Západní Plzeňský okruh

Délka: cca. 60 Km
Čas: 3 - 5 hodin

Popis trasy:

Začátek cyklotrasy je u Kalikovského mlýna. Přejedeme Kalikovský most (asfalt) a zabočíme doleva na Kilometrovku (rovná cesta). Na jejím konci vystoupáme do svahu k panelákům na Vinicích a napojíme se na zelenou turistickou značku. Po té projedeme do obce Radčice (pěšinka, lesní cesta, příjemný sjezd do Radčického údolí). Z Radčic pokračujeme stále po zelené turistické značce nad obec Malesice (lehké stoupání okrajem lesa a lesní úžlabinou). Nad Malesicemi si můžeme cestu zkrátit a krosnout lesní cestou na žlutou turistickou značku (takřka po vrstevnici), nebo ještě kousek popojet a průsekem mezi lesem a domy sjet na žlutou značku dolů k Chotíkovskému potoku (drsné stoupání lesní pěšinkou s přejezdem potoka, které lze ale objet tou zkratkou nad vsí). Pokračujeme po žluté turistické značce lesní cestou kolem zříceniny hradu Kyjova, Malesické skály a Mohyl (lesní přijatelné stoupání) až nahoru na konec lesa a potom po polní cestě do obce Chotíkov (stoupání). Tady se napojíme na červenou turistickou značku a projedeme celou obec (stoupání, nudná cesta po silnici). Nad Chotíkovem dál sledujeme červenou značku až do obce Kůští (dlouhý příjemný technický sjezd). Pokračujeme stále po řervené do obce Čemíny (nejprve stoupání obcí Kůští, pak po polní cestě a nakonec dlouhý sjezd lesem, na konci úvozem). V Čemínech je hospoda pro občerstvení. Pokračujeme dál po červené do obce Újezd nade Mží (z Čemín stoupání po poli, pka ještě lehké stoupání lesem a nakonec dlouhý sjezd lesem a polní cestou). Z Újezdu nade Mží sjedeme stále po červené k řece Mži pod zříceninu hradu Buben (rychlý sjezd po polní cestě, v závěru hodně kamenů). Od Bubnu,  po modré turistické značce pokračujeme do obce Myslinka (drsné stoupání nad hrad, cesta po kraji lesa, stoupání po lesní a polní cestě a pozvolný delší sjezd pod Myslinku) a dále do obce Tlučná (stoupání z Myslinky kolem továrny po úzké a technické cestě, dlouhý sjezd do Tlučné). Z Tlučné pokračujeme po silnici směrem na Líně, u kravína odbočíme vlevo a po polní cestě se dostaneme do obce Sulkov (příjezd podél hřbitova). Ze Sulkova míříme po cyklostezce 2259 na kraj obce Nová ves. Tady se odpojíme od cyklostezky a pokračujeme stálke rovně lesní a polní pěšinou kolem letiště Líně do města Dobřany (lehké stoupání, potom prudčí sjezd do údolí řeky Radbůzy, technický most přes řeku a cesta po louce). V Dobřanech je restaurace, hospoda a cukrárna. Z Dobřan pokrčujeme po silnici směrem na Plzeň až k dálničnímu mostu. Pod ním ze silnice sjedeme a po pěšině sledujeme řeku. Nad přehradou Litice se napojíme na cyklostezku č.3 a po ní pokračujeme do Plzně.

Mapa trasy

Čertova kazatelna

Přírodní památka. Členité pískovcové skály na levém břehu Mže nad silnicí v úseku mezi Radčicemi a Plzní. Skalní defilé s četnými nápadnými útvary selektivního zvětrávání a odnosu sedimentů plzeňského karbonu (skalní okna, kulisy, římsy aj.). Z pěšiny romanticky se vinoucí po skalní koruně jsou pěkné výhledy na meandry Mže, zemědělsky kultivované plochy, západní část Plzně a čtvrť Skvrňany. Skály jsou porostlé zajímavě pokroucenými borovicemi a břízami. Na východním okraji skalního masívu byl ve 2. pol. 19. stol postaven zámeček, v současnosti je sídlem střední umělecké školy. Skalní vyhlídka Čertova kazatelna je nejlépe přístupná po nově vyznačené zelené turistické trase vedoucí od tramvajové zastávky č. 4 u lékařské fakulty do Radčic. Možný je též přístup z Radčic. Neméně zajímavý pohled vzhůru na členitou skalní stěnu je i ze silnice pod skalami.

Ačkoliv je skalní masiv Čertova kazatelna od r. 1979 přírodní památkou a nejsou zde tedy povolené žádné skálolezecké aktivity, dochází zde na nesoudržném pískovci vinou nedodržení zákazu k častým pádům, bohužel i smrtelným.

Malesice

Ves Malesice je doložena poprvé v r. 1239, kdy ji držel Zdeslav, syn Ratmírův. Některý z jejích dalších majitelů, snad nejmladší syn Děpolta ze Zbiroha Děpolt z Malesic, objevující se v pramenech v l. 1297-1321, postavil nedaleko odtud hrad Kyjov, k němuž pak Malesice patřily. Kyjovský statek se dostal r. 1365 do vlastnictví kladrubského kláštera. Obdobně jako jiné církevní statky byly pravděpodobně i Malesice s hradem Kyjovem zabrány západočeskou šlechtou či ještě spíše některým z bohatých plzeňských měšťanů, kteří v husitském období získávali majetek v okolí Plzně. Nejpozději v r. 1462 patřily Malesice Norimberčanu Antonínu Harsdorferovi, jenž se v době čilých styků Plzně s Norymberkem usadil v Plzni a oženil se s místní rodačkou Barborou Fritzovou. Jeho syn Hanuš prodal Malesice v r. 1489 bohaté plzeňské měšťance Anně Šefránkové z Poutnova. R. 1496 pak dosáhl hodnosti nejvyššího českého mincmistra. Tvrz v Malesicích je poprvé uváděna v závěti Anny Šefránkové z roku 1503. Pak se v držení Malesic i tvrze vystřídala řada majitelů. V l. 1713-1753 je vlastnili hrabata Barbové z Wachsebsteinu, z nichž Jan Petr postavil r. 1730 na místě tvrze barokní zámek. Po této rodině následovali na Malesicích Širntyngarové, kteří prodali statek, spojený s Kozolupy, r. 1807 hraběti Hugovi Damiánovi Ervínovi Schönbornovi. R. 1917 pak malesický velkostatek i se zámkem koupili Škodové.

Zámek je dílem známého plzeňského barokního architekta Jakuba Augustona. Je postaven na mírném svahu nad vesnicí a má tvar obdélníka, z jehož průčelí vystupují 3 strany osmistěnu sálů. Střecha je mansardová. Hlavní průčelí, směřující k západu, je uprostřed rozděleno trojosým rizalitem, který svým druhým poschodím převyšuje čtyřosá křídla, původně jednopatrová. Při posledních adaptacích byla doplněna o druhé poschodí. Také postranní křídla mají v rozích ploché rizality. Do ústředního rizalitu vede v přízemí zdobený portál. Pilíře s volutovou hlavicí po jeho stranách nesou balkon se zprohýbaným půdorysem a balustrádou. Rizalit vrcholí štítem se dvěma okny a bočními volutami, celá fasáda je ozdobena zvlněnými nadokenními římsami. Postranní průčelí jsou šestiosá, zadní obrácené do zahrady je obdobné průčelí hlavnímu, má však z prohnuté terasy tři pravoúhlé vchody do osmiúhelníku. Ten tvoří valeně sklenutý sál s osmi lunetami, při nedávných přestavbách napojený na kuchyni v sousedních místnostech. Nad ním je v patře obdobný prostor. Po roce 1945 se zámek stal majetkem plzeňských vysokých škol, pro něž byl po požáru v roce 1948 opraven a adaptován jako studentská kolej.

Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy

Malesická skála

Malesická skála je přírodní památka ev. č. 611, nachází se v okrese Plzeň-sever. Správa AOPK Plzeň.
Výměra: 0,01 ha
Rok vyhlášení: 1974

Důvodem ochrany je ojedinělý skalní útvar v karbonských usazeninách říčního proudu, kde různá rychlost toku zapříčinila různé složení usazených vrstev s rozdílnou odolností vůči zvětrávání. Na vrcholu má náznak tzv. pokličky.

Hrad Kyjov

Asi 1 km severovýchodně od Malesic proti proudu Malesického potoka, směřujícího od Chotíkova, se na zalesněné strmé pískovcové skále, nepřístupné ze tří stra a jen na severovýchodně spojené s Chotíkovskou vysočinou, vypínal hrad Kyjov, nazývaný F. A. Heberem „matkou malesické tvrze“.

Ves Malesice i její majitel Zdeslav, syn Ratmírův se v pramenech připomínají v r. 1239, zatímco zakladatelem hradu Kyjova byl pravděpodobně až Děpolt z Malesic, známý z l. 1297 až 1321. Ten byl nejmladším synem Děpolta ze Zbiroha a kolem r. 1300 se oddělil od svých bratří. V r. 1339 držel kyjovský statek Břetislav, snad jeho syn. R. 1344 snad Kyjov patřil Sezemovi z Vrtby, jistě však jeho synovi Peškovi či Petrovi. Ten totiž r. 1365 či o něco dříve vyměnil v pramenech poprvé uvedený hrad Kyjov a ves Malesice s rychtou, mlýny, lesy, lukami atd. s opatem kladrubského kláštera Rackem ze blíže neurčenou ves Liben a 320 kop pražských grošů. Nevíme zatím, do kdy Kladrubští statek drželi a zda hrad udržovali či nikoli. Není vyloučeno, že se stal obětí bojů v husitském období, jak se bez důkazu dohaduje F. A. Heber, kladoucí tuto událost někdy do l. 1419 nebo 1421. Není rovněž známo, jaký vztah měl k hradu Jetřich z Kyjova, jenž byl r. 1437 purkrabím v Rokycanech. Stejně jako jiné církevní statky zabral zřejmě i Malesice některý z bohatých plzeňských měšťanů, kteří v té době získávali majetek v okolí Plzně. Nejpozději r. 1462 je totiž držel Antonín Harsdorfer. Domněnku, že Kyjov nebyl již udržován a používán, podporuje i dlouhé mlčení pramenů, v nichž se hrad znovu objevuje teprve r. 1503, kdy jej jako pustý odkazovala Anna Šefránková z Poutnova spolu tvrzí v Malesicích a dalším majetkem Slaviborovi Prackovi ze Svinné a bratrům Štěpánovi, Benešovi a Jiříkovi z Poutnova.

Kyjov, ještě několikrát připomenutý jako pustý, zůstal pak i nadále součástí malesického statku a stále více chátral, takže ve vědomí obyvatel po něm zůstalo v 19. století jen pomístní jméno lesa Kyjov s určením Na pustém zámku a nejasné pověsti o zakopaných pokladech.

Dnes lze z hradu Kyjova sotva objevit hradiště, jež má čtverhranný tvar, a zbytky příkopu, oddělujícího je od roviny. Ani pozůstatky zdiva, jež našel ještě A. Sedláček, nejsou již téměř patrné, s výjimkou náznaku zbytků věže (?) s prohlubeninou uprostřed.
Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy

Ves Čeminy

se v pramenech objevuje poprvé v r. 1239, kdy patřila kladrubskému klášteru. V r. 1330 se zde připomíná blíže neurčený Prostěj a pak jeho potomci. Po nich se zde vystřídala řada dalších majitelů. Tvrz si u zdejšího dvora vystavěl teprve Jivan Podmokelský, který získal Čeminy r. 1554. Po řadě dalších majitelů koupil Čeminy v r. 1670 kladrubský klášter, jemuž původně náležely. Klášteru se podařilo navázat na někdejší tradici touškovského proboštství a soustředit v této oblasti do svých rukou statky Čeminy, Komberk, Touškov, Dobronice, Doubravu a Plešnice. Za opata Tobiáše Holmanna (1689 - 1707) snad kolem r. 1700 byl, zřejmě jako organizační a správní středisko tohoto nového celku, postaven v Čeminech ppravděpodobně na místě staré tvrze barokní zámek, jehož podobu však neznáme. Když byl kladrubský klášter r. 1785 zrušen, byl čeminský statek oddělen od ostatního panství a podléhal náboženskému fondu. R. 1790 propůjčil Čeminy Josef II. do svobodného nájmu dvornímu radovi Janovi Erbenovi, který r. 1806 statek koupil. Tehdy k němu patřilo jedno městečko, 8 vesnic a 11 samot. Erbenové drželi Čeminy až do r. 1840. Někdy kolem r. 1830 přestavěl a rošířil Josef Erben barokní zámek v empírovém slohu.

Po Erbenech se na zámku vystřídalo ještě několik majitelů až do nové doby.

Zámek stojí v areálu státního statku a je v něm mateřská škola, kanceláře, závodní jídelna a byty.

Je to obdélníková empírová stavba, která má po straně, obrácené ke dvoru, krátké křídlo. Její hlavní průčelí směřuje přes zahradu k silnici a je rozčleněno středním rizalitem, který o jedno polopatro a trojúhelníkový šít převyšuje postranní jednopatrová čtyřosá křídla. Vchod v přízemí je kryt vystupujícím balkónem na čtyřech sloupech, na nějž se vstupuje z prvního poschodí. Valbová střecha je opatřena vikýři a vrcholí uprostřed pseudogotickou věžičkou. Druhá fasáda, směřující do dvora, je jednodušší, avšak rovněž vybavená rizalitem s vchodem, nad nímž je trojúhelníkový štít. Uvnitř jsou přízemní místnosti sklenuty plackami a křížovými klenbami, v poschodí jsou stropy ploché. V r. 1972 byl zámek opraven.

Zřícenina hradu Buben

Velký hrad Buben stával u obce Plešnice na skalnatém ostrohu nad soutokem Plešnického potoka a řeky Mže.

Již kolem r. 1170 se sice připomíná Gumpold z Bubna a jméno hradu se ozývá také v přídomku hrabat z Bubna a Varlejchů z Bubna, ale nevíme, proč tomu tak je, zda vůbec někdo z nich byl kdy majitelem hradu. Lokalita Buben se uvádí poprvé až v r. 1349, avšak teprve r. 1390 je označena jako "hrádek Buben" na cestě k Plzni. Nejnovější literatura (D. Menclová) soudí podle dochovaných architektonických detailů, že hrad vznikl již někdy krátce po první třetině 14. století, a to nejspíše v souvislosti s tím, že Karel IV. r. 1333 odňal hrad Nečtiny tamnímu rodu, spřízněnému s Bavory ze Strakonic a užívajícímu přídomku "z Jeřeně". Jeho příslušníci si snad poté vybudovali nové sídlo na Bubnu. Z nich ovšem teprve Heřman z Jeřeně a Nečtin, r. 1379 jmenovaný jako majitel několika okolních vesnic, jež i později patřily k hradu, byl r. 1394 označen přímo za pána na Bubně. Heřmana, žijícího ještě r. 1415, vystřídal Evan z Nečtin, který v husitském období patřil k horlivým katolíkům a zúčastnil se bojů proti husitům na Plzeňsku. Zemřel či zahynul r. 1431, a protože po sobě zanechal pouze vdovu Jitku z Hrádku a dceru Jitku, ujali se správy Bubna podle smlouvy z r. 1415 příbuzní Vilém z Nečtin a Jan z Roupova, v r. 1437 Vilém z Volfštejna a jeho synové. Jan z Roupova své právo prodal r. 1446 Janovi a Mikulášovi z Gutštejna, kteří hned hrad Buben obsadili. Evanova dcera Jitka však rovněž uplatnila své nároky na hrad a vznikl tak komplikovaný spor, který měl být smírně vyřešen sňatkem Jitky a Jana z Gutštejna. Jitka se nakonec provdala za Přecha z Kunratic a r. 1448 své právo na hrad se sedmi vesnicemi (Plešnice, Kníje, Jezná, Hracholusky, Vejprnice, Vochov a dnes zmizelý Sedlec) a mlýnem pod Bubnem prodala matce. Jan a Mikuláš Gutštejnové však obývali hrad až do r. 1456, kdy byl spor rozhodnut ve prospěch Jitky. Před r. 1465 uzavřela Jitka druhý sňatek s Oldřichem z ]anovic, jenž se stal novým majitelem Bubna a zúčastnil se bojů mezi králem Jiřím Poděbradským a Matyášem Korvínem jako stoupenec strany poděbradské. Oldřich brzy zemřel a jeho synové nemohli hrad uhájit.

R. 1471 zprostředkoval Jan Panuška Laštovice prodej hradu Bubna Petru Chlumčanskému z Přestavlk pod podmínkou volného odchodu. Stěhování Oldřichova syna z hradu se však stalo příležitostí pro loupeživé rytíře Petra Kořenského z Terešova, Sudu a Hošťálka, aby proti uzavřené smlouvě o příměří přepadli jeho lidi a mnohé pěší i jezdce zajali. Přestavlčtí drželi Buben s panstvím do r. 1563. Mezi sebou si je však již dříve dělili, přičemž z r. 1544 je dochován první záznam, v němž hrad již není uváděn jako hlavní část vypočítávaného majetku. Protože nebyl opravován, značně zchátral, takže r. 1567 se uvádí jako pustý. Nebyl již nikdy obnoven.

O stavebním vývoji hradu Bubna nejsme podrobněji informováni, neboť zcela chybí jakékoli písemné zprávy; dochovaná vyobrazení jsou vesměs z doby novější a jeho současný stav umožňuje jen hrubou rekonstrukci půdorysu a hlavních funkcí jeho jednotlivých částí. Podle dochovaných zbytků se však zdá, že na hradě nedošlo k rozsáhlejším stavebním úpravám. Nejsnazší přístup na skalnatý ostroh hradu po hřebeni spojujícím jej s okolní krajinou směrem k jihovýchodu byl uměle přerušen hlubokým příkopem vytesaným ve skále. Přes něj vedl padací most k první čtverhranné bráně, z níž zůstaly sotva základy, podobně jako ze zdí, jež ji spolu s vrátnicí po levé straně chránily. Po úzkém skalním hřbetě pokračuje pak cesta k druhé bráně, vedle níž vpravo dolů odbočuje rovněž téměř neznatelnou brankou se zbytky opevnění vstup do příkopu či (podle A. Hebera) cesta vedoucí k řece. Archeologický průzkum by mohl potvrdit oprávněnost názoru D. Menclové, že autorům novějších plánků unikla část obranných zařízení hradu na této straně mezi první a druhou branou, obrácené k řece a poměrně nedokonale chráněné terénem. Druhá brána otevírá cestu do parkánu, který obklopoval vnitřní hrad z východu, severu a západu, přičemž na straně severovýchodní, poněkud vystupujíc proti Mži, jej zpevňovala bašta, kryjící přístup brankou od řeky. Po celé délce táhl se pak pod hradbou parkánu příkop s náspem. Cesta do vnitřního hradu vedla přímo přes parkán (nikoli jak bývalo obvyklejší po jeho obvodu) vzhůru k třetí bráně. Její vlastní obrannou sílu – šlo o věžovitou stavbu snad se dvojími vraty a zasouvací závorou, opatřenou uvnitř i krbem – posilovala ze skaliska od jihu další bašta či věž, postavená jako pětihran, vysunutý poněkud do parkánu mezi oběma branami. Hradní nádvoří má nepravidelný obdélníkový tvar o délce asi 28 a šířce 14 metrů. Jeho severní část tvoří asi 8 m vysoká silná zeď, od druhého poschodí zúžená, nahoře proražená velkým oknem vedoucím k řece. Ve stěně zůstala dochována řada otvorů pro trámy, na nichž spočívaly obytné místnosti a krytá pavlač v prvním poschodí, směřující ke vstupu do horní části budov položených k západu. Z pavlače ke dvěma vchodům do nich býval padací můstek. Západní stavení, někdejší palác, je rozděleno na větší část severní, která měla do přízemí vstup přímo ze dvora a v prvním poschodí dvě okna obrácená ke Mži, a dále menší část jižní s oknem k jihu rovněž v poschodí a s trámovými otvory. Pod tímto prostorem je dochován sklep, sloužící snad dříve jako stáj, s původně malým okénkem směrem k západu. Na dvoře před sklepením nacházíme zbytky čtverhranné budovy, jež se však propadla do sklepa pod ní. V severozápadním rohu nádvoří bývala nádržka na vodu, dnes rovněž do značné míry zasypaná. Mnohem nižší než protější stěna je hradba jižní, na níž nejsou patrny žádné další stopy dřívějšího zařízení hradu na této straně.

Hrady, zámky a Tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Západní Čechy

Most Dobřany

místě, kde se dnes nachází kamenný most býval snad v raném středověku brod. Most sloužil po dlouhá staletí na cestě z Dobřan do Chotěšova, kudy vedla stará obchodní cesta dále na západ. Po výstavbě nového silničního mostu je dnes určen pouze pro pěší a cyklisty. Most je tříobloukový, dlouhý 50 m, 4,2 m široký a 4,8 m vysoký.

Stáří mostu není dosud přesně stanoveno. Podle některých autorů má most gotické jádro a mohl stát již počátkem 15. stol. Písemně je poprvé zmiňován až v roce 1585, kdy císař Rudolf II. udělil městu privilegium vybírat na mostě clo. Dnešní podoba mostu je nejspíše z roku 1794 a letopočet na hlavním klenáku mostu svědčí o další jeho přestavbě ve druhé polovině 19. stol. V letech 1993 – 1995 byla provedena celková oprava mostu a v roce 1998 byla na most umístěna kopie sochy sv. Jana Nepomuckého. Původní socha byla zničena za druhé světové války.