Sicílii.
Odjezd: 25. prosince v ranních hodinách (bude po Štědrém dnu, vyjedeme volně, v autě bude pohodová atmosféra, můžeme si pustit nějaké koledy, CD přehrávač máme...)
Trasa: Plzeň - Mnichov - Insbruck - Řím - Palermo (to celé za dva dny, viz níže)
Zvětšit mapu
První den cesty tam profičíme Německo a Rakousko, abychom přespali kdesi mezi Sienou a Římem. Řím si prohlédneme, bude vánoční a pojedeme dál až do Messiny, kde se nalodíme na trajekt a jako praví mořští jeleni... tedy ne... vlci se přeplavíme na Sicílii. Pak ještě kousek po dálnici a jsme před Palermem, hlavním městem zločinu a mafie (taky si tam zahrajeme Palermo, to je taková pěkná hra).
(takhle pěkně je v Římě)
Cestou uděláme mnoho zastávek, abychom se v autě nenudili a navštívíme Sienu, kde si dáme pizzu na náměstí Piazza del Campo (prohlídka tohoto středověkého města možná, znám to tam už skoro poslepu)
Celá cesta tam měří 2100 kilometrů (asi 1700 šakrhamů nebo 29 dálkových šakrhamnů, byl by to rekord v historii šakrhamového měření). Ještě poznámka na okraj - v Římě mají metro, a to linku A (oranžovou) a linku B (modrou). Linka A jezdí od Battistini po Anagnina a linka B od Rebibbia po Laurentina. Celkem má síť metra 41 km.
U Palerma se vyspíme na úpatí hor (možná už trochu výš) a ráno se budeme kochat výhledy. Pak si zabalíme batohy a vydáme se na dobrodružný přechod pohoří Madonie, což nám zabere tak 3-5 dnů. Budeme chodit po horách ve výšce nad 2000 metrů a uvidíme nejvyšší horu Sicílie - sopku Etna. N tu vylezeme na Silvestra, až do výšky 3100 metrů nad mořem a oslavíme Nový rok (bude to výškový rekord). Etna je sopka, která je ještě činná a trochu tu tam teče okolo láva, takže to bude zážitek nad zážitky. Pak se podíváme k moři, vykoupeme se, protože nebude moc studení, prohlédneme nějaké město ,asi Syrakusy, tam žil a tvořil Archimedes a mastíme domů.
V autě, alespoň v tom mém, pokud to nic nepřekazí a v práci mě ho půjčí bude posádka následující:
Řidič a kytara: Denny
Navigace a kytara: Janek
Záložní navigace, ženský element: Markéta (nepotvrzeno)
Ženský element, dobrá nálada: Mili (nepotvrzeno)
Kontola a expert přes dopravu: Martin (nepotvrzeno)
Spaní: V teplém spacáku ve vyhřátém stanu, záležitost pro pravé muže (a ženy). Strašpytlíky nebereme.
Jídlo: Na ohni či na vařiči, neseme si s sebou.
Jazyk: Italština, ale tu nikdo z nás neumí, takže anglicky
Fotografie: Janek
Další posádky: Podle mých informací Kachna a studenti a David s Bucákem a někdo, ale ti si vezou kola, to nás moc nezajímá, my jdeme pokořit hory a nalokat se čerstvého popílku, teda vzduchu na Etnu. Sraz bude u Palerma a pak na Etně na Silvestra, bude milé tam potkat krajany.
Program: Kochání z auta v Alpách a Apeninách, prohlídka Sieny a Říma, metro v Římě (to si projedu taky), degustace zmrzliny, uzenin a pizzy, víno Chianti nepočítaje, hory, výhledy a večer živá hudba (bereme ty kytary)
Zastávky cestou: Na čůrání a kdo bude chtít co vidět, stačí říct, jsme otevřené auto (ne kabriolet)
Návrat: 3. ledna (to jev neděli) na oběd (takže to asi vezmeme v jednom tahu, ale není to dogma, můžeme zase vyjet už v pátek a jet volně a cestou se někde zastavit, celé Apeniny a Toskánsko čekají jen na nás)
Cena: Za dopravu (nafta, dálnice, trajekt, mýto na Brennero pass) je 12000,- Kč na automobil, při spotřebě 6 l/100 Km (jsme myslím schopný to srazit až o litr dolů, když nebudeme závodit, mám to vyzkoušené). Podle tradice vlastník auta neplatí palivo, stejně jako dítě, takže v navrhovaném složení to je na každého 4000,- Kč.
Úkoly
Denny: zajistí auto, povolení, naftu atd, vybere peníze v Eurech a svěří je někomu zodpovědnému
Janek: Vypátrá mapu 1:50000 nebo ještě lepší, a podrobné informace a přispěje svými zkušenostmi ku zdaru výpravy
Markéta: Pojede s námi a bude nás psychycky podporovat, zajistí vitamíny
Mili: povede účetnictví expedice a zajistí četbu na cestu (Crha)
Martin: Zjistí informace o metru v Římě a povede nás jako průvodce a znalec metra, připraví si krátkou přednášku o historii
Deníky templářů
Deník Francise de Molay (element: voda)
"Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam"
12. října 1307
Nalodil jsem se se svojí družinou věrných bratří na rychlou loď, která byla skryta v přístavu a na příkaz velmistra řádu, mého bratra Jacquese de Molay s sebou odnesl z naší svatyně čtvrtinu největšího tajemství našeho řádu. Jacques mne sice zapřísahal, ba co více, dal mě přímý rozkaz nezmiňovat se o mém poslání nikomu vně i uvnitř řádu, já ale mním, že nikdy nikdo nebude číst tyto řádky, ani za sto, ani za dvěstě, ba ani za 700 let. A pokud ano, nebude praničemu rozuměti.Popravdě, můj milý, čerstvě založený deníku, už Jacques už mě leze na nervy s tím vytahováním, že on je velmistr a já jen mistr.
Kam směřují naše kroky (přeškrtnout) vlny (přeškrtnout) prostě kam plujeme nevím. Jen toliko vím, že vše záleží na dobrém větru a našem kormidelníkovi Albertovi, který je sice na lodi nový, ale nikdo jiný nebyl tak rychle na honem k dispozici.
Donesla se nám totiž informace, že na náš řád se chystá útok z řad lidí blízkých králi. Nepřikládáme mu moc důležitosti, ale jeden nikdy neví, přeci jen, je to král a ten si nebere servítky. Já si servítky vzal, nikdy na moře nevyplouvám bez kompletního servisu ku stolování.
Správný gentleman se totiž pozná výhradně podle dobrých mravů, na to je třeba pamatovati. Dobré mravy a pevná vůle, jiskra v oku, čistá mysl, to je naše topenářské heslo. Tedy templářské, topenáři to mají trochu jinak, něco o čistých trubkách a hasáku myslím.
16. října 1307
Možná, že vzít Alberta na loď nebyl úplně nejlepší nápad a lepšího výsledku bychom dosáhli, kdybychom nechali kormidlo, aby se otáčelo samovolně. Z Alberta se vyklubala mladá dáma, konkrétně dcera hraběte de Fleur, Constance. Jakmile jsme byli mimo dohled břehů naší vlasti, přestala svoji totožnost skrývat, což vedlo málem ke vzbouření celé posádky. Žena na lodi podle nich přináší smůlu. Zatím to vypadá, že je to pravda. Když už jsme potřetí připlouvali zpátky do Francie, násilím jsme Constance odehnali od kormidla, přestože tváří tvář naší situaci stále tvrdila, že naviguje stejně dobře, jako kterýkoliv muž. Pokud měla na mysli muže, který nemá jedno oko, orientační smysl a neotočí ani s vypětím všech sil kormidlem ani o kousek, měla pravdu.
Posádka se jinak skládá ze tří důstojníků, pana Fletchra, pana Branda a pana Hopkinse. A málem bych zapomněl na pana Gibsona, ale ten je tu spíše proto, že je to můj přítel, takže jsme mu sehnal funkci lodního felčara.
1. listopadu 1307
Stále na moři, jen nikdo z nás neví, kde konkrétně. Constance se pokusila minulý týden o převrat, ale ve svém úsilí zůstala osamocena. Dochází nám maso, možná dojde na nejhorší a budeme muset jíst zeleninu.
Ještě týden s tou ženskou a plavu zpátky do Francie! Pan Fletcher se jí snaží nadbíhat a mám pocit, že není sám, že i ostatní pánové, bláhovci!
23. listopadu 1307
Země! Na obzoru je vidět pobřeží, krásné pláže, ale ani jedna palma. Zvláštní. Posádka se těší, až vkročí na pevnou zem. Když se Constance nepodařilo převzít velení na lodi, začala alespoň muže nutit k úklidu kajut.
27. listopadu 1307
Ostrov. Vzhledem k roční době a zemské šířce je tu silně chladno, občas padá sníh. Zakotvili jsme, abychom obnovili zásoby vody a nalovili nějakou zvěř. Ostrov byl obydlen domorodým kmenem, všichni divoši byli zachumlaní do kožichů, šál a čepic a krom rychlé výměny našich korálků za jejich maso, kůže a zlato neměli o bližší komunikaci a seznámení zájem. Pan Gibson a pan Fletcher vypadali velice zklamaně, ale přišlo mě, že i pánové Hopkins a Brando nebyli ve své kůži.
3. prosince 1307
Itálie, říkám si, že jsme mohli jít pěšky a měli bychom to blíž. Vypravili jsme se na sever, přeci jen rozkazy Filipa Sličného - mezi námi, je to zcela irelevantní přezdívka - by mohli dojít až sem, do nížin, v Alpách snad budeme bezpečnější. Papež sice podle místních, jak jsme se opatrně doptali odmítl náš řád exkomunikovat, ale papež nemusí vydržet věčně. Constance chodí s panem Fletcherem. Asi mu dám důtku. Třeba někde sežene ještě jednu a pořádně ji seřeže.
19. prosince 1307
Okradli nás lupiči, jeden mě byl povědomý, ale to se mě asi něco zdálo. Stalo se to poblíž jednoho města, ale nevím u kterého, městům se vyhýbáme - máme hodně zlata a jsme možná už hledaní uprchlíci. Dostali jsme takovou nakládačku, že jsme v dálce viděl místní věž zcela nakřivo.
Vzpamatovali jsme se až večer, nějaké zlato nám zůstalo, ale budeme muset šetřit. Zopakoval jsem to všem několikrát, že musíme šetřit. Constance si večer koupila ve vesnici nové korále za šílenou spoustu peněz.
24. prosince 1907
Štědrý den, nocujeme kdesi v temných lesích vysoko v horách, je zima, nemáme co jíst a kolem vyjí vlci. Pan Hopkins si myslí, že v noci vlci zaútočí. To je dobře, už nemám co jíst.. Constance se rozešla s panem Fletcherem a začala chodit s panem Brandem. Pan Fletcher byl zničený a snažil se opít vínem, co jsme sehnali dole v nížině. Nabídl jsem mu tykání a oba jsme se žalem opili.
25. prosince 1307
Vlk nechutná špatně.
6. února 1308
Už mnoho dní bloudíme v horských soutěskách, bohužel jsme přišli o pana Gibsona, který řekl, že toho má dost a že se tu usadí. Dali jsme mu trochu zlata do začátku a slíbili si navzájem, že si budeme dopisovat. Constance stále chodí s panem Brandem, ale mám dojem, že nadšený už z toho není tak, jako na začátku.
Doufám, že hory už brzy skončí, už nikdy se nevypravím nikam, kde je to výš jak lehký kopec. A nepolezu na stromy.
14. února 1308
Zkusil jsem vyžebrat nějaké jídlo, ale z nějakého důvodu jsem dostal barevný obrázek s roztomilým štěňátkem a srdíčkem. Zvláštní země. Dobrá zpráva je, že pomalu sestupujeme do nížiny. Pan Fletcher, tedy Mel, už si vlastně tykáme si přivázal na nohy dvě prkna z plotu jedné horské boudy a následně nám zmizel hluboko v údolí. Našli jsme ho až večer ve vesnici, byl, opilý na mol, prý prodal patent a je teď děsivě bohatý.
23. března 1308
Procházíme podivnou zemí, nikdo nás naštěstí jak se zdá nehledá, ale všechno je tu děsivě upravené, v oknech květiny, ráno jsem zahlédl fialovou krávu. Míříme stále na sever. Constance si koupila v místním krámku předražené dřeváky. Mel je opravdu bohatý, takže jedeme na voze. Constance se pokusila znovu chodit s Melem, ale nepodařilo se jí to, Mel si spočítal - s mojí pomocí - že návštěvy vykřičených domů třikrát týdně ho vyjdou v konečném součtu výrazně levněji a nebude mít takové nervy.
6. září 1308
Po dlouhé době jsme se vrátil k deníku - usadili jsme se. Našli jsme malou zemi, je tu mléko a smrdí to tu, ne, vlastně, je tu strdí, hezký holky a mají tu takový skvělý nápoj, zrzavý a s bublinkami. Koupili jsme jednu z tvrzí a okolní pole, trochu jsme s panem Gibsonem zmasakrovali zaostalé místní vesničany a ti nám nevolničí. Krajina je příjemně vlnitá, ale ne vysoká. Tady už zůstaneme.
tvrz Vlkošov
"Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam"
12. října 1307
Nalodil jsem se se svojí družinou věrných bratří na rychlou loď, která byla skryta v přístavu a na příkaz velmistra řádu, mého bratra Jacquese de Molay s sebou odnesl z naší svatyně čtvrtinu největšího tajemství našeho řádu. Jacques mne sice zapřísahal, ba co více, dal mě přímý rozkaz nezmiňovat se o mém poslání nikomu vně i uvnitř řádu, já ale mním, že nikdy nikdo nebude číst tyto řádky, ani za sto, ani za dvěstě, ba ani za 700 let. A pokud ano, nebude praničemu rozuměti.Popravdě, můj milý, čerstvě založený deníku, už Jacques už mě leze na nervy s tím vytahováním, že on je velmistr a já jen mistr.
Kam směřují naše kroky (přeškrtnout) vlny (přeškrtnout) prostě kam plujeme nevím. Jen toliko vím, že vše záleží na dobrém větru a našem kormidelníkovi Albertovi, který je sice na lodi nový, ale nikdo jiný nebyl tak rychle na honem k dispozici.
Donesla se nám totiž informace, že na náš řád se chystá útok z řad lidí blízkých králi. Nepřikládáme mu moc důležitosti, ale jeden nikdy neví, přeci jen, je to král a ten si nebere servítky. Já si servítky vzal, nikdy na moře nevyplouvám bez kompletního servisu ku stolování.
Správný gentleman se totiž pozná výhradně podle dobrých mravů, na to je třeba pamatovati. Dobré mravy a pevná vůle, jiskra v oku, čistá mysl, to je naše topenářské heslo. Tedy templářské, topenáři to mají trochu jinak, něco o čistých trubkách a hasáku myslím.
16. října 1307
Možná, že vzít Alberta na loď nebyl úplně nejlepší nápad a lepšího výsledku bychom dosáhli, kdybychom nechali kormidlo, aby se otáčelo samovolně. Z Alberta se vyklubala mladá dáma, konkrétně dcera hraběte de Fleur, Constance. Jakmile jsme byli mimo dohled břehů naší vlasti, přestala svoji totožnost skrývat, což vedlo málem ke vzbouření celé posádky. Žena na lodi podle nich přináší smůlu. Zatím to vypadá, že je to pravda. Když už jsme potřetí připlouvali zpátky do Francie, násilím jsme Constance odehnali od kormidla, přestože tváří tvář naší situaci stále tvrdila, že naviguje stejně dobře, jako kterýkoliv muž. Pokud měla na mysli muže, který nemá jedno oko, orientační smysl a neotočí ani s vypětím všech sil kormidlem ani o kousek, měla pravdu.
Posádka se jinak skládá ze tří důstojníků, pana Fletchra, pana Branda a pana Hopkinse. A málem bych zapomněl na pana Gibsona, ale ten je tu spíše proto, že je to můj přítel, takže jsme mu sehnal funkci lodního felčara.
1. listopadu 1307
Stále na moři, jen nikdo z nás neví, kde konkrétně. Constance se pokusila minulý týden o převrat, ale ve svém úsilí zůstala osamocena. Dochází nám maso, možná dojde na nejhorší a budeme muset jíst zeleninu.
Ještě týden s tou ženskou a plavu zpátky do Francie! Pan Fletcher se jí snaží nadbíhat a mám pocit, že není sám, že i ostatní pánové, bláhovci!
23. listopadu 1307
Země! Na obzoru je vidět pobřeží, krásné pláže, ale ani jedna palma. Zvláštní. Posádka se těší, až vkročí na pevnou zem. Když se Constance nepodařilo převzít velení na lodi, začala alespoň muže nutit k úklidu kajut.
27. listopadu 1307
Ostrov. Vzhledem k roční době a zemské šířce je tu silně chladno, občas padá sníh. Zakotvili jsme, abychom obnovili zásoby vody a nalovili nějakou zvěř. Ostrov byl obydlen domorodým kmenem, všichni divoši byli zachumlaní do kožichů, šál a čepic a krom rychlé výměny našich korálků za jejich maso, kůže a zlato neměli o bližší komunikaci a seznámení zájem. Pan Gibson a pan Fletcher vypadali velice zklamaně, ale přišlo mě, že i pánové Hopkins a Brando nebyli ve své kůži.
3. prosince 1307
Itálie, říkám si, že jsme mohli jít pěšky a měli bychom to blíž. Vypravili jsme se na sever, přeci jen rozkazy Filipa Sličného - mezi námi, je to zcela irelevantní přezdívka - by mohli dojít až sem, do nížin, v Alpách snad budeme bezpečnější. Papež sice podle místních, jak jsme se opatrně doptali odmítl náš řád exkomunikovat, ale papež nemusí vydržet věčně. Constance chodí s panem Fletcherem. Asi mu dám důtku. Třeba někde sežene ještě jednu a pořádně ji seřeže.
19. prosince 1307
Okradli nás lupiči, jeden mě byl povědomý, ale to se mě asi něco zdálo. Stalo se to poblíž jednoho města, ale nevím u kterého, městům se vyhýbáme - máme hodně zlata a jsme možná už hledaní uprchlíci. Dostali jsme takovou nakládačku, že jsme v dálce viděl místní věž zcela nakřivo.
Vzpamatovali jsme se až večer, nějaké zlato nám zůstalo, ale budeme muset šetřit. Zopakoval jsem to všem několikrát, že musíme šetřit. Constance si večer koupila ve vesnici nové korále za šílenou spoustu peněz.
24. prosince 1907
Štědrý den, nocujeme kdesi v temných lesích vysoko v horách, je zima, nemáme co jíst a kolem vyjí vlci. Pan Hopkins si myslí, že v noci vlci zaútočí. To je dobře, už nemám co jíst.. Constance se rozešla s panem Fletcherem a začala chodit s panem Brandem. Pan Fletcher byl zničený a snažil se opít vínem, co jsme sehnali dole v nížině. Nabídl jsem mu tykání a oba jsme se žalem opili.
25. prosince 1307
Vlk nechutná špatně.
6. února 1308
Už mnoho dní bloudíme v horských soutěskách, bohužel jsme přišli o pana Gibsona, který řekl, že toho má dost a že se tu usadí. Dali jsme mu trochu zlata do začátku a slíbili si navzájem, že si budeme dopisovat. Constance stále chodí s panem Brandem, ale mám dojem, že nadšený už z toho není tak, jako na začátku.
Doufám, že hory už brzy skončí, už nikdy se nevypravím nikam, kde je to výš jak lehký kopec. A nepolezu na stromy.
14. února 1308
Zkusil jsem vyžebrat nějaké jídlo, ale z nějakého důvodu jsem dostal barevný obrázek s roztomilým štěňátkem a srdíčkem. Zvláštní země. Dobrá zpráva je, že pomalu sestupujeme do nížiny. Pan Fletcher, tedy Mel, už si vlastně tykáme si přivázal na nohy dvě prkna z plotu jedné horské boudy a následně nám zmizel hluboko v údolí. Našli jsme ho až večer ve vesnici, byl, opilý na mol, prý prodal patent a je teď děsivě bohatý.
23. března 1308
Procházíme podivnou zemí, nikdo nás naštěstí jak se zdá nehledá, ale všechno je tu děsivě upravené, v oknech květiny, ráno jsem zahlédl fialovou krávu. Míříme stále na sever. Constance si koupila v místním krámku předražené dřeváky. Mel je opravdu bohatý, takže jedeme na voze. Constance se pokusila znovu chodit s Melem, ale nepodařilo se jí to, Mel si spočítal - s mojí pomocí - že návštěvy vykřičených domů třikrát týdně ho vyjdou v konečném součtu výrazně levněji a nebude mít takové nervy.
6. září 1308
Po dlouhé době jsme se vrátil k deníku - usadili jsme se. Našli jsme malou zemi, je tu mléko a smrdí to tu, ne, vlastně, je tu strdí, hezký holky a mají tu takový skvělý nápoj, zrzavý a s bublinkami. Koupili jsme jednu z tvrzí a okolní pole, trochu jsme s panem Gibsonem zmasakrovali zaostalé místní vesničany a ti nám nevolničí. Krajina je příjemně vlnitá, ale ne vysoká. Tady už zůstaneme.
tvrz Vlkošov
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)