Popradské pleso

Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysilením, ale stalo to za to :-)

TATRY - Suchá Belá (pátek, 27.12.2007)

Plán na pátek (Andejka a Denny)

Pátek ráno, brzy ráno, oblečeme se a navlečeme do drahých a teplých outdoorových svršků, protiskluzových bot a rukavic a vyrazime vozem směr Podlesok.

Významné turistické středisko v západní části Slovenského ráje v údolí Velké Bielé vody na začátku Prielomu Hornádu a u ústí rokliny Suchá Belá. Vhodné východisko na túry do roklin Slovenského ráje.
VYBAVENÍ: chatová osada, autokempink, hotel, restaurace, bufety, volejbalové a tenisové hřiště, lyžařský vlek.

V Podlesoku nastoupíme na tustistickou značenou trasu údolím potoka Suchá Belá (doufáme, že spíš Zamrzlá Belá) a začneme nejprve lehce, potom prudce a nakonec po zmrzlých žebřících stoupat k jeho prameni.

Jedna z nejromantičtějších roklin Slovenského ráje. Voda protékající přes ni pramení na severním okraji planiny Glac. Její tok od sebe odděluje masív Ptačího hrbu a Rumanové. Do Velké Bielé vody ústí přímo ve středisku Podlesok.
Historie turistického objevování Suché Belé začala roku 1900, kdy se skupina pod vedením prof. M. Rótha dostala až k Misovým vodopádům. V roce 1908 k nim vyznačkovali a upravili turistickou stezku. V březnu 1910 přešla skupina pod vedením A.Mervaya poprvé v zimě celou roklinou. Úplně, včetně Rokliny Misových vodopádů, ji zpřístupnili členové Horské služby v roce 1957.
Vodopády v sledě postupu: Misové vodopády, Roklina Misových vodopádů, Roklina, Okienkový vodopád, Korytový vodopád, Boční vodopád, Kaskáda.

Zpátky na Podlesok se vrátíme přes Kláštorisko - nemáme s tamní restaurací dobré zkušenosti. V roce 1998 jsme se tam s Mášou a Náčelníkem otrávili tatarskou omáčkou, v roce 2006 tam měli předražené místní pivo, a letos si nás programově nevšímali a předražené bylo všechno. Procházka je to ale pěkná, zvlášť, bude-li sníh. A teď pozor:

Kdo máte tzv. Podprdeláky, takový ty placky, co se na nich jezdilo jako na bobech, stálo by za zvážení vzít je s sebou. Na batůžek se připevní lehce, nic neváží a vzhledem k tomu, že cestou nahoru překonáme několika-set metrové převýšení, někudy to musí vést zase dolů. A cesta dolů je příjezdová. Došlo?

Jediné středisko turistiky, nacházející se uvnitř území Národního parku Slovenský ráj. První turistická útulna zde byla postavená v roce 1923.
Na Kláštorisku se nacházejí rekonstruované ruiny kartuziánského kláštera z přelomu 13. a 14. století.

Až sejdeme na Kláštorisko a snad sjedeme dolů po prdelích, čeká nás úžabombasuper hospůdka Ranč, kde alespoň letos na podzim byli moc milí a měli neuvěřitelné porce za neuvěřitelné ceny.

Alternativa podle stavu Slovenského ráje, sil a odhodlání je tu ještě možnost z Kláštoriska zbobovat dolů k Hornádu (hodně exponovaná závěrečná část sestuou i v létě) a jít pak přes Hrdlo Hornádu na již zmíněný Ranč (opět, exponovaná část cesty, ale po žebřících na Suché Belé... je to asi už jedno).

Trasu (trasy) máme prochozené, máme mapu a budeme vybaveni informacemi od Danky, možná i její přítomností a Danka s Tiborem jsou moc fajn společníci. I když pozor - Danka šla se mnou a Zubušou Velký Sokol a museli jsme za ní skoro běhat, je děsně nadřená :)

Několik fotek na namlsání a užitečné odkazy


Suchá Belá, jak ji, doufáme, uvidíme my.


Ranč Podlesok, místo gurmánům zaslíbené

A ty odkazy:

Ranč Podlesok

Suchá Belá

Kláštorisko

Prielom Hornádu

Love Actually

Strávili jsme s Náčelníkem a Alešem příjemný večer.


Náčelník Saruman se pokusil mluvit s Mordorem


Aleš nás přesvědčoval, že je letadlo


Já se snažil vypadat jako Dirty Harry


Ale nakonec jsme skončili u romantického filmu a mužným odkašláváním jsme se do pěti do rána ujišťovali, že jsem správní hoši a ne uslzené, dojaté měkoty.

Dopis Ježíškovi

Ahoj všichni,

vzpoměl jsem si nedávno na časy dětství, kdy jsme jako malí caparti s bráchou každé Vánoce psali Ježíškovi a psaníčka pak dávali za okno i napadlo mě tuto tradici - lehce modernizovanou - obnovit. Pište prosím sem do komentářů nebo mě do mailu své letošní dopisy a přání Ježíškovi, vystavíme je tu všechny a můžeme přidat i PéeFky. Bude to mslím vypadat pěkně a možná to i trochu přispěje k vánoční atmosféře. Tož, směle do toho:

Velká voda v Bukovci

*

Turnaj ve Scrabble

V sobotu 8. prosince v Holýšově bude tradiční turnaj ve Scrabble, pro děti od rána, pro dospěláky od cca. 14:00 hodin, přijďte všichni, ať jim zase pobereme co nejvíc cen a pohárů :)

Sexuální pomůcky

Možná tuhle kampelu někdo znáte, možná vás zaujme jenom ten název, ale rozhodně stojí za to. V pátek 7. prosince 2007 v Jabloni, jdete někdo s námi? Kytarista a frontman kapely, Petr Strnádek s námi byl na Večerníčkách s Blanche, pokud by jste nevěděli :)

Ag Flek

Je to naraychlo, já vím, ale slyšte: ve středu, 5. prosince 2007 je v Praze poslední letošní koncert Ag Fleku. Hledáme zájemce, kteří s námi šérnou automobil, ve čtyřech lidech vyjde cesta do Prahy a zpátky levněji, než vlak. Koncert je od osmi hodin ve Stodůlkách (skoro Zličín). Dejte vědět co nejdřív, díky.




Odkazy:

Af Flek
Karel Markytán
Ivo Viktorin

Chyťte doktora

Pro všechny fanoušky Michala Novotného ze skupiny Chinaski jedna zpráva od Andrejky:

Ahojte, rezervovala jsem 6 listku na zmineny film na nedeli 9.12. od 18:15 z toho 2 pro me a Dennyho - 4 jsou tedy k dispozici. Ozvete se pokud mate zajem :-)

Andrea

Sněží

Zástěrková

Několik fotografií a jedno video z juchání na Skvrňanech v sokolovně:

Kájík a jeho Bio Prasátko


Martina a Honza


Dáša se seznamuje s digitálním fotoaparátem


Andrejka a Denny



A to nejlepší nakonec - Kájík tančí

Silvestr v Tatrách

SOUHRN:

---

Skupina N (Náčelníci)
(Oxana, Náčelník, Andrea a Denny - možná i Gábina)
Odjezd z ČR: ve středu 26. prosince 2007 v dopoledních hodinách
Příjezd SK: ve čtvrtek 27. prosince 2007 odpoledne
Poznámka: Na střeše bude rakev na lyže, kdo chce lyže vzít, nechť je dopraví do Bukovce do odjezdu vozidla
Vozidlo: Renault Laguna, řídí Náčelník (a řízení se dožaduje Oxana, Denny i Andrejka)

Skupina R (Rojíci)
(Aleš, Léňa a Adriana)
Odjezd z ČR: v pátek 28. prosince 2007 po práci, nebo v sobotu ráno
Příjezd SK: V sobotu buď ráno, nebo večer
Poznámka: Pravděpodobně varianta autovlak
Vozidlo: Seat Altea (asi), řídí Aleš a Léňa

Skupina B (Bioprasátko a spol.)
(Honza, Dáša, Martina a Kájík)
Odjezd z ČR: ve čtvrtek 27. prosince 2007 večer
Příjezd SK: v pátek 28. prosince ráno
Vozidlo: Seat Cordoba, řídí Honza

---

Účastníci:Andrea, Denny, Oxana, Martin, Aleš, Léňa, Adriana, Honza, Dáša, Martina, Kájík (pravděpodobně i Gábina a opravdu, ale opravdu možná i Koblížek)

Dvoulůžák 1: Andrea a Denny
Dvoulůžák 2: Oxana a Martin
Čtyřlůžák: Aleš, Léňa, Adriana, Dáša a Honza
Podkroví 1: Martina a Kájík
Podkroví 2: Gábina (ale můžeš být i u nás, když ti bude smutno Gabuško)

---

Snídaně: Společné, nákup v Makru v ČR (zajistí Náčelník) a v TESCU v Popradu (zajistíme na místě)
Obědy: Podle situace v restauracích a nálevnách
Večeře: Podobně jako obědy
Silvestrovské mecheche: Nákup hromadně vTESCU v Popradu, příprava chlebíčků atd.

---

Program:
Vypadá to, že každý podle svého gusta a naturelu, lyžaři zdá se budou převažovat.
Každopádně platí náš návrh na následující akce:
- Tůra Suchou Belou
- Koupaní ve venkovním bazénu Vrbov (36 stupňů)
- Tůra po Tatrách (lanovkou na Lomnický štít, pak pěšky na Hrebienok, pro otrlé ješte na Téryho chatu :)
- Návštěva Aquaparku v Popradu

A protože jste na Silvestru, který pořádají Andrejka a Denny, ani tentokrát se neobejdeme bez nějaké náročnější zábavy. Připravte se tedy na následující:

- Na Silvetsra spáchápe živý obraz "Slovensko". Připravte si teda prosím každý, zcela zodpovědně nějaký kostým, který by Slovensko symbolizoval (Štefánik po dopadu letadla, Jánošík na háku...).
Není to moc práce a pokud byste právě vy byli ten nebo ta jediní, kdo by kostým neměl, byla by to škoda.
- Quíz ze Slovenštiny
- (nadalším se pracuje, budu doplňovat průběžně, přidejte své napady do komentářů, já je pak přidám sem :)

---

P O Z O R

Fotografická soutěž.

Protože všichni vlastníme alespoň jeden digitální fotoaparát a alespoň někteří z nás berou notebooky, vyhlašujeme tímto fotogtrafickou soutěž po dobu celého pobytu v Tatrách a jejich okolí v následujících fategoriích:

1) Záběr krajiny
2) Záběr detailu
3) Momentka
4) My (tedy lidé)
5) Volná kategorie (aby se mohl realizovat každý svým způsobem)

Speciální kategorie: Sníh a led

Vyhlášení proběhne ráno 2. ledna 2008 a vítězné fotografie budou vystavené na Diamantových světech na zvláštní stránce a příští rok v penzionu, kde se uskuteční Tremping Live!.

Na památku zcela originálního autoportrétu Dáši na zástěrkovém bálu navrhuji soutěž nazvat Dáša Foto Cup a vyhlašovat jej vždy při podobných akcích, jako je tato.

Světu mír a fotografiím světlo!

---

Původní zpráva:



Ahojte příznivci našich akcí, skopičin, trdlování i společenských poklesků,

konec roku se blíží a proto Vás tímto oficiálně zveme (aby ne, však už to máte zaplaceno) na týdenní oddych na úpatí Vysokých Tater završený Silvestrovskou veselicí.



A kdo s kým si to užije sám, zvlášť ale spíš dohromady?
Andrea, Denny, Náčelník, Oxana, Honza A., Aleš, Léňa, Ája, Honza G., Dáša, Martina a Kája

Jak se tam dopravíme?

A) autem po vlastní ose cca 650 km
B) autovlakem a pak autem


auto 1
Skupina "N" vyráží z Plzně 26.12. odpoledne, přespává na Moravě u Dennyho strýčka, na místo doráží 27.12. v odpoledních hodinách značně rozveselena z jízdy zasněženou krajinou za světla.
Posádka: Náčelník, Oxana, Denny, Andrea

auto 2
Skupina "R" vyráží 28.12. po práci nebo 29.12. ráno vlakem
Posádka: Aleš, Léňa, Ája

auto 3
Jednočlenná posádka vyráží 27.12. večer
Posádka: Honza A.

auto 4
Skupina "MK" vyráží 27.12.brzy ráno
Posádka: Martina, Kájík

Návrh:Dášo, Honzo G. domluvte se s autem 3 nebo 4 na svezení :-)

Parkoviste u chaty je pro 4 auta v uzavrene zahrade (viz hezka fota na webovce Stolanky)


Kde složíme hlavu a údy znavené po tůře?
v chatě Štolanka ve vesnici Štola, které je asi 4 km pod Vyšnými Hágami a asi 12 km od Popradu. Vlak tam nejezdí, pouze autobus (z Popradu).
V chatě jsou 3 pokoje pro 8 lidí, 4 rozkládací gauče v přízemí a 2 matrace v podkroví. Ti, co nebudou spát na posteli budou potřebovat spacák.
Rozmístíme se dle rychlosti při placení zálohy na chatu (nikoli nastěhovaní do ní) :-) Tzn., že na postel se mohou těšit tito výherci:Andrea a Denny, Martin a Oxana ... (jak jinak) :-)

Periny jsou pro deset lidí, tzn. že spacak budou potřebovat jen 2, předpokládám, že to budou Martina s Kajíkem, kteří se přihlasili (ač ne vlastní vinou) poslední.

Nedokážu odhadnout, jestli nás nezaskočí zima a tak spacák, který to všechno pojistí se nám určitě do kufru vejde :-) i těm, co mají jistou peřinu.


Stravování:
Kromě zážitku budeme mít potřebu konzumovat i ty běžné věci jako snídani, oběd, večeři.
Společné stravování se nám (tj. strávníkům) osvědčilo, i když pro kuchaře (tj. pro Oxanu a pana Nováka) to byla fuška. Tentokrát nás však bude dvakrát méně, a tak bychom chtěli navrhnout, aby se každý pár (ti co v páru nepřijedou ho můžou pro gastronomické potřeby vytvořit namístě) zhostil přípravy jedné snídaně a večeře a s tím spojeným mytím nádobí a poklízením. Já bych Vás pak požádala, abyste mi sdělily co budete potřebovat na kuchtění, udělali bychom v Čechách hromadný nákup a pak sdílely náklady. Co vy na to?

Mycka v chate neni, ale jar ANO, takze zadny vozit nemusime, Uterky na nadobi JSOU, Toaletni papir JE, Bohuzel restaurace ve Stole neni,ale je tu jeden penzion,ktery vari jednotnou stravu-vecere a snidane a da se s nima dohodnout,ze by nas na stravu treba vzali.Jinak je nejblizsi rodinna restaurace v Mengusovcich ,2 km od nas vedlejsi dedina.No a potom spousta restauraci v Tatrach Jednu levnou mame vyzkousenou v Tatranske Lomnici

Program:
- túra kolem ples (Štrbského a jiných )
- návštěva popradského auqacentra
- túra Suchou Belou zakončená papáním na ranči
- koupačka v termálních vodách ve Vrbově
- hry a soutěže
- běžkování, bobování
- lanovkou na Lomnický štít

Alternativně lyžování:
- Štrbské pleso (12km)
- Tatranská Lomnica - Lomnické sedlo (20km)
- Hrebienok (8km)
- Lopušná dolina (8km)

Saun je v okoli nekolik,ale vsechny spojene s vitalnim svetem,takze dost drahe, ale jeste by tu mohla byt moznost ve Svitu (cca 6 km od Stoly) na bazenu, http://www.svit.sk/plavaren.htm Ten je naopak dost levny.

Těšíme se na společně strávený týden v zasněžených Tatrách a přejeme si ať si to maximálně užijeme !!!

18.11.07 - Žamboši

Ahoj,

rádi bychom vás pozvali na jeden (jakýkoliv, můžete si vybrat) z koncertů v rámci žambošího Valašského turné.

Od 18.11. do 25.11. budeme hrát každý den po dědinách kolem Vsetína, ve Vsetíně a Hranicích na Moravě.

Sympatické na celé akci je, že bude vstupné dobrovolné a že se nemusíte trmácet na náš koncert někam daleko.

Zahraje si s námi jako host písničkář Arnošt Frauenberg, není to žádný nudný patron a jeho koncerty stojí zato.

Prosíme vás také o podporu, můžete-li oslovit tímto mailem své známé v místě našeho hraní, udělejte to.


Budeme se na vás těšit a jsme vám předem vděční za jakoukoli podporu tohoto turňátka!


Vaši Žamboši
Honza + Stáňa + Jura
www.zambosi.cz

03.12.2007 - Tělo (Divadlo)

Kdo znáte divadelní hru Eve Enslerové "Monology vagíny" (ano, to je ta, jak jsem seděl uprostřed asi 150 žen, které skandovaly KUNDA a ja si připadal takhle malej), nenechte si ujít volné pokračování pod názvem "Tělo". Lístky už máme, ale myslím, že ještě možná budou.



Termíny
03.12.2007 - 19:30

Popis

volné pokračování "Monologů vagíny"

Účinkují:
Jitka Asterová
Dáša Bláhová
Míša Sajlerová


Tentokrát o těle celém.
Eve Ensler v této hře opět přináší humorné a dojemné příběhy žen, které nás sráží na kolena.

"Ženy, ať jsem je potkala v kterékoli části světa, nenávidí jistou část svého těla. A velkou část jejich života stráví jeho opravováním ..." Eve Enslerová

18.11.07 - Koupání a bowling

Hoj, v neděli 18. listopadu 2007 sraz u Náčelníků pro všechny, kdož se přidají na pozdně podzimní koupačku ve Františkových lázních a následně bowling v Éčku. Je třeba se rozesadit do aut a zamluvit dráhy.

Koordinátor celé akce: Náčelník



A máme tu celkové výsledky (součet všech her):

Denny - 473 (4 hry, průměr 118,25)
Roman - 349 (3 hry, průměr 116,33)
Náčelník - 438 (4 hry, průměr 109,50)
Gábina - 347 (4 hry, průměr 86,75)
Oxana - 285 (4 hry, průměr 71,25)
Zabi - 196 (3 hry, průměr 65,33)
Zabice - 196 (3 hry, průměr 65,33)
Andrejka - 244 (4 hry, průměr 61,00)

Jednotlivé hry (myslím, že jeden papír mě Náčelník nedal):

Denny 80, 122, 138, 143
Roman 89, 122, 138
Náčelník 67, 123, 124, 124
Gábina 56, 92, 97, 102
Oxana 52, 67, 78, 88
Zabi 61, 66, 69
Zabice 51, 64, 81
Andrejka 45, 52, 67, 80

Večerníček Live!

Chlapi sobě! Počasí se nám vcelku vyvedlo, z naplánovaných her a soutěží jsme stihnuli skoro všechno, laserový paprsek byl nakonec přeci jen potmě trochu vidět a v Dívčí válce nedošlo k žádnému vážnějšímu zranění. Fotografie (všechny co nejsou rozmazané, nebo jinak zdeformované) najdete na známé webové adrese www.fotoalba.cz/dennysaklive, je jich požehnnaně. Vy, kdož jste fotili, přidejte prosím ty své, ať to máme všechno pěkně pohromadě, jak se to dělá jistě brzy zjistíte. Přihlášení obdržíte v e-mailu od Andrejky co nejdřív.



Jmenovité poděkování:

Oxaně a Jaromírovi za baštiznu a umyté nádobí (žůžo mňamka!)
Andrejce za logistiku a vtipné a výstižné e-maily
Náčelníkovi za tisk zpěvníků a časopisu Bezešmoouh, nákupy a komunikaci s majitelem penzionu
Gábině a Kájovi za lana a uzly
Petrovi, Mileně a Gábině za hudbu
Zuzce za cukrovinky z rodinné cukrárny
Jarmile za doluxování penzionu
Martinovy za výpočet pořadí v šipkovém závodě, zmáknul to z hlavy
Adrianě a Evičce, že se nezranily, i když to nechápu
Pse Lysince za roztomilost

Všem za účast a milou společnost

Další ročník, tentokrát Trempink Live! se uskuteční přibližně za rok.

Nápady, dojmy a komentáře prosím sem: (jako pod tenhle článek do komentářů)

Večerníček Live!2.-4.11.2007

Třetí víkendová habaďůra s přídomkem Live! tentokrát v penzionu na faře v Michalových horách. Účast 32 lidí byla rekordní, ale svým způsobem i limitující. Hudba, básně, hysterická opilá Oxana ve hře muži proti ženám, veršující opilá Blánč, randění po zahradě (což Gabuša i Karlos doteď popírají, ale já do nic vrazil) a mnoho dalšího.

Večerníček Live!2.-4.11.2007

V pořadí třetí víkend s přídomkem ... live! tentokrát na téma Večerníček. Rekordní účast 32 osob, nabitý program, vyčerpávající organice.

podzimní Slovensko 2007

1. den
sobota 15. září 2007
Popradské pleso

Trasa: Štola - Štrbské pleso (1346m) - rozcestí pod Triganom (1499m) - Chata pri Popradskom plese (1500 m) a zpět


Protože celou noc jsme s Andreou strávili v autovlaku, nebyli jsme přímo nadšeni podniknout hned první den náročnou tůru. V Popradu jsme nakoupili nějaké dobroty pro Tibora a Danku, u kterých jsme měli strávit náš pobyt, udělali Dance a dětem snídani (Tibor běhal někde na Gerlachově štítu) a vybalili věci. Po obědě jsme se autmo přesunuli do Štrbského plesa a vyrazili po značce vzhůru.

Chodník vede příjemně vzhůru lesem, turistů málo, počasí příjemné, inu, babí léto. Je tedy pravda, že bab jsme potkali opravdu málo, kdybych měl být konkrétní, tak přesně žádnou. Asi to bylo tím, že tatranské báby vyráží na tůru už za úsvitu a ne jako my po obědě a siestě. Škoda, že stromy se barevně ještě nezbláznili, i když první náznaky žlutočerveného šílenství už jsou znát. Těším se nahoru, ještě jsem tady nebyl. Tedy, byl jsem v Tatrách už několikrát, ale konkrétně tady ještě ne. Na rozcestí pod Triganom se rozhodujeme, jestli jít spodní trasou, nebo horní a nakonec to vyhrává horní s tím, že spodní se vrátíme zpátky. Udělali jsme dobře, nabízí se nám panoramatické výhledy, některé na rozsáhlé polomy, některé na mohutné skalní štíty. Polomy jsou tu znát poměrně dost, teď nám vcelku vadí, protože pohled na zalesněná údolí by byl hezčí, ale v následujících dnech je budeme blahořečit.

Z mapy se dozvídáme, že kráčíme po Tatranské magistrále (červená značka), která z jihu a východu obkružuje Vysoké Tatry po úbočí s několika málo výjimkami. Umiňuji si, že ji projdu celou, když ne teď, v budoucnu určitě. Vloni jsme se Zubkou zdolali asi nejtěžší úsek Hrebienok - Zbojnická chata přes Téryho chatu a Priečné sedlo, Tatry skýtají mnoho možností jak se zmrzačit. Tahle trasa ale ne, jde se nám dobře, občas zařve i nějaký ten horský pták, asi kondor.


Cestou na Popradské pleso, výhled do Mengusovské doliny

Na Popradskom plese jsme si dali buřta a pivo, za děsně málo peněz, bylo to děsně dobrý a bylo toho děsně moc, prostě děs. Cesta zpátky tou spodní trasou nebyla zase terénně tak náročná, jak se zdálo, dokonce jsme to vzali podél takového romantického potůčku. Vyprávěl jsem Andree o Ukrajině, tak nám to přijemně uteklo. Dávám si další předsevzetí - v zimě se m pojedeme na Silvestra, určitě si opatřím podprdelák, to je takové to plastové na ježdění po sněhu a cestu z Popradského plesa si řádně užiju.

Dole na Štrbskom plese jsme si ještě dali vycházku kolem plesa, zanadávali si na zvrhlost místních stavitelů a pořídili několik famóuních záběrů slunce, kterak zapadá nad Roháči. K Dance jsme se vrátili potmě, což komentovala lehkým pousmáním.


Romantický Ladový potůček

Pro zvídavé několik informací navíc:

- Když vyběhnete ve Štrbském plese skrzevá nádraží nahoru po schodechm áte na dohled infromační centrum. Jsou tam milí, mají spoustu map a věcí, ale nevrací drobné, neberou eura, české koruny ani platebník karty.

- Nahoru na Popradské pleso tio zvládnete lehkou chůzí za cca. hodinu a půl, dolů kupodivu za stejný čas, takže i jako odpolední vycházka je tahle trasa více než vhodná.

- Na Popradskom plese mají výtečný bufet, otevžený jen mimo zimní sezónu.

- Z Popradského plesa se dá udělat malá, asi 30 minutová zacházka na Symbolický cintorín, což není nic s citrusy, ale hřbitov, stojí za prohlédnutí. Po žluté značce se zase vrátíte na původní červenou.


Andrea u Štrbského plesa

2. den
neděle 16. září 2007
Sliezský Dom

Trasa: Štola - Smokovec - Hrebienok (1285m) - Slavkovské plesa - Sliezský Dom (1670m) a zpět


Naší tradiční hodinou, kdy vycházíme na tůru se pomalu, ale jistě stává čas po obědě.

Dnešní cíl: Po Tatranské magistrále dojít na Sliezský dom, podle sil případně i dál a pak se dostat buď k autu, nebo do Štoly a ríno si pro auto dojet zubačkou. Nahodili jsme Qvída a odfrčeli do Smokovce. Smokovců je pět, takže záměrně neuvádím do kterého, protože se tak jakoby vzájemně prolínají a já si nikdy nejsem jistý, o jaký smokovec se jedná. Chtěli jsme jet lanovkou na Hrebienok, ale stala se neuvěřitelná věc. Asi deset minut před tím, než jsme k lanovce došli ji zavřeli. Jako nadlouho, nejen ten den, že prý ji budou rekonstruovat. Před pokladnou postávalo značné množství naštavných lidí. Myslím, že na to, aby někdo zavřel lanovku v sezóně, potřebuje ten někdo pořádný koule, nebo absenci mozku.


Zubačka na Hrebienok, už cca. 30 minut mimo provoz

Šli jsme tedy pěšky podél kolejí, vloni jsme lanovkou se Zubejdou jeli a trasu jsme okouknul. Tehdy jsem si říkal, že bych to rozhodně nechtěl nikdy jít pěšky. Kupodivu místí borci nelenili a na trati ž se začalo kopat, obdivuhodná rychlost. V místech, kde jsme šli chvílemi po silnici jsme potkávali vysmáté turist na pronajatých koloběžkách. Není to tedy jen legenda, za výjimečných okolností se na koloběžce dá skutečně zhora svézt.

Nahoře na Hrebienoku, či Hrebienku, kýhovíra jak se to správně skloňuje byla nepříjemná obsluha v restauraci. Když jsem chtěl jenom lahev vody, paní ji po mě skoro hodila. Vyráýíme na magistrálu, turistů stále málo, počasí stále příjemně podzimní. Danka nám ráno říkala, že doteď tu bylo hnusně. Cha cha, tak ted už je tu pěkně. Magistrála opět ve formě prošlapané ztezky, pěkné pohledy na ízké Tatry naproti přes popradské údolí, les, les, les, kosodřevina, šutry a Slavkovské plesa, které nejsou z magistrály ani zbla vidět.


Slavskovské plesá kdesi za Andreou

Sliezský dom se zjevil znenadání a pak byl strašně dlouho vidět a vůbec se nepřibližoval, prevít. Nakonec jsme se k němu dohrabali a zvažovali co dál - tma na krku, k autu daleko, podle dotazu na recepci nocleh finančně nedostupný (nejdřív jsem chtěl slečnu za tu cenu, co mě sdělila napadnout, ale měla kvalitní plexisklo). Po rychlé poradě jsme se rozhodli pro dobrodružnou cestu během zpátky do Smokovce k autu po žluté značce lesem, čas napovídal, že když budeme opravdu rychlí, možná se dostaneme dolů pod les ještě za šera.

Sprint temným lesem jsem si moc užil, Andrea myslím taky, mám rád tyhle nouzové situace. Když se úplně setmělo, byli jsme už dole v oblasti polomů a chválili jsme hodný uragán, že nám to tu tak pěkně pokácel a je alespoň trochu vidět. Stejně, lidé co bydlí v tatranských vesnicích museli zažít šok - v jednu chvíli bydlíte uprostřed lesa a najednou na pláni.

U auta jsme byli za úplné tmy. Danka nás přivítala s větším úsměvem a vtipnou poznámkou, jestli nás někdy napadlo jít se projít za světla.


Pleso u Sliezského domu

Pro zvídavé pár informací:

- Sliezský Dom okupují kreténi, ne turiské, ale majitelé, za to, že k němu dojedete autem po cestě chtějí 600,- Sk, na cenu noclehu se ani neptejte

- Běh nočním lesem je moc príma, ale chce to čelovou baterku, jako jsme měli my.

- Koloběžky na Hrebienoku prokazatelně půjčují, ale výhradně tehdy, když tam nejste, nebo nemáte čas. Když tam jste a čas máte, nikde nikdo


Na trek jedině v noci, je to romantické

3. den
pondělí 17. září 2007
Malá Svišťovka

Trasa: Štola - Tatranská Lomnica - Skalnaté pleso - Malá Svišťovka - Brnčalka - Tatranská Lomnica


Již tradičně jsme vyrazili kolem oběda s cílem projet se lanovkou na Skalnaté pleso a pak pěšky zdolat další kus Tatranské magistrály. V Tatranské Lomnici jsme se pokusili občerstvit něčím místním, ale byli jsme opět zaskočeni restauračním pravěkem, který na Slovensku panuje. V restauraci kousek od kolejí měli krásnou letní terasu a na ní ceduli, co všechno nabízí k snědku. Samé místní dobroty. Mělo to jednu malou chybu - odmítli ás obsloužit na té terase, jíst se smí prá jen uvnitř. Odešli jsme a dali si v nádražním bufáči pirohy. Bylo tohohodně, sálo to málo a obsluha byla moc příjemná. Kdo by to byl řekl.

Po malých zmatcích s parkováním, kdy Andrea chtěla shodit Quida do příkopu a pak ho srazit s projíždějícím autem jsem našli stanici lanovky a vyjeli vzhůru na Sklanaté pleso. Šlo by to i dál, ale za šílené peníze. Lomnický štít je stejně nejhezčí zespodu, zhora by nebyl vidět. Jízda lanovkou byla moc prima, hlavně když jsme si uvědomil, že jsme to taky mohli jít pěšky, viz. včera Hrebienok.


Skalnaté pleso pod Lomnickým štítem

Kupodivu, nahoře bylo docela rušno, trochu nezvyk po posledních dvou dnech, ale pak jsem si to vysvětlil dostupností lanovkou, mílokdo totiž vypadal, že chce jít od lanovky někam pěšky. Pořídili jsme několik fotografií a začali stoupat po magistrále ku sedlu pod Malou Svišťovkou. Zatím náš nejhezčí trek po Tatrách. Místy ležel ještě sníh ze zimy a v jednom místě byli i kamzíci. Přítomnost kamzíků se pozná tak, že pod nimi je hlada lidí a všichni se je snaží vyfotit, což si ale sami v zárodku sabotují svým množstvím, neboť se vzájemně pletou pod nohy, nadávají si a kamzíky svým řevem plaší. Poodešli jsme o kus dál a vyfotili jsme si je pěkně v klidu pomocí zoomu.

Sedlo pod Svišťovkou je bohaté na výhledu dolů na druhou stranu hřebene, vypadá to, že tam budeme za chvilku klesat. Je to kopec, ne, je to svah, ne, je to kolmá skála dolů, mám skoro závrať, vede tam jen úuká cestička, místy asi chybí žebříky. Odskočili jsme si pár metrů na Svišťovku a odhadovali, kudy půjdeme zpátky, čas se opět nachýlil a večer se plíživě blížil.


Chata Brnčalka a Zelné pleso v hloubce pod námi

Sestup byl úžasný, šplhali jsme po kamenech, za pomoci řetězů jsme slaňovali (nebo zřetězovali?) náročnější úseky, kochali se pohledy na Belianské Tatry, které jsme měli jako na dlani a tak vůbec nám bylo dobře. Chata Brnčalka dole v údolí se mě jeví jako vůbec nejhezčí v celých Tatrách, alespoň z těch, na kterých jsem byl. Občerstvili jsme se a kuli lány, jak dál, protože seu kázal zásadní problém. Do tmy chyběla hodina a půl, na ukazateli byla Tatranská Lomnica uvedená s údajem 4 a 3/4 hodiny. Opět vyhrála naše dobrodružná povaha a můj nedostatek zdravého rozumu. Vyrazili jsme lstivým indiánským poloběhem přes kořeny a výmoly, rozhodnutí to stihnout do tmy.


Andrea a Lomnický štít

Cestou kochačka největší, klesání přímo brutální, cesta nesjízdná, takže jsme dost koumali, jakýmže to vozidlem tahají nahoru zásoby. Nakonec zvítězil názor že vrtulníkem. U prvního rozcestí jsme byli za 20 minut, slušný výkon na to, že podle ukazatelů jsme na to měli hodinu a čtvrt. Asi nikdo nepočítal, že to vezmeme tryskem a drobnými zkratkami v zátočinách. Tma se už pomalu hlásila, ale ještě bylo vidět.


Nad údolím

Pádili jsme dál, značka odbočila do lesa, kde se šlo zase o něco líp, neb už tam nebyli šutry, ale mech a jehličí. Když dopadla tma, vyběhli jsme z lesa do polomů a už bylo dobře, měsíc nám zase pomohl. Plahočili jsme se ale dál zvýšenou rychlostí, až jsme po různých rozbahněných, ale značených stezkách doběhli k autu. Dali jsme to za hodinu a půl. Srdečná blahopřání, objímání a smělé plány do budoucna (zítra to dáme celý v noci, už jsi byla někdy v Andách, a co Tibet?).


Soumrak nad jezerem u Brnčalky

A protože náš pobyt se zlomil do své poloviny, byl před námi přesun do Čingova, kde jsme měli domluvenou chatu Danky kamarádky, tu samou, kde jsme byl v loni se Zubejdou, tu samou, kde byl krb a vana s horkou vodou. Dojeli jsme do Popradu do Tesca pro zásoby a temnou nocí se přesunuli až k chatě. Rád bych teď napsal pár slov o slobvenských řidičích, ale nšchám si to na další den, to bylo ještě lepší/horší.

Krb zapálený, vana napuštěná, večeře na stole, krásný závěr náročného dne.

Pro zvídavé několik informací:

- Na tuhle tůru nechoďte se závratí, pohled ze Svišťovky dolů je závratný, vaše závrať by se chtěla seznámit.

- Na Brnčalce jsou ceny srovnatelné s Téryho chatou, takže i když je Brnčalka o dost níž než Teryna, cenově se obě vyrovnají.

- Ukazatele s časy kecaj, když do toho šlápnete, stihnete to za minimálně poloviční čas, když do toho šlápnete pořádně, sestup se dá zkrátit i na třetinu


Podzimní Dolina Zeleného plesa

4. - 5. den
úterý, středa 18. - 19. září 2007
Slovenský ráj

Čingov - Podlesok - Suchá Belá - Kláštorisko - Ranč - Podlesok


Po včerejším výkonu jsme se jen váleli v posteli, zašli si na baštiznu do Koliby nad chalupou a koukali na IT Crowds. Nic víc, nic míň. Takže následuje středa:

Středeční ráno nás přivítalo s alespoň částečně obnovenými silami, svalové křeče povolily, optimismus se navrátil, slunce šajnilo, takže Hurá do Slovenského ráje. Naskákali jsme do Qvída, Andrea tradičně řídila, aby dostala praxi v zahraničí a zabrzdili jsme až v Podlesoku na parkovišti. Chtěli po nás vstupné do parku a parkovné, ale co se dalo dělat, jestliže panuje na slovensku pohostinský pravěk, logika služeb je ještě za ním. Kdyby místní pochopili, že turisté jim přináší spoustu peněz do navázaných služeb a daně z těch služeb by by použili na rozvoj regionu, nemuseli by vstupným žebrat o peníze na nové žebříky.

Okienkový vodopád


Řetězová lávka přes Hornád

Suchá Belá pro mě byla už stará známá, právě tady jsme s Náčelníkem před deseti lety založili Zběsilé vodopády. Vody nebylo ani moc, ani málo, takže jsem si vesele skotačili korytem vzhůru a fotili nechutně kýčovitý kaňon. Ať jsme namířili objektiv kamkoliv, kaňon žebral o záběr. Naoru jsme se dotáhli asi za dvě hodiny, přeci jen je to převýšení jako blázen. Andrea bravurně vyšplhala po žebřících, ani neměla moc závrať a ještě mě při tom fotila, šikulka. Nahože jsme se občerstvili na odpočívadle, a namířili si to na Kláštorisko.

Kláštorisko opět nezklamalo, opět tam měli všechno nesmyslně drahé (vede tam příjmená asfaltka, takže o horské přirážce nemůže být řeč) a opět byla obsluha nejprve nevšímavá a potom arograntní. Už by měli jít pomalu do prdele a nechat tam podnikat někoho příčetného. Dolů jsme si to namířili po žluté k Prielomu Hornádu. Sestup byl super, byli jsme jako kamzíci.


Žebříky

Dole u řeky jsme se fotili na řetězovém mostě a pak se vydali zpátky k Podlesuku ke Qvídovi. o cestě jsme předběhli dětský domov na výletě, malá cikáňata pobíhala po skalách zcela bez pudu sebezáchovy a halekala jako na lesy, bílá vychovatelka byla nešťastná a ráda, že žádné z nich nikam nepadá, když už musí všude šplhat.


Stupačky

Po cestě jsme se zastavili na Ranči, geniální restauraci s výhledem na Vysoké Tatry, jendou z těch výjimečných na místní poměry - obsluha výborná, ceny malé, jídlo vynikající, množství dostatečné.

Večer jsme se vrátili do chaty tradičně potmě, hlavně díky návštěvě termálních pramenů, kde jsme uplatili paní v budce a zaplatili jen 100,- Sk za vstup, namísto několika stokorun původní ceny. Vrbová, koupaliště zaslíbené.

Pro zvídavé několik informací:

- Na Kláštorisku si nic nedávejte, jsou to vydřiduši

- Na Ranči si dejte všechno, je to tam super

- Vstupné obejdete, pokud vniknete do kaňonů trochu bokem, než po hlavní cestě, ale je to trapné


Takhle vypadá ráj, Slovenský ráj

6. den
čtvrtek 20. září 2007
Grajnar

Čingov - Novomeská Huťa (564m) - sedlo Čertova hlava (1055m) - sedlo Grajnar - Novomeská Huťa (na kolech)


Když už jsme si s sebou přivezli kola, navlékli jsme se do cyklistického, nasadili helmy a s Qvídem dojeli do Spiše, na začátek cykloztezky. Horská služba, co měla chatu v Čingově hned vedle, nám půjčila příjemnou mapku, takže se nebylo čeho bát. Plán byl projet po cykloznačce údolí, přeonat lehký hřeben a zade mse vrátit zase k autu - nejvyšší bod bylo sedlo Grajnar, pár set metrů nad mořem.


Stoupání do sedla Medvědí hlava

Qvída jsme nechali v Novomeské Huti, hupsli do sedel a po příjemné asfaltce se prošlapávali hlouběji a houběji do údolí. Cesta byla příjemná, lehce stoupala a příroda okolo se stávala čím dál divočejší - vůkol hluboký les, sem tam divoký potok či peřejka, sem tma skalka, prostě bájo. V první serpentýně vzalo stoupání rychlý obrat - začalo být prudké, ale nezoufali jsme, a šlápli do pedálo, vždyť máme naježděno. Pak jsme potkali dřevorubce, kosili tam stromy a srdečně nám mávali. Pak skončila asfaltka a stoupání se ještě zvětšilo. Proklel jsem místní svaz turistů, evidentně mezi nimi nebyl ani jeden cyklista a nikdo z nich nepochopil, že cyklotrasa znamená, že se tudy dá projet na kole.

Sesedli jsme a tlačili naše šemíky po velkých kořenech a v hlubokém bahně. V jedné zatáčce, už poměrně vysoko jsme potkali pána s koněm, jak tahá kládu, bylo to příjemné zpestření. Nahoře v sedle Čertova hlava jsme si dali svačinu, ale vyrušil nás příšerný řev, který se přibližoval, spolu s praskotem lámaných větví. Vyhodnotili jsme to jako projev rozlíceního, několik dnů hladového medvěda a dali se na ústup brutálním sjezdem do obce Mlynky. Sjezd to byl krásný, technicky středně náročn ý a já si ho moc užil. Škoda, že Andrejka ještě disponuje zde již několikrát zmíněným pudem sebezáchovy a z kopců brzdí jako o život.


Sjezd do obce mlynky

V Mlynkách jsme se kochali lidovou architekturou, než přišla hodina pravdy, výstup do sedla Grajnar. Ukázalo se totiž, že mapa kecala a převýšení je víc než šílený. Sice po silnici, ale furt do kopce. Do šílenýho kopce. Do maximálně šílenýho kopce. Podle mapy má sedlo Grajnar 700 metrů nad mořem, a to dokonce leckde na internetu, ale jak dokazuje fotografie, skutečnost je trochu jiná - 1162 metrů. Nahoře jsme oba byli na pokraji fyzických sil. A aby toho nebylo málo, následoval 12-kilometrový prudký sjezd zpátky do Novomeské huti, který bychom si za teplého počasí jistě užili, ale když byla teplota okolo 10 stupňů, nebylo to úplbě ono.


Vrchol, i když sedlo

Dole jsme padli za vlast a přesunuli se na baštu opět do osvědčené Koliby v Čingově, odkud už jsem spěchali přímo k Dance, neb nám vypršel pronájem chaty.


Mlynky

7. den
čtvrtek 21. září 2007
Levoča

Štola - okruh Slovenským rájem - Levoča - Levočské vrchy (autem)


Jsouc utatáni turistikou a cykloturistikou, vyjeli jsme výjimečně poznat okolí s naším Qvídem. Řídila Andrea, jak jinak, stále získávala tu praxi a vzali jsme to cestou necestou po křivolakých silničkách Slovenským rájem, až jsme se propracovali k obci Mlynky, známé ze včerejšího cyklovýletu, potom na Grajnar, kvůli pocitu a nakonec přes Spiš do Levoči, kterouž jsme prozkoumali křížem krážem. Z Levoči jsme to střihli, i přes zákaz Levočskými vrchy zpátky do Štoly, protože bylo třeba sbalit a poslední večer na Slovensku strávit v klidu a pohodě a hlavně bez kol a turistických bot.

Na doplnění - v sobotu jsme prošli Štolu, nalodili Qvída na autoval a frčeli domů.

The Best Of Slovensko
(fotky z mobilního telefonu, na které se v textu nedostalo)