Existují vážné knihy, existují komedie či parodie na vážné nebo nevážné věci a pak.. ..pak existuje série příběhů z města Mořičvílu. Ano, přesně jak říkám, samotná kategorie. Až dočtete poslední stránku, tak se mnou budete rozhodně souhlasit.
Mohl bych Vás zaplavit seznamem hrdinů, od již citovaných, přes všechny ty na první pohled bezejmenné, které na své cestě Mořičvílem potkáte. Ale to by bylo zbytečné a jen bych Vám ubíral na smíchu, který bude čtení knihy provázet. Snad jen pro ty, kdož četli první dlouhý příběh Mořičvílu v předchozí samostatné knize, bych dodal, že ani zde se na vědce z místního muzea rozhodně nezapomene. Naopak. Věda dostává tentokrát velké slovo
Snad jen jedno varování, pokud si někdy budete upravovat sáňky. Použít podprsenku paní Trdíkové není moc vhodné, protože se již ověřilo, že jakožto pohon je příliš předimenzovaná.
Jistě, nesmál jsem se přímo u každého řádku, ale je hodně míst, kde absurdita situace a chování postav nemůže udělat nic jiného, než vyvolat u Vás záchvat smíchu. Těm seriózním a vážným opravdu nedoporučuji, ale pokud v sobě stále máte něco vzpomínek z dětství a lehký humor ( bez nutnosti sprostého slova v každé větě, jak je dnes moderní ) Vám není cizí, pak na nějaký ten odpočinkový víkend mohu jen doporučit. Najít totiž v současnosti něco na zasmání není tak lehké a to i přesto, že jsem televizi prohodil oknem již před pěti lety. Doslova a do písmene.
Co říci závěrem ? Pokud přežijete v muzeu tak dlouho, aby jste dostali mosaznou cedulku se jménem vedle dveří, jste určitě připraveni přežít kdekoliv. Jediné co Vám ani tam nikdo neřekne, je odpověď na následující otázku týkající se smyslu života, vesmíru apod.
Proč má Jeroným plnou kancelář žlutých gumových kachniček ?
Autorem recenze je David Dvořák
Žádné komentáře:
Okomentovat