Pride & Prejudice

Zatím jediný čistě romantický film, který mám bezvýhradně rád, byl Love Actually, ale teď k němu přibyla nejnovější verze (2005) románu Jane Austenové Pýcha a předsudek. Krásná Keira Knightley jako Elizabeth, úžasná Rosamund Pike jako její sestra Jane (ano, je to ta slečna Frost z Jamese Bonda, ta co tak rada šermovala, až na to dojela, tady má jen stejnou tvář, tím to končí), Brenda Blethyn jako nesnesitelná a trapna matka (ano, Bílá vdova, tady ale nepěstuje trávu, ale kedlubny), příjemně umírněný Donald Sutherland coby její manžel a otec Benettovic babince (scéna, kdy dává Elizabet požehnání je pro mě vrchol filmu) a především pan Darcy v podání Matthew Macfadyena. Přesní, romantičtí a vcelku i po zásluze odměněni (krom té užvaněné matky, která ke všemu přišla jaksi ze situace)

Rozhodl jsme se sehnat i Rozum a cit a jinou variantu Pýchy a předsudku s Kate Winslett a Emou Thomson, též knihy a vůbec se o Jane Austenovou začít zajímat - začínám večer, filmem The Jane Austen Book Club, už se nemůžu dočkat.

Zkrocení zlého muže

Následující řádky píšu s vědomím, že hned, jak mě mí kamarádi potkají, dají mě přes držku.

Věc se má tak - mám doma až nemístně uklizeno a mám z toho dobrý pocit. Paradoxně jsem to já, který vždy bránil mužský přístup k věci, tedy že uklízet je třeba až ve chvíli, kdy mě začnou věci v bytě překážet, nebo se stanou díky prachu nečitelné. Ani, já se přiznávám, já uklízím rád.

Tedy, ne, že by mě to byo nějak přirozené, já prostě musím. Andrea teď trávé své všední dny v Praze, vydělává nekřesťanské a nepohanské peníze činností, které málokdo rozumí a navíc jí to jde a ještě navíc jí to baví. Já jsem doma sám.

Na filmy se vydržím koukat jen omezenou dobu (non-stop 3 dny a pak už to nejde), comicsy se dají přečíst za jednu noc a protože právě hubnu, takže se nepřecpávám, jsou tím vyčerpány skoro všechny možnosti, co dělat. Ještě tedy cvičit, ale to jsme si na fotbale zničil koleno, takže sotva chodím.

Takže jsme nejdřív začal mluvit na mončičáky (ne poprvé), pak na pračku a myčku a včera jsme vedl rozhovor s dveřmi od ložnice. Uvědomil jsem si, že mě ze samoty hrabe. To, co se nejdřív jevilo jako svoboda pohybu a vyjádření skončilo jako přiznání si, že mě Andrea chybí víc, než jsem si myslel. Chybí mě hodně.

Nikdo mě nepeskuje, nikdo mě neúkoluje, nikdo mě neštve. Po telefonu to není ono.

Takže jsem začal uklízet. Nejdřím jen tak zlehka, co to udělá. Fungovalo to, zabralo mě to čas a ještě jsem měl pocit, že jsem užitečný. Tak jsme přidal. Pak se to zvrhlo.

Mám vytřeno, vyluxováno, ustláno, umyto, setřeno, vycíděno, vypráno, usušeno, vyžehleno, zaděláno na mrkvový dort a kdybychom měli záclony, tak se teď suší. Asi vymaluju předsíň.

Takže už tom uasi rozumím, proč ženský pořád uklízejí. Ale tohle jsme nikdy nenapsal a kdykoliv to popřu.

Červenka

Sýkorky dostaly dnes vážnou konkurenci - jakýsi malý fták, podle sousedky Vlasty je to Červenka, si přisvojil právo ozobávat parapet taky. Zatím se ještě nedohodly (Sýkorky a Červenka)na dvoutaktním zobání, takže většinu času tráví tím, že se navzájem od zobu odhání. A protože nedávají bacha, dají se pěkně v klidu vyfotit. Doufám, že jednou přiletí i straka, tu bych rád viděl zblízka.

Srnčata pod oknem

Nejen ftáci, co mě oklovávají parapet, ale i srnky mě dělají společnost, když je Andrejka pryč. Tenhle malej čumák se chodí pást pod okna z ložnice. Ještě kolem běžel bažant, ale ten byl rychlejší, než já, tak snad příště.

Sýkorky za oknem

Trvalo jim jenom tři dny, než si mezi sebou řekli, že u nás na okně mají zobání úplně zadarmo a v okolí není žádná kočka, takže se tam teď cpou jako o život skoro non-stop.