Objekt našeho zájmu

(krátká scénka k příležitosti mých 30. narozenin, kterou jsme sehráli se Zabíkem. Vyměnili jsme si oblečení, Zabi si vzal mé brýle a já četl přednášku a ukazoval na něj klacíkem, Zabi dělal mě. Celé to bylo doprovázené promítáním prezentace s mnoha obrázky)


Objekt našeho zájmu, pro začátek si ho označme prostě a jednoduše jako „Objekt“, je v současnosti vysoký 180 až 183 centimetrů (Honza rozvine krejčovský metr od hlavy až na zem), podle druhu obuté obuvi, jeho hmotnost kolísá od 85 do 92 kilogramů (Honza si stoupne na váhu), to podle míry znechucení ze sebe sama o ochoty nejíst po šesté hodině a jeho IQ již několik let stagnuje poblíž hodnoty 107, (Honza udělá ksicht naprostýho debila) alespoň podle posledních IQ testů ze 7. třídy základní školy.

Objekt disponuje čtyřmi končetinami (Honza se ke mě nakloní a něco mě pošeptá), aha, promiňte, pěti končetinami: párem rukou (Honza si vyhrne rukáv a udělá kulturistickou pózu, ale po dokončení věty se zase zklamaně vrátí do normálu) – svalový vývoj se zastavil přibližně roku 1984, párem nohou - ty se vyvíjí dodnes, konkrétně na nich roste ochlupení, (Honza si vyhrne nohavici) a genitáliemi (Honza udělá překvapený, znechucený a konsternovaný výraz, pak tezolutně zakroutí hlavou).

Trup se postupem času značně aerodynamicky vyvíjel, takže dnes už téměř není patrný původní tvar (Honza začne nafukovat břicho, co to půjde). Nicméně alespoň pro představu si můžeme ilustrovat stav z roku 1991 (Honza dojde k Davidovi a vyhrne mu triko) a stav současný (Honza si vyhrne s povzdechem vlastní triko a nafoukne břicho).

Počet hlav jedna.... (svěrákovsky jakoby mimochodem) (Honza se staví z profilu, zpředu, zezadu...), i když zpozorovat se dá určité opotřebení... (Honza ukáže vznikající kouty).

Nyní se podívejme blíže na zlomové okamžiky v třicetiletém vývoji našeho objektu:

Rok 1975 – narození objektu. Objekt dostává jméno Jaromír, s čímž, jak se později mnohokrát vyjádřil, ani trochu nesouhlasil, kdyby do toho mohl tenkrát mluvit, ale nikdo se ho neptal. Čistě pro informaci, podívejme se na další významné světové události tohoto roku: 26. května 1975 odstartovala ze Země ruská kosmická loď Sojuz 18, Olda Říha zakládá skupinu Katapult, Philadelphia Flyers vyhrávají Stanley cup, cenu americké filmové akademie získává film Miloše Formana „Přelet nad kukaččím hnízdem“, na čele americké hitparády se nejdéle udržela píseň „Lucy in The Sky With Diamonds“, 30. dubna skončila válka ve Vietnamu obsazením Saigonu komunistickými vojáky, Angola deklarovala svoji nezávislost a ve městě Taipei na Thaiwanu byl vyroben první plyšový medvídek s výrobním názvem Mon-Chi-Chi.

Poměrně významnou událostí a tady je na místě možná použít spíše termín „událostí zlomovou“ v krátkém životě našeho objektu, je fakt, že neznámý pachatel z okruhu nejbližší rodiny mu začíná říkat Jareček. Tato nechutná přezdívka vznikla pravděpodobně proto, že otec našeho objektu pochází z Moravy, kde je jméno Jaromír zaměňováno často za jeho domáckou formu Jarek a odtud už je jen krůček ke zdrobnělině Jareček. Objekt dodnes marně krvelačně pátrá po tom, kdo zdrobnělinu vyslovil jako první.

Rok 1978 – Našemu objektu se narodil bratr Kamil. Bratr je tlustý, ošklivý a neustále se musí přebalovat. Přesto na sebe strhává všechnu pozornost celé rodiny. Objekt žárlí, obléká se do dětských dupaček a vyžaduje projížďky v kočárku. Objektu to ale není nic platné.

Rok 1980 – Objekt dostává ke svým pátým narozeninám kolo značky Sobi 20 a plyšového medvídka z Thaiwanu s výrobním označením Mon-chi-chi. Na kole si ještě ten den ošklivě rozbíjí držku, mončičáka pojmenovává Šťovík a oba si přísahají doživotní přátelství.

Rok 1981 – nástup do mateřské školky. Náš objekt doplácí na silnou citovou vazbu svých rodičů, protože zatímco ostatní děti už mají jeden rok mateřinky odkroucený a tak nějak vědí co a jak, náš objekt mezi ně přichází jako naprosté trdlo a je neustále mlácen dřevěným koníkem do hlavy a označován za kreténa ostřílenými mateřáky. Přispívá k tomu i fakt, že našemu objektu není dovoleno, narozdíl od všech ostatních, ve školce po obědě spát, takže je z kolektivu vytržen nadobro a nikdy se mu do něj již nepodaří během základní školní docházky včlenit. Jistou nezanedbatelnou roli v tom hraje i fakt, že ostatní děti mají obyčejná jména typu Petr, Pavel, Honza, Jirka, Vašek, zatímco náš objekt je ze strany příbuzných neustále oslovován jako Jareček, což přivádí jeho spolumateřáky k záchvatům smíchu. Hůř je na tom jenom spolužák Steinhauser, kterému nikdo neřekne jinak, než Špekoune.

Rok 1982 – Základní škola. Po přivítání rudým karafiátem je náš objekt roztřízen spolu se zbytkem silného ročníku 1975 na dvě první třídy – A a B. Náš objekt je v béčku. Třídní učitelka ho oslovuje Járo, což už objekt snáší o něco lépe než oslovení Jareček. Nejlépe ze všech předmětů mu jde psaní, i když tuší, že věty "Ema má mísu", "V míse je maso" a především "Ó my se máme" asi nebudou nikdy tvořit základ jeho vyjadřovacích schopností.

Rok 1985 – Objekt má v životě již celkem jasno, chtěl by být po dokončení školy strojvůdcem parní lokomotivy nebo popelářem. Fascinuje ho možnost jezdit ve stoje na stupátku popelářského vozu značky Bobr. Rodina, především pak dědeček Sládek mu neustále vnucují myšlenku, že z něj bude jednou doktor. Objekt se těmto hypotézám jen směje, předepisovat prášky podle něj umí každý pitomec, ale udržet se na náklaďáku, to chce léta tréninku. Na přezdívku Jareček se stále ještě nezapomnělo, příspívá k tomu hlavně babička Sládková, která tak objekt neváhá oslovovat zřetelně a nahlas na veřejných místech, především ve školní jídelně, kam všechny ostatní děti chodí samostatně, jen náš objekt je pravidelně vyzvedávám babičkou a hlídán, aby něco doma nepodpálil, než se vrátí rodiče ze zaměstnání. Babička ho proto raději hned z jídelny odvádí do drogerie, kde pracuje jako prodavačka a nechává ho hrát si ve skladu ředidel. Na babiččina slova pak skutečně dojde, když objekt jednou odpoledne zkoumá, jestli lepidlo Kanagon skutečně je hořlavina 2. třídy, nebo je na tubě nápis jen tak. Lepidlo Kanagom skutečně je hořlavina 2. třídy. Objekt zkiště, že před pokusy je dobré si umýt ruce. zvlášť, když jsou od lepidla

V tom samém roce objekt poprvé odjíždí na Pionýrský tábor a zcela propadá pobytu v lese, chození v maskáčích a opékání buřtů nad ohněm. Tato tragická žovotní odbočka mu vydrží mnoho dalšíDomů se vrací s několika výraznými jizvami, popálenou levou nohou a poškozeným pravým ušním bubínkem. Toto se stalo při návštěvě Lidových milicí, které pro táborníky nasimulovali imperialistický útok.

Rok 1989 – Objekt se nemůže rozhodnout, na kterou střední školu se vydat a tak podává přihlášku na všechny školy dostupné v okolí jeho bydliště. Přijat je na Matematicko-fyzikální gymnázium, kde berou bez přijímaček. Má před sebou možnost stát se nejvzdělanějším členem svého rodu. V létě odjíždí na stanový tábor na polský ostrov Wiselka, kde se beznadějně zamilovává do polské instruktorky Beáty Jagelské, kterou mu den před odjezdem přebere jeho o tři roky mladší bratr Kamil. Objektu to vůbec nepřijde vtipné. Objekt umí celkem slušně polsky, což sice nikdy v životě nevyužije, ale je to pěkný pocit. Jedná se především o větu „šukam něco na piču“, což znamená „Sháním něco k pití“. Pod bezprostředním dojmem z tábora v Polsku Objekt začíná cvičit hru na kytaru. Jeho největším vzorem je Honza Nedvěd. Kytaru zapůjčil objektu otec, který mu také ukázal první tři akordy. Dva z nich byly zcela špatně a třetí nikdy neexistoval. Mončičák Šťovík je objektu silnou citovou oporou ve chvílích depresí a duševních hnutí.

Rok 1990 – Objekt je na gymnáziu oslovován jako Míra, což je jedna z možných variací jeho legálního jména Jaromír. Objekt je poprvé v životě spokojen s tím, jak se jmenuje a ze všech sil se brání tomu, aby se někdo z jeho rodiny dostal na třídní aktiv, protože má strach, že by se babička zeptala „a co náš Jareček, učí se dobře?“. Na konci roku ředitelství gymnázia odesílá rodičům objektu dopis, v němž je vyzývá, aby přeřadili objekt na jinou školu, protože objekt se špatně učí. Propadá zejména v předmětech matematika a fyzika. Dobrý je v českém jazyce a literatuře. Objektu se ve škole líbí a proto vyčkává příchodu pošty a dopis pálí ještě před příchodem rodičů ze zaměstnání. Může si to dovolit, protože babička už ho nehlídá, babička je v důchodu. Mončičák Šťovík chodí s objektem do školy ukryt v penálu a při písemkách objektu radí.

Rok 1991 – Na jaře se objekt poprvé zamilovává do jiného objektu - opačného pohlaví - jménem Petra Vrabcová. Bohužel její otec je pták a vztahu nepřeje, vztah troskotá a objekt je v depresi. Z té mu pomáhá až sblížení se se spolužačkou Lucií, která mu ochotně půjčuje žlutou pastelku, píše mu domácí úlohy a navíc je děsně sexy, což se našemu objektu líbí asi nejvíc. Lucie se stává přítelkyní našeho objektu. Objekt si půjčuje od kamaráda banjo a učí se na něj pikovat. Rodinou je po krátké době donucen toho nechat. Hudebním vzorem se stává Marko Čermák. Objekt získává výměnou za tiskárnu k počítači štěně Dalmatina. První týden se štěně jmenuje Gulf, dalších třináct let Baron.

Rok 1993 – Lucie přestává být přítelkyní našeho objektu. Objekt opět v depresi. Objekt se kamarádí s Lišákem a jezdí s ním na čundry. Na čundry jezdil i dřív, ale teď jezdí na čundry pořád. Taky s Lišákem krade popelnice, balamutí místní obyvatele a pohrdá starší generací. Dokonce se občas tváří vyzývavě. Na čundrech se nechává oslovovat Denny, podle hrdiny Foglarovi knihy Modrá rokle. Nedává to valnějšího smyslu, protože foglarův románový Denny byl krasobruslař. Objekt maturuje a odmítá jít dál studovat. Natupuje jako malíř a natěrač a pohybuje se převážně po stavbách, kde se stýká ponejvíce s řemeslníky toho nejhrubšího zrna. Je to srdečné, objekt si doplňuje slovník.

Rok 1994 – Objekt se sbližuje s Honzou a jeho spolužačkou Zuzanou. Zuzana se stává druhou přítelkyní našeho objektu. Honza objektivně nejlepším přítelem. Objekt chodí stále na čundry. Lišák žárlí na Honzu. Lišák propadá osidlům metodistické církve, která na to má tu správnou metodu. Lišák přestává s Objektem komunikovat a vydává se vlastní komunikací. Objekt v depresi. Objekt píše svoji literární prvotinu s názvem Chytrý kočky. Objekt pracuje stále jako malíř a natěrač. V zimě objekt dává výpověď a nechává se zaměstnat jako vychovatel ve škole v přírodě. Nevydrží však dlouho – do školy v přírodě jsou měrování klienti z města Most, čtvrť Chánov. Objekt se nechce nechat zabít.

Rok 1995 – Lucie se opět stává přítelkyní objektu. Objektu se stýskalo. Objekt s Lucií jezdí na čundry.

Rok 1997 – Lucie přestává být přítelkyní objektu. Objekt v těžké depresi. Objekt píše Tři pohádky pro Lucii. Novela je odmítnuta časopisem Ty a Já. Objekt odhlašuje předplatné. Objekt chodí s Honzou na karate a spěšně skládá zkoušky. Objekt se cítí dost drsně. Na prvních závodech mění názor, je zmlácen soupeřem z SK Jatka Plzeň do bezvědomí. Honza pouze do nepohyblivého stavu. Objekt pracuje jako brooker – vykupuje akcie od nic netušících spoluobčanů a draze je v Praze prodává. Za utržené peníze zakupuje první kvalitní kytaru značky Epiphone, typ Baxter a dělá machry. Seznamuje se s přítelkyní Pavlínou. Má to tu výhodu, že Pavlína bylí jen o dvě ulice výš, než objekt. I Pavlína jezdí na čundry. Objektu už to pomalu začíná lézt na nervy, v lese není k hnutí.

Rok 1998 – Objekt se seznamuje s Náčelníkem a jezdí s ním na čundry. S Pavlínou už to nějak není ono. Hudebním vzorem se stává Samson Lenk. Objekt je ještě pitomoučkej. Jezdí na potlachy. Honza Objektu oznamuje, že odjíždí studovat do Holandska a tudíž se s objektem dlouho neuvidí. Objekt v těžké depresi.

Rok 1999 – Objekt na horách potkává Mášu a rozhoduje se upgradovat přítelkyni z verze Pavlína na verzi Máša. Máša moc na čundry jezdit nechce. Na kolo taky ne, ale přesto si jedno kupuje a začíná jí to bavit. Máša jezdí nejraději do Mašova a do Carrefouru. Objekt pracuje v Panasoniku. Jede s Mášou a Náčelníkem přeci jenom na čundr do Slovenského ráje. Všichni tři zakládají Nezávislý indiánský kmen Zběsilí vodopádi. V srpnu jedou na Vltavu a do kmene přibírají Kachnu a Zabiho s Luckou. Kachna je nesmělý rachiktický chlapec, slušný, milý a skoro nemluví. Když mluví, jeho srdce je plné ideálů a bratrské lásky.

Rok 2002 – Zběsilí vodopádi jsou rozšířeni o Davida, na vodu jezdí kmen pravidelně. Máša jede naopak do Anglie, z Objektem už to není ono. Objekt v supertěžké depresi. Zatím naposledy vstupeje do živata objektu Lucie, aby alespoň na pár dní uvedla objekt do duševní rovnováhy, takže odjíždí na Nový Zealand. Přilétá za ním Koblížek. Oba bydlí v vysoko v horách, hrají v restauraci na kytary, jezdí na koni, létají letadlem a pijí místní pivo a hltají ovčí párky. Taky nahání ovce po pastvinách a prozkoumávají hluboké kaňony. Umožňuje jim to Gavin, přátelský novozélanďan. Objekt cítí, že teď je to konečně ono. Pak objektu dochází vypůjčené peníze a musí domů. Po návratu Objekt odlétá do Irska, kde působí jako prodavač a uklízeč v nemocnici. Hrát na kytaru nemá význam, všichni hrají na housle nebo na tahací harmoniku. Objekt se vrací domů. Objekt se seznamuje na kulečníku s Andreou. Uzavírají spolu dohodu o partnerství a stvrzují komplot podáním ruky

Rok 2003 – Andrea chce jezdit na čundry, Objekt už to moc nebaví, zlenivěl a už všude byl. Andrea prosazuje cestování ve větším měřítku a tak oba jedou stopem do Itálie Objekt je spokojený, už to chtěl udělat dávno. Objekt si s Andreou pronajímá ve městě dům a po zkušenostech s posledním zaměstnáním v Plzeňském denníku se rozhoduje už nikdy v životě nepracovat. Objekt si pořizuje kočku Terezu. Ač bez vaječníků, odmítá Tereza vzít na vědomí, že by měla být lenivá a tlousnout. Běhá po domě jako raketa a žere kytky.

Rok 2004 – Další cesta do Itálie, Francie, Švýcarska, Holandska a na Radyni. Cestování objektu odčerpává většinu úspor. Objekt se již usadil a mizí u něj většina projevů mladického nadšení. Nejraději jezdí autem, spí doma na gauči a odmítá prudké pohyby. Andrea oproti němu září zdravím a je plná elánu. Objekt z posledních sil začíná s rodiči budovat saunu, doufá, že díky ní zbohatne, a pak už nejen, že nebude muset pracovat, ale nebude se možná muset už niky ani hýbat.

Rok 2005 – Na cestu do věčných lovišť se vydal pes Baron. Sauna je téměř hotová. Objekt si zve na oslavu svých třicátých narozenin všechny své přátele a dělá si ze sebe pro jejich pobavení prdel. Šťovíkovi je přesně 25 let.