Datum: 11. srpna 2010
Délka: 50 Km
Čas: cca 4 hodiny
Terén: Kopce jako kráva, bahno, boží sjezdy lesem, přívoz, železniční most a Dolanská stezka jako bonus
Popis:
- Z Lochotína mezi paneláky na hráz rybníku Šídlovák, kde začíná cyklotrasa č. 35.
- Po ní lesní širokou cestou na křížení se žlutou a modrou turistickou značkou, trasa pokračuje stále lesem po modré do Záluží.
- Ze záluží po silnici č. 180 k mostu přes nivu říčky Třemošná. Na mostě se trasa napojuje na červenou turistickou značku.
- Po červené značce stoupáním lesní pěšinou a následně lesní cestou na křížení se silnicí Třemošná - Horní Bříza.
- Přes silnici stále lesní cestou po červené už relativně po rovině do Horní Břízy k nádraží. Poslední část tohoto úseku vede po úzké cestičce nad kolejemi.
- Z horní Břízy po ulici Tovární na křížení se státní silnicí č. 27 a dál silnicí směrem na obec Obora k železničnímu podjezdu (po zelené turistické značce).
- Stále po zelené lesní šotolinovou cestou stoupáním na horizont.
- Dlouhý sjezd stále po zelené značce, nejprve lesem, potom loukou ke dvoru Býkov.
- Dále stále po zelené značce, nejprve mírný sjezd k Hromnickému potoku, potom delší lesní stoupání pod vrch Kosina.
- Dlouhý sjezd stále po zelené k Hromnickému jezírku nejprve po okraji lesa, potom úvozovou cestou v polích.
- Od Hromnického jezírka ještě po zelené prudký sjezd serpentinou po šotolině na silnici v obci Hromnice, odtud po silnici před Žichlický most, odbočit doleva na cyklotrasu Baroko III (souběh se žlutou turistickou značkou) nad říčkou Třemošná na silnici do obce Chotiná.
- Z Chotiné po žluté turistické značce stoupáním (nejprve obcí, pak prašnou a nakonec lesní cestou) pod vrch Na vartě.
- Stále po žluté ještě mírné stoupání polem na horizont a dlouhý sjezd do obce Nynice a dál k přívozu Darová.
- Přívozem Darová přes řeku Berounku. Přívoz jezdí do listopadu o 8 do 18 hodin, cena je 20,- Kč.
- Po červené turistické značce trhákem obcí Darová a po úzké asfaltové cestě ke golfovému hřišti a klubu Darovanský dvůr.
- Stále po červené do lesa lehce bahnitou cestou a prudkým a dlouhým stoupáním a následně dlouhým sjezdem lesním terénem k přívozu Nadryby.
- Stále po červené ke Kořečnickému mlýnu a následně do obce Sedlecko. Poslední část stoupá po poloasfaltové silnicí.
- Ze sedlecka místní asfaltovou spojkou (stále po červené) na silnici č. 203, po ní krátký sjezd směrem na Smedčice, ale u železničního přejezdu po pravé straně (polní cesta) odbočit a podél kolejí na Chrástecký železniční most.
- Přes železniční most do Chrástu, obcí kolem Benátského mostu na křižovatku se silnicí č. 180, po ní malý kousek a odbočit doprava a novou stezkou nejprve polem a pak sjezdem lesem do kempu u Dolanského mostu.
- Od Dolanského mostu Dolanskou stezkou nad řekou do Bukovce po zelené značce pěšinou nad řekou.
- Z Bukovce podél železniční trati dozadu k bývalé papírně, sjezdem k výrobnímu areálu Systherm, za keři a polorozpadlou kolnou je malý most přes Berounku, pozor, na konci je žebřík. Mezi elektrickým ohradníkem nahoru na Bílou Horu.
- Z Bílé hory kolem radaru projet kempem (celoročně průjezdným, nikdo tam není).
- Cyklotrasou 2151 k Sofronce a na konečnou tramvaje č. 1
- Mezi paneláky k výchozímu místu
Šídlovský rybník (Wikipedie)
Šídlovský rybník, zvaný též Šídlovák, je součástí rybniční soustavy na Boleveckém potoce na severním okraji města Plzně. Kromě Boleveckého potoka je rybníknapájen další bezejmennou vodotečí od sídliště Košutka. Vznikl po roce 1460 při zakládání soustavy a pojmenován byl údajně podle tzv. Šídlovského statku čp. 14 vBolevci, k němuž patrně pozemky původně patřily. Byl používán jako třecí a komorový rybník, v současnosti slouží především k rekreaci. Pláže a dno rybníka je písčité, obklopen je borovými lesy a nedaleko od hráze se nalézá rybník Nováček. U rybníka začíná okružní Sigmondova naučná stezka seznamující s řadou zajímavostí v okolí.
V roce 2005 byla dokončena obnova rybníka, která zahrnovala odbahnění, vytvoření písečné pláže na severním břehu, nové vypouštěcí zařízení, úzkou asfaltovou silnici na hrázi a vyzdění bezpečnostního přelivu v jihovýchodním rohu rybníka.
Při severním břehu Šídlovského rybníka bývalo deputátní pole, které patřívalo k hájovně Dostálce. V roce 1922 zřídila poradna „Našim dětem“ na tomto pozemku ozdravovnu pro děti ohrožené tuberkulózou. První rok byla provozována ve stanu amerického typu, který věnoval Americký Červený kříž. Následujícího roku byla podle návrhu architekta Hanuše Zápala postavena dřevěná ústřední budova s kuchyní, kanceláří a umývárnami, k níž byly po stranách přistaveny dva stany. Provizorní uspořádání mělo být ve 30. letech nahrazenou stavbou nové velké ozdravovny, ale nakonec byly v letech 1939–41 stany nahrazeny firmou Josefa Kondra z Bolevce provizorně přistavenými křídly s ložnicemi a jídelnami. Při náletech spojeneckých vojsk na Plzeň za II. světové války byla ozdravovna poškozena. Po válce sloužila ozdravovna pro letní pobyty dětí z plzeňských mateřských škol. V 50. letech byla střední část přestavěna na zděnou, v následujících desetiletích však ozdravovna chátrala až během přestavby v 90. letech vyhořela a v závěru roku 1997 byla zbořena.
***
Hromnické jezírko (nebo též Červené jezírko) je přírodní památka u Hromnice nedaleko Třemošné. Jezírko o šířce 130 m, délce 190 m a hloubce až 18 m vzniklo 60 m pod úrovní okolního terénu závalem odvodňovací štoly krátce po zastavení těžby břidlice.
Vlastnosti vody
Voda jezírka je slabým roztokem kyseliny sírové, je proto sterilní a bez života. Sloučeniny železa dodávají jezírku červenou barvu.
Okolí
V okolí jezírka jsou šedé haldy, severní a jižní stěna jezera jsou zajímavé pro biology jako extrémní stanoviště. Roku 1975 bylo jezírko s okolím na ploše 12,2 havyhlášeno přírodní památkou.
Výroba vitriolu
Jezírko je památkou na těžbu břidlice, která je zmiňována již roku 1578. Od středověku sloužila břidlice k výrobě kamence, který byl používán jako bělidlo v textilní výrobě. Na začátku 19. století byla objevena možnost z hromnické břidlice získávat dýmavou kyselinu sírovou, lidově zvanou vitriol a v chemickém průmyslu takéoleum.
Od roku 1807 se naplno rozjela výroba olea pod vedením podnikatele J. Davida Starcka, který hlubinnou těžbu nahradil povrchovým lomem. Oleum bylo získáváno drcením vytěžené břidlice na několik centimetrů velké kousky, které byly složeny na 7–20 m vysokých haldách stojících na nepropustném jílovém podkladu. Haldy byly pro urychlení zvětrávání kropeny vodou přiváděnou z lesa Veselce. Voda obsahující síran železitý a hlinitý byla zachytávána do kádí, zbytek se pálil v pecích. Náročný postup se však vyplácel – dýmavá kyselina sírová v té době byla jediným známým rozpouštědlem rostlinného barviva indiga a hromnická výroba byla jediná na světě, na zdejší výrobě byl závislý anglický i německý průmysl. Oleum bylo také používáno k výrobě fosforu a k čištění minerálních olejů. V Anglii však objevili levnější syntetický způsob výroby olea a hromnická výroba začala upadat, až v roce 1896 těžba skončila.
Několikrát se během 20. století se uvažovalo, že by opuštěný prostor jezírka posloužil pro skládka odpadu.
***
