Horní Bříza, nádraží, foto: Denny
18. května 2008
Květnová kolmá vyjížďka, nejprve vlakem do Žihle, to ještě bylo hnusně a pak po vlastní ose domů, to už bylo hezky. Spousta kopců nahoru i dolů, křížení cyklotras Baroko a střídání počasí.Kaznějovská kaolínka nás nadchla svojí industriální rozlehlostí, lesy u Plas zase svojí nekonečností. Dokonce jsme potkali sprostý strom.
Trasa: Plzeň Bukovec - Plzeň Bolevec zastávka ČD (přesun na kole) - Žihle (vlakem) - Přehořov - Odlezské jezírko - Potvorov - Řemešín - Žebnice - Plasy - Horní Bříza - Třemošná - Plzeň (celkem 49,5 km)
Fotogalerie
Odlezelské jezero (Wikipedie)Odlezelské jezero je nejmladší jezero v Česku obklopené stejnojmenou národní přírodní památkou. Toto hrazené jezero na Mladotickém potoce pod Potvorovským kopcem nedaleko vsi Odlezly se také nazývá Mladotické či Potvorovské. Jezero o ploše 4,5 ha je protáhlé v severojižním směru, jeho plocha jej řadí na 4. místo mezi českými jezery, nepočítaje uměle vzniklá jezera po těžbě. Délka je přibližně 500 m a šířka se pohybuje mezi 70 až 100 m. Hladina je v nadmořské výšce 413 m.
Jezero vzniklo bezprostředně po mimořádných deštích 25. a 26. května 1872, kdy rozvodněný Mladotický potok katalyzoval sesuv permokarbonských vrstev západního svahu Potvorovského kopce do údolí, které v noci z 27. na 28. května potok přehradily. Katastrofální povodeň nebyla jediným důvodem sesuvu – svah se neznatelně sesouval v důsledku své struktury, dále byla na kopci po staletí řada pískovcových lomů snižující stabilitu svahu a přispěl zřejmě i čerstvý zářez pro železniční trať Plzeň–Žatec.
Udávaná hloubka jezera v průběhu času postupně klesá (v roce 1972 je udáváno 7,7 m, v roce 1999 už jen 6,7 m), jezero se tedy rychle zanáší a bez lidského zásahu začne během několika desetiletí zanikat. Pod hrází lze najít na kaskádě potoka dva vodopády. Do jezera kromě Mladotického potoka ústí ještě Odlezelský potok.
Originální článek na WikipediiPlasy (Wikipedie)Plasy (lat. a něm. Plass) jsou město v okrese Plzeň-sever, 21 km severně od Plzně. V roce 2004 v něm žilo 2 549 obyvatel. Plasy jsou součástí Mikroregionu Dolní Střela.
Hluboká kotlina obklopená příkrými stráněmi, ve které Plasy leží, byla vytvořena řekou Střelou a několika jejími drobnými přítoky – Lomanským potokem, Žebnickým potokem a Hlubočicí. Rovná údolní niva v nadmořské výšce 320 m tvořící dno kotliny je protáhlá od severozápadu k jihovýchodu ve směru toku řeky, její délka je 2,3 km a šířka přibližně 900 m. V druhé polovině 19. století byla západní část nivy upravena na anglický park, jeho součástí se stala Velká a Opatovská louka, rybník ve středu i lípy v jeho okolí.
Příkré svahy kotliny se zvedají až k vrcholkům kopcům o více jako 100 m výše nad dnem údolí. Řeka Střela vtéká do kotliny z kaňonu přehrazeného malou vodní nádrží mezi kopci Bor a Masné krámy nedaleko vsi Horní Hradiště. Střela protéká severovýchodní částí nivy až k areálu kláštera, kde je na esovitém úseku přehrazena jezem. Z něj část vody odtéká do někdejšího mlýnského náhonu a dále přes klášterní nádrže do Královské stoky, jež prochází pod budovou konventu a ústí zpět do řeky u mostu silnice I/27. Střela pokračuje dále ke konci kotliny, na pravém břehu je doprovázena mohutnými lípami Aleje vzdechů, kde vtéká do kaňonu mezi kopci Špitál a Panholec a pokračuje k Nebřezinám, kde se do ní vlévá potok Smradlák jenž přitéká od chemičky v Kaznějově. Kromě kopců svírajících Střelu na vtoku a výtoku je kotlina obklopena ještě na severní straně nejvyšším Klíčníkem, na západní straně Kolem a na jihu Vápennou pecí.
Plasy vyrostly okolo cisterciáckého kláštera, jehož zakládací listinu podepsal v r. 1144 český kníže Vladislav II. (cca 1110–1174). Samotný klášter stojí na místě staršího knížecího dvorce. Klášter zažil dvě období vzestupu, z nichž prvé ukončily husitské války a druhé zrušení kláštera Josefem II. v roce 1785. Majetek kláštera po jeho zrušení přešel do správy náboženského fondu.
Na začátku 19. století nebyly Plasy stále ještě vnímány jako město či vesnice, ale jen jako širší součást bývalého kláštera, jako jeho určité zázemí. Situace se nezměnila až do roku 1850.
V roce 1826 koupil celé plaské panství v dražbě státní ministr a kancléř rakouského císařství kníže Metternich, který je v Plasech také pochován v rodinné hrobce. Poté, co získaly Plasy nového pána, nastalo období rozvoje – kníže Metternich rychle započal s výstavbou továrny na zpracování železné rudy – litiny, při výstavbě příjezdových komunikací byly zbořeny některé budovy klášterního areálu včetně kostela Panny Marie Růžencové. Materiál ze zbořených objektů byl použit při výstavbě továrny a domků pro dělníky v okolí hutě.
Na počátku 40. let 19. století byla zahájena výstavba státní silnice z Plzně do Žatce (dnes silnice I/27). Zatímco dřívější trasa vedla po staré zemské stezce přes Oboru, Nebřeziny do Kralovic a Plasům se vyhýbala, nová silnice vedla z Kaznějova přes Rybnici do Plas a odtud dále přes Sokolku na Kralovice. Ačkoliv trasa státní silnice v Plasích přeťala klášterní areál a vedla k zániku zahrady před konventem, přivedla do Plas dopravu a tím i oživení.
Po zrušení patrimoniální správy se v roce 1850 konaly první volby do obecního zastupitelstva. Zvolené zastupitelstvo, ve kterém zasedalo i několik úředníků plaského panství, patrně nemělo o funkci jasnou představu a tak zvolilo za starostu knížete Klementa Metternicha. Ten volbu považoval volbu za projev uznání své péče o blaho obyvatel Plas, volbu přijal a z praktických důvodů pověřil jejím výkonem prvního radního Matěje Hölzla. Celou záležitost vyřešilo okresní hejtmanství v Kralovicích vypsáním nových voleb, ve kterých byl Hölzl potvrzen do funkce starosty.
Roku 1852 se z Nebřezin do Plas přestěhovala poštovní sběrna a o tři roky později se stala poštovním úřadem.
V roce 1872 se po přívalových deštích rozvodnila řeka Střela, situaci katastrofálně zhoršilo protržení hráze Mladotického rybníka. Při povodni v Plasích zahynuli dva lidé, řeka odnesla dva domy, poškodila množství dalších, zničila jez a náhon k železné huti. Povodeň způsobila velké škody na stavbě železniční trať č. 160 z Plzně do Žatce, která byla na katastru obce Plasy budována od června 1871. Zatímco na úseku z Plzně do Plas byl dopravní provoz zahájen 21. ledna 1873, úsek z Plas do Mladotic se zpozdil.
V roce 1875 zanikla železná huť – doprava železné rudy ze vzdálených lokalit výrobu prodražovala. Metternichové v bývalé železárně začali vyrábět barvy, ale i tento pokus končí neúspěchem.
Dokončená železniční trať se spolu se státní silnicí stala katalyzátorem rozvoje místních živnostníků a podniků. Na konci 19. století v Plasích pracovala pila, parní pivovar, parní mlýn, bylo zde 5 hostinců, 4 kupci a lékárna. V Plasích sídlil také farní úřad, pětitřídní škola, četnická stanice, telegrafní úřad, již zmíněný poštovní úřad a stanice státních hřebců. Rozvíjel se i společenský život – v Plasích působil pěvecký spolek Střela, úřednická beseda, občansko-řemeslnická beseda, dobrovolný hasičský sbor, odbor Národní jednoty pošumavské, odbor Červeného kříže, spořitelní a záložní spolek a všeodborová dělnická organizace Rovnost. Do vzniku samostatného Československa k těmto spolkům a organizacím přibyly místní organizace sociálním demokracie, tělocvičná jednota Sokol, Dělnická tělocvičná jednota a včelařský spolek.
Starosta Hynek Vavřík zvolený v roce 1902 navrhl, aby se Plasy ucházely o povýšení na městys. Opakované úsilí o povýšení bylo však neúspěšné, mimo jiné proto, že obec neměla vlastní školní budovu. Od roku 1906 měly Plasy obecního strážníka, zároveň byla zahájena výstavba veřejného osvětlení obce lihovými lampami.
Po první světové válce vyvíjely místní dělnické organizace snahu o posílení svého vlivu v zastupitelstvu obce, které v prosinci 1918 přijalo usnesení, že zasedání budou s předstihem veřejně oznamována a budou veřejná. Občané v poválečných letech hromadně opouštěli církve, věřící měli v roce 1921 už jen těsnou většinu.
Na začátku roku 1920 se začal řešit problém elektrifikace. Obec uvažuje o možnosti výstavby vlastní elektrárny, ale nakonec zvolila připojení k elektrifikaci okresu. Staré nefunkční lihové veřejné osvětlení bylo postupně nahrazeno elektrickým. Kromě elektrifikace musela obec řešit nedostatek bytů. Silnou snahu o získání budovy bývalé prelatury a pozdějšího zámku od správy velkostatku k úpravě na bytové účely ukončuje až zamítavé stanovisko památkového úřadu.
Na jaře 1928 se plaští pokusili vyvolat přemístění okresních úřadů z Kralovic do Plas, které vrcholí roku 1931 neúspěšným jednáním na ministerstvu vnitra. Překvapivě neúspěšná je i průběžná snaha o povýšení na město – Plasy v té době mají z urbanistického hlediska městský charakter s velkolepými historickými budovami a několika drobnými průmyslovými podniky, sídlí zde řada obchodníků a řemeslníků a na rozdíl od okolních vsí v Plasích absentují selské usedlosti (na okolní půdě hospodaří velkostatek).
V letech 1934–5 byla na pozemku u státní silnice, který byl kdysi smetištěm a později byl upraven pro pomník padlým vojínům, vybudována nová budova obecního úřadu – radnice.
Po Mnichovské dohodě a zabrání českého pohraničí Německem nastal do Plas velký příliv obyvatel a počet obyvatel přesáhl 2 tisíce, stav setrval až do konce války. Několik vojáků sovětské armády dorazilo do Plas 10. května 1945, druhého dne je následovala dělostřelecká jednotka. Sovětská armáda v Plasích setrvala až do ledna 1946.
Originální článek na WikipediiKlášter Plasy (Wikipedie)Klášter byl založen knížetem Vladislavem II. a jeho manželkou Gertrudou roku 1144, když pro klášter vydal zakládající listinu. Klášter je podle langheimské tradice osazen v březnu 1145 řeholníky z bavorského Langheimu, prvních devět řeholníků získává od Vladislava II. knížecí dvorec Plasy a vesnice v okolí – Kaznějov, Sechutice, Vrážné a Nebřeziny, od pražského biskupa Oty ještě pátou[1]. Klášter vzniká na místě močálu v údolní nivě řeky Střely, dnes ležícího uprostřed městečka Plasy. Cisterciáci získávají postupně další vesnice a území, obdarováváni jsou nejen vládnoucím rodem, ale i šlechtou, některé vsi kupují, jiné vzdálené směňují za blízké lokality. Např. od knížete Soběslava II. získává klášter roku 1175 dva újezdy, s knížetem Bedřichem mění ves Tuškov za dvory Kočín a Dolní Sechutice.
Rajský dvůr uvnitř konventu
Řádové statuty cisterciákům ukládaly kultivaci neosídlených území pomocí velkých hospodářských dvorů (grangia) a zemědělským hospodařením, čímž zároveň byla zajištěna soběstačnost kláštera. V okolí Plas byla krajina osídlená, takže řeholníci rušili některé původní vesnice a zakládali na jejich místě hospodářské dvory, kde potřebnou manuální práci vykonávají mniši a laičtí konvrši.
Opat Ivo započal roku 1154 s výstavbou konventního kostela, románské kamenné baziliky Nanebevzetí Panny Marie, který byl v roce 1204 vysvěcen olomouckým biskupem Robertem[1].
O středověkém majetku kláštera vypovídá jeho potvrzení papežem Inocencem IV. z 19. října 1250, kde je uvedeno 11 grangií, vsi a kostely.
Interiér konventu
V době největší rozkvětu za vlády Václava I., který prý sám v klášteře několikrát pobýval, vzniká kolem roku 1260 tzv. Královská kaple, postavená po vzoru francouzských dvoupatrových palácových kaplí. Zachovaly se v ní fresky z doby kolem roku 1300, kaple je jediným svědkem gotického období kláštera.
Koupí vsi Chrisznam se v roce 1326 dovršil teritoriální vývoj klášterního panství a dosáhl svého maxima v celé historii kláštera. Od třicátých let 14. století přestává klášter lpět na svých řádových statutech a počíná vybírat peněžní feudální rentu, dříve zapovězenou – klášter se stává běžnou feudální vrchností. Zatímco ve 13. století byly centry správy i hospodářství dvory, o sto let později jsou jimi rychty. V druhé polovině 14. století se klášter dostává do finančních potíží, které zvýšil vysokými daněmi na sklonku své vlády Václav IV.. Klášter zastavoval svým poddaným pozemky ve vesnicích, které patřili do spádové oblasti městeček ležících mimo vlastní klášterství. Vsí v okolí plaského opatství a vsí v blízkosti sídel nižší šlechty se pronájmy netýkaly, jsou i nadále spravovány přímo z Plas.
Areál zámku - prelatury
Přes veškeré potíže je klášter do husitských válek na vzestupu a ve 14. století ovládá 70 vesnic, malá část jeho statků je i na levém břehu Vltavy v Praze
Rozpad klášterství předznamenává zastavení čtyř vesnic 1. srpna 1419 bratřím Hanušovi a Bedřichovi z Kolovrat na Libštejně a Krašově za 577,5 kop grošů českých. Na sklonku téhož roku začal rychlý zábor statků kláštera okolní šlechtou – do roku 1421 ztratil klášter pět šestin svého majetku, samotné opatství v Plasích bylo v té době vypáleno husity. Velkou část klášterství zastavil král Zikmund bratřím z Kolovrat, Burjanovi z Gutštejna a Janovi Bavůrkovi ze Švamberka. Do do roku 1425 král Zikmund postupně prodává zbývající statky kláštera.
Barokní sýpka postavená okolo gotické kaple
Klášter na dlouhou dobu upadá, opat Gotfríd se uchyluje do Manětína, část konventu do Plzně a jeho vývoj stagnuje. Do Plas se konvent vrací až před rokem 1438. V roce 1431 je zmíněn prodej plaské klášterní knihovny mezi klášterem Dobrilugk a klášterem na Mariánském vrchu u Brandenburku.
V 16. století musel klášter odvádět vysoké daně, na které shání peníze zapůjčením zbývajících vesnic a hospodářských dvorů sousedním šlechticům. Zchudlým mnichům nakonec zůstává jen pět vesnic a několik pozemků s pustými vesnicemi. Za vlády opata Adama se některé vsi vracejí do majetku kláštera, ale již v roce 1543 opat Bohuslav zastavuje téměř všechny klášterní statky Floriánu Gryspekovi, aby mohl zaplatit dávky na válku s Turky. Na konci 16. století jsou poddaní přetíženi robotou a odmítají poslušnost opatovi. Navíc řádí mor a povodně. Císař Rudolf II. se snaží plaskému klášteru pomoci a přiděluje mu proboštství v České Lípě, ale je to málo. Na začátku 17. století v roce 1608 zbývají v klášteře dva řeholníci.
(...)
Originální článek na Wikipedii
