Délka: 60 Km
Čas: 7 hodinPopis trasy:
Začátek je na železniční zastávce Řevničkov, odkud jedeme po modré turistické značce až k myslivně Belšanka. Odtud pokračujeme po červené turistické značce do města Rakovník. Rakovník projedeme stále po červené turistické značce a přes obce Lubná, Žďáry a Malinová do Krakovce. Odtud stále po červené údolím Javornice do Zvíkovce.Odtud, stále po červené do Radnic. Tady je možnost sednout na vlak, nebo pokračovat přes Břasy do Plzně (dalších mnoho km).
***
Přírodní rezervace prameny Klíčavy
Rezervace je součástí CHKO Křivoklátsko. Prameniště se nachází asi 0,5 km jižně od žel. stanice Řevničov, nad rybníkem Horní Kracle. Jedná se o lokalitu s ledními porosty lužních olšin a otevřených mokřadních travinobylinných společenstev. Za nejcennější nález v lokalitě lze považovat druhy rašelinišť a vyšších poloh (terénní sníženina simulující kotlík). V rezervaci byl nalezeno celkem 275 druhů cévnatých rostlin, významné druhy pavouků a hmyzu, ještěrka živorodá, ořešník kropenatý, sluka lesní, hraboš mokřadní apod.
***
Rakovník (něm. Rakonitz) je město ve středních Čechách ležící asi 60 km západně od hlavního města Prahy. Nachází se v členité krajině na dně kdysi mokřinatého údolí, kterým protéká Rakovnický potok. Je správním, průmyslovým a kulturním centrem. Historické jádro města je od roku 1992 městskou památkovou zónou.
Historie
Rakovník se původně nazýval Rokytka a to podle říčky, která osadou protékala. Své dnešní jméno dostal údajně podle báje o velikém hladomoru, který zasáhl kraj. Tehdy pomřelo mnoho lidu a neštěstí by zřejmě pokračovalo dál, kdyby jednu moudrou ženu nenapadlo uvařit svým dětem k jídlu raka. V té době se totiž myslelo, že rak, který získá po uvaření rudou barvu, je jedovatý. Děti však nepomřely, Rokytka žila z raků a znova se postavila na nohy. Pravděpodobnější však je, že Rakovník dostal své jméno buď podle porostu, který kdysi rostl v tamních mokřinách. Písemně je poprvé připomínán v roce 1252 jako sídlo soudu. Základ současné podoby (dlouhé náměstí) město získalo ovšem až někdy kolem roku 1300. Majestátem českého krále Jana Lucemburského byla městu potvrzena práva, která mělo již ve 13. století (právo mílové, trhu). Rakovník měl statut komorního města, které však více než na vůli královské komory bylo závislé na momentálním postavení nedalekého královského hradu Křivoklátu. Kolem roku 1352 vyhořel kostel sv. Mikuláše na východním konci náměstí. Byl vystavěn téměř celý nově jako děkanský kostel a posléze zasvěcen tentokrát sv. Bartoloměji.
Nový kostel byl také posléze samostatně opevněn, jak je patrno z bojů z roku 1422, kdy byli nuceni město opustit sympatizanti husitství. O opevnění celého města se postaral až Aleš Holický ze Šternberka v první polovině 15. století. V bitvě u Lipan stál na vítězné straně a posléze se přimkl k Jiřímu z Poděbrad. Křivoklátsko s Rakovníkem měl v zástavě až do roku 1453, kdy se oblast vrátila pod královskou komoru. Jiří z Poděbrad povolil v roce 1471 městu výstavbu zděných hradeb. Jeho nástupce Vladislav Jagellonský udělil Rakovníku v roce 1482 erb, v němž se objevil i rak, protože již zřejmě nebylo správné povědomí o vzniku jména města.
V 16. století nastal velký rozvoj města. Začaly se stavět kamenné hradby, v nichž zvláště vynikly nové brány (Vysoká a Pražská), které však nebyly nikdy vskutku dokončeny. Dařilo se chmelařství a výrobě piva, které se získalo věhlas i v zahraničí. Na severozápadě za městem byl v roce 1575 založen nový hřbitov a postaven kostel Nejsvětější Trojice se samostatnou zvonicí. I po nástupu Habsburků na český trůn Rakovník stál při panovnících tohoto rodu a snažil se tak vyhnout zvůli toho, kdo právě držel Křivoklát. Až Rudolf II. toto ocenil a po staletích marného čekání povýšil Rakovník v roce 1588 na královské město.
Při českém stavovském povstání v Rakovníku našlo útočiště na konci října 1620 stavovské vojsko pod vedením Kristiána z Anhaltu. V okolí kostelíka sv. Jiljí a morového hřbitova západně od města došlo ke střetu s koaličními vojsky vedenými Maxmiliánem Bavorským a generálem Buquoyem. Po něm se ovšem obě armády vydaly na cestu ku Praze, kde byla svedena bitva na Bílé hoře, v níž bylo české stavovské vojsko zcela poraženo. Při následné rekatolizaci muselo i Rakovník opustit několik rodin. Mnohem horší však byly důsledky přechodů různých vojsk (Sasové, Švédové, císařští), které se pravidelně opakovaly až do konce třicetileté války v roce 1648. Ve městě zbyla sotva polovina domů a mnoho z nich bylo neobydlených. Ve druhé polovině 17. století město po sto letech postihl mor a na jeho sklonku také velká ničivá povodeň. V severní části Rakovníka, který od roku 1658 připadl Schwarzenberkům, vzniklo židovské ghetto, které se dočkalo synagogy až po skoro sto letech.
Vojska se ve městě zdržovala dlouhodobě i v 18. století. Např. Francouzi si Rakovník vybrali v roce 1741 jako základnu při svém okupování Prahy. Po moru v roce1726 byla vystavěna na hřbitově kaple sv. Rocha a na náměstí přibyl v roce 1749 morový sloup. V roce 1755 na náměstí pravidelně obracel na katolictví kázánímKoniáš a ve městě byla vybudována kasárna. Rozvoj města byl nicméně zabržděn, protože ho díky liknavosti místního představenstva minuly postupně silnice budované z Prahy do Karlových Varů a Chebu.
V 19. století ovšem začaly být odstraňovány hradby (včetně Svatojilské a Lubenské brány a opevnění kostela sv. Bartoloměje), aby se město mohlo rozrůstat. V roce 1833 vznikla v Rakovníku nejstarší reálná škola v Čechách, kterou nejprve vedli piarističtí a později premonstrátští kněží. Dnes je toto gymnázium pojmenováno po spisovateli Zikmundu Winterovi, který zde započal mezi roky 1874 a 1884 svou učitelskou dráhu. V roce 1904 na této reálce maturoval budoucí malíř Václav Rabas. Postupně také byly stavěny budovy pro další školy, knihovnu, finanční ústavy a jiné. Přes čtyřicet let zde také fungovala botanická zahrada. V roce 1895 bylo založeno městské muzeum, které se po téměř čtyřiceti letech přestěhovalo do bývalého městského paláce cisterciáků z kláštera v Plasích.
Rakovník byl od roku 1865 okresním městem, kde se rozvíjel i průmysl. V roce 1875 vznikla Ottova mydlárna, dále byl uveden do provozu cukrovar a další nové závody. Po těžbě černého uhlí se pozornost soustředila na šamot a jeho zpracování. V roce 1883 vznikl keramický závod. Díky novým zabydleným předměstím (Sekyra, Vinohrady, Kréta) prudce rostl počet obyvatel (1820 – 2200, 1870 – 4648, na konci století 6620). Město ovšem nejprve minul moderní dopravní prostředek, kterým byla železnice. Až dodatečně zde vznikl železniční uzel, který Rakovník připojil na nedalekou Lužnou, kde procházela hlavní trať z Prahy do Karlových Varů. Dále okresní město získalo přímé spojení s Berounem, Blatnem, Mladoticemi a Louny.
V souvislosti s rostoucí zástavbou byly vysoušeny rybníky a narovnáván potok. V roce 1872 přišla ovšem ničivá povodeň, po níž bylo rozhodnuto posunout jeho koryto dále od centra asi o 100 m od bývalých hradeb jižním směrem. Tato regulace stejně jako opravy různých památek pokračovaly i ve 20. století. Starostou v tomto období byl J. Čermák. I v novém století nadále rostl průmysl (rozrůstání přestěhované Ottovy mydlárny po roce 1928 i vznik nových závodů) a předměstí (Zátiší). Přestavovaly se ovšem také zástavby z minulého století. V roce 1930 měl Rakovník 11700 obyvatel.
Po mnichovské dohodě se Rakovník stal příhraničním městem. Za 2. světové války byli i odtud deportováni Židé. Město bylo osvobozeno 9.května 1945 Rudou armádou. Ve městě po válce pokračovala výstavba různých zařízení (letní kino, sportovní hala, bazén) i zvětšování obytné zástavby především za pomocipanelových sídlišť (Bendovka).
Historie
Rakovník se původně nazýval Rokytka a to podle říčky, která osadou protékala. Své dnešní jméno dostal údajně podle báje o velikém hladomoru, který zasáhl kraj. Tehdy pomřelo mnoho lidu a neštěstí by zřejmě pokračovalo dál, kdyby jednu moudrou ženu nenapadlo uvařit svým dětem k jídlu raka. V té době se totiž myslelo, že rak, který získá po uvaření rudou barvu, je jedovatý. Děti však nepomřely, Rokytka žila z raků a znova se postavila na nohy. Pravděpodobnější však je, že Rakovník dostal své jméno buď podle porostu, který kdysi rostl v tamních mokřinách. Písemně je poprvé připomínán v roce 1252 jako sídlo soudu. Základ současné podoby (dlouhé náměstí) město získalo ovšem až někdy kolem roku 1300. Majestátem českého krále Jana Lucemburského byla městu potvrzena práva, která mělo již ve 13. století (právo mílové, trhu). Rakovník měl statut komorního města, které však více než na vůli královské komory bylo závislé na momentálním postavení nedalekého královského hradu Křivoklátu. Kolem roku 1352 vyhořel kostel sv. Mikuláše na východním konci náměstí. Byl vystavěn téměř celý nově jako děkanský kostel a posléze zasvěcen tentokrát sv. Bartoloměji.
Nový kostel byl také posléze samostatně opevněn, jak je patrno z bojů z roku 1422, kdy byli nuceni město opustit sympatizanti husitství. O opevnění celého města se postaral až Aleš Holický ze Šternberka v první polovině 15. století. V bitvě u Lipan stál na vítězné straně a posléze se přimkl k Jiřímu z Poděbrad. Křivoklátsko s Rakovníkem měl v zástavě až do roku 1453, kdy se oblast vrátila pod královskou komoru. Jiří z Poděbrad povolil v roce 1471 městu výstavbu zděných hradeb. Jeho nástupce Vladislav Jagellonský udělil Rakovníku v roce 1482 erb, v němž se objevil i rak, protože již zřejmě nebylo správné povědomí o vzniku jména města.
V 16. století nastal velký rozvoj města. Začaly se stavět kamenné hradby, v nichž zvláště vynikly nové brány (Vysoká a Pražská), které však nebyly nikdy vskutku dokončeny. Dařilo se chmelařství a výrobě piva, které se získalo věhlas i v zahraničí. Na severozápadě za městem byl v roce 1575 založen nový hřbitov a postaven kostel Nejsvětější Trojice se samostatnou zvonicí. I po nástupu Habsburků na český trůn Rakovník stál při panovnících tohoto rodu a snažil se tak vyhnout zvůli toho, kdo právě držel Křivoklát. Až Rudolf II. toto ocenil a po staletích marného čekání povýšil Rakovník v roce 1588 na královské město.
Při českém stavovském povstání v Rakovníku našlo útočiště na konci října 1620 stavovské vojsko pod vedením Kristiána z Anhaltu. V okolí kostelíka sv. Jiljí a morového hřbitova západně od města došlo ke střetu s koaličními vojsky vedenými Maxmiliánem Bavorským a generálem Buquoyem. Po něm se ovšem obě armády vydaly na cestu ku Praze, kde byla svedena bitva na Bílé hoře, v níž bylo české stavovské vojsko zcela poraženo. Při následné rekatolizaci muselo i Rakovník opustit několik rodin. Mnohem horší však byly důsledky přechodů různých vojsk (Sasové, Švédové, císařští), které se pravidelně opakovaly až do konce třicetileté války v roce 1648. Ve městě zbyla sotva polovina domů a mnoho z nich bylo neobydlených. Ve druhé polovině 17. století město po sto letech postihl mor a na jeho sklonku také velká ničivá povodeň. V severní části Rakovníka, který od roku 1658 připadl Schwarzenberkům, vzniklo židovské ghetto, které se dočkalo synagogy až po skoro sto letech.
Vojska se ve městě zdržovala dlouhodobě i v 18. století. Např. Francouzi si Rakovník vybrali v roce 1741 jako základnu při svém okupování Prahy. Po moru v roce1726 byla vystavěna na hřbitově kaple sv. Rocha a na náměstí přibyl v roce 1749 morový sloup. V roce 1755 na náměstí pravidelně obracel na katolictví kázánímKoniáš a ve městě byla vybudována kasárna. Rozvoj města byl nicméně zabržděn, protože ho díky liknavosti místního představenstva minuly postupně silnice budované z Prahy do Karlových Varů a Chebu.
V 19. století ovšem začaly být odstraňovány hradby (včetně Svatojilské a Lubenské brány a opevnění kostela sv. Bartoloměje), aby se město mohlo rozrůstat. V roce 1833 vznikla v Rakovníku nejstarší reálná škola v Čechách, kterou nejprve vedli piarističtí a později premonstrátští kněží. Dnes je toto gymnázium pojmenováno po spisovateli Zikmundu Winterovi, který zde započal mezi roky 1874 a 1884 svou učitelskou dráhu. V roce 1904 na této reálce maturoval budoucí malíř Václav Rabas. Postupně také byly stavěny budovy pro další školy, knihovnu, finanční ústavy a jiné. Přes čtyřicet let zde také fungovala botanická zahrada. V roce 1895 bylo založeno městské muzeum, které se po téměř čtyřiceti letech přestěhovalo do bývalého městského paláce cisterciáků z kláštera v Plasích.
Rakovník byl od roku 1865 okresním městem, kde se rozvíjel i průmysl. V roce 1875 vznikla Ottova mydlárna, dále byl uveden do provozu cukrovar a další nové závody. Po těžbě černého uhlí se pozornost soustředila na šamot a jeho zpracování. V roce 1883 vznikl keramický závod. Díky novým zabydleným předměstím (Sekyra, Vinohrady, Kréta) prudce rostl počet obyvatel (1820 – 2200, 1870 – 4648, na konci století 6620). Město ovšem nejprve minul moderní dopravní prostředek, kterým byla železnice. Až dodatečně zde vznikl železniční uzel, který Rakovník připojil na nedalekou Lužnou, kde procházela hlavní trať z Prahy do Karlových Varů. Dále okresní město získalo přímé spojení s Berounem, Blatnem, Mladoticemi a Louny.
V souvislosti s rostoucí zástavbou byly vysoušeny rybníky a narovnáván potok. V roce 1872 přišla ovšem ničivá povodeň, po níž bylo rozhodnuto posunout jeho koryto dále od centra asi o 100 m od bývalých hradeb jižním směrem. Tato regulace stejně jako opravy různých památek pokračovaly i ve 20. století. Starostou v tomto období byl J. Čermák. I v novém století nadále rostl průmysl (rozrůstání přestěhované Ottovy mydlárny po roce 1928 i vznik nových závodů) a předměstí (Zátiší). Přestavovaly se ovšem také zástavby z minulého století. V roce 1930 měl Rakovník 11700 obyvatel.
Po mnichovské dohodě se Rakovník stal příhraničním městem. Za 2. světové války byli i odtud deportováni Židé. Město bylo osvobozeno 9.května 1945 Rudou armádou. Ve městě po válce pokračovala výstavba různých zařízení (letní kino, sportovní hala, bazén) i zvětšování obytné zástavby především za pomocipanelových sídlišť (Bendovka).
***
Krakovec (Wikipedie)
Krakovec (Červený zámek, Červený hrádek) je zřícenina gotického renesančně přestaveného hradu. Zřícenina je umístěna na široké skalní ostrožně nad soutokem Šípského aKrakovského potoka (oba spadají do povodí říčky Javornice asi 2,5 km jižně) ve stejnojmenné obci (okres Rakovník). Nachází se cca 15 km od města Rakovník, přímo na hraniciCHKO Křivoklátsko, která patří do biosférická rezervace UNESCO. Objekt je jedním z mála přechodových typů mezi hradem a zámkem a též jedním z mála hradů postavených za vlády krále Václava IV. Lucemburského.
Dějiny
Hrad Krakovec byl pravděpodobně založen roku 1381, za rok jeho dokončení se nejčastěji uvádí rok 1383, kdy byla vysvěcena kaple. Jíra z Roztok, křivoklátský purkrabí[1] a oblíbenec krále Václava IV., vedoucí královské huti si na nízkém skalním ostrohu vystavěl sídlo nemající do té doby obdoby a které též v mnoha směrech předběhlo svou dobu. Došlo ke snížení počtu obranných prvků na minimum. Chybí zde mohutná obranná věž, ta která se zde nalézá jen stěží mohla hrad ochránit. Byl kladen maximální důraz na komfort, na hradě se nachází 26-27 místností. To vše činí z Krakovce jeden z vrcholů české hradní architektury 14. století. Krakovec byl samotným Jírou nazván „Chalúpka“. Roku1410 jej kupuje Jindřich Lefl z Lažan, roku 1414 zde pobýval a zde i kázal Mistr Jan Hus před svým odjezdem do Kostnice. Leflové drželi Krakovec do roku 1437, poté ho vlastnil husitský hejtman Jan Bleh z Těšnice a od roku 1447 Kolovratové celých 100 let, roku 1548 patří Lobkovicům. Dnes hrad vlastní Česká republika.
[editovat]Stavební vývoj
Stavba nevyniká rozlohou ani zachovalostí a výbavou svých komnat, neupoutává mohutným opevněním, vysokými věžemi ani romantickou polohou. Patřil však k našim nejluxusnějším hradům. Z toho důvodu byly i jeho obranné prvky sníženy na minimum a důraz byl především kladen na obytnou složku stavby. Do hradu se vjíždělo po padacím mostě přes vykopaný hluboký příkop. Na prvním nádvoří byla studna a věž, která sloužila k obraně. Nacházelo se zde 26 pokojů a dalších osm místností bylo ve sklepě. Nejzajímavějším prvkem objektu je řešení klenby v kapli.
Majitelé Krakovce se často měnili, což se odrazilo i na architektuře stavby, i když v negativním slova smyslu, kdy spíše hrad chátral. V roce 1548–1565 vznikly nové renesančníštíty, ale třicetiletá válka opět objekt zpustošila.
Na konci 17. století se hrad dočkal nové červené keramické střešní krytiny (odtud název Červený hrádek). Stavební úpravy pokračovaly až do roku 1720, kdy byl hrad opět připraven k obývání. V roce 1783 jej však zasáhl blesk a hrad vyhořel, zůstaly jen obvodové zdi a některé klenby. Tehdejší majitel Václav Karel Hildprant již obnovu nezrealizoval a tak se z hradu stala zřícenina.
V roce 1915 pod vedením architekta dr. Karla Kuhna začaly zajišťovací práce rakovnickou pobočkou Klubu českých turistů a tyto práce v různé míře pokračují prakticky doposud. Viz např. nový dřevěný most z roku2005.
Krakovec (Červený zámek, Červený hrádek) je zřícenina gotického renesančně přestaveného hradu. Zřícenina je umístěna na široké skalní ostrožně nad soutokem Šípského aKrakovského potoka (oba spadají do povodí říčky Javornice asi 2,5 km jižně) ve stejnojmenné obci (okres Rakovník). Nachází se cca 15 km od města Rakovník, přímo na hraniciCHKO Křivoklátsko, která patří do biosférická rezervace UNESCO. Objekt je jedním z mála přechodových typů mezi hradem a zámkem a též jedním z mála hradů postavených za vlády krále Václava IV. Lucemburského.
Dějiny
Hrad Krakovec byl pravděpodobně založen roku 1381, za rok jeho dokončení se nejčastěji uvádí rok 1383, kdy byla vysvěcena kaple. Jíra z Roztok, křivoklátský purkrabí[1] a oblíbenec krále Václava IV., vedoucí královské huti si na nízkém skalním ostrohu vystavěl sídlo nemající do té doby obdoby a které též v mnoha směrech předběhlo svou dobu. Došlo ke snížení počtu obranných prvků na minimum. Chybí zde mohutná obranná věž, ta která se zde nalézá jen stěží mohla hrad ochránit. Byl kladen maximální důraz na komfort, na hradě se nachází 26-27 místností. To vše činí z Krakovce jeden z vrcholů české hradní architektury 14. století. Krakovec byl samotným Jírou nazván „Chalúpka“. Roku1410 jej kupuje Jindřich Lefl z Lažan, roku 1414 zde pobýval a zde i kázal Mistr Jan Hus před svým odjezdem do Kostnice. Leflové drželi Krakovec do roku 1437, poté ho vlastnil husitský hejtman Jan Bleh z Těšnice a od roku 1447 Kolovratové celých 100 let, roku 1548 patří Lobkovicům. Dnes hrad vlastní Česká republika.
[editovat]Stavební vývoj
Stavba nevyniká rozlohou ani zachovalostí a výbavou svých komnat, neupoutává mohutným opevněním, vysokými věžemi ani romantickou polohou. Patřil však k našim nejluxusnějším hradům. Z toho důvodu byly i jeho obranné prvky sníženy na minimum a důraz byl především kladen na obytnou složku stavby. Do hradu se vjíždělo po padacím mostě přes vykopaný hluboký příkop. Na prvním nádvoří byla studna a věž, která sloužila k obraně. Nacházelo se zde 26 pokojů a dalších osm místností bylo ve sklepě. Nejzajímavějším prvkem objektu je řešení klenby v kapli.
Majitelé Krakovce se často měnili, což se odrazilo i na architektuře stavby, i když v negativním slova smyslu, kdy spíše hrad chátral. V roce 1548–1565 vznikly nové renesančníštíty, ale třicetiletá válka opět objekt zpustošila.
Na konci 17. století se hrad dočkal nové červené keramické střešní krytiny (odtud název Červený hrádek). Stavební úpravy pokračovaly až do roku 1720, kdy byl hrad opět připraven k obývání. V roce 1783 jej však zasáhl blesk a hrad vyhořel, zůstaly jen obvodové zdi a některé klenby. Tehdejší majitel Václav Karel Hildprant již obnovu nezrealizoval a tak se z hradu stala zřícenina.
V roce 1915 pod vedením architekta dr. Karla Kuhna začaly zajišťovací práce rakovnickou pobočkou Klubu českých turistů a tyto práce v různé míře pokračují prakticky doposud. Viz např. nový dřevěný most z roku2005.
Zajímavosti
Arkýřová kaple
K uctění památky Mistra Jana Husa se pravidelně každoročně konají Husovy poutě.
O Jírovi z Roztok, zakladateli hradu psal Alois Jirásek v románu Mezi proudy.
Hrad byl vyhledáván filmaři. V roce 1977 zde byl natočen pohádkový muzikál pro děti Ať žijí duchové!. Dále se zde natáčely některé scény z pohádky Princ a Večernice.
nový most ve středověkém stylu – poslední významnou úpravou hradu je projekt na nový most přes příkop. Projekt vznikl v roce 2001 a jeho autorem je Petr Růžička, mistr tesař a odborník na středověké konstrukce a Vít Mlázovský – statik. Most zachovává princip historické stavby a vlastní realizace probíhala za pomoci historických tesařských seker bez jakéhokoliv použití těžké moderní techniky. Materiál se připravoval na Křivoklátě a i vztyčení a upevnění mostu bylo provedeno pomocí speciálně vyrobeného jeřábu, který byl stejně jako most vytesán a sestaven ručně za pomoci středověkých nástrojů a postupů. Jednalo se o experiment, který umožnil ověření kvality a rozsah historických technologií.
K uctění památky Mistra Jana Husa se pravidelně každoročně konají Husovy poutě.
O Jírovi z Roztok, zakladateli hradu psal Alois Jirásek v románu Mezi proudy.
Hrad byl vyhledáván filmaři. V roce 1977 zde byl natočen pohádkový muzikál pro děti Ať žijí duchové!. Dále se zde natáčely některé scény z pohádky Princ a Večernice.
nový most ve středověkém stylu – poslední významnou úpravou hradu je projekt na nový most přes příkop. Projekt vznikl v roce 2001 a jeho autorem je Petr Růžička, mistr tesař a odborník na středověké konstrukce a Vít Mlázovský – statik. Most zachovává princip historické stavby a vlastní realizace probíhala za pomoci historických tesařských seker bez jakéhokoliv použití těžké moderní techniky. Materiál se připravoval na Křivoklátě a i vztyčení a upevnění mostu bylo provedeno pomocí speciálně vyrobeného jeřábu, který byl stejně jako most vytesán a sestaven ručně za pomoci středověkých nástrojů a postupů. Jednalo se o experiment, který umožnil ověření kvality a rozsah historických technologií.
Krakovecké tačky
Tradiční závod na Krakovci. Již téměř třicet let se ve vsi v létě pořádá závod zvaný Krakovecké tačky. Za svou dlouholetou existenci sice ztratil původní charakter akce pro skutečné siláky, ale jeho přeměna v klání, kterého se může zúčastnit téměř každý, naopak láká rok od roku více turistů Akce se pořádá vždy v srpnu. Jedná se o závod dvojčlenných posádek, jejichž úkolem je co nejrychleji oběhnout zříceninu hradu, přičemž jeden člen týmu je posazen do stavebního kolečka (v rakovnickém dialektu se řekne "radvánec", v moravském "tačky"), druhý ho veze. Původní trasa, vedoucí kolem celé vsi se zredukovala na pouhých dvě stě metrů. Současný rekord činí 43,5 sekundy. Přesný termín akce je uveřejňován na stránkáchmikroregionu Balkán.
Tradiční závod na Krakovci. Již téměř třicet let se ve vsi v létě pořádá závod zvaný Krakovecké tačky. Za svou dlouholetou existenci sice ztratil původní charakter akce pro skutečné siláky, ale jeho přeměna v klání, kterého se může zúčastnit téměř každý, naopak láká rok od roku více turistů Akce se pořádá vždy v srpnu. Jedná se o závod dvojčlenných posádek, jejichž úkolem je co nejrychleji oběhnout zříceninu hradu, přičemž jeden člen týmu je posazen do stavebního kolečka (v rakovnickém dialektu se řekne "radvánec", v moravském "tačky"), druhý ho veze. Původní trasa, vedoucí kolem celé vsi se zredukovala na pouhých dvě stě metrů. Současný rekord činí 43,5 sekundy. Přesný termín akce je uveřejňován na stránkáchmikroregionu Balkán.
Pověsti
Jedna z pověstí soudí, že na tomto místě stálo kdysi bájné hradiště knížete Kroka a rovněž od jeho jména odvozuje jméno pozdějšího hradu
Jedna z pověstí soudí, že na tomto místě stálo kdysi bájné hradiště knížete Kroka a rovněž od jeho jména odvozuje jméno pozdějšího hradu
***
Radnice (Wikipedie)
Město Radnice se nachází v okrese Rokycany, kraj Plzeňský. Leží v nadmořské výšce 382 m n.m. v Plaské pahorkatině. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 1781 obyvatel.
Poblíž města se nachází také celosvětově významná paleontologická lokalita Ovčín u Radnic v podobě opuštěného černouhelného lomu, ve kterém se nachází rozsáhlé naleziště velkého množství fosílií převážně rostlin. Nachází se zde na náměstí Kostel sv. Václava a na kopečku stojí Kaple Panny Marie, ke které vede křížová cesta. Křížová cesta byla částečně restaurována v letech 2002-2003. Vede zhruba od Piety a pokračuje nějakých 600 - 700 m ke kapli.
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1336 (psáno Radnicz). Roku 1570 povýšil Maxmilián II. na přímluvu Jana Černína z Chudenic městečko na město o povolil pečetit červeným voskem. Český název Radnice používán od roku 1854. Původně bylo sídlo součástí panství Zbiroh, vlastníky byli Rožmberkové do roku1431. Od roku 1542 panství Březina. Roku 1654 se stává součástí Plzeňského kraje, roku 1850 součást okresu Rokycany. Městský pivovar založen v roce 1587, zrušen 1945, roku 1865 založen pivovar Šternberský (zrušen 1959). Sklárny na výrobu dutého skla a broušení váz a podnosů zanikly ve 20. letech 20.století. Železniční spojení získáno v roce 1893 na trati Chrást u Plzně - Stupno.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1336 (psáno Radnicz). Roku 1570 povýšil Maxmilián II. na přímluvu Jana Černína z Chudenic městečko na město o povolil pečetit červeným voskem. Český název Radnice používán od roku 1854. Původně bylo sídlo součástí panství Zbiroh, vlastníky byli Rožmberkové do roku1431. Od roku 1542 panství Březina. Roku 1654 se stává součástí Plzeňského kraje, roku 1850 součást okresu Rokycany. Městský pivovar založen v roce 1587, zrušen 1945, roku 1865 založen pivovar Šternberský (zrušen 1959). Sklárny na výrobu dutého skla a broušení váz a podnosů zanikly ve 20. letech 20.století. Železniční spojení získáno v roce 1893 na trati Chrást u Plzně - Stupno.
Pamětihodnosti
Zámek - vystavěn kolem roku 1673 Malovci, současná podoba pochází z doby po roce 1719. Hlavní budova byla jednopatrová se středním převýšenýmrizalitem, krytým mansardovou střechou. Dvůr lemovala po stranách nižší jednopatrová křídla s pokračováním do přízemních hospodářských stavení. Od počátku 19.století , po výstavbě zámku v Březině se stává sídlem hospodářské správy panství. Od roku 1827 v přízemí hostinec U Orla. Roku 1849 zámek vyhořel, část byla zbořena. Od roku 1945 je majetkem města. Barokní interiéry zanikly při novodobých úpravách.
Kostel svatého Václava na náměstí - barokní stavba z roku 1720 dle návrhu Jakuba Augustona ml., opravy v roce 1842 a 1905. Jednolodní s obdélnýmpresbytářem, sakristií a kaplemi po stranách. Ještě v roce 1801 existovala u kostala barokní zvonice.
Kaple Navštívení Panny Marie na Kalvárii (vrch sv. města) - barokní stavba patrně dle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera na náklady Jana Václava z Bubna a Litic, nedaleko stojí barokní poustevna.
Kaple svaté Rosálie - barokní obdélná trojboce ukončená stavba, s obdélnou sakristií na jižní straně, údajně postavena roku 1713, upravena roku 1836 po požáru v roce 1835.
Kašna na náměstí
Synagoga -klasicistní stavba z poslední čtvrtiny 18.století, po roce 1945 upravena na autodílnu, restaurována roku 1992.
Sousoší Piety na hrázi rybníka
Socha svatého Jana Nepomuckého na náměstí
Kříž
Kostel svatého Václava na náměstí - barokní stavba z roku 1720 dle návrhu Jakuba Augustona ml., opravy v roce 1842 a 1905. Jednolodní s obdélnýmpresbytářem, sakristií a kaplemi po stranách. Ještě v roce 1801 existovala u kostala barokní zvonice.
Kaple Navštívení Panny Marie na Kalvárii (vrch sv. města) - barokní stavba patrně dle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera na náklady Jana Václava z Bubna a Litic, nedaleko stojí barokní poustevna.
Kaple svaté Rosálie - barokní obdélná trojboce ukončená stavba, s obdélnou sakristií na jižní straně, údajně postavena roku 1713, upravena roku 1836 po požáru v roce 1835.
Kašna na náměstí
Synagoga -klasicistní stavba z poslední čtvrtiny 18.století, po roce 1945 upravena na autodílnu, restaurována roku 1992.
Sousoší Piety na hrázi rybníka
Socha svatého Jana Nepomuckého na náměstí
Kříž
Žádné komentáře:
Okomentovat