Opidiium

Rozcestí, kde se cesty setkávají, mám to ověřené.

Koncert v obýváku

Na začátku musím napsat dvě věci - Monty je můj kamarád a tohle není recenze.

Jsou koncerty, na které se těšíte, protože se jedná o vystoupení vašeho oblíbeného interpreta, nebo o hudbu, která ve vás vyvolává vibrace od palců u nohou až po roztřepené konečky vlasů. Jsou ale také koncerty, které se prostě stanou, nejdou nijak naplánovat.

Kdysi dávno jsem (ještě u nás na vsi) měsíc dopředu schraňoval lístky na koncert Slávka Janouška, vyprávěl na potkání každému, že takhle legenda vystoupí právě u nás v kulturáku a lákal diváky. V onen očekávaný den se nás sešlo pět. Já a mí čtyři kamarádi, uklízečku nepočítám, té se jen nechtělo do deště, tak si přinesla židli. Tenkrát poprvé jsem byl svědkem něčeho neuvěřitelného - Slávek koncert neošidil ani o jednu notu, ani o jednu historku, ani o jedno slůvko. Byl jsem od té doby na jeho vystoupení mnohokrát, a mezi těmi, kdy bylo narváno a tím u nás na vsi nebyl rozdíl. Pro pět lidí hrál a vyprávěl stejně, jako pro plný sál.

Včera vystupoval v TaKavárně (docela bádám nad správným skloňováním) Monty - Tlustý pán. Vypravili jsme se na něj s Danielou a Andreou poprvé v rámci našeho nového sdružení "Folk pro snoby" oblečení do společenského - děvčata ve večerních šatech, já v obleku, vedeni jednoduchou myšlenkou, ukázat tomu balíkovi z vidlákova, jak se dělá kultůra v Praze (což je přesně v intencích Montyho humoru). Celkem se nás sešlo osm diváků a dva členové personálu, návštěvnost folkových koncertů je v současné době mizerná až mizivá, kdo má tuhle hudbu rád, sám ví. Monty v osm dokouřil, sešoupnul k sobě gauče, vzal kytaru a začal.

Měl jsem podobný pocit, jako tenkrát se Slávkem - tohle byl KONCERT. Písničky bez nazvučení, hodně vyprávění o tom, jak vznikly (to se jinde většinou nedozvíte a je to škoda, protože ten poctit, když pak slyšíte píseň a říkáte si jasně, to psal když... a ono to dává najednou všechno smysl), laškování s divačkami...

Jednoduše - koncert v obýváku. Nikdo z nás osmi ho nevyhrál v soutěži, kterou Monty teď nedávno vyhlásil, nám se ten koncert prostě stal.

Momentka z oslavy narozenin, Náčelník, Andrea a choper baby, choper...

Podnikový večírek

Text jsem napsal jednoho kalného rána v roce 2005 ve "společenské místnosti" Holešovického hotelu, večírek ČSOB ještě běžel kdesi v patrech nade mnou... původně slova byla na melodii písně Tanečnice od Roberta Křesťana, takhle v rockové aranži od skupiny Mangabej jim to ale myslím sluší daleko víc :)

Kdepak noc a vzdát se dobrovolně tahu
ráno se zas někde zdrželo
jít teď spát to nestojí už za námahu
i když stůl mi ťuká na čelo

Za oknem sněhu jako za dvě zimy
i když uvnitř vlastně jakbysmet
hojí se pomalu mé zlomeniny
a ještě pomaleji srůstá ret

Venku se nenápadně rozednělo
z ulice zní první kročeje
ráno se tématicky připomnělo
a s ním zaklepala naděje

Že se mi všechno prostě jenom zdálo
není žádné předtím, žádné teď
co mi to všechno ale přeci dalo
je mnohoznačná odpověď

Olymp

V rámci velmi předběžného plánování - dvě místa v autě na zdolání hory Olymp (Řecko, 2918 m. n. m.) přibližný termín červenec. Náročnost - středně zdatný turista, nahoře sníh a zima, dole 30 stupňů, speciální vybavení žádné, jen pár úseků je po skalách s řetězy, takže feratové vybavení výhodou, ne nutností.