Andrea právě vyvrcholila (Velký Rozsutec)
1. den
11. července 2008
Rozsutce
Když jsem zvažoval, jak pojmout deník z Malé Fatry, zjistil jsem, že tentokrát to nepůjde obyčejným zapisováním událostí - daleko víc, než kdy jindy jsem spíš vnímal pocity a nálady, které se prohání slovenskými horami jako vítr. Nakonec jsem vzal Radkovi fotografie a seřadil je chronologicky tak, jak vznikaly a dopsal k nim drobné komentáře a postřehy.
Nádraží v Žilině, vystupujeme z vlaku. Cesta lůžkovým vozem byla příjemná a rychle utekla. Někteří z nás zjišťují, že nemají jídlo a vyměněné peníze, autobus nám ujíždí před nosem.
Hotel Diery na severním konci Malé Fatry, obvyklé výchozí místo do Dolných, Horných, Jánošíkových a kdovíjakých ještě Dier, tedy soutěsek podobných těm ve Slovenském ráji. Přijeli jsme sem ze Žiliny nikoliv autobusem, ale dodávkou soukromého a tudíž černého dopravce. Jel jako prase křížené s idiotem, takže jsme se místy i docela báli.
Stoupání v úseku mezi Dierami Dolnými a Dieramy Hornými, žebříky jako vymalované, výška neustále rostoucí, horko veliké. Stejně jako očekávání, jak ten Rozsutec hernajs vypadá. V jednu chvíli jdete po louce a praží na vás slunce, pak zajdete mezi skály a ochladí se o deset stupňů a cáká na vás vodní tříšť z vodopádů.
Andrea si v horolezeckém zápalu v Horných Dierách razí cestu vodopádem a nedbá nebezpečenstvích, která tu číhají na každém kroku. Tichou vzpomínku jsme věnoval loňskému předsilvestrovskému zdolávání Suché Belé ve Slovenském ráji, kdy vodopády byly zamrzlé.
Konečně jsme vylezli z Diery. Rozcestí pod Tanečnicou a první odpočinek, porada, jestli se na Malý Rozsutec vydat, nebo ne. nakonec vítězí názor, že ano, že od toho tu koneckonců přeci jsme, abychom po těch skalách šplhali. Ukazujese, že Honza má batoh o hmotnosti mezi 25 - 30 kilogramy. Ničeho nedbá a statečně supí vzhůru.
Pod Malým Rozsutcem, cedule ukazuje, že je to nahoru jen cca. 30 minut. Nechce se nám to moc věřit, vypadá to tak na hodinu. Zuzka začala mít problém skyčlí, takže se pasovala do role ztrážce batohů a my varazili zcela sami. Tedy plus ty davy turistů okolo nás.
Dáša a její první stoupání na řetězech - vystrašená, ale šťastná jako Venclovský. Bylo to skutečně jen 30 minut, i když příšerně do kopce. U řetězů se tvořily fronty, nějací maďaři se bezohledně drali vzhůru a nebylo v našich silách je ani srozumitelně poslat do prdele.
Andrea a Dáša na vrcholku Malého Rozsutce o něčem vášnivě debatují, vypadá to jako hodina jógy. Výhled byl takový, že v dálce se rýsovala i Žilina a u ní parkoviště Kia Motors se spoustou máku, tedy vozů Kia Seed.
A hrdinka dne Dáša opět sestupuje stejnou trasou, což už je trochu horší, protože se musí dívat pod sebe, ale i tak to zvládá a dole se vítězně objímáme. Maďaři poslání do prdele mezinárodně srozumitelným gestem.
Stoupání na Velký Rozsutec, vrchol, který jakoby do Malé Fatry, která je spíš travnatá a zaoblená ani nepatřil. Radek slibuje od Stohu, což je vrchol hned za Rozsutcem prudkou změnu krajiny, tak jsme na to všichni dost zvědaví, tahle se nám vcelku hodně líbí.
Vrchol Velkého Rozsutce a skutečně - krajina rázem mění charakter a přestává být skalnatá a mění se na travnatou. Pohled dolů na rozcestí mezi Rozsutcem a Stohem je jen pro otrlé, klesání pak ještě pro otrlejší, biolela nás všechny příšerně kolena, ale výhledy za to stáli. Radek dokázal vášnivě mluvit o kdejaké kytičce v širokém okolí, měl být biolog a ne IT manager.
Ještě jednou vrchol Rozsutce, či spíš kousek pod ním. Máme kolektivní radost, že jsme to dokázali, že je tu hezky a tak venkoncem vůbec.
Malý Rozsutec z Velkého Rozsutce, Malá Fatra je taková malá, soukromá pohádková země zabalená ho huňatého zeleného koberce plného skřítků s krumpáčkama (cepín).
Pod Rosutcem na rozcestí - to, co původně vypadalo jen jako malá zastávka kvůli doplnění energie se nenápadně za tichého souhlasu všech zůčastněných změnilo na náš první nocleh. Právě šeptám Andree něco dráždivě pikantního (ptal jsem se, jestli ještě máme tu kořeněnou paštiku).
Soumrak v horách. Fotografie Rozsutce z téhle strany zdola jsem si nechal na další den, jedna se obzvlášť vyvedla. Holky spaly ve stanu, Zuzka s Honzou taky, já a Radek pod širákem, noc byla teplá a hvězdnatá. Radek pozorovla hvězdy až do rána, protože si vzla ultraodlehčený spacák a byla mu kosa. Já spal jako nemluvně a bylo mě horko.
2. den
12. července 2008
Hřeben
Velký Rozsutec v celé své kráse. Viděli jsme ho ještě večer, jak se tyčí v dálce, takže už nám lezl na nervy. Stále jdete a stále se moc nevzdalujete od místa, kde jste byli ráno. Úplně vlevo je vidět malinkatý Malý Rozsutec.
Hloubka údolí - systém přechodu hlavního hřebene Roháčů je následující: Vyšplháte 400 metrů, sešplháte 400 metrů, vyšplháte 400 metrů, sešplháte... a tak pořád dokola.
Radkovy kytičky - dokázal se rozplývat nad kdejakou trávou, mám podezření, že si to všechno vymyslel, nebo má v telefonu kapesní rostlinný klíč k určování druhů.
Hřeben před námi, hřeben za námi, ostatně proto se tomu říká hřebenovka. Počasí stále výborné. Rozsutec tradičně vykukuje v pozadí.
Náš albnánský průvodce Radek chtěl mát taky nějakou fotografii, tak nám půjčil svůj fotoaparát a pózoval.
To jsem se nezbláznil, to tématicky dělám živý obraz na téma Pekelník, tedy skálu, na které právě stojím, škoda, že není ani trochu vidět.
Výstup na hřebínek - Andrea, netuše, že jsa focena vylézá poslední překážku při stoupání na hřeben před Malým Kriváněm.
Poslední stoupání na Malý Kriváň, sil ubývá, tma se blíží, ale nikdo to nechce vzdát jako první. Podle mě i Kolumbus to chtěl otočit už třetí den domů do Španělska, ale hecovali se s posádkou tak dlouho, až dopluli do Ameriky.
Fatranská momentka ála Radek
Na vrcholku Malého Kriváně.
Brutální sestup k chatě pod Suchým, kolena stávkovala, Honza neustále vyhrožoval, že jestli nebude hned záchod, stane se neštěstí.
Sjezdovka NAD chatou POD Suchým.
Zvědavý motýl.
Zvědavý pták.
3. den
13. července 2008
Bouře
Domašínský meandr při sestupu ke Starému hradu (Strečno)
Meadr ještě jednou, na jinou stranu.
Zřícenina hradu Strečno.
Ksichty ve Strečně
Albánec se koupe ve Váhu.
Taková typická slovenská vesnice.
Slavkovský památník a debata o tom, kde budeme spát, když se blíží ten konec světa.
Konec světa.
A nové, podmračené, ale krásně světlé ráno.
Fotogalerie
Malá Fatra (Wikipedie)
Malá Fatra je geomorfologický celek Fatransko-tatranské oblasti v severozápadní části Slovenska. Je to hrásťové pohoří, které bylo vyzdviženo mohutnými tektonickými pohyby v průběhu třetihor a čtvrtohor. Skládá se z krystalických hornin (břidlice, ruly) a sedimentů (vápence, křemence, dolomity).
Geografická charakteristika: Hluboké údolí Váhu dělí pohoří na dvě části:
Severní Kriváňská Fatra, s nejvyšším vrcholem Veľký Kriváň (1709 m n.m.), skalními štíty a několika soutěskami (nejznámější Vrátná Dolina) v roce 1967 byla vyhlášena CHKO a v roce 1988 Národním parkem Malá Fatra o rozloze 226 km².
Jižní Lúčanská Fatra je na východě ohraničená Turcem, na západě Rajčankou a na severu Váhem. Je tvořena žilnými a hlubinnými vyvřelinami mladšího paleozoika (karbonu) granodiority a křemennými diority, které postupně krystalizovaly a vyzdvihovaly se až do dnešní podoby. Nejvyšší vrchol, Veľká lúka (1476 m n.m.) je na rozdíl od Kriváně oblý kopec, také nazývaný Martinské hole. Pod ním je lyžařský areál, jediný v Lúčanské Fatře. Přes celý hřeben, od Kľaku na jihu až na Minčol na severu vede hřebenová cesta, z níž je krásný výhled na okolní hory a je mimochodem téměř jediná známka toho, že tam kdy vkročila lidská noha.
Porost tvoří v nižších polohách bučiny, výše s příměsí smrku a jedle a v nejvyšších partiích borovice kosodřevina.
Originální článek na WikipediiJánošíkove diery (Wikipedie)
Rozsutce od Jánošíkových Dier, foto: Pito.T, Panoramio Jánošíkove diery (případně pouze Diery) je soustavou soutěsek a kaňonů v Kriváňské Malé Fatře. Jánošíkove diery se nachází v národní přírodní rezervaci Rozsutec. Skládají se ze tří ucelených částí: Dolné diery, Nové diery a Horné diery. Protéká jimi Dierový potok, jehož vodou byly Diery vytvořeny. Nachází se zde více než dvacet vodopádů, které vytvářejí Vodopády Dierového potoka. Bizarní skalní útvary se specifickým klimatem jsou domovem většího počtu nezvyklých druhů rostlin a živočichů.
Jánošíkove diery jsou přístupné atraktivními značenými turistickými stezkami s lávkami, žebříky a řetězy. Východiskem do Dier jsou osady patřící do katastru obce Terchová - Štefanová a Biely Potok. V Dolných dierach je vybudovaná naučná stezka. Horné diery jsou v zimním období uzavřené.
Originální článek na WikipediiRozsutec (Wikipedie)
Národní přírodní rezervace Rozsutec leží na Slovensku v Národním parku Malá Fatra. Byla vyhlášená v roce 1967. Její aktualizace proběhla v roce 1986. Výměra rezervace je 842 ha a chrání geologicko-biologický komplex výrazných krajinných dominant Malé Fatry - Velkého a Malého Rozsutce. Zahrnuje v sobě morfologicky atraktivně formované vápencové útvary jako kaňony (tzv. tiesňavy), rokliny, obří kamenné hrnce, vodopády, skalní stěny a skaliska. V rezervaci nalezneme bohatou typickou vápenomilnou floru a horskou faunu, která zahrnuje několik vzácných endemických, reliktních a vzácných druhů rostlin a živočichů. Součástí rezervace Rozsutec jsou také známé Jánošíkove diery, které se skladají z častí Dolné diery, Nové diery a Horné diery (Tesna rizňa). Dierami protékající potok vytváří Vodopády Dierového potoka.
Originální článek na WikipediiVelký Rozsutec, 1610 m n.m. (Wikipedie)Vrchol Velkého Rozsutce, foto: Mr.Zid, Panoramio Velký Rozsutec je nejvýraznějsí hora nacházející se v krivánské části Malé Fatry na Slovensku. Charakteristické jsou vápencové stěny a brala, tvořící vrcholovou pyramidu.
Leží zcela na východě pohoří jihozápadně nad obcí Biela (720 m, okres Žilina) a asi 6 km severozápadně od lyžařského střediska Lučivná (501 m). Nejimpozantnější je pohled na Rozsutec z obce Štefanová (625 m) ležící 3km západně, odkud jsou také nejčastěji vedeny výstupy na vrchol.
Přístup: Přístup je možný hned z několika stran. Nejjednodušší a nejkratší výstup je zřejmě od západu z obce Štefanová po zeleně značené turistické stezce přes sedlo Medziholie (1185 m).
Délka: Štefanová - Velký Rozsutec (2,5 hod.)
Výchozím bodem pro většinu výstupů je obec Štefanová, ze které jde stezka nejprve lesem, až nastupuje na tzv. Dolne Diery, které posléze přecházejí v atraktivnější skalnatou soutěsku Horné Diery (podél potoka v hlubokém zářezu cesta překračuje po lávkách skalní stupně a potok, místy nainstalované zábradlí atd.). Ještě výše stezka míjí menší soutěsku Tesna Rižna a poměrně mírně vychází na horské louky sedla Medzirozsutce. Výstup k vrcholu ze sedla je poměrně jednoduchý, ve své vrcholové pasáži místy zajištěný řetězy. Stezka pod vrcholem překonává skalní stupně. Pro výstup z obou směrů je potřebná jistá chůze ve skalnatém terénu, dobrá fyzická kondice a odpovídající vybavení a oblečení. Z vrcholu bohatý výhled na Malou Fatru, Vysoké a Nízké Tatry a okolní horstva.
Délka: Štefanová - Medzirosutce (2 a 1/4 hod.) - Velký Rozsutec (1 a 1/4 hod.) - Medziholie (1 hod.) - Štefanová (1 a 1/4 hod.)
Na vrchol Velký Rozsutec je možno se také dostat po hřebeni z Poludňového grúňa (1460 m) a Stohu (1607 m), kde vede červeně značená turistická značka. Na Poludňový grúň lze vyjet lanovkou ze Štefanové.
Délka: Poludňový grúň - Stoh - Velký Rozsutec (3 hod.)
Poslední a nejméně využívaná cesta nabízející se při výstupu na Velký Rozsutec je z lyžařského střediska Lučivná. Žlutě značená stezka se klikatí mezi nízkými zalesněnými vrcholy Lučivná (770 m), Čierťaže (849 m) a Ostré (1167 m) a velkým severním Ostré dosahuje od východu sedlo Medziholie v místě kdy kdysi stávala bývalá Chata pod Rozsutcom.
Celá oblast kolem vrcholu Velký Rozsutec patří do Narodního parku Malá Fatra, kde ta nejcennější uzemí jsou chraněné jako Národní přírodní rezervace Rozsutec (založena 1967, výměra 842 ha) chránící geologické výtvory a vápencové útvary spolu s vápenomilnou florou. Lze se zde setkat s mnoha endemickými druhy rostlin. Fauna je typická horská (svišť, kamzík, rys ostrovid). Vyniká svérázností a bohatstvím rostlinstva a patří tak k nejbohatším botanickým lokalitám na Slovensku. Najdou se zde některé slovenské endemity. Platí zde nejvyšší 5.stupeň ochrany. Je proto je nutné dodržovat pravidla rezervace při pohybu na tomto území.
Originální článek na Wikipedii
Stoh, 1607 m n.m. (Wikipedia)
Stoh (1 607, 4 m.n.m.) je výrazný holý vrchol v hlavním hřebeni Kriváňské části Malé Fatry.
Stoh je výborným vyhlídkovým bodem s kruhovým výhledem především na sousední vrcholy Velký Rozsutec a Poludňový Grúň. Je křižovatkou turisticky značených stezek. Svahy Stohu, které jsou silně lavinózní, jsou v některých částech porostlé souvislými plochami borůvek (Vaccinium myrtillus). Je pravděpodobné, že na Stohu původně rostl les a kosodřevina. V minulosti byl však z důvodu intenzívního využívání k pasení ovcí postupně zcela odlesněn.
Originální článek na WikipediiVelký Kriváň, 1708,7 m n.m. (Wikipedie)
Pohled z Velkého Kriváňa, foto: lacik46, Panoramio Velký Kriváň (slovensky: Veľký Kriváň) je s 1 708,7 m.n.m. nejvyšším vrcholem pohoří Malá Fatra v severozápadní části Slovenska.
Vrchol velkého Kriváně je součástí hlavního hřebene Krivánské části Malé Fatry. Vrchol se nachází nad horní hranicí výskytu kosodřeviny a je výborným vyhlídkovým bodem s ideálním kruhovým výhledem. Sousedí s vrcholy Pekelník (1609 m) a Chleb (1645,6 m) od nichž jej oddělují sedla Bublen (1610 m) a Snilovské sedlo (1524 m). Jižní, východní a západní svahy hory jsou lavinové.
Výstup na vrchol je možný od chaty Vrátna po zelené turistické značce, dále je možné využít sedačkovou lanovku na Snilovské sedlo (1 524 m) a odtud po červené značce na vrchol. Délka výstupu po zelené značce je asi 2:30 hod., od horní stanice lanovky je vrchol vzdálen asi 45 minut.
