Ano, je to tak, i Koblížek měl ve svém životě záchvat tvůrčího psaní a tohle je výsledek - jediný dochovaný text, jehož je autorem a není to sms.
Jednoho krásného deštivého odpoledne jsem seděl doma a protože jsem neměl co na práci, tak jsem koukal na telefon a poslouchal časopis. Venku krásně pršelo, no zkrátka psa by člověk nevyhnal ,a tu se to stalo.
Bylo asi kolem půl třetí a já sem slyšel jak cihla prolítla oknem a v zápětí mi trefila do hlavy. Po necelé hodině strávené v komatu, kde sem počítal i mozkové bakterie,mi to došlo,to musel být určitě Brabčák. A opravdu, jen co sem se probral a ještě koukal jako potrefená husa, vidím Brabčáka jak sedí u počítače vysmátej jako lečo s tím ,že vypadám nijak skrouhle. No bezva ,pomyslel jsem si, to nám ten den pěkně začíná. Ještě chvíli sem koukal do blba a za pomocí dláta vybíral zbytky cihly, které mně zůstali v hlavě.
Během vybíraní cihly z hlavy jsem byl uniformován od milého Hanze ,že ho dneska všechno se se se ,no zkrátka štve a že to vypadá na procházku ke Komikovy kde by bylo vhodné opít ledviny a játra a když Komik dá tak i podpořit rakovinu plic.
No bezva zaradoval jsem se konečně pořádná akce už ani nevím kdy jsme byli u Komika naposledy.
A tak jsme vyrazili. U Komika jsme byli coby dup, asi tak 5000 krát otevřeli dveře a už to bylo jasný,že u stolu seděl jak Čahoun i Vodr, ba i Jiří s Karlem. Nálada byla více než veselá a debaty o ničem se střídali jedna za druhou.
Asi kolem třicátého piva se ozval Hanz ,že ho všechno pořád štve a že pojede na chalupu.
No výborně,to je paráda a co já, kdo bude se mnou chodit po památkách, tak sem se přifařil taky, no ne nadarmo mi říkali vtěrka. No dobrá řekl Hanz, dopil pivo a s tím, že odlet je ve čtvrtek v 15:00 a odešel.
A opravdu ,ve čtvrtek jsem stál na smluveném místě,no tedy vlastně, doma na zádech batoh a v ruce igelitku a takto vyzbrojen jsem vyšel na ulici.
Netrvalo to ani pět minut,no zkrátka, než jsem dokouřil a začal jsem cítit jak se země třese ,no paráda ,pomyslel jsem si ,asi živelná pohroma rychle jsem zahodil špačka to proto eee …. Teda v rámci přeží a neuhoř a protože jako malej capart jsem, ač nerad chodil na povinné brané cvičení, tak jsem i zaleh a pozoroval co se děje.
A pak to přišlo, jak jsem tam tak ležel a koukal ,najednou jsem zahlíd velké modré monstrum ,jak se ke mně řítí a vůbec nevypadalo, že by brzdilo ,ale stal se zázrak a to velké monstrum zastavilo , ba i země se přestala třást ,tak sem se pomalu ,už nebojácně začal zvedat ,což jsem zřejmě neměl dělat,poněvač, když jsem se nacházel v poloze něco mezi sedodřepem,tak se znenádání otevřel jeden z poklopů a rovnou mně do hlavy. Jasné mi bylo ,že musím zareagovat, ale než jsem stačil vymyslet jak, tak sem ležel opět na zemi, ale tentokrát s rozbitou hlavou.
Je to prostě výborný , fakt paráda, začal jsem mumlat jen co jsem se probral.
Prosím Honzo, moc prosím, zkus někdy přijít tak, aby se mi nic nestalo, začal jsem prosit div ne na kolenou,
protože mi bylo jasné, že ještě pár takových návštěv a jsem na vozíku coby dub. Hanz teda přikýval, že na tom něco asi bude a naskákali jsme do trabuka a hurá směr Dlouhá Louka.
Jak tak jedeme, říkám hele ferdo a co tam budeme vlastně dělat, no přece žrát, řekl Hanz.To je pěkný ale nesmíme zapomínat,že hospodu otevřou až tak nejdřív v pátek.No jo pravdu díž ,řek Honza a šlápnul na brzdu, už jsme byli totiž ve velkém domě ,kde měli spoustu věcí od toaletního papíru až po chleba .
Jé jé začal jsem se radovat jako ňákej malej parchant, klečel jsem u Hanze na kolenou a s prosíkem ho žádal, aby mě netrápil a hned mi řek kde to vlastně jsem. V krámu, blbe, tak se rychle zvedni a netvař se jako dement.
Spokojen,že jsem se dozvěděl kde to vlastně jsme ,ač jsem z toho chytrej stejně nebyl, tak jsem vstal a hurá za nápisem tabák, než jsem se tam probil řadou očumujících ukrajinských důchodců kteří byli na výletě po Českých luzích hájích a krámech. Jak sem byl později obeznámen, uplynulo něco kolem dvou hodin .S velkou radostí jsem si koupil jeden karton, ba i jednu flašku se mi podařilo sebrat a hurá ke kase, kde jsem zaplatil .Konečně jsem se vypotácel ven ,kde už čekal Honza .
To, že jsem sotva vyšel ven a srazil mě vozík , konečně mě došlo, co bylo to velké modré monstrum .
Tak jsme skočili do tráboše a hurá na dlouhou a strastiplnou cestu , směrem k chalupě,za velkého řevu skupiny Semtex a v zakouřeném autě.
No a další pokračování by bylo nejméně na dvacet stran tak, jsem toho nechal.
Koblih.
Žádné komentáře:
Okomentovat