Další z klasických britcomů, fanouškovské stránky výstižně uvádějí tuto anotaci:
"Black Books je knihkupectví v Bloomsbury v centru Londýna. Jeho majitelem je Bernard Black, nemytý, nepřetržitě kouřící alkoholik, který nesnáší lidi kromě svojí nejlepší kamarádky Fran Katzenjammer (v překladu Fran Kocovina J ), která hned vedle vlastní obchod s dárkovými předměty Nifty Gifty.
V první epizodě se Fran a Bernard setkají s Mannym. Manny Bianco pracuje jako účetní a nesnáší stresující zaměstnání. Hned na začátku si přijde do knihkupectví koupit „malou relaxační knížku“, místo níž mu Bernard nabídne knížky „Tanky“ a „Historie výkřiků“ .
Příběh pokračuje a na konci epizody nabídne opilý Bernard Mannymu práci ve svém knihkupectví a tak začíná jejich podivné sado-machistické přátelství."
Z večera i k nad ránem pouštím kačenku i kačera a vzduch voní jazzovým piánem Sousedé tlukou zoufale na stěnu a já si ucpávám nos rukou pod vodou slyším jejich ozvěnu a pak se páka naší barerie zvedne a horký vodík začne proudit s kyslíkem dva ku jedné
Minuty a hodiny těla svlečená, boty vyzuty tři čtvrtiny naší rodiny jsou ve vaně, zbytek nad vodou voní nám večeře nebo snídaně stravou sourodou voda se matně leskne téměř do zelena a pod jelením mýdlem umírá nám pěna
Šampónem s vůni afriky si myjeme hlavy s úklonem na prstech vznikají faldíky pak ručníky a osušky adhezní součást fyziky rázem vlhčí suché průdušky když vláčná ruka na kohoutku vázne tu vytvoří se rychle soukromé parní lázně
Poslední CD mého vůbec nejoblíbenějšího muzikanta a textaře tentokrát na téma jak zahrát Boba Dylana jinak. Netroufám si bohužel cokoliv recenzovat, takže dávám slovo Jiřímu Černému - stačí kliknout ZDE. Jen dodávám - v písni Ještě není tma je krátký okamžik: Robert Křesťan dozpívá sloku, nástroje se utlumí, rytmus vrní v pozadí... a v tomhle okamžiku se ozve hlas Pavla Bobka. Neznám na albu krásnější místo.
Ještě není tma (Not Dark Yet)
Čím dál tíž se dejchá (A Hard Rain’s A-Gonna Fall)
Sbohem, Angelino (Farewell Angelina)
Seňore (Seňor – Tales of Yankee Power)
Jak mlýn se točí svět (Simple Twist of Fate)
U Majdy na statku (Maggie’s Farm)
Čeká nás poslední ráno (One Too Many Mornings)
Lily, Rosemary a Srdcovej kluk (Lily, Rosemary and the Jack of Hearts)
Zvoní zvony (Ring Them Bells)
Nashville Skyline Rag
Dívka ze severu (Girl of the North Country)
Ještě není tma (Not Dark Yet)
Padají stíny, ale není kam se hnout, nedá se spát ani zapomenout, mám pocit, jako bych měl duši z oceli a že mé jizvy ani slunce nezcelí. Není kam jít, i když by bylo na čase, ještě není tma, ale stmívá se.
Svůj pocit lidství jsem nechal někde v polích, jako by za vším, co je krásné, bylo něco, co bolí, přišel mi dopis, tak milý, samý cit, napsala prostě, co měla na srdci. A já už ani nevím, jestli ji poznám po hlase, ještě není tma, ale stmívá se.
Viděl jsem Londýn i Paříž pozdě k ránu, šel podél řeky až k břehům oceánu, padl jsem na dno světa, níž než umím říct, a v lidských očích už nehledám vůbec nic. Jako by pravda byla vadou na kráse, ještě není tma, ale stmívá se.
Přišel jsem na svět a zemřu, aniž bych chtěl, všem se zdá, že se hýbám, jenže jako bych otupěl, jen stojím a myšlenky mi běží buhvíkam, už ani nevím, pred čím sem utíkám. I modlitba mi zní jen jako vítr ve vlasech, ještě není tma, ale stmívá se.
Čtvrtý studiový počin bratrů Marka, Davida a Kryštofa u nás doma teď hraje téměř non-stop, za čož sklízím, úšklebk,y, výhružky a jinou šikanu od Andrey. Na druhou stranu, takhle mě bylo, když se zamilovala do Zuzany Navarové a hrála to od rána do večera.
Ebenové se liší svojí muzikou od "konkurence" především tím, že jsou jejich aranže neskutečně nápadité, barvité, precizně zahrané a co hlavně - doplněné chytrými texty. V porovnání s jednoduchými rýmovačky středněproudého folku vychází o několik tříd vítězně. V mých očích textům Marka Ebena může konkurovat snad jen Robert Křesťan. Každý píše jiným stylem, o něčem jiném, ale oba mají společnou jednu věc - málokdy u nich domyslím konec verše před tím, než zazní. Oba umí tvořit v mé hlavě vizuálnío brazy pouhým správným poskládáním slov. Příklad, který je myslím nejpříhodnější je verš v písni Chlebíčky - chlebíček podle Marka Ebena stál "kolem pěti kaček" a hned přichází pointa: "... ještě cítím tu vůni zasedaček" (pro úplnost - řeč je o chlebíčku s uherákem).
Další dvě písně, které mě zaujali nad jiné - rozhovor kosmonauta s manželkou před startem raketoplánu a všemi médii citovaný Folklóreček.
Nu, sbírku v knihovně doplnilo další CD a to je můl výběr velmi přísný.
